Zmije
Andrzej Sapkowski
Afghánistán, sedmý rok panování Alexandra Velikého. V bohy zapomenuté zemi umírají nejlepší synové Makedonie. Aleksandros ho Trítos ho Makedón! 27. července 1880. V průběhu druhé britsko-afghánské války ztrácí 66. pěší pluk v bitvě u Maiwandu čtyřiašedesát procent svého početního stavu. God Save the Queen! 15. února 1989. Ukončení sovětské intervence v Afghánistánu, během níž zahynulo více než třináct tisíc vojáků Rudé armády. Da zdravstvujet Sovětskij Sojuz! Rok 2010. Znovu jsou tady. Ani šuraví, ani amerikáni, ale nějací další, šejtanem vyslaní nevěřící psi - aby je Alláh vyhubil. Lá iláha illá-l-láh!... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2011 , LeonardoOriginální název:
Żmija, 2009
více info...
Přidat komentář
Sapkowski si libuje ve faktech. Těžko říct, kdy je to k dobru a kdy už je to otravné. Měl jsem co dělat, abych se všema ERPÉGÉČKAMA, KÁPÉEMKAMA, KÁPÉESKAMA a jinými názvy protipěchotních min, tanků, obležení a vůbec, vojenskou terminologií prokousal. Když jsem se tím tedy prohrabal, snažil jsem se ponořit do příběhu hlavní postavy, praporčíka Levarta a "jeho" zmije. Začala se mi do toho míchat historie z britsko-afghánské války a Makedonie. Opouštěl jsem stále příběh z roku 1989, abych se nořil do historie dřívější. Nešlo to. Nepřirostli mi k srdci, snad jen na závěr, ale to je málo. Levart a jeho zmije mě neučarovala. Jak už jsem zmínil, kniha mi nabídla pouze hromadu názvů vojenských zbraní a vybavení. Do toho ještě proslovy v jazyce, kterému nerozumím. A ještě Mudžáhidi a jejich slovník. Na tak malou knihu, zbytečně moc popisu a chabý příběh (je to vlastně rozvleklá povídka). Sapkowského mám rád, ale tohle mi prostě nesedlo...
Nie je to typicke Sapkowskeho fantasy ale aj tak celkom dobre.
Aspon som sa dozvedel niečo o vojne v Afganistane :-)))
Kniha se mi líbila, chytla a nepustila. Přečetl jsem ji za 2 dny. Stále mi vězí v hlavě, nutí k zamyšlení, nechce pustit. A to mám na knížce rád, když po ní zůstane silný aftertaste, a ještě nějakou dobu mě nepustí. Vypravěčsky bravurní, fantasy/mystický prvek se mi moc líbil.
Co mi tam trošku vadilo, bylo časté používání slangových slov (vojenských, ruských), místy jsem byl mimo. Až teprve po dočtení celé knihy jsem zjistil, že je na konci slovníček :-) Nojo, holt nekoukám na konec, jak to dopadne :-)
Dokážu ale pochopit, že skalním fanouškům Zaklínače, coby čístého fantasy, se nemusí tato kniha zamlouvat.
