Zmije
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71794/bmid_zmije-B2Y-71794.jpg
3
289
289
Afghánistán, sedmý rok panování Alexandra Velikého. V bohy zapomenuté zemi umírají nejlepší synové Makedonie. Aleksandros ho Trítos ho Makedón! 27. července 1880. V průběhu druhé britsko-afghánské války ztrácí 66. pěší pluk v bitvě u Maiwandu čtyřiašedesát procent svého početního stavu. God Save the Queen! 15. února 1989. Ukončení sovětské intervence v Afghánistánu, během níž zahynulo více než třináct tisíc vojáků Rudé armády. Da zdravstvujet Sovětskij Sojuz! Rok 2010. Znovu jsou tady. Ani šuraví, ani amerikáni, ale nějací další, šejtanem vyslaní nevěřící psi - aby je Alláh vyhubil. Lá iláha illá-l-láh!... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2011 , LeonardoOriginální název:
Żmija, 2009
více info...
Přidat komentář
Nebýt na této knížce jméno Andrzej Sapkowski, nikdy bych po ní nesáhla. Téma mě zkrátka nelákalo a tak nejsem kdovíjak překvapená, že se přidávám k zástupu čtenářů rozpačitých, možná i malinko zklamaných. Nebudu lkát nad ruštinou nebo přemírou vojenských termínů, to mě trápilo ze všeho nejmíň. Větším problémem pro mě byla neschopnost ztotožnit se s libovolnou postavou. Jedině hlavní „hrdina“ Levart byl něčím víc než pouhým jménem, ostatní vojáci a důstojníci mi většinou splývali do anonymní, nezapamatovatelné masy, šedivého komparsu. Jednotlivé epizodky z války v Afghánistánu kolísaly mezi alkoholicko-feťáckou nudou a nesmyslnou brutalitou válečných zločinů. Žádná ze scén mnou neotřásla, na to je kniha podána emocionálně odtažitě – snad tím chtěl Sapkowski podtrhnout odlidštění vojáků. A pak je tady samotná zmije a s ní fantasy složka, jakési cestování časem a psychedelično. Nesedělo mi to, nebavilo mě to. Nejzajímavější pasáží pro mě byly Levartovy paranormální schopnosti, pro děj prakticky nepodstatné. Pointa knihy (pokud jsem ji správně přežvýkala) mi přišla kapku vyčpělá, ale třeba bych pro hlubší souznění musela být válečný veterán. Nejsem si jistá, jaké cílové skupině je kniha určená; není to fantasy, není to military, není to historický román… jestli se vám líbil film „Tenká červená linie“, možná vás zaujme také „Zmije“.
Jo, přiznávám, půjčil jsem si ji proto, že je to Sapkowski.
Bohužel jsem zjistil až po dočtení, že na konci je slovníček pojmů... Ale co už, pod pojmy ural nebo áká si něco umím představit. Kdo neumí, tomu Zmiji moc nedoporučuju. Na příběh se vlastně díváme z docela netradičního pohledu, který spojuje absurditu války a socialismu a každodenní boj pologramotnejch sovětskejch vojáčků (je tu už taky někdo přesycenej dílama, kde hraje prim hrdinství amerických vojáků??). Ale od míchání časovejch linií jsem čekal něco trochu jinýho a vůbec mi nějak utekl celej point tutoho polofantasy.
Nečekejte od Zmije Zaklínače. Hlavní postavy obou příběhů jsou si sice docela podobné, avšak obě knihy se snaží o něco jiného. Zaklínač je sága s nespočtem symbolů, vedlejších postav, dějových linií a nezodpovězených (a nejspíš i nezodpověditelných) otázek. Zmije je oproti tomu docela přímočará knížečka s dvěma ústředními postavami, jejichž příběh proplétá a vede jedním jasným směrem.
Zprvu mi přišlo, že autor neví, kam chce příběh směřovat. Možná za to mohl vojenský slang, kterým všichni mluví, ale textu podle mě pouze škodí, protože narušuje jeho čtivost. Možné je, že úvod a charakteristika hlavní postavy byly prostě nesmyslně roztahané. No a nebo jsem tajně doufal v druhého Geralta a chvíli mi trvalo zvyknout si na někoho nového...
