Zlodějka
Sarah Waters
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151741/bmid_zlodejka-Keh-151741.jpg
4
389
389
Sarah Watersová, rodem z Walesu (1966), usazená v Londýně, je pokračovatelkou nejlepší tradice anglického románu rozvinuté do výsostně moderní podoby. V románu Zlodějka, odehrávajícím se roku 1862, nás zavádí do Londýna a okolí, do nejrůznějších prostředí a vrstev tehdejší společnosti. Spolu s hlavní hrdinkou, Sue Trinderovou, se ocitáme mezi spodinou živořící v nejubožejších částech Londýna a živící se pochybnými způsoby. Sue se snaží vymanit z prostředí podvodníků, ve kterém vyrostla, a její nelehká cesta je plná nečekaných zákrutů a zvratů. Autorka prokazuje svrchované mistrovství v budování rafinované zápletky i v barvitém líčení postav a prostředí. V jejím románu není nikdy nic tak, jak se čtenáři, ani nedýchajícímu napětím, zdá, a všechno přitom do sebe bezvadně zapadá. Román, psaný vybroušeným stylem, dokonale vystihuje dobu děje, nádherně plyne a unáší čtenáře jako řeka.... celý text
Přidat komentář
Vlastně se mi to moc nelíbilo, tak na půl, závěr mi vadil, uvidím, zda ještě dám autorce šanci.
Nedovedu pochopit, že je kniha hodnocena více než 80%. Absolutně tomu chyběl spád.
Dobře se to čte, dávám 4*. Zajímavá zápletka, ale málo uvěřitelná 3*. Psychologii postav nedostatečná 2*. Zápletka je dobrá, ale autorka zde nevyužila její potenciál. Někde někdo chválil styl psaní a přirovnával to k Dickensovi, no nevím, s Dickensem to má společného podle mne jen prostředí Anglie 19. století. A ten konec? Ten byl s prominutím, špatný, hloupý a Béčkový. Celkově 2*.
Celkem nudně vyprávěný příběh s pitomou, nemožnou zápletkou, postavami jednajícími nelogicky a řešícími situaci stylem: drbat se levou rukou a pravým uchem, ale ještě si mezi tím čtyřikrát propíchnout nosní přepážku a vypíchnout jedno oko. Jednání postav naprosto neodpovídalo jejich psychologickému profilu (když teda odhlídnu od toho, že psychologie postav byla zpracovaná asi do takové hloubky, jako je tomu u Křemílka a Vochomůrky). Chybějící hloubku příběhu i psychologie postav nahrazovaly hromady zbytečných týráníček hlavních hrdinek. Příběhem se táhla ta nejtrapnější a nejprimitivnější verze biologického determinismu a celé to navíc bylo prošpikováno výpověďmi jako: "To bude něco, až ji do ňader zapíchnu špičku nože."
Kolikrát jsem si říkala, zda postavy žijí v tom svém fikčním světě, nebo čerpají svoje dojmy a vjemy odněkud z cizích vesmírů. Pokud jedna z postav (A) uvítá druhou (B) slovy: "Přišla jsi, abys mě mohla zabít?" a druhá (B) si na to konto pomyslí něco o tom, jak je neuvěřitelné tu postavu (A) vidět tak VŘELOU a skutečnou, tak nad tím fakt zůstává rozum stát.
Co mě rozesmálo, byla metafora vaginy: "tajný kanál lásky" (v originále to není o moc lepší). To je fakt tak strašlivě pitomý, až mi to připadá opravdu pozitivně legrační.
Asi jediná otázka, kterou po dočtení té knížky mám, je: Může to, že jsem tohle rozečetla a dočetla, být nějakou známkou toho, že mám nádor na mozku? Ty perlo, ty perlo, ty perlo.
Super atmosféra starého Londýna, anglického venkova a stísněnost a beznaděj dobového blázince - to vše na jedničku. Zápletka s lesbickou láskou mě dost překvapila, ale podle všeho jsem jediná a autorka je tím známá. Hvězda dolů jde za překombinovanost a přeslazený závěr. Když přišel první obří twist, tak jsem fakt byla v šoku, ale pak už toho bylo tolik, že jsem se chvílemi trochu ztrácela...
