Zlodějíček
Petr Borkovec
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443787/bmid_zlodejicek-S9d-443787.jpg
4
10
10
Druhé, doplněné vydání lyrických črt a básní (první bylo publikováno pod názvem "Berlínský sešit. Zápisky ze Saint-Nazare"), které jsou inspirovány pobytem na bretaňském pobřeží a v německém hlavním městě. Soubor sugeruje dojem deníku, mimo jiné i prozaickou formou, k níž se český básník místy uchyluje. Setrvává silná poetická obraznost i smysl pro charakteristický detail, vemlouvaný do čtenářovy představivosti sledem hutných a zároveň velmi živých slovních vyjádření. Ve Francii je to především pestrý přístavní pohyb, co upoutává autorovu pozornost, v Berlíně pak prorůstání velkoměsta a přírody, na jehož rozhraní hledá své místo člověk.... celý text
Přidat komentář
Přiznám, že nejsem tak nadšený jako z jiných Borkovcových knih. Některé texty jsou naprosto skvostné, většina první části určitě. Ale u jiných jsem zase měl trochu problém držet pozornost, zejména u zajímavě nesystematických zápisků ve druhé části knihy... Nicméně styl a poetičnost Borkovcových próz je jedinečná!
Dnešní chod:
Fůra metafor servírovaných na podnose.
Tohle je něco naprosto nezvyklého. Pokud mají literární teoretici občas problém rozlišit novelu a román, tak to je ještě slabej odvar. Tady je specifický i literární druh. Zkrátka takovej kapesní atlas poetičností, do nichž se ale přecejenom vklínilo něco prozaického (byť teda básní je znatelně míň, ale výrazově je to na stejný bázi, nezáleží, jestli párkrát stisknete enter nebo ne, žejo). Některé texty se charakterem blíží až k fejetonům z Petříčků (třeba Seminář, Tulačky), ale spíš jsou to 2-3 stránkové zápisky. I tak to působí uceleně. Borkovec je prostě vynikající pozorovatel (ale skrovný, s. 49:
Nejsou „vydlabaní z tvrdého dřeva“, jsou bílí, jako by zrovna svlékli krunýře, jsou měkcí a bledí. Zdá se, vypadá to. Ach, lidské metafory o zvířatech a chudé člověčí oko.)
Svůj rajón prostě pročeše od dlažby až po okapy.
Jo, taky mě pár textů dost minulo a působilo útržkovitě. Ale ta zvědavost, kterou mě naplnilo nahlížení do odložených aut, pozorování detektorářů, buldozer, konverzace o hácích a další habaděj věcí, mě hnala dál.
Pár pěknejch částí (ale upřímně, vypisoval jsem si nějakou frázi z každý druhý strany, páč je to metaforami vycpané jak medvěd v Národním muzeu):
Hleny vyvržených medúz - moře kašle.
Jako by zmiji znovu navlékli do svlečené kůže.
Ubohé přechodníky, na než se tak dobře rýmuje; z překladu vždycky nakonec vyškrtnuté nešikovné pohádkové bytosti: skřítci Přechodníčci.
Perfektně využité prostředí rezidenčních pobytů. Na to, že autor řekl že „Nejméně půl hodiny denně se zabývám průvanem", zužitkoval zbytek času báječně.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Sebrat klacek |
| 2017 |  Lido di Dante |
| 2018 | Herbář k čemusi horšímu |
| 2019 | Petříček Sellier & Petříček Bellot |
| 2012 | Milostné básně |
Melancholické miniatury z Berlína a okolí. Líbilo se mi to, i když to není tak vybroušené jako Petříček nebo Sebrat klacek. I tady se ale Borkovec prezentuje jako skvělý pozorovatel detailů a zdánlivě banálních dějů. Ideální knížka pro všechny cestovatele do Berlína a Bretaně. Moc příjemné čtení. Doporučuji.