Faktem ale je, že když se příběh konečně rozjel, nešlo ho zastavit. Sapkowski (jak už má koneckonců ve zvyku) mixuje žánry i nápady, pohrává si s fantazií a příběh graduje až do pramálo překvapivého finále, které je ale ušito ze všech důležitých příběhových nití.
Zmije byla výborná kniha, přinutí přemýšlet a Sapkowski mi jí dokázal, že jednoznačně patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele, ale přečíst si ji znovu? To asi ne.
V mojej pamäti sa časom akákoľvek stopa po dojmoch (či nejakom obsahu) z tých exkurzií do minulosti stratila. Tá mystika, či čo to malo byť, ma neoslovila, ale ani mi nevadila. Sovietska dejová línia zanechala silný dojem. Síce takmer nič, s čím by som sa nestretol v ruských filmoch, ale z pera majstra to bolo fakt skvelé.
„Abychom přežili a zůstali lidmi,“ dodal před sebe zahleděný Lomonosov. „Uchovali si lidství.“
„To nejde,“ řekl pomalu Levart. „Nelze si uchovat lidství ve válce.“
Válka člověka potřísní krví. Každý, kdo se jí účastní, je jí nakažen a poznamenán. Válka v něm probudí nejhorší instinkty. Surovost a bestialita se pro něj stanou nejen něčím obyčejným a všedním, ale vysloveně banálním. Sám sebe klame ten, kdo věří, že si ve válce uchová svoje lidství, že mezinárodní právo a harmonie ius in bello jsou schopny zastavit nebo aspoň zmírnit chaos války. Lidství ve válce je přelud, fantasmagorie, protože válka a lidství jsou pojmy, které se navzájem vyvracejí.
Nejradši bych si za tu jednu hvězdu urazila ruce, ale nemohu jinak. Už dlouho jsem neměla tak šílený problém se do nějaké knihy pořádně začíst. U Zmije jsem se vysloveně trápila. Ač mám normálně válečnou tématiku moc ráda, zde mě veškerý popis válečné techniky naprosto otravoval a jakýsi mystický význam tajemné zmije mi úplně ušel. Nechápu, co nám tou knihou chtěl autor sdělit, ale na jeho místě bych raději už moc zaklínačský svět neopouštěla.
Nečte se to vlastně úplně špatně, Zmiji jsem přečetl prakticky za jeden den. Ale jinak je to fakt těžký průměr až podprůměr. Především neumím rusky ani se neorientuji v armádní terminologii. Co z toho vyplývá? Že asi dvě třetiny knihy jsem vůbec netušil o čem hrdinové mluví a než po každé druhé větě listovat dozadu do vojenského slovníčku, to radši budu číst dál. Některým ruským větám se ještě dá jakž takž rozumět, ale s těmi vojenskými zkratkami je to horší. Dále: hrdinové jsou velmi, velmi nevýrazní. Kde jsou časy, kdy Sapkowski tvořil zajímavé postavy? A nakonec: samotný příběh je poměrně slabý, námět mě osobně příliš nezaujal. Prostě zklamání, spíše než o nějaké ambiciózní dílo se jedná o jednohubku na jeden, dva večery. Od Zmije jsem vlastně ani nic nečekal, koupil jsem si ji v podstatě jen proto, abych si ověřil, zda je kritika na internetu oprávněná. A je...
Knížka nabízí zajímavý pohled na rusko-afghánskou válečnou epizodu s příměsí fantasy. Nemůžu říct, že by se mi nelíbila, ale po dočtení jsem z ní byla mírně v depresi =D
Jako fanoušek fantasy a děl Sapkowského jsem se rozhodla pustit do této knihy, která je mi svým válečným tématem vzdálená. Kniha mě ale rychle vtáhla do děje a svůj názor na válečnou literaturu jsem změnila - kniha mě velmi bavila, alespoň v momentech, kdy popisovala "válečnou dějovou linku" Afghánistánu. Zvrat přišel ve chvíli, kdy do děje zasáhly fantasy prvky, které mám jinak opravdu ráda. Do knihy se mi nehodily a až do konce jsem čekala nějaké racionální vysvětlení - např. že se vše odehrálo v mysli hlavního hrdiny pod vlivem nějaké psychické či jiné nemoci. To se však nestalo. Vadily mi i dvě další historické dějové linie, které do knihy vstupovaly. Byly nedostatečně vykreslené, pro mě jako čtenáře zbytečné. Přestože se mi kniha četla až do konce velmi lehce, byla jsem po dočtení dost rozladěná.
