Zločin a trest

24.09.2023

Za mě velice obtížná četba, která stojí za poznání, ale víckrát už se k ní nevrátím. Příběh byl rozhodně pozoruhodný, bohužel nijak napínavý. Chápu však, že se autor zaměřil především na psychologii postav, která je zpracována naprosto dokonale. Každopádně mohlo se zde vyskytovat více kladných charakterů a některé Raskolnikovi vnitřní monology na mě byly už příliš zdlouhavé. Moc jsem ani nevěděla, jak reagovat celkově na jeho myšlenkové pochody. Nejvíce mě fascinovalo, že si vlastně nepřiznal vlastní vinu. Věděl, co spáchal, a přesto toho dokázal nelitovat. Z mého pohledu bylo k naštvání, že ukradený majetek ani nevyužil a dál žil v naprosté bídě.

„Svíčka už dlouho skomírala v křivém svícnu a mdle ozařovala v té žebrácké světnici vraha a nevěstku, kteří se tak podivně sešli u četby věčné knihy.“

Jedna téměř 90-ti letá paní mi řekla, ze dobře spí, protože večer hodně čte. A když jsem se ji zeptala, co čte, řekla, ze povinnou školní četbu. Tu, co v mladí nenáviděla, opovrhovala jí a různě podváděla. Teď je prý z povinné školní četby nadšena.
Vzala jsem to jako inspiraci a rozhodla se doplnit vlastní mezery.
Zločin a trest jsem k maturitě nečetla a zpětně jsem za to rada. S knihou jsem se trápila dva týdny, vydržela jsem až po vraždu a pak jsem to odložila.
Kdybych mela charakterizovat celkovy dojem, tak mě napadají samá negativa. Opravdu jsem tam nenašla nic pozitivního. Ujety hlavní hrdina, společenská bída, neštěstí, nemoci, právo silnějšího .
Buďto to zůstalo na seznamu četby ještě z minulého doby jako poplatné režimu
Nebo
To tam zařadili nově, aby si maturanti udělali představu jak to v Rusku chodilo - chodí?

31.08.2023

Bezvadná studie charakterů a psychologie postav, původní psychologický román, mistrovské dílo. Konečně jsem se dostala k tomuto Dostojevskému počinu, je to moje první kniha od něj, jsem uchvácena. Tolik rozmanitých, zbídačených, dobrých i špatných postav, tolik vnitřních monologů, intrik a napjatých dialogů; zobrazení tehdejší kruté reality a pohrávání si s myšlenkou míry špatnosti zločinu a napoleonské velikosti... Po dočtení jsem měla zahlcenou hlavu, pořád ještě mám, co k tomu už dodat.

24.08.2023

Zločin a trest jsem četla kdysi na střední škole. Vzpomínám si jak jsem hltala každou stránku. Nejvíc mě tenkrát zaujala psychologie zločince a jeho chování. Už je to hezká řádka let, tak jsem si chtěla osvěžit paměť. Zajímavé je, že mě nyní zaujalo něco trochu jiného. Úvahy Raskolnikova o tom, že v rámci vyššího dobra pro lidstvo, je ospraveditelý jakýkoliv skutek. Loupež, vražda, cokoliv. Jestli jste ten vyvolený? Raskolnikov se za něho považoval. V kontextu toho se mi vybavil Stalin. Určitě také sám sebe považoval za vyšší dobro a mohl páchat cokoliv krást, týrat, vraždit.... Pokud by se někdy dostal k Dostojevskému, jako že to není velmi pravděpodobné (Stalin byl nevzdělaný primitiv), mohl si touto optikou své činy ospravedlňovat.
Karel Havlíček Borovský v roce 1844 prohlásil "Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil jsem se jako Čech. Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu". Vlastně se od té doby téměř nic nezměnilo. Jen s těmi literárními díly už to není tak slavné. V současném Rusku už nikoho jako Dostojevského, Gogola, Čechova nebo Tolstého nenajdeme. Takže zbyla jen bída, zmar a chlast.

