Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8312
8312
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief , 2005
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila. Styl psaní jiný, zvláštní, deníkovitě-barvitý. Někdo zde uváděl, že mu vadilo předvídání a nakousnutí událostí na začátku kapitol, tak to mě vůbec, k příběhu to sedělo. Nebo snad nesrozumitelné věty, které někteří čtenáři nepochopili...tak ty jsem tedy neobjevila. Kdo má rád hlubší literaturu a jiný styl psaní, přijde si na své. Příběh samotný určitě zajímavý z pohledu německých obyvatel, četlo se samo. Za mě 5*
ZLODĚJKA KNIH
Tolik let mi ležela doma v knihovně a konečně jsem se k ní v roce 2019 dostala:). A bylo to skvělé! Romány z druhé světové války patří mezi mé oblíbené a i díky tomuto faktu jsem měla od Zlodějky vysoká očekávání. Kniha nám ukazuje válku zase trošku z jiného úhlu, jelikož se spolu s hlavní hrdinkou - Liesel - ocitáme přímo v nacistickém Německu. Liesel je malá holčička, která žije s adoptivními rodiči, neumí číst - ale učí se to a krade knihy:). Ovšem tou nejvýraznější vypravěčkou je samotná Smrt. Ano, ten styl psaní je zvláštní. Doteď si myslím, že některé pasáže jsem plně nepochopila (místy mi knížka přišla vyloženě filozofická a já neumím moc číst mezi řádky, tudíž si myslím, že některé myšlenky jsem "nerozkličkovala":)), ale je to napsáno nádherně, citlivě, poeticky. Konec je srdceryvný a zkrátka velice smutný... Já bohužel knížku četla s tím, že jsem o některých (velkých:() spoilerech věděla, ale i tak mě to zasáhlo. A hlavně, když sledujete film - na to se prostě nedá připravit..:)... když jsme u toho filmu: líbil se mi moc. Nějaké změny v něm byly (a některé mi i hodně vadily:D), ale jako celek hodnotím kladně a myslím si, že je to důstojné (a když přivřu očko, tak i věrné) zachycení knižní předlohy. Jak jsem již psala - některé pasáže v knize byly filozofické (nebo příliš poetické a tím pádem pro mě náročnější) - v tomto byl film "stravitelnější". Doporučuji jak knížku, tak film. Kdyby se někomu do knihy nechtělo, tak "aspoň" ten film:). I samotný Markus Zusak je mi velmi sympatický. Pořád přemýšlím nad tím, jak je možné, že muž dokáže TAKTO psát.. krom toho je mi milý i jako osoba, je to pejskař:)). Takže abych to shrnula: Zlodějka knih se mi líbila, místy to pro mě bylo náročnější čtení, ale zároveň to byl velký čtenářský zážitek. Ta knížka je prostě jiná a rozhodně ji doporučuji. S klidným svědomím bych ji zařadila do povinné četby na střední školy. A na závěr ještě poslední věc - ovšem důležitá, na tu nesmím zapomenout:) - Rudy a Hans. Dva úžasné charaktery. Zamilovala jsem si je...
Jsem moc vděčná za to, že jsem se ke Zlodějce konečně dostala. Myslím si, že se k ní během života ještě vrátím, jen tomu dám čas, pravděpodobně pár desítek let:), ale plánuji se k ní vrátit. A větu: "Loučila se s ním, a nevěděla o tom." si budu pamatovat ještě dlouho, pravděpodobně navždy. Tak pravdivá a vlastně i děsivá, protože život je TAK křehký....
Více na mém YouTube :-).
Hezká kniha,která je psána krásným jazykem,který se tak často nevidí...plná metafor a poetismu,nad kterým jsem se zastavovala nejčastěji.Valecny příběh,pro mě zase z jiného úhlu.Na začátku knihy jsem se hůře orientovala a myslím,že mi tam i něco mohlo uniknout,protože mi chvilku trvalo než jsem si na ten specifický jazyk zvykla.Před doctenim už jsem byla rozhodnuta,že si ji za nějaký čas ráda přečtu ještě jednou.Jediny důvod proč nedávám plný počet hvězd je,že mi u konce vadilo,že vypravecka prozradí konec příběhu dřív než kniha skončí.Na film se ráda podívám,ale pochybuji,že se mi bude líbit tolik jako kniha,u které pro mě převažovala krása jazyka a umění vyprávět před příběhem samotným.
Tuhle knihu jsem začal číst pro její ohlas a vůbec jsem nevěděl, že se týká z let válečného Německa, prostě jsem čekal něco jiného. Je fakt, že je napsána krásným jazykem a měl jsem pochyby, jak knihu vůbec hodnotit. Kniha se mi líbila, ale na plný počet to není.
Do knihy jsem nahlédla u své sestry, která ji měla na stole, a hned druhý den už jsem běžela do knihkupectví pro svou vlastní. Jazyk, kterým je kniha psaná, je krásný a četla jsem jedním dechem. Přestože vypráví o smutných časech, je vlastně velmi milá. Určitě si ji přečtu znovu.
Originální a hodně poetický pohled na druhou světovou válku. Na styl jsem si musela chvíli zvykat, rozhodně jsem nečetla jedním dechem, ale vytknout nemůžu nic. Příjemné vybočení z všednosti – životní i literární.
