Zloději zelených koní
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12935/bmid_zlodeji-zelenych-koni-gpz-12935.jpg
4
677
677
Pavel zběhne ze studií geologie a stěhuje se za svou dívkou Karolínou do Hradce. S partou hledačů vltavínů občas vyráží kopat a bere s sebou i kamaráda Kačmara. Postupem času však zcela propadá sběratelské a zlatokopecké vášni a s Kačmarem se pouští do stále větších dobrodružství. Ta brzy začnou ohrožovat jeho vztah s Karolínou a Pavel nakonec za svou umanutost a touhu žít jinak platí vším, co má, málem i životem…... celý text
Přidat komentář
Příběh člověka, který celý život něco hledá a vlastně neví, co...smysl života, vltavína, osudovou ženu, zaměstnání...
Knihy pana Hájíčka mě opravdu baví, popisují skutečný život, dobře vykreslené postavy, české reálie.
Kniha nás trošku donutí zamyslet se nad životem i jeho hodnotami.
Za čím vším se člověk vlastně v bytí honí... Odpovědi hledám u Hájíčkových koní...
(SPOILER) Celkem přímočaré a odhadnutelné. Žádná velká tajemství, žádné záhady. Prostě jen kopání, prodávání, rozvod a posedlý, naivní a díky své posedlosti hloupý, hlavní hrdina. Nulový vztah k postavám. Kdyby se nejednalo o tenkou knihu z prostředí Česka, tak bych nejspíš nedočítal. Ve srovnání s Piknikem u cesty nelze dát lepší hodnocení než 3 z 5. A i to je možná moc.
Zvláštní čtení. Moje první od pana Hájíčka a určitě ne poslední. Nebylo to třeskuté ani ohromující, dech se napětím netajil, ale mělo to prostě něco do sebe. A zatímco spousta jiných celkem dobrých a příjemných knížek končí přečtením poslední strany a zaklapnutím, tahle i po přečtení zanechává pocity a nálady... Jen teď budu muset sáhnout po něčem na odlehčení, nebo si přivodím depku .)
Tato kniha ve mně zanechala velmi silný dojem a rozhodně se k ní vrátím. Přiznám se, ze jsem na konci brečela. Popis ztráty milované osoby, která už vámi nechce být milována je hodně osobní, interní a pro mne velmi přesný, protože ho sama právě prožívám.Taky se z toho snažím vypsat, ale tak dobře jako tautor, to nedokážu. Ta posedlost hledáním vltavínů, všemu navzdory. V duchu jsem si přála happy end, který ale nepřišel, a to je nakonec dobře, protože by to bylo strašně patetické. Prázdno a smíření se sa sebou samým. To jsem na konci knihy cítila a ten pocit byl velmi intenzivní. Stejně jako kniha. Pavel se stal Simonem.
Za mne slabší autorův počin. Síla p. Hajíčka je v atmosféře, melancholické lyričnosti popisu jihočeského venkova a rodinných a mezilidských vtahů, slabší dle mého je v příběhu a psychologii postav, na čemž toto dílko staví. To jsou koníci na vratkých nohách.
Co naplat, když se člověk tak trochu cítí jako hlavní hrdina, tak se mu prostě ta kniha nemůže nelíbit. Je to o vášni a je to taky o vzdání se těchto vášní. Vlastně se celá kniha končí skorem až kynicky. Především však smířlivě. Na to sám stále čekám, ale věřím, že stejně jako Pavel, to jednou přijde. Také mi přišlo sympatické, že Pavel si dost stojí za svým a že si svojí usilovnou prací (na hranici zákona), dokáže vybudovat renomé, o které ve výsledku až zas tolik nestojí. Nu inu Hájíčka mám rád tak, tak.
Na světě je někdy krásně, vltavíny prší z nebe... Viděla jsem nejdřív film a líbil se mi, teď jsem si přečetla knížku a líbila se mi. Mám ráda styl psaní pana Hájíčka, takže jsem při čtení chrochtala blahem, ale v porovnání s jinými jeho knížkami mi tahle přišla malinko slabší. Pořád jsem čekala něco, co nakonec nepřišlo, ale vlastně mi to tak dává smysl.
Při čtení jsem si všechny ty chalkopyrity a fluority samozřejmě musela vygooglit, potom jsem se ponořila i do bádání nad vznikem vltavínů. Zjistila jsem, že na území Bavorska dopadl meteorit, který roztavil na křemen bohatou horninu, po nárazu se žhavé kousky zeminy vymrštily do atmosféry, letěly několik set kilometrů a dopadly na území jižních Čech a Moravy. Proto mají některé vltavíny tvar kapky. Takže už konečně vím, proč v té písničce od Lucie vltavíny prší z nebe...
