Zloději zelených koní
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12935/bmid_zlodeji-zelenych-koni-gpz-12935.jpg
4
677
677
Pavel zběhne ze studií geologie a stěhuje se za svou dívkou Karolínou do Hradce. S partou hledačů vltavínů občas vyráží kopat a bere s sebou i kamaráda Kačmara. Postupem času však zcela propadá sběratelské a zlatokopecké vášni a s Kačmarem se pouští do stále větších dobrodružství. Ta brzy začnou ohrožovat jeho vztah s Karolínou a Pavel nakonec za svou umanutost a touhu žít jinak platí vším, co má, málem i životem…... celý text
Přidat komentář
Moc příjemný a poutavý styl psaní má autor...pro mě takový "čistý"... " a to jsou kameny, čistý krystalický látky, … ".
Musím říct, že více mě kniha chytila od druhé půlky, ale i tak je to moc hezké čtení. Jiří Hájíček si do svých románů vybírá témata, o kterých se denně nemluví a které mně osobně nebyly tak známé, o to zajímavější to čtení.
Velmi příjemný styl vyprávění. Bylo to moje seznámení s Hájíčkem a rozhodně budu pokračovat něčím dalším. Sice jsem se nejdřív nemohla začíst, ale když jsem do děje pronikla, moc mě to bavilo. Dozvěděla jsem se i něco nového o vltavínech... Příjemná kniha.
Film nic moc, ale kniha se mi moc líbila. Líbil se mi způsob jak je příběh vyprávený. Hezký jazyk.
Moc se mi líbilo. A při toulkách mezi rybníky v jižních Čechách jsem se dívala pod nohy, jestli náhodou zelené sklo nenajdu. Našla jsem, ale byly to jen střepy z pivních lahví.
Četla jsem tu komentáře ke knize a “poutavé” je to slovo! Místy také napínavé, ač poetické vyprávění, za mě malinko slabší závěr, přesto dávám všechny *. Možná můj nejlepší Hájíček..?
Pro mě super čtení o jednom z mnoha specifik jihu Čech. I já patřím mezi ty, kterým zelené kamínky učarovaly, i když moje zkušenosti s nimi nejsou rozhodně v podobném duchu jako u hrdinů tohoto příběhu. Ale docela dobře chápu dilema, které se pak příběhem táhne - hledat pro sebe a vlastní sbírku nebo prodávat. Do které skupiny kdo patří se už musí rozhodnout sám. Vltavíny jsou prostě fenomén
Povedeny pribeh, pekne vystaveny, cleneny do kapitol, ktere muzete jednoslovne (dle obsahu) nazvat. Pribeh je vypraven pres focus sbirani vltavinu, I tak se postavy vyviji, vse smeruje, jak je naznacovano, kruh se uzavira.
Moje prvni kniha od autora, uz so tesim na dalsi.
Tuto knihu jsem náhodně vyhmátla v knihovně a po zběžném prolistování mi bylo jasné, že si ji musím odnést domů k přečtení. Nesmírně poutavě autor vypráví příběh hledačů vltavínů, kterážto činnost je nelegální, ale touha po tomto "nebeském skle" stále žene hledače k jeho hledání, ať už pro své sbírky, či na prodej. Já vlastním dva pěkné kousky tohoto tajemného skla, které jsem dostala od kolegy, jehož příbuzný jich nacházel spousty při stavbě vodního díla Římov.
Moc pěkné čtení,autor nás jako vždy zavede do jižních čech.Krásně napsaný příběh o obyčejných lidech v jejich obyčejném životě,ale napsáno neobyčejně čtivě.
Moje první kniha od tohoto spisovatele a rozhodně ne poslední. Do této chvíle jsem netušila,jak vltavíny vypadají. A jak se musí ze země vykopat. Pavel i Karolína byli sympatičtí, on věřil a doufal ve štěstí, ona potřebovala jistotu. Kdyby nebylo hledání vltavínů nelegální, byl by to oddechový román pro pár letních večerů, který by ale postrádal napětí, díky němuž dostal ode mě 5 hvězdiček.
Poutavý příběh, mně blízký, sama mám menší sbírku minerálů. Moc pěkně se čte, je to takové nenucené, přirozené, žádné velké zvraty či překvapení. Je to třetí román od pana Hájíčka a docela jsem si ho oblíbila.
„Já vzývám čistý věci, rozumíš, krystalický soustavy, čistota a řád, to je matematika a geometrie, mřížky atomů, a to jsou kameny, čistý krystalický látky, soli a žlutá síra, diamant, nic než atomy prvků a krása, krása ušlechtilejch kamenů…“
Zloději zelených koní jsou příběhem o jedné neobyčejné sběratelské vášni, která se zvrhne v úplně obyčejnou posedlost, ... a když to pak necháte zajít příliš daleko, až už nezbývá nic jiného než za předchozím životem udělat tlustou čáru a pokusit se začít znovu ... dokud na to máte ještě sílu.
