Zločin v Poodle Springs
Raymond Chandler , Robert B. Parker
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103451/zlocin-v-poodle-springs-103451.jpg
4
59
59
Phil Marlowe série
< 8. díl >
Když Raymond Chandler v roce 1959 zemřel, zanechal za sebou 50 stran rozpracovaného románu a nejúspěšnější z jeho pokračovatelů Robert B. Parker jej dokončil věrný Chandlerovu nezaměnitelnému stylu. Na začátku příběhu je Marlowe ženatý a znuděný maloměstem, kam se s manželkou přestěhoval. Dříve než se mu podaří sehnat prostory pro novou detektivní kancelář, si jej však najme místní gangster a majitel kasina s podezřelými aktivitami. Svým pátráním Marlowe poodhalí druhou stránku lázeňského městečka, kde panuje zdánlivě přívětivá sousedská atmosféra. Poodle Springs je však plné lží a předstírání a také místem, kde zoufalství nutí muže i ženy vést tajný život – a pokud hrozí, že budou prozrazeni, je jedinou alternativou vražda…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1991 , PrácaOriginální název:
Poodle Springs, 1989
více info...
Přidat komentář
Marlowe jako zamilovaný novomanžel? Phil byl vždy vlk samotář a tahle nová role, kdy se svěřuje ženušce v posteli, jak si vede s případem, k němu příliš nesedí. Když Robert B. Parker převzal otěže rozepsaného románu, snažil se maximálně napodobit Chandlerův styl, ale Chandler to bohužel není. Přesto jsem se i s tímto Marlowem rád prošel temnými ulicemi Los Angeles, kde pouze do tmy blikají věčné neony.
Krimi, několikerá variace na milostný příběh, (už ne tak drsný) detektiv, zkaženost v nejvyšších kruzích a nostalgie po ideálním, spravedlivém světě. Jazykově vytříbené, tu a tam štěpná metafora, fungující hlášky. Spokojenost.
Takmer som to nedočítal. Silácky mačo Marlowe s jeho aforistickým vyjadrovaním (kto preboha tak rozpráva?!), mdlý dej, umelý a nevierohodný rozpad manželstva...veľmi mizerná detektívka.
Byla jsem moc zvědavá, jak celá kniha vyzní a jak vůbec vše dopadne. Jakožto nedopsaný díl byl těžko k sehnání ale nakonec ho mám a jsem nadšená! Prostě Marlowe jak má být. Ženy, auta a na každé straně zbraně...
Celkem zajímavě dopsáno,ale jinak si myslím,že Chandler už v době,kdy to psal už to nebylo zdravotně nejlepší.A taky asi už vystřílel všechen prach.Ale i tak dobře,že to bylo dopsáno a série je kompletní.
Parker bohužel nesahá Chandlerovi jako spisovatel ani po tkaničky u bot. Podle toho také druhá půle knihy vypadá. To není na světě jinší koumák, který by se onoho torza chopil? Jako by to Parker pro ostatní "zazdil".... ale on už vlastně Chandler taky asi nebyl v nejlepší formě, když se do toho pustil... jestli by to vůbec dopsal....
Nejdřív mé dívčí srdce zaplesalo nad tím, že si Marlowe našel ženu. Byla jsem ráda, že našel někoho s kým by mohl hrát po večerech šachy. Pak mi ale došlo, že už to není TEN Marlowe. Marlowe má být sám v dravém městě. Nezlomný, cynický bojovník v špinavých a zkorumpovaných ulicích. Myslím, že ten pravý chandlerovský Marlowe by se nikdy neoženil. Byl by starší, cyničtější, občas zmlácenější, ale byl by sám a svůj.
Takže nemůžu knihu zhodnotit. Byla dobrá, ale Chandler to už nebyl......
Zatím nedočteno. Oněch prvních deset stran je geniálních, jak špičkováním mezi Marlowem a jeho ženou, tak dalšími suchými hláškami ve městě. Žel, ten kvalitativní skok, i skok ve stylu vyprávění, je od chvíle, kdy to převzal Parker, hodně veliký. Takže si dám pauzu, a až budu naladěn přečíst si parkerovku, dočtu to ne jako Marlowa, ale parkerovku.
Knížka je dobře napsaná, děj "odsejpá", dialogy jsou krásně čtivé - ale bohužel Marlowe už není Marlowe! Alespoň tak to cítím já - a tak to nakonec vnímal i sám Chandler:
Tom Hiney: Raymond Chandler - životopis (str. 242 a 243):
…Guinness spisovatele (myšleno Chandlera) přesvědčoval, aby Marlowa oženil, a on ochotně napsal deset stránek nového příběhu, který nazval "Případ z Poodle Springs", v němž detektiv a Linda Loringová prožívají líbánky. Když Chandler jednou vysvětloval Ianu Flamingovi, že musí nechat hrdinu upít se k smrti, protože už nemůže pracovat, domníval se autor Bonda, že sňatek by byl dobrý nápad…
(…)
Nakonec ale Guinnessovi řekl, že to s knihou nevychází. Představa, že by se Marlowe měl oženit, "třeba i s velmi milou a hezkou dívkou, odporuje charakteru postavy. Vidím ho vždycky na pusté ulici, v prázdných pokojích, žasnoucího nad životem, ale nikdy úplně poraženého."
Brzy na to se projektu vzdal.
(Konec citátu)
................
Chandler to pochopil velice rychle - po napsání deseti stránek. A představa ženatého Marlowea se pro něho stala "ideou neslučitelnou se životem"…
Skvelá detektívka s tradične cynickým a netradične ženatým Philipom Marlowom, vyšetrujúcom zločin v zbohatlíckom mestečku má jedinú chybu - Chandler ho nestihol dopísať a tam, kde skončil, naväzuje Parker síce verne a kvalitne, ale jeho rukopis sa Chandlerovmu humoru, rafinovanosti a nezameniteľnému štýlu jednoducho nevyrovná, vďaka čomu ma záver nechal chladným. Našťastie väčšina knižky prislúcha práve Chandlerovi, takže jednoznačne odporúčam. Parádny odkaz detektívnemu žánru. 85%
Tenhle styl mám moc rád. Až teda na to věčné hulení. K tomu musí být i whisky. S tou problém nemám, takže ji klidně zařadím do čtecího procesu.
Dopisovat příběh po někom je hodně nevděčné a druhý autor se nevyhne srovnávání. Beru na to ohled a musím sdělit, že se mi to líbilo.