Právě jsem dočetla Zlodějku! Je to můj první román od Sarah Waters. Bylo to úžásné čtení a příběh jsem hltala jedním dechem. Kéž by měla kniha ještě pár kapitol navíc, protože to co by asi následovalo, jsem chtěla prožít s postavami nejvíce. Jsem lesba a tuto spisovatelku jsem vyhledala kvůli své orientaci, no a jediné co mi právě trochu v knize chybělo byla ta “dominance lesbické lásky” což je napsáno i na obalu knihy. Zřejmě se z toho Sarah vypsala už před 4 lety v jejím debutu Špičkou jazyka, který mě konečně čeká, protože jsem ho sehnala později. Jinak zlodějku doporučuji všem. Dneska se za odměnu po dočtení mrknu na TV film Prstoklad, který byl natočen podle románu v roce 2005 a má celé tři hodinky.
Kniha se cetla vazne skvele, krasne napsane, necekane zvraty mi nedovolily usnout a musela jsem cist dal.... Akorat jsem jaksi nepochopila, proc musel nekdo byt zavren do blazince?! To na me pusobilo, ze si jako autorka nastudovala tema blazinec a mermomoci ho musela nekde pouzit.. Autorku jsem neznala a na knihu narazila nahodou, jsem vazne mile prekvapena. Hodne tu doporucuji knihu Spickou jazyka, ale jen kdyz vidim obal, mam strach do ni jit. :-D
Knížky Sarah Waters se opravdu moc pěkně čtou, rád jsem Zlodějku po letech zase otevřel, abych si to připomněl. Pokud se vám líbí viktoriánská atmosféra a spletité zápletky jako od Dickense nebo Wilkie Collinse, případně patříte mezi fanoušky Kvítku karmínového a bílého, bude se vám určitě líbit i tahle knížka. Myslím, že si od Sarah hned dám ještě něco, nejspíš její nejznámější kousek Špičkou jazyka.
Moc krásný , smutný, ponurý a krutý příběh ze staré Anglie. Kolik bolesti a krutosti se vejde do jedné knihy . Přesně styl Thomase Hardyho a doporučuji všem, kteří ho mají rádi.
Vynikající čtení. Dickensovsky popsaná story o několikeré ztrátě a znovunalezení identity ve viktoriánských kulisách. Susie a Maud ve zlodějském doupěti, zvrhlém šlechtickém domě, blázinci či přeplněných londýnských ulicích, v bezbřehé bídě, potřebě zabezpečení a bažení po bezpečí, mezi Šlechticem a paní Sucksbyovou, v citových turbulencích a bezohledných intrikách, mezi postelí a šibenicí. Několik nečekaných zvratů, skvěle konturované postavy, umné proměny perspektivy, silné obrazy, jako obvykle u Sarah Waters motiv lesbické lásky a vtipné pohrávání s fenoménem literatury jako takové. A ta atmosféra! Tento román jsem si šetřila...
Zprvu jsem se nemohla začíst. Ale s odchodem z panství se děj rozjel. Byl jsem pak několikrát překvapena, jak se to zvrtlo. Prima čtení.
Úplně to vidím...Za okny nekončící zima, doma krb, houpací křeslo a trochu více času....Pokud to všechno máte, sáhněte po románu Zlodějka.
Mě se románové zpracování Zlodějky líbilo.Viktoriánská Anglie života spodiny,šlechty a i dobových blázinců byla zajímavě popsána, příběh byl plný zvratů, situace byly vykresleny z pozice několika postav. Při čtení jsem se nenudila.
Dobře napsaná kniha plná zvratů. Moc se mi líbí, jak autorka subjektivně pracuje s tokem času, kdy určité pasáže uběhnou velmi rychle, kdežto jiné se vyloženě táhnou tak, jak to prožívají též hrdinové knihy (například monotónní a nudný život na Briaru a šílená izolace v blázinci). Povedené je rovněž prolínání pohledů jednotlivých postav na ty stejné události, protože pro čtenáře může být nudné číst podruhé to samé, pouze převyprávěné jinými slovy. V této knize se povedlo u každé postavy vybrat jiné detaily a situace, kterým se ve svém vyprávění věnuje, což dává celému příběhu hloubku a obě hlavní hrdinky to čtenáři přibližuje. Od autorky jsem četla již Špičkou jazyka, což mi přišlo originální a neotřelé, bohužel v dalším románu mě použití obdobných témat už nebavilo. To je tak jediné, co bych mohla vytknout. Ale ráda se k autorce vrátím a věřím, že mě ještě mile překvapí.