NU, nebylo to špatné čtení, ale vzhledem k velké chvále, kterou jsem na tohoto autora slyšela předem, to pro mne nebylo nic takového, co by mne ohromilo a zaujalo. Styl psaní je velmi dobrý a možná proto, že nejsem do kamenů blázen, mi to nedalo tolik jako jiným čtenářům. A přiznávám, že mi trochu vadilo, že jsem se nedozvěděla, proč profesor Senecký napsal takový článek a proč si o tom Pavel s ním na konci nepopovídal. Možná to hodil za hlavu jako záležitost s Kačmarem? moje hodnocení nesnižuje kvalitu knihy, ale za mne je to ocenění spíš námětu, dobrého stylu a nápadité titulní strany.
Z autorových knížek je asi nejslabší, ale rozhodně není špatná. Hezky popisuje posedlost a závislost, také naivitu a nepochopení ve vztahu dvou lidí. Hodnocení na lepší 3 *.
Vltavíny v centru zajímavého, místy i napínavého příběhu o posedlosti a jejím dopadu na vztahy mezi "závislým" a jeho nejbližšími.
Zajinave tema.. Kdo pise o vltavinech? Moc lidi asi ne... Styl psani byl dobry... Cteni je to prijemne... Hezky plynouci... Ocekaval jsem nejaky "drastak"na konci, ale krimi to neni a tak jsem cekal zbytečně... Kniha zaslouzi plny pocet hvezd a nekdy v budoucnu rad vyzkousim dalsi knihy od tohoto autora.
Zajímavý styl psaní, takový mužský přístup. Příběh o jihočeské krajině, jedinečných vltavínech a až posedlosti v hledání, nehledíc na měnící se svět a poměry okolo. 80%
Kniha s magickou obálkou. Nejslavnější kniha pana Hájíčka, spisovatele, který svojí duši zanechal v Jižních Čechách. Zloději zelených koní jsou pro mě srdeční záležitostí... snad pro tu atmosféru, která celou knihou prostupuje. Na začátku skoro romantický příběh o zamilovaném hledači vltavínů, studentovi geologie, který má před sebou zajímavý a pestrý život... a snad i šťastný. Na konci pak příběh, který má nahořklou chuť, protože život obvykle nebývá takový, jaký si ho vysníme. Co žene člověka do spárů záhuby? Copak nevidí, že se svět kolem něj hroutí? Že přichází o to nejcenější - o svoje nejbližší. Co je to za podivnou sílu, která ho nutí balancovat na hraně spirály? Všechny tyto otázky mi proudí hlavou, když tuto útlou knihu čtu.
Co se nedá panu Hájíčkovi upřít, je krásný styl psaní - popisy krajiny, nálad, ano, je v tom trochu poezie.
Film jsem, bohužel, viděla také, naštěstí poté, co jsem si poprvé přečetla tuto knihu. Nyní jsem ji vzala do ruky již podruhé, protože si myslím, že je dobré se k některým textům vracet. Především proto, že celkový dojem z knihy je někdy velmi ovlivněn rozpoložením, ve kterém se čtenář nachází.
Film - to je velký smutek. S knihou a její poetikou nemá pranic společného. Obecně si myslím, že je velmi těžké natočit dobrý film podle dobré knihy. Vyžaduje to opravdu zkušeného režiséra a scénáristu. Některé plytké příběhy natočíte lehce, a dokonce se z nich mohou stát filmové trháky, knihy, jejichž stěžejním motivem je "nálada" a určitá poetičnost, již tak jednoduché natočit není.
Proto rozhodně doporučuji knihu a film případně jako doplněk k ní...
Druha kniha, kterou jsem od autora precetla, a stale mu nejak nemuzu prijit na chut. Ustredni tema je rozhodne neotrele, ovsem pribeh sam plyne jaksi unyle odnikud nikam. Nemuzu se zbavit pocitu, ze Hajicek by se mel venovat spis poezii: liceni nalad, popisy krajiny v promenach rocnich obdobi, v tom exceluje. Ale beda, jak zacne usilovat o zapletku.. Hlavni postavy jsou zde v podstate xeroxovou kopii tech ze "Selskyho baroka", egocentricky podivin v umolousanych kalhotach, ponoreny do ne prilis popularniho oboru avsak zcela bez ambic na sporadany zivot, partnerka, ze ktere se vyklube vypocitava mestka, touzici jen po kariere a silnem aute. Plus nejaky ten vykutaleny vesnicky balik v monterkach nadavkem. Netvrdim, ze je knizka uplne spatna, spis jen - takova nijaka, chybi gradace, smer, vyraznejsi zvraty.
Jak se vášeň může změnit v závislost, a člověk si toho ani nemusí všimnout. Pěkný styl, příjemně se četlo.
Štítky knihy
zfilmováno manželství rodinné vztahy divočina manželské hádky jižní Čechy manželská krize České Budějovice vltavínyAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
velmi čtivý příběh o sběratelské obsesi, jíž postižený obětuje doslova vše, co jeho okolí považuje za smysl a cíl života