Žlutý Robert

11.10.2020

Kratší varianta známé knihy upravená pro potřeby Ohníčku. Více informací najdete u klasického vydání Žlutého Roberta.

19.08.2020

Verze na pokračování z časopisu Ohníček byla pro knižní vydání poněkud rozšířená - nic to ale nemění na faktu, že Steklač vytvořil jednu z velmi dobrých a humorných detektivek. Komisař Ledocq je fantastický: "Já všude neustále pátroval. Marně, bohužoužel. Navíc ten strašný loupač mluví češtinu." Rád si připomínám doby, kdy jsme tuhle literaturu nadšeně hltali pod lavicí. Víc se dozvíte v recenzi.

02.02.2019

Žlutý Robert je šéf zločinecké bandy. Bylo to tak dobře napsaný že jsem té bandě fandila. Líbilo se mi jak Vendelín a Ferda utíkali z vězení tak že vlezli do popelnice a chtěli ujet popelářským autem, jenže se začali v tom autě dusit. Fakt dobrá knížka, čeká vás sprcha humoru.

17.01.2019

Četl jsem pouze časopiseckou verzi a doslova ji žral! Výborný, vtipný příběh a nádherná čeština, to rozhodně stojí za přečtení. Nejsem si ale jist, jestli by to dnešní mládež zajímalo, asi to už není dostatečně 'exciting'. Ale já doporučuji.

04.02.2018

Na Steklače mám sice velmi silnou slabost, ale tady jako by si snad vzal větší sousto, než na jaké stačil, nebo jako by se stále nemohl rozhodnout, co vlastně tahle kniha bude a komu bude určená. Úsměvná detektivka? Na to je tam příliš moc přestřelených ztřeštěností (zvláště pak při popisu činnosti Maryskova detektivního klubu). Tak tedy parodie na detektivky? Na to to zase příliš často sklouzává do jakoby vážné polohy, inspirované skutečnými francouzskými detektivkami. Kniha vyloženě dětská? Právě ta detektivní inspirace tomu klade jakoby vyšší nároky. Tak tedy četba pro dospívající? Na to je to zas až moc často vyloženě infantilní. V časopiseckém vydání na pokračování mě stoprocentně okouzlily geniální ilustrace Dobroslava Folla (ty tak někdy sehnat! To by bylo!), ale bohužel (můj jinak opět oblíbený) Adolf Born to v knižním vydání nevyvážil skoro stejně jako autor textu - taky neustále osciluje mezi výraznou stylizací karikatury a vážněji míněnou knižní ilustrací. Ostatně přibližně v té době přecházel od zkratkovité, krásně jedovaté satirické karikatury (ve své době slavné "bornografie") k propracovanějšímu, barevnému výtvarnému vyjádření a tyhle ilustrace jsou možná přesně tím "přechodným stadiem". Zcela opomíjenou zajímavostí je pak to, že nahlédneme-li do "Ohníčkovské" časopisecké verze, zjistíme, že postava inspektora Brouka se původně jmenovala Mamula, což bylo ovšem příjmení skutečného "krále komunistické tajné policie", čímž pan Steklač projevil až neuvěřitelnou politickou odvahu, kterou byl však nucen v knižním vydání přece jen zkrotit.

09.04.2017

Kombinace Steklač - Born většinou nezklame. Pro mne je tato kniha příjemnou vzpomínkou na dětství, kterou jsem si teď připomněla. Musím souhlasit, že čeština francouzského komisaře je úžasná krkolomnice a výborně jsem se bavila. Určitě knihu jednou nabídnu na přečtení synům. :-)

Čeština je prostě nádherná a jsou spisovatelé kteří si s ní dokážou pohrát i tak že se musí opravdu zasmát každý - viz francouz. detektiv Ledocq mluvící česky ,,Já se ještě jednou omlouvám,pánové,neboť pro mě je váš jazyk děsná KRKOLOMNICE,, a ruku na srdce pro něktré z nás také :-)))

14.08.2015

No, není to můj obvyklý šálek kávy, ale je to Steklačovsky čtivé a tak roztomilé a občas i vtipné, že mi to ani moc nevadí a s radostí si v budoucnu dám repete v podobě některého z pokračování.

03.09.2013

Při čtení této knihy jako bych viděl ty absurdní komedie ze 70. let minulého století - Adéla ještě nevečeřela, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Fousky apod. Lidé tehdy byli vděčni za jakoukoliv legraci, ale autoři museli umně kličkovat, aby se ani náhodou něčeho, zvláště pak reality, nevhodně nedotkli. Tak utíkali k různým k Járům da Cimermanům a v této knize k inspektorům Broukům. Legrace z toho, že Francouz komolí češtinu a zlodějíčci jsou superblbí podle mého soudu už dnes vyvanula a málokdo se zasměje. Doba je snad jinde. Nebo se mýlím?