02.08.2023

No skvělá... krásná depresivní atmosféra Petrohradu a geniální autor.

27.07.2023

Geniální a nadčasová kniha s neuvěřitelně sugestivním vylíčením toho, co se odehrává ve vrahově mysli. Intenzivní cesta od nesnesitelné úzkosti ke katarzi.

23.07.2023

Nádherné vydání od Rybka Publishers, skvělý papír, dobrý font, úžasné ilustrace (kvůli nim jsem vlastně pořídil, protože McKeana mám rád). Samotné dílo pro mě nečekaně čtivé, napínavé, zajímavé. Celkově je tohle konkrétní vydání prostě literární zážitek, díky za něj.

23.07.2023

prečítané s odporom. najtemnejšie zákutia úbohej ruskej duše, vždy ponížene pripravenej posluhovať gosudarovi, hoci aj za cenu vlastného života. zúfalá obmedzenosť a neschopnosť dostať sa v živote vyššie zásluhou vlastnej zmysluplnej činnosti. koľko takých raskoľnikovov behá v tej krajine netušených možností dnes, viac ako 150 rokov od napísania knihy.
z môjho pohľadu je Dostojevskij zbytočne preceňovaný a adorovaný. sú knihy omnoho lepšie a podstatne silnejšie.
po tom, čo som s odporom prečítal túto bichlu (začiatkom 80. rokov) sa Dostojevskému systematicky vyhýbam. a myslím, že zaradenie tohto opusu do vtedajšieho povinného čítania odradilo nejedného nádejného čitateľa od kníh.
odporúčam prečítat si radšej tri dvestostranové knihy ako tento literárny zločin.

19.07.2023

Začátek pro mě dosti náročný - musela jsem se prokousat asi deseti stránkovým monologem podnapilého rusa, kterého hlavní postava náhodou potkala v hospodě. A dobře, že jsem vytrvala. Je to moje první autorovo dílo, a Dostojevskij se mi jím hned zařadil na přední příčky mého čtenářského žebříčku. Tolik skvostných myšlenek, člověk je celou dobu napnut a popravdě nevím, jestli jsem někdy četla tak dopodrobna a realisticky popsané rozpoložení postav, a myšlenkových úvah - no smekám klobouk. RASKOLNIKOV JE PRO MĚ NOVÁ LITERÁRNÍ LÁSKA. Kniha je vcelku dosti depresivní, ale je tam i místo pro naději. Ke konci knihy došlo i párkrát k slzám a to se mi často nestává.

30.06.2023

Tak jsem se konečně dostala k Dostojevskému, donekonečna vychvalovanému autorovi a právem. Čekala jsem velice hutný a těžko přístupný text poplatný své době, což by mě vůbec neodradilo, ale tato kniha předčila veškerá má očekávání.
Je to neuvěřitelně čtivě napsané, snad i více jak současná literatura, a ač je příběh v podstatě velmi jednoduchý a stojí na místě, těch 600 stran jsem jen hltala a nevadilo by mi, kdyby byla kniha i delší, ale takto je to akorát. Psychologie postav zde stojí samozřejmě na prvním místě, o tom celá tato kniha je, ale nebudu se rozepisovat, to zde už mnohem lépe popsali ostatní... Zkrátka je to mistrovské dílo. Vůbec mě nepřekvapuje, že Dostojevskij měl a stále má takový výrazný vliv na (nejen) literaturu.
Každá postava je velmi dobře vykreslená, samozřejmě Raskolnikov je zde hlavní hvězdou a jeho vnitřní muka mě dost bavilo pozorovat. Je to opravdu zvláštní týpeček a ani po dočtení knihy mu stále úplně nerozumím a to je v pořádku. Jeho mentální souboje s Porfirijem považuji za vrchol této knihy, ale zajímavých momentů bylo opravdu dost.
Ženské postavy taky měly své vlastní osobnosti a zastávaly v příběhu důležité role, zejména Avdoťja mě velmi zaujala. Pokud bych se měla pokusit najít něco, co vytknout, týkalo by se to vztahu Rodiona a Soni. Jejich sblížení mi přišlo až moc rychlé, nečekané a nepravděpodobné. Ale budiž, postavy zastávají také symbolickou a metaforickou funkci, tudíž to přijímám.
Razumichin je další postava, kterou jsem si oblíbila. Trochu naivní, ale chytrý dobrák a Raskolnikovův jediný přítel, který ho vždy vytáhne ze šlamastyky. Takového kamaráda by si přál každý a Raskolnikov má na takové lidi jenom štěstí. O to horší se v kontrastu s nimi jeví jeho povaha a činy.
O této knize by se dalo povídat hodiny. Rozhodně to nebude poslední dílko, které si od Dostojevského přečtu, jako vstupní bod je to perfektní a doporučuji ostatním prvočtenářům.
Ještě poznámka k vydání od Rybky, 2022 - nepřestávejte vydávat klasiky v takovém formátu, prosím. S ilustracemi je to naprosto nádherný prožitek a já potřebuji víc. Děkuji.

