Zločin v Poodle Springs

23.06.2022

Tenhle styl mám moc rád. Až teda na to věčné hulení. K tomu musí být i whisky. S tou problém nemám, takže ji klidně zařadím do čtecího procesu.
Dopisovat příběh po někom je hodně nevděčné a druhý autor se nevyhne srovnávání. Beru na to ohled a musím sdělit, že se mi to líbilo.

26.07.2021

Marlowe jako zamilovaný novomanžel? Phil byl vždy vlk samotář a tahle nová role, kdy se svěřuje ženušce v posteli, jak si vede s případem, k němu příliš nesedí. Když Robert B. Parker převzal otěže rozepsaného románu, snažil se maximálně napodobit Chandlerův styl, ale Chandler to bohužel není. Přesto jsem se i s tímto Marlowem rád prošel temnými ulicemi Los Angeles, kde pouze do tmy blikají věčné neony.

12.04.2021

Krimi, několikerá variace na milostný příběh, (už ne tak drsný) detektiv, zkaženost v nejvyšších kruzích a nostalgie po ideálním, spravedlivém světě. Jazykově vytříbené, tu a tam štěpná metafora, fungující hlášky. Spokojenost.

18.07.2019

Takmer som to nedočítal. Silácky mačo Marlowe s jeho aforistickým vyjadrovaním (kto preboha tak rozpráva?!), mdlý dej, umelý a nevierohodný rozpad manželstva...veľmi mizerná detektívka.

01.01.2019

Byla jsem moc zvědavá, jak celá kniha vyzní a jak vůbec vše dopadne. Jakožto nedopsaný díl byl těžko k sehnání ale nakonec ho mám a jsem nadšená! Prostě Marlowe jak má být. Ženy, auta a na každé straně zbraně...

19.04.2018

Celkem zajímavě dopsáno,ale jinak si myslím,že Chandler už v době,kdy to psal už to nebylo zdravotně nejlepší.A taky asi už vystřílel všechen prach.Ale i tak dobře,že to bylo dopsáno a série je kompletní.

28.07.2016

Parker bohužel nesahá Chandlerovi jako spisovatel ani po tkaničky u bot. Podle toho také druhá půle knihy vypadá. To není na světě jinší koumák, který by se onoho torza chopil? Jako by to Parker pro ostatní "zazdil".... ale on už vlastně Chandler taky asi nebyl v nejlepší formě, když se do toho pustil... jestli by to vůbec dopsal....

Nejdřív mé dívčí srdce zaplesalo nad tím, že si Marlowe našel ženu. Byla jsem ráda, že našel někoho s kým by mohl hrát po večerech šachy. Pak mi ale došlo, že už to není TEN Marlowe. Marlowe má být sám v dravém městě. Nezlomný, cynický bojovník v špinavých a zkorumpovaných ulicích. Myslím, že ten pravý chandlerovský Marlowe by se nikdy neoženil. Byl by starší, cyničtější, občas zmlácenější, ale byl by sám a svůj.
Takže nemůžu knihu zhodnotit. Byla dobrá, ale Chandler to už nebyl......

Zatím nedočteno. Oněch prvních deset stran je geniálních, jak špičkováním mezi Marlowem a jeho ženou, tak dalšími suchými hláškami ve městě. Žel, ten kvalitativní skok, i skok ve stylu vyprávění, je od chvíle, kdy to převzal Parker, hodně veliký. Takže si dám pauzu, a až budu naladěn přečíst si parkerovku, dočtu to ne jako Marlowa, ale parkerovku.

26.03.2015

Knížka je dobře napsaná, děj "odsejpá", dialogy jsou krásně čtivé - ale bohužel Marlowe už není Marlowe! Alespoň tak to cítím já - a tak to nakonec vnímal i sám Chandler:

Tom Hiney: Raymond Chandler - životopis (str. 242 a 243):

…Guinness spisovatele (myšleno Chandlera) přesvědčoval, aby Marlowa oženil, a on ochotně napsal deset stránek nového příběhu, který nazval "Případ z Poodle Springs", v němž detektiv a Linda Loringová prožívají líbánky. Když Chandler jednou vysvětloval Ianu Flamingovi, že musí nechat hrdinu upít se k smrti, protože už nemůže pracovat, domníval se autor Bonda, že sňatek by byl dobrý nápad…
(…)
Nakonec ale Guinnessovi řekl, že to s knihou nevychází. Představa, že by se Marlowe měl oženit, "třeba i s velmi milou a hezkou dívkou, odporuje charakteru postavy. Vidím ho vždycky na pusté ulici, v prázdných pokojích, žasnoucího nad životem, ale nikdy úplně poraženého."
Brzy na to se projektu vzdal.
(Konec citátu)
................

Chandler to pochopil velice rychle - po napsání deseti stránek. A představa ženatého Marlowea se pro něho stala "ideou neslučitelnou se životem"…