Vypravěčsky sice bravurní, ale zpětně mi z toho příběhu v hlavě moc nezůstalo. Fantasy pointa je spíš na škodu. Kdyby to zůstalo v čistě válečné rovině, zapůsobila by knížka rozhodně víc. Holt Sapkowski chtěl dostát toho, že je fantasy autor, tak tam tu potvoru nakonec dal :-)
Sapkowski je ve fantasy pojem, který znám i já, v podstatě nečtenář fantasy. Pro zatvrzelé fandy žánru může být kniha zklamáním (navíc i anotace tady je tak trochu dost zavádějící). Nejde totiž o fantasy, na kterou jste byli u autora zvyklí, vlastně to ani fantasy není (jediný fantastický prvek představuje vlastně jen zmije a krajina) a i když pojednává o válce v Afghánistánu nejde ani o military, je to kniha mezi žánry, přesto ale napsaná svěže a poutavě. Zmije má sevřený tvar, netrpí dnes tak obvyklou užvaněností a rozplizlostí, skutečnost, že ji i běžný čtenář dokáže přečíst v krátkém čase jen umocní požitek z čteného. Rozšíříte si znalosti vojenského slangu RA, získáte představu jak asi internacionální pomoc probíhala v praxi a možná i něco víc…
Co si vybavíte, když se řekne Afghánistán? Já si představím nehostinnou zemi s tvrdými lidmi a s bohatou, ale krvavou historií, jejímž jmenovatelem je válka. Je to zvláštní kus světa, který se pokoušely dobýt ty nejmocnější říše, ale žádná z nich neuspěla. Alespoň ne nadlouho. Je to země, jíž zastírá opar tajemna. Je to mytická země. Magická země. Špatně se to vyjadřuje slovy, ale myslím, že to tak cítí většina lidí. A troufám si tvrdit, že právě proto tato kniha vznikla. Skrze postavu sovětského vojáka nám je umožněno nasávat odér této zvláštní země, odér války. V tom se kniha zásadně liší od předchozích autorových děl. Zmije nemá ani tak sílu příběhu, jako sílu atmosféry. A myslím, že právě to štve většinu kritiků, kteří čekají na nového Geralta.
VERDIKT: Trošku jiný a přitom stále stejný Sapkowski, dost kvalitní na to, abych mu s klidným svědomím udělil **** napalmové bomby. Protože „tohle je Afghánistán, tady je možné cokoliv.“
Příběh o válce v Afghánistánu a přesto autor tvrdí, že píše výhradně fantasy? Po přečtení nezbývá, než mu dát za pravdu. :)
Zmije sice není tak zajímavá jako další autorova díla, Sapkowski to ale dohání svým osobitým vypravěčským stylem, který je stále lepší a lepší.
Této knihy jsem se trochu obával. Mým nejoblíbenějším žánrem je bezesporu fantasy ve světě, kde pro přežití je nutnost kůň a meč u pasu. Proto jsem měl strach, že se mne tato kniha nezaujme - odehrává se totiž v Afgánistánu během sovětské intervence a mne nikdy moc příběhy z ''moderní'' války moc nebavily. Mé obavy naštěstí nebyly naplněny ani v nejmenším.
Kniha se mi opravdu líbila, rád si ji v budoucnu přečtu znovu a nakonec mě zaujali všechny tři příběhy, které hlavní postava prožívá, i když jsem si k nim nejdříve musel najít cestu. Jak tu již bylo zmíněno, autor zde nešetří vojenským slangem a ani s názvy různých transportérů a zbraní, ale díky slovníčku se v tom dá rychle zorientovat. V něčem mi tyto knihy připomínali trilogii Narrenturm a to asi hlavně nějakou spojitostí s Polskem, které vzhledem k autorově národnosti je celkem pochopitelná.
Knihu mohu doporučit všem, kteří mají rádi fantasy (nejsem si jist, zda se tomu opravdu dá tak říci, možná by bylo výstižnější použít mysticismus nebo něco takového :-)), ale i těm, kteří mají rádi knihy z období válek.
Na Zmiji jsem se těšil dlouho dopředu. Proč? Protože Sapkowski :). Zpočátku mě trochu zarazil na první pohled složitý jazyk, jakým je kniha psána. Sapkowski se rozhodně s ničím nepáře a zásobuje čtenáře vojenskými termíny a military hantýrkou o sto šest. Slovníček obsažený v knize však pomáhá. Rozjezd je hodně pomalý, ale už na první pohled je vidět nesmírná porce práce, co se týče historického pozadí a terminologie týče. To je přesně prvek, kvůli kterému mám Sapkowského knihy rád. Postupně se rozjede i příběh a tehdy jsem se do knihy ponořil a přečetl prakticky za dva večery. A rozhodně mohu Zmiji doporučit. Na ostatní autorova díla však nemá a to z důvodu šílené krátkosti. Počáteční rozmach, vypiplaná terminologie a promakané halucinogenní pasáže rozhodně neukazovaly na dvousetstránkovou povídku, kterou Zmije bezesporu je. Měl jsem pocit, že je to až moc splácané dohromady, nacpané na několika málo stranách a naopak samotný děj a charaktery vojáků trochu strádají. Takhle je to jen velmi chutná, leč krátká jednohubka bez nějaké výraznější pointy. Sapkowski umí lépe!
