Zloděj ze Sevilly

29.08.2024

Pěkná výpravná kniha s mnohovrstevným dějem, která se mi velmi dobře četla a přesto, že obsahuje 600 stránek, tak jsem ji měl za 3 dny přečtenou. Líbilo se mi, že autor do děje zahrnul historické postavy z doby vládnutí Filipa II.
Závěr knihy mi připadal trochu více zhuštěný, než-li by se mi líbilo, ale knihu bych doporučil i dalším čtenářům.

22.08.2020

Rozmáchlý dobrodružně-romantický román (Legenda o zloději) z konce 16. století: trochu i rytířský, neb v jedné části se hlavní hrdina potýká s uměním meče. Je v něm všechno, skoro až moc (600 stran) - pěkné představení bohaté Sevilly, hlavně podsvětí a běžného života, ale také života galejníků. Autor použil hned několik zajímavých skutečných osob (lékař, lékařka), ale i dle jeho doslovu si je příliš přizpůsobil svým potřebám, vymyslel a dovyprávěl jejich příběhy až změnil jejich charakatery, takže nic ze zachyceného nelze brát vážně, jako skutečnost.
A nejméně ze všeho vazbu Cervantese a Shakespeara, včetně přítomnosti druhého právě ve Španělsku (viz třeba "Cervantes y Shakespeare: ni se conocieron, ni se copiaron, ni murieron el mismo día", deník El País), takže je to trochu škoda promarněné šance na pěkný historický román.
Čtivé to ale je, i když určitě je autor lepší vypravěč detektivek.

04.06.2017

Kniha Zloděj ze Sevilly mě totálně uchvátila a maximálně nadchla. Po Parkánové je tohle rozhodně příjemná změna: čtyřhvězdičková změna. Proč jich tedy vlastně není pět? Jde o Sancha: chvílemi opravdu důmyslný a chytrý chlapec, jindy naopak až hloupý jinoch. Přiznám se, že jsem chtěla uvést i jeden konkrétní příklad, ale opět jsem si to zapomněla napsat, takže nic nebude... Každopádně, tohle je asi jediný nedostatek, který bych ke knize uvedla.

Gómez-Jurado píše opravdu skvěle a ačkoliv jde o úplně jiný žánr, trochu bych ho přirovnala k panu Flanaganovi (autor Hraničářova učně). Oba píší poutavě, těží z akčních scén a vymýšlí důmyslné plány. Navíc je vidět, že se v historické tématice opravdu vyzná a na knize je to poznat. Abych plně porozuměla, musela jsem si sice najít, co znamená útok v kvartě/kvintě/sextě, ale o to je zážitek bohatší a umocněnější. Ráda bych podotkla i to, že překlad pana Medka je povedený a skutečně dobrý.

Hlavní postavy jsou promyšlené, s hloubkou a sympatické. I když se u Sancha vyskytl jeden nehezký incident: když hospodskému vypustil veškeré víno. Jak se člověk ale dostává ke konci, sám Sancho toho lituje a jde tedy spíše o dokreslení postavy, které úmyslně mělo trochu narušit ty sympatie k hlavnímu hrdinovi. Josué je samozřejmě také sympaťák, o přítomnosti velikánů, jako je Cervantes a Shakespeare ani nemluvě. Claře se ke konci příběh nevěnuje tolik, ale jako hlavní postava rozhodně zazáří.

Knihu bych doporučila spíše těm, kdo historii holdují, protože je, přeci jen, dobré, mít nějaké základy a trochu se ve středověkém světě orientovat, aby si byl čtenář schopný představit některé situace.

30.04.2017

Takový klasický historický román ze staré školy. Příjemně se s ním trávil čas, ale nic po tom nezbylo. Ale věřím, že spoustu lidí potěší. Autor umí svoje řemeslo dobře, to jo.

22.04.2017

Historický román, kde ale dost převládá romanticko-dobrodružná náplň. Autorova síla je hlavně v akčních scénách, prostředí Sevilly je také vcelku povedené, jen občas mě z té historie vytáhne nějaký nezvládnutý detail. Trochu hůř už jsou na tom postavy, místy naivní, místy příliš otrlé, občas geniální a za chvíli nedůvtipné, samé tragédie z dětství k omluvení hříchů všeho druhu, často nevěřím motivaci, chování, rozhodování. Některé situace a zápletky jsou strašně umělé a křečovité, na efekt a pro příběh zbytečné. A těch náhodných setkání, jakoby se příběh odehrál někde na malém městě. A to nemám na mysli ta dvě slavná jména, naopak možnost jejich setkání a vlivu na pozdější tvorbu je originální nápad.

06.04.2017

Kniha se mi velmi dobře četla. Děj plynul rychle a hlavní hrdina Sancho, ač zloděj ale přesto "klaďas", si mě získal svým důvtipem a houževnatostí, díky níž překonával své životní peripetie. Autor popisuje Sevillu v 16. století, život jejich obyvatel různých sociálních vrstev na pozadí války Španělska proti Anglii. Fiktivní setkání Williama Shakespeara a Miguela de Cervantese dějovou linii okořenilo a přinutilo mě přemýšlet, zda přeci jen nebylo možné, aby se Shakespeare vydal v přestrojení do ciziny načerpat inspiraci... Knihu doporučuji!

Jen poznámka k předchozímu komentu. Není to ze středověku je to z 16. století což je novověk, proto bych syrový středověk nehledala. Za mě opravdu poutavá kniha čtená jedním dechem.