Tak hrozný to není, ale ani žádný zázrak.
Zápletka se zmijí je úplně zbytečná.
Tento román je docela "oddechová" řezničina na 200 stran, kde dochází, podobně jako u Hellerova "Nemalujte si to", k prolínání historických období. Nutno konstatovat, že Sapkowskému se tento nelehký úkol podařilo splnit trochu lépe a k prolínání časů postupně dojdeme zahaleni opiovým oparem, který je tak charakteristický pro oblast Afghánistánu.
Fanoušci autorovy nejslavnější ságy se této knihy nemusí obávat, když budou pečlivě číst a nezaleknou se vojenské terminologie (nemusíš si číst vysvětlivky, prostě pochopíš, že se jedná o zbraň nebo transportér) v díle najdou gryfa a především popis boje je opravdu strhující. Magie okolo hada může zase fanouškům připomenout příběhy Conana a popis fungování ruské armády také vždy vyvolá úsměv.
Zajímavost - i v době tvrdé rusko-afgánské války se znesvářené strany uměly domluvit na odminování údolí pomocí divokých koz a převezení heroinového kontrabandu.
Zajímavá kniha, dobře se četla, přesto však z ní mám dost rozpačitý dojem, jako bych pořád čekala na něco, co nepřišlo.
Přes pěkné vykreslení postav a zajímavé scény mi v knížce něco chybělo. Možná se autor příliš zaměřil na jednotlivé scény a nějak mu unikl výsledný dojem z celku.
Propracované postavy, zajímavé detajly nesmyslné války, doplňěnej slovníček vojenských výrazů
I mně, jako některým předcházejícím komentátorům, se kniha zdála nedotažená. Tři dějové roviny, poselství o tom, že Afghanistán je země, na níž si vylámou zuby dobyvatelé všech dob, magie v podobě zlaté zmije, ale pořád mně tam něco chybělo.
Na to že Sapkowski tvoří hlavně skvělou fantasy, musím uznat, že rozhodně není žádný zelenáč, ani co se vylíčení současnosti týče. No jasně, úplný realismus to zase není, ale to není vůbec na škodu. Osobně se nepovažuji za fanouška moderních, vojenských děj jakéhokoliv typu, ale Zmije má prostě šmrnc a čtenáře baví.
Po Husitské trilogii, kde autor předvedl, že umí skloubit historické reálie s fantasy prvky, jde o další dílo, které je tentokrát převážně ze skutečného světa s minimem tajemna, což překvapivě funguje. Výhrady tak lze mít jen skutečně k nemalému množství ruských slov, jež přidává na atmosféře, ale místy ubírá na srozumitelnosti textu. Musí se však přiznat, že kromě vojenských zkratek (kde pomůže slovník pojmů na konci knihy) se i bez znalosti těchto slov dá vcelku úspěšně pochopit smysl sdělení.
P.S. Příjemné, krátké čtení.
Á, pan Sapkowski přispěl svou troškou do ranku válečných knížek. A samozřejmě trošku netypicky. V závěru knihy jsem se ve snových pasážích trošku ztrácel, ale to byla spíše chyba mé nepozornosti. Myslím, že by jí slušelo trošku víc stránek, četla se jedním dechem. Neodpustím si aspoň dva citáty:
"Sám sebe klame ten, kdo věří, že si ve válce uchová svoje lidství, že mezinárodní právo a harmonie ius in bello jsou schopny zastavit nebo aspoň zmírnit chaos války. Lidství ve válce je přelud, fantasmagorie, protože válka a lidství jsou pojmy, které se navzájem vyvracejí."
"Protože jistý oficiálně neexistující muž pera napsal, že jsou věci, které by člověk neměl vidět a pokud je viděl, je lépe, aby umřel."
Štítky knihy
Afghánistán Sovětský svaz Alexandr Veliký války v Afghánistánu historické povídky BritovéAutorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Děsivé. Jen v tom špatném slova smyslu. Andrej tentokrát čtenáře zahlcuje velmi lehce beletrizovanou prózou nudných osudů, jednoho z vojáků. Do toho se asi tak 2x, vždy na 3,4 strany, rozepíše o vojácích Alexandra Velikého a také těch z Británie, když už to zmiňuje anotace. Jedna hvězda za nápad Sápku. Víc nic.