28.06.2023

Zločin a trest od Dostojevského mi pootvoril bránu Ruskej literatúry 19. stročia, ktorú som si nesmierne obľúbil vďaka surovému naturalizmu, ktorý neidealizuje žiadny aspket života. Život v Rusku nebol ľahký a v tomto diele, ako aj v ostatných významných od tohto autora, je jasne badať to, že ani svetlé výhľady do budúcna, či pozitivizmus z dlhodobého hľadiska si nedokázali nájsť cestu k príbehom obyčajných ľudí, ktorí žili prevažne nešťastné životy plné negatívnych rán osudu. Boli sociálne vylúčení chudobou, na hrane zákona, kde sa prežitie zužuje iba na ďaľšie ráno. Fjodor Michajlovič Dostojevskij býva často kritizovaný preto ako písal, čo písal a ako žil. No mňa tá autentickosť napoak priťahuje.

14.06.2023

Idiota jsem za studií milovala (a inscenace v HaDivadle a mnohem později u Bezručů tuto lásku umocnily), Běsy odložila po padesáti stranách (díky, Andrzeji Wajdo, za snesitelné filmové zprostředkování), Karamazovy rychle zapomněla (ti Dejvičtí byli snoví) - a Zločin a trest mě zcela míjel, došlo na něj až teď, kvůli jakémusi respektu. A ejhle - ono je to čtivé, protože v prvním plánu detektivka... Vydání od Rybky se povedlo, děj a revidovaný překlad mě uspokojily - a udivilo mě, jakou šíři záběru zdánlivě jednoduchý příběh má. Těch postav, těch osudů, těch vnitřních pochodů, rozporů, hledání, průběžných motivů... Jen na okraj - skutečně někoho zajímá Raskolnikov, v románu, v němž vystupuje Švidrigajlov? :-)

09.06.2023

Klasika, která má své nadšené čtenáře. Já mezi ně nepatřím. Za mě těžkopádné a s bídou přečteno v rámci povinné četby.