Na první pohled je to příběh o úplně obyčejných lidech (a i tím je pro mě zajímavý, "vrací na zem"), zachycuje (jako všechny Hájíčkovy příběhy) prostou realitu, ale když se podíváte znovu, najdete v něm spoustu znepokojivých až existenciálních otázek - jak žít a najít si místo v překotně se zrychlujícím a měnícím se světě, který mění charaktery lidí i krajiny ve které žijí, a vy tak žít nechcete ...
Vyprávění je "zabaleno" do zvolna se odvíjejícího se děje, navíc se jím prolínají poeticky melancholické popisy krajiny jižních Čech; na to se vždy těším, nejenom proto, že jihočeská krajina je krásná, ale taky proto, že právě tohle pan Hájíček opravdu umí ... navodit tím kouzelnou atmosféru :-), díky ní pak možná paradoxně lépe zahlédnete právě to skryté a alarmující šílené tempo krajinných i společenských změn ...
Bylo to opět pětihvězdičkově příjemné zastavení v jižních Čechách, které mi navíc rozšířilo obzory, protože o hledačích vltavínů jsem do téhle chvíle věděla opravdu jen, že existují :-). Přesto jsem nakonec jednu hvězdičku odebrala ... za Pavla, hlavního hrdinu, s jeho zvláštní životní filozofií, která sama o sobě by nebyla vůbec špatná, založená na "čistotě života" (jejíž součástí jsou právě i kameny - nejenom vltavíny, kolem nichž se příběh točí především) a jehož naivita, s jakou ke všem svým životním (ale i těm nejobyčejnějším běžnodenním) rozhodnutím přistupoval mi chvílemi přišla až úsměvná, když se mu svět hroutí pod rukama a on tvrdošíjně svou naivitu neztrácí, skoro jako by se dobrovolně vrhal do životních ztroskotání, propána, co asi tak čekal, že se stane? ... no, vlastně se nestalo nic ...
... ale ...
"Není zas tak špatný (začít tím), když víš přesně, co nechceš. ... to je první krok k nějaký opravdový cestě."
Kdybych ji nemusela číst k maturitě, nikdy bych si ji sama od sebe nepřečetla. Kniha byla celkem čtivá, avšak i na její malý počet stran se mi to místy zdálo zdlouhavé.
Ale zase na druhou stranu, jelikož sama pocházím z jižních Čech, jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco o hledání vltavínů.
Na film se asi podívám později.
Úžasné, super, přečtené jedním dechem, stale mi příběh leží v hlavě, kniha je trochu jiná, než film. Obojí fakt stojí za to!!!!!!!
Nadherny styl vypraveni, poutavy pribeh.
Misty jsem se o naivniho Pavla hrozne bala. Konec by se mohl zdat neuzavreny, ale ja v nem citim nadeji, pokoru a prijemnou smirenost. Pavel se zda spokojeny ve svem svete, v behu zivota se z cisteho oblazku stava osoupany a trochu odreny kaminek, ale ma svoji patinu a proto je i tak krasny.
Libilo se mi, ze jsem se dozvedela neco o vltavinech a mam chut si nejaky koupit. Sbirku ale zacinat nebudu. :)
A az tady mi doslo, co je to ta jihoceska "rybi krev", podle ktere je pojmenovana jina Hajickova kniha, kterou jsem cetla jako predchozi.
,,Ano, podle Horního zákona jsme zloději,, Zajímavě a dobře zvládnuté téma, o kterém by čtenáři měl vědět a zajímat, neboť účelové obohacení jedinců s následnou likvidací krajiny je a bude stále aktuální. Nelegální a dnes organizovaná těžba vltavínů je jen drobnost proti chystané těžbě břidličných plynů, která čeká na ,,schválení,, poslaneckou sněmovnou. Většinu jeho ložisek v ČR mají již dlouhodobě zakoupeni bossové typu Bakaly a ,,hinduisty,, Viktora Koláčka, kteří se podíleli na miliardovém rozkrádání majetku OKD a MUS. Knihu doporučuji.
Moje první kniha od Jiřího Hájíčka mě nadchla tak, že musím hodnotit hned plným počtem hvězdiček. Nikdy bych neřekla, že se mi může líbit čtení o hledačích vltavínů. A ono jo. :) Autorův styl se skládá spíše z kratších, jednodušších vět, ale o to více působí realističtěji.