Měla jsem ze začátku problém s poetický i pasážemi. Ale jinak hezký a čtivá tak trochu jiná kniha.
Po knize jsem sáhla jelikož jsem ji našla v diskuzi Čtenářská výzva. Bohužel mě osobně neoslovila. Asi mi spoustu věcí uniklo, nezaujalo, ale na druhou stranu se člověk na tu dobu teď dívá malinko jiným pohledem. Jen bych ji znovu už nevyhledala.
Pro mě jedna z top 10 knih, které jsem četla a určitě dlouho zůstane v mých myšlenkách. Právě pro netradiční, poetický autorův styl, právě proto, že píše o válce z očí dítěte, Němců a smrti.
Vlastně nevím, za co knize dávám dvě hvězdy, asi z čtenářského optimismu. Ale příběh představuje jedno velké zklamání. Začnu věcí, která mi vadila ze všeho nejméně, ovšem byla tam. Neuvěřitelně kostrbatý styl. Šroubované, často nesmyslné věty nebyly problémem překladu, spíš naopak.
Což bych ještě skousla, kdyby za něco stál zbytek. U nejsympatičtějších postav autor napsal něco, co vyvolalo pachuť (co jsou to, probůh, "bažinaté oči"?). Personifikace smrtelnosti živých tvorů trpí syndromem vyhoření, výčitkami svědomí (jako fakt?) a hlavně neschopností vypointovat historku. Překlad - Smrt naservíruje rozuzlení vždycky předem - na začátku knihy její konec, pro jistotu na začátku každé kapitoly její nejzajímavější část. Tento jev způsobil, že jsem knihu četla skoro čtyři měsíce a musela se k tomu nutit. A vyznění? Že byla druhá světová válka strašná? Že i v těch nejhorších chvílích se najdou stateční a laskaví lidé? Jedno překvapení za druhým. Ale co se divím, zjevně se jedná o autorův nezaměnitelný styl.
Jak se tato kniha mohla stát bestsellerem, nepochopím.
Úžasná kniha, smutné téma. Četla se moc dobře, ale myslím, že mi spoustu drobností uniklo. Určitě přečtu minimálně ještě jednou.
Nádherně lidský a dojemný příběh..Ovšem to co knihu zvedá do absolutní špičky je poetičnost,s jakou je napsána.Chvílemi autorova obrazotvornost je až téměř básnická.Klobouk dolů před spisovatelem i překladatelem.Film jsem neviděl,ale jsem si naprosto jistý,že něco takového na plátno nepřevedete.
Váhal jsem mezi pěti a čtyřmi. Proč pět? Je to úžasná kniha. Nádherná. Čtivá. Dojemná. Veselá. Smutná. Krásná. Proč čtyři? Protože někdy je trošičku kašírovaná, trošičku prvoplánová, trošičku podbízivá, trošičku kýčovitá. Ale vždycky jen trošičku a ta síla příběhu nakonec vždy vše přebije. Co se týká filmu - ten jsem znal dávno před knihou a byl jsem z něj dost rozhozený (rozuměj brečel jsem - no ještě aby ne, když na závěr ta nejlepší postava ... zemře), tady mě trošku točil vypravěčský styl, kdy dopředu bylo říkáno, co špatného se stane - to jsem sice věděl už z filmu, ale i tak to zbytečně ubíralo napětí. Ale zkrátka autor takový styl zvolil a opět i v tomto případě - síla příběhu, propracovanost a živost postav a krása jazyka to vše vždy přebíjí a opět vrací nahoru. Takže nakonec přece jen těch pět.
Příběh, který vypráví smrt a přitom je tak plný lidskosti, života a touze po něm. Nikdy jsem nečetla podobnou knihu, co moje paměť sahá. A teď nemyslím tématem, ale zpracováním. Tohle je tak unikátní knížka, až se divím, že je obecně tak kladně hodnocena, protože si umím představit, že styl nemusí sedět každému. Mně ale vyhovoval maximálně a začetla jsem se okamžitě. Moc se mi líbilo zpracování hlavních částí, kdy nám smrt hezky shrnula, čeho se budou jednotlivé kapitoly týkat a tučně vypíchla, co bylo důležité. Smekám před autorem, že byl v tak mladém věku schopen napsat něco tak hlubokého. Rozhodně si od něj ještě něco přečtu.
Kniha je naprosto ojedinělá způsobem, jak je psaná. Vypravěč knihy, smrt, s tím jsem se nikdy nesetkala. Do příběhu jsem se místy nemohla začíst, úplně to pro mě nebylo TO ONO. Není to pro mě ani kniha, kterou bych si chtěla přečíst znovu. Jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou, byla rozhodně jedinečná a chápu, že má tolik pozitivních hodnocení. Také dávám plný počet hvězdiček a myslím, že si od autora přečtu ještě nějakou další knihu.
Trochu mi trvalo se začíst, avšak pak jsem nasála autorův styl a knihou jsem se nechala unést. Dojemný příběh, zlá doba. Máme se dobře.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Takový postmoderní příběh, který vypráví Smrt a je z doby, která znamenala definitivní tečku modernismu. Čtení mě nenadchlo hned od začátku, ale získávalo si mě postupně s každou kapitolou. Až po závěrečnou větu vypravěčky: "Lidi mě děsí"