03.06.2023

Fjodor Michajlovič Dostojevskij mě velmi příjemně překvapil, navíc je to první ruský klasicistní autor, od kterého jsem nějakou knihu četl a tou knihou je dílo Zločin a trest v grafickém vydání Rybka Publishers 2022, kde kresby umocňují dojem z textu a krásně děj doplňují. Právě toto grafické vydání upoutalo mou pozornost a když jsem viděl samá kladná hodnocení přátel, říkal jsem si, že to také zkusím. Petrohradský student práv se rozhodne, že spáchá vraždu staré lichvářky. Zločin naplánuje, ale spíše než nouze ho k činu vábí, chuť zkusit něco nového, potrestat zlo. Dostojevskij velmi podrobně popisuje, čím si student prochází před i po vraždě, ostatně stejně pečlivě se věnuje profilování postav ostatních hrdinů knihy. Student Raskolnikov během knihy prochází i katarzí. Zde bych chtěl navíc vyzvednout nový překlad Michael Fišla a Bohumila Mužíka, který je velmi perfektní a i když se nejedná o mladé dílko, je překlad velmi srozumitelný, ale ponechává mu i styl tehdejší mluvy. Kniha je psána velmi květnaným jazykem s mnoha opisy, ale byl jsem při četbě velmi překvapen, jak mne kniha zaujala i po takové době od vydání. Je to opravdu z pohledu času mistrovské dílo a přesto stále aktuální. Zcela určitě si přečtu i jiná ruská klasicistní díla. Od Dostejevského to budou ještě bratři Karamazovovi a Idiot. Od Tolstoje Anna Karenina a jednou snad i Vojna a mír. Celkový svůj dojem z knihy bych shrnul jako velmi příjemný pocit při čtení této knihy, je zde mnoho filozofických otázek, květnané rozhovory, kde člověk musí číst s vyšší pozorností, poněvadž ten, kdo něco zmiňuje, nebývá často jmenovám v dialogu, ale vychází to například z názorové konfrontace komunikujících osob, kde dle znalosti uvažování hlavních hrdinů čtenáři dojde, kdo právě promlouvá. Doporučuji tuto knihu všemi deseti a pět hvězd je jistých. Na obsah této knihy jen tak nezapomenu, velmi mě zaujala a znovu podotýkám, že ilustrace tohoto vydání je překrásná.

02.06.2023

Velmi čtivá kniha, výborná zápletka, skvělé myšlenky a nadčasový příběh. Právem kniha patří mezi světovou klasiku.

29.05.2023

Naprostá klasika, která je extrémně nadčasová a pořád má co nabídnout. Je ale pochopitelně nutné vědět, že zrovna Dostojevskij byl ve své době placen od slova, takže jeho romány jsou obsáhlé s mnoha (leckdy nepodstatnými a zbytečnými) odbočkami a vedle jednoduché zápletky se odvíjejí další dva až tři minipříběhy dalších postav. Ale možná právě to z nich dělá fascinující dílo, které sice není pro každého, ale ten, kdo má na podobné "bichle" fetiš, bude nadšený. Zločin a trest není detektivka, je to psychologický román o tom, že v hlavě a plánech vypadá všechno jednoduše, jakmile ale přijde skutečnost, všechno je jiné a některé důsledky sebelépe připravený jedinec nedomyslí. Dostojevskij tu ukazuje, že každý normální člověk má po tak hrůzném činu, jakým vražda bezpochyby je, silné výčitky, s nimiž prakticky nejde žít a jediným řešením je přijmout trest. Navíc tu vytvořil postavu zdánlivě hloupého policisty, který svým chováním pachatele rozhodí a ten se nakonec sám usvědčí (viditelně jím byl inspirován populární Columbo). Pozoruhodné jsou i detailní popisy Ruska své doby a myšlení ruského člověka, na kterém se bohužel mnoho nezměnilo, i další podzápletky s více, či méně tragickými osudy lidí, kteří chtěli žít jinak, nedokázali ale najít způsob, jak to udělat. V neposlední řadě se musí ocenit i zvláštní romantická linie, která dominuje v závěru a potvrzuje teorii, že v určitých případech je možné jednoho člověka "donutit" k lásce jen tím, že se v jeho okolí neustále vyskytuje a zůstává v jeho mysli. Ostatně postava Soni je asi tou nejtragičtější vůbec, protože jako jediná se snažila žít poctivě a pomáhat své rodině, jen jí to okolnosti neumožnily a ona sama sebe potrestala tím, že přijala mnohem vyšší trest, než by bylo záhodno. Ano, Zločin a trest je zdlouhavé dílo plné popisů a jmen, v nichž je trochu těžší se orientovat, není to ale nic, co by zkušený čtenář nedokázal překousnout, protože odměnou mu je fascinující studie o lidské zvrhlosti, zvláštním způsobu uvažování i naprostých mukách, v něž se změní život po spáchání závažného činu. Speciální poděkování patří vydavatelství Rybka Publishers, které knihu vydalo v nádherném ilustrovaném vydání, v němž ilustrace jen dotváří temnou atmosféru díla a i díky kresbám na hřbetu knihy mu dodávají unikátní vzhled, který je ozdobou každé knihovny. 90 %