P. S. Karolíně jsem rozuměla. Když my ženy máme raději ta pozitiva a sociální jistoty. :)
Hezký, pomalý příběh o Pavlovi a jeho životní cestě na které čím více hledá, tím více ztrácí a přesto z té cesty nesejde. Je jako kámen, který ví kam patří a podléhá už jenom tomu geologickému času. A svět potřebuje takové vzácné kameny, abychom mohli hledat, ztrácet, obdivovat i zatracovat.
Štítky knihy
zfilmováno manželství rodinné vztahy divočina manželské hádky jižní Čechy manželská krize České Budějovice vltavínyAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Hlavní postavou je PAVEL, který má vášeň pro drahé kameny zelené barvy, které se jmenují vltavíny. Sám a později s jedním kamarádem, který se jmenuje KAČMAR, navštěvují různá místa za účelem jejich vykopání, protože mají velkou cenu. Na vltavínech je specifické, že se nacházejí pouze v Jižních Čechách. Líbila se mi Pavlova vášeň pro tyto kameny. Měl hodně vědomostí o vltavínech, ale i o dalších nerostech a také ho nic neodradilo od toho, aby je chodil hledat a kopat třeba po celou noc. Dovedl jsem z jedné strany chápat jeho vášeň, vltavíny byly pro něj jako denní chleba, bez kterého by se neobešel, byly pro něj hodně důležité a obětoval by pro ně všechno, z druhé strany jsem zase chápal jeho dívku KAROLÍNU, která neměla pro jeho „práci“ pochopení a z její strany zněly její argumenty rozumně. Jenže když je člověk do něčeho plně ponořený jako Pavel, je hodně těžké, aby se vzdal toho, co má rád a začal se věnovat něčemu jinému. A pokud člověk přistoupí na nějakou změnu, tak jen pozvolna a neochotně a stále v něm bude dýmat myšlenka, že se k tomu dříve či později vrátí. Myslím si, že pokud je člověk svobodný a bez závazků, tak má mnohem větší prostor se věnovat své práci, která je zároveň jeho koníčkem, práci, u které je svým pánem, nikomu se nezodpovídá a dělá si věci po svém. Může se tomu věnovat od rána do večera, může tomu věnovat veškerý svůj volný čas. Něco jiného je to však v případě, když člověk má někoho při svém boku, to je už jiná situace..
Je známo hodně knih, které zobrazují život zlatokopů a jejich průběh práce, aby nalezly zlato, ale kniha ZLODĚJI ZELNÝCH KONÍ je specifická tím, že takoví „novodobí zlatokopové“ hledají poklady - vltavíny v České republice v Jižních Čechách na konci 80. let a v průběhu 90. let. V minulosti jsem byl na přednášce Jiřího Hájička, kde vyprávěl o této knize, četl ukázky z knihy a na projektoru zobrazoval různé druhy vltavínů. Popravdě řečeno jsem o této knize uvažoval už nějaký čas. V minulosti jsem držel knihu v ruce, pak jsem ji zase vrátil do knihovny, nyní jsem opětovně přemýšlel, jestli si mám knihu přečíst či nikoliv, ale nakonec jsem se rozhodl, že knihu vyzkouším a udělal jsem správné rozhodnutí. Nad přečtením knihy jsem váhal asi proto, neboť jsem se domníval, že přibližně vím, o čem kniha bude pojednávat, a kniha mne nedovede už ničím překvapit, když jsem se zúčastnil přednášky Jiřího Hájíčka, ale obsah knihy jsem si už nepamatoval, takže jsem v žádném případě neudělal chybu, když jsem se do knihy začetl. V knize se vyskytovali různí hledači vltavínů – někteří chodili sami, byli vlci samotáři (Simon), jiní chodili ve dvojicích, jako naši hlavní hrdinové – Pavel a Kačmar, jiní chodili ve vícečlenných skupinách. Do života Pavla zasáhne revoluce 1989, takže po revoluci bylo mnohem obtížnější vyhledávat vltavíny, protože pozemky patřili soukromým osobám a také se začali tvořit různé gangy, které se specializovaly na vltavíny.
Kniha se mi líbila, knihu hodnotím na 100 %. Myslím si, že Jiří Hájíček zpracoval román bravurně, dozvěděl jsem se bližší informace o vltavínech a o hledačích tohoto vzácného kamene, o způsobech jejich práce a různých nebezpečích a nástrahách, kterými čelili tito hledači. Byl natočený také film, ale film jsem neviděl. Časem se na film podívám.
Pokud se někdo rozhodne napsat učebnici nebo skripta o dějinách literatury v naší zemi po roce 1989, anebo se rozhodne umístit do skript kapitolu, která by se například mohla jmenovat „ČESKÁ LITERATURA PO ROCE 1989, tak si myslím, že jméno Jiřího Hájíčka by se v nich mělo rozhodně objevit. Časem si určitě přečtu další knihy od tohoto autora.