Moc mi to bavilo a moc se mi ty zábavné chvilky se Zlodějkou líbily. :) Obvykle překombinované příběhy nemám v lásce, tady mě to množství zvratů bavilo. Podfuky jsem předem neprokoukla, nepředvídatelný román. Kniha se jmenuje Zlodějka, jenže těch živořících chudáků, spodiny společnosti, kteří jsou ke špatnému životu nebo pochybnějšímu jednání donucení spíš okolnostmi a snahou přežít než neomluvitelnou morální zkažeností, tady bylo víc. Dobrá psychologie, postupně odkrývané charaktery a zajímavej vývoj postav dělá z románu perfektní dílo. Chybky by se našly, jako ve všem, pokud se čtenář dostatečně snaží najít nějaká negativa. U mě jednoznačně převládá velká spokojenost. Navíc Londýn 19.st.... Není co řešit, dávám plný počet hvězd.
Moji oblíbení čtou Sarah Waters, musím taky. Nebudu se ale opičit úplně, řekla jsem si, začnu Zlodějkou a ne Malým vetřelcem. Těšila jsem se na prověření své čtenářské trpělivosti: na autorčin sklon zaměřit se na detaily a dlouze popisovat jsem se cítila být připravena, dočkala jsem se a bavilo mě to. Ocenila jsem i dickensovskou inspiraci (několikrát autorkou přiznanou) v sociálním pohledu na londýnskou spodinu, i to, jak dobře je zachycená např. potíž hlavní hrdinky s potlačením zlodějských instinktů. Výborný je také pohled na dekadentní způsob života vyšší vrstvy a na léčbu údajných či pravých duševně nemocných. Autorčin styl – volba slov, stavba vět, to vše je promyšlené a vybroušené. Můj jediný problém vychází čistě ze mě a já si za něj strhávám jednu hvězdičku: já totiž nejsem čtenářka historických románů a nemám příliš ráda milostné zápletky a intriky. Možná si říkáte, proč to ta nána teda čte, když tohle je tam to hlavní? No, právě že to není jenom o tom (viz vše, co jsem ocenila) – a navíc, co vy víte (nevím to ani já), třeba na svá ještě starší kolena, než mám teď, ty historické romány začnu číst i kvůli jejich hlavnímu účelu.
Kniha vám navodí tu správnou atmosféru Anglie a Londýna 19. století, ať už prostředí, tak londýnské spodiny. Příběh je dosti pozvolný, občas jsem se musela nutit ke čtení. Konec už je trochu překombinovaný, ale ve výsledku skvělé.
Zajímavá knížka, úžasné prostředí a období, pozoruhodné postavy. Přesto mi něco chybělo... A něco naopak nadbývalo - třeba množství zvratů, kdy člověk zjistí, že všechno bylo vlastně docela jinak. Napoprvé to bylo skvělé, ale když se to několikrát zopakovalo, těžko se dalo příběhu věřit...
Pěkně a čtivě napsané. Nicméně, podle mne příliš zdlouhavé. Zbytečné detaily tam, kde být neměly a jinde zase dost chyběly.
Štítky knihy
Anglie 19. století zfilmováno psychiatrické léčebny anglická literatura zrada lesby, lesbismus londýnské podsvětí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Zlodějka |
| 2010 | Špičkou jazyka |
| 2010 |  Malý vetřelec |
| 2013 | Náklonnost |
| 2015 | Platící hosté |
Občas mi při čtení až nebylo dobře, ale zároveň jsem se nemohla odtrhnout. Jen ten konec mě zklamal a to vlastně už v bodě, kdy se Sue vrátila s Charlsem do Londýna. Úplný závěr byl nepovedený. Škoda...