23.05.2023

Odhodlal jsem se na klasika ruské literatury a nějak nevím. Samotný děj nijak zajímavý není, jedná se celkem o banální příběh, nicméně autor je schopen sondou do duše a myšlení hlavního hrdiny zprostředkovat bohatým a košatým jazykem mnohovrstevnaté myšlenkové pochody a motivace vlastního jednání. Skoro zajímavější, než samotný děj, mi však přišel popis života v Petrohradu v 19. století, a to včetně charakteru Rusů a jejich národní povahy. Docela mi přišlo zajímavé, že tuto knihu čtu právě v dnešní době a je zřejmé, že některé rysy ruské mentality se za těch pár století příliš nezměnily.
Několikrát mě během čtení napadlo srovnání s mým oblíbeným E. Zolou, který se také zaměřoval na precizní popisy motivu a zdůvodnění jednání svých postav v kontextu doby a okolností. Z tohoto minisouboje je pro mě vítězem francouzský spisovatel.

09.05.2023

(SPOILER) Přečteno v rámci povinné četby... jinak bych se k tomu asi nedostala - a nemyslela jsem si, že to řeknu, ale byla by to škoda.

Zločin a trest je rozhodně kniha hodná zamyšlení autor nám předkládá velmi zajímavý pohled na celou problematiku vraždy a nechává nás se pozastavit nad činy a myšlením vraha. Dílo je celkově nadčasové a určitě je dobré ho znát.

Občas to ale bylo zbytečně dlouhé, některé pasáže mi připadaly přehnaně popisné a často se pořád dokola opakovalo a řešilo to samé. Měla jsem problém se zorientovat i ve jménech, kterých tam bylo vzhledem k rozsáhlosti díla opravdu hodně, byla pro mě, pravděpodobně kvůli neznámému jazyku, příliš podobná a nějakou dobu jsem tak vůbec nevěděla, kdo je kdo.
Během čtení zvlášť nezajímavých pasáží jsem se nemohla zbavit pocitu, že jsem uvězněná v hlavě psychicky labilního člověka a jenom se přes jeho sáhodlouhé, zmatené vnitřní monology a jeho zvláštní uvažování snažím pochopit jeho motivy navíc jsem kvůli jeho často nepromyšleným činům pouze čekala, než bude odhalen.
Ke svému okolí Raskolnikov přistupoval s naprosto neoprávněnou pasivitou a tvrdostí, ke svým přátelům a rodině, která v něj vždy věřila a podpořila ho, se choval s neúctou a bezohledně. Byl mi celkově dost nesympatický, už jenom jeho teorie o nadřazených a podřazených lidech a vůbec připuštění té myšlenky, že by mohl mít právo někoho zabít

Na druhou stranu jsem si oblíbila Raskolnikovu rodinu, jeho matku a sestru, které byly schopné se pro něj obětovat podobně jako Soňa, která se ho i přes jeho nevhodné, místy dokonce hrubé chování rozhodla následovat na nehostinnou Sibiř odpykávat jeho čin a odejít tak od svého domova a dosavadního života.
I přes bezútěšně pochmurný děj nás na konci knihy překvapí nečekaně optimistický zvrat Raskolnikov si připustí svou lásku k Soně, úplně se promění, uzná svou vinu a najde opět sám sebe.
V současné době jsme zvyklí na rychlý spád děje filmů, knížek i celého života, takže ano, kniha pro mě byla zdlouhavá, ale zároveň jsem ráda, že jsem se s tímto dílem seznámila a mohla díky všem popisům plně vnímat propracovanou psychiku zločince a uvědomit si, že i oni mohou mít svědomí.

07.05.2023

Dostojevskij se mi trefil do černého. Jak myšlenkami, úvahami, hlavní postavou, tak taky ponurým prostředím, občasnou surovou brutalitou a perfektním koncem. Dílo, které právem spadá na špici světové literatury. V budoucnu se k tomuto počinu rozhodně vrátím.