Zlomený meč
Eduard Štorch
Eduard Štorch, vypravěč, archeolog a učitel, seznamuje ve svých knihách poutavou formou s nejstarším obdobím naší historie. Stejně tak je tomu i v příběhu, který nás zavede na přelom letopočtů, do doby, kdy na našem území sídlil kmen Markomanů a jejich vůdce král Marobud čelí Římanům, kteří se pokoušejí zotročit celou germánskou říši.... celý text
Přidat komentář
Není to špatné, nicméně je to tak trochu moc poučné :D
Hodně jmen, dat atd. Mě osobně to nevadilo, ale nebylo to tak zábavné jako Osada havranů atd.
Zajímavě podaná historie našeho území na kterém sídlil kmen Markomarů a jejich boj proti Římanům.
Knihy od spisovatele Štorcha jsem jako dítě četla ráda a to se s věkem nezměnilo. A tak jsem ráda sáhla po této knize, která mi v mládí nějak unikla. Velmi poutavé vyprávění přehledné a velmi čtivé.
Z mládí samozřejmě znám Štorchovi Lovce mamutů a Osadu havranů. S velkou radostí jsem se rozhodl sáhnout po jeho díle, které pro mě doposud bylo "utajeno". Štorchův květnatý a přesto rázný sloh dokáže pomoci čtenáři překonat pochopitelné odchylky a tehdy nepoznaná fakta.
Zlomený meč - moje první kniha od Eduarda Štorcha. Četla jsem ji dokonce ještě dřív než povinné Lovce mamutů. Snad proto je pro mne tou nejkrásněji štorchovkou.
Ani za mého mládí z těchto knih nebyli všichni odvázaní. Já třeba byla. Stejně jako vlkodlaq jsem si zkoušela vyrábět zbraně,ale na rozdíl od něj já byla spíš "sběrač" ☺
Kuriozitou je, že se Eduard Štorch ve své době mylně domníval, že Markomané a jejich král Marobud byli Slované.
Štorcha jsem jako kluk přímo žral (ano, některé knihy měly okousané rohy :-) ) a jednoznačně patří k mému literárnímu vývoji a tak se znatelně podílel na tvorbě mé osobnosti. Co by snad desetiletý jsem si tak vyráběl pazourkové sekyry, oštěpy a lovil, co se jen na poli za domem mihlo, ale polní křeček není debil a nikdy se chytit nenechal :-).
Autorovy další knížky
1976 | Volání rodu |
1962 | Lovci mamutů |
1965 | Osada Havranů |
1962 | U Veliké řeky |
1997 | Čarodějův učedník |
Prvni kapitola me vubec nebrala, ale pozdeji jsem knizku precetla jednim dechem :) . Archeologicke vypraveni na konci knihy me nadchlo nejvice :)