Trochu z jiného šálku z pera mistra. Moc fantasy tu nehledejte, mystiku možná. Místy mi kniha příjde, že si trochu "vypůjčuje" z Londonova Tuláka po hvězdách, ale může to být můj subjektivní dojem. Celá se dá přečíst za jedno, dvě odpoledne nebo při cestách vlakem může být vítaným společníkem. Pěkně popsaný život obyčejných vojáků za války v Afgánu. Jak jsme u Sapkowského zvyklí, umí pracovat se zdroji a celé to má punc uvěřitelnosti a reality. Pro fanoušky Operačních Center od Clancyho nebo Andreje to bude jasná volba.
možná je ta knížka nepochopená, ale žádný náznak ničeho není rozveden, chybí pointa toho všeho, dobré jako povídka z jedné afgánské pevnosti, ale nedoporučil bych to nikomu, narozdíl od jeho ostatních děl
Velmi dobré dílo autora, od nějž jsem zvyklý na samá perfektní díla. A to je asi ten největší problém. Zmije se velmi dobře a rychle čte, sice člověk zpočátku zadrhává na vojenské hantýrce a frázích z ruštiny, ale po pár prolistování slovníčku na konci knihy a trošce googlení, aby doplnil vědomostní mezery, se to poddá. Zmiji bych však asi nedoporučil nikomu, kdo se nezajímá o historii, fantasy, nebo alespoň o zbraně. Jedno mě ale opravdu potěšilo: přeci jen došlo i na meče. Další věcí, které jsem si všiml už u trilogie z dob husitů a která se vyskytla i ve Zmiji, je určitá spjatost některých postav s Polskem. Vzhledem k autorovu původu se to dá chápat, ale v mých očích jej to trochu degraduje - čeho moc, toho příliš.
Tak nějak nevím, co si o téhle knize myslet. Nečetlo se to špatně, ale zůstala mi taková pachuť na patře, že mi něco uniklo nebo to vůbec nebylo vyřčeno.
Štítky knihy
Afghánistán Sovětský svaz Alexandr Veliký války v Afghánistánu historické povídky BritovéAutorovy další knížky
1999 | Poslední přání |
2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
2005 | Narrenturm |
2015 | Bouřková sezóna |
2000 | Meč osudu |
U Zmije měly být vysvětlivky na konci stránky a ne až na konci knihy (samozřejmě jsem si jich všimla až za polovinou knihy). Je otravné neustále přetáčet stránky a hledat pojmy, nehledě na to, že jich tam spousta není. Takže lekce ruštiny se nekoná a můžete se domýšlet, co kdo asi řekl.
Další slabinou je snaha přiblížit 3 bojovníky z různých časů na tak málo stránkách. Z těch pár slov si o nich představu neuděláte a tak mě vlastně při čtení otravovali, nejraději bych jejich části přeskočila a vrátila se k Levartovi. Jenže ani o Levartovi se toho moc nedovíme, škoda potenciál by měl velký.
Nemá cenu se rozepisovat víc, plně souhlasím s Covenantem.
Jenom dodám, že kniha má pár opravdu dobrých částí (citace Orwella při pitce, rozhovor o autobusu atd...), jenže ani Sapkowskiho vypravěčský um nezachrání všechno.
Jinému autorovi bych možná dala 3*, ale Andrzeji, na tebe mám jiné nároky.