Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113521/bmid_zmizet-4z5-113521.jpg
4
1576
1576
Tři novely současné české autorky, držitelky ceny Jiřího Ortena za rok 2007. Ve třech příbězích popisuje autorka mezní rodinné situace, které dají rodinám nový směr. V první novele je to chvíle, kdy vypravěč, malý chlapec celoživotně soupeří se svým starším bratrem o přízeň rodičů. V klukovské potyčce utíká před svými pronásledovateli a vběhne pod auto. Kvůli těžkému úrazu přichází o nohu a tím získává větší pozornost rodičů. Naopak starší bratr se náhle ztrácí. Zpočátku se zdá, že možná utekl z domova, právě kvůli současné rodičovské nepřízni, po čase je však jasné, že jde o něco mnohem vážnějšího. I druhý a třetí příběh reflektuje niterné rodinné vztahy a sourozenecká pouta, která ani tady nejsou příliš silná.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha zobrazovala tři příběhy smutných konců. Autorka nádherně zobrazila, že příběhy nemusí být jen šťastné, ale i smutné jako je vlastně i skutečný život. Kniha asi nebude pro každého. Rozhodně si však myslím, že kniha nenechá nikoho chladného, ať už budete z knihy naštvaní nebo na vás udělá dojem, nějak na vás zkrátka zapůsobí. Za mě doporučuji.
S knihou jsem se trápila, hrozně mě nebavil styl, jakým to bylo napsáno - vulgární, hovorový, nespisovný. Příběh přeskakuje, je chaotický, odstavec z pohledu jedné osoby, další odstavec z pohledu jiné. Zápletka a děj nic moc, dalo by se shrnout na pár stránek příběhu. Na knihu jsem se těšila, je na ní hodně kladných ohlasů, ale není to můj šálek kávy bohužel.
Na štýl písania som si veľmi rýchlo zvykla a vobec mi nevadil, práve naopak :) Každá poviedka bola veľmi citlivo zpracovaná a posledná ma úplne rozsekala...
Wow, vůbec jsem nečekala že se mi kniha bude líbit, protože mě dle popisu nějak zvlášť neoslovila a také proto, že se mi málokdy knihy od českých autorů líbí. Všechny tři povídky ale byly příjemným počtením, autorka psala bez přikrášlení o reálných situacích a občas tím i zahrála na citlivou strunu. Poslední příběh se mi sice zdál výrazně slabší než předchozí dva, ale i přesto byl zajímavý. Psychologický náhled do nitra postav byl fascinující a velmi se mi líbilo, že autorka psala o všech situacích bez obalu a nic si nepřikrášlila.
Když jsem začala číst první příběh, nespisovný jazyk mě opravdu zarážel a nebyla jsem si jistá, že budu ve čtení pokračovat, ale jsem ráda, že jsem vytrvala.
Velmi příjemné překvapení!
První povídka se mi četla špatně, nemohla jsem si zvyknout na styl. Střídání vypravěčů a pohled na jednu věc od více postav mi nevadil, ale někdo se v tom určitě může ztratit. Pak už jsem přečetla na jeden zátah, nemohla jsem knihu odložit, dokud jsem nedočetla. Ale celkový dojem... Nějak to těm hrdinkám nevěřím. Jedna špatná matka vedle druhé, které opakují zajeté rodičovské věty... Kdyby mě kniha minula, určitě by mi nechyběla. Přečetla jsem díky čtenářské výzvě jako dílo oceněné Magnesia litera. Je to už několikátá oceněná kniha, která mě nijak zvlášť nenadchla.
Knihu jsem si přečetla kvůli čtenářské výzvě, ale zklamala mě, na to jaké má kladné hodnocení. Utvrdila mě v tom, že novodobí čeští autoři nejsou pro mě. Nijak mě neobohatila, depresivní příběhy plné smutku a neštěstí.
co k téhle knize říct? Není to vůbec můj žánr a přečetla jsem si ji kvůli čtenářské výzvě, ale musím říct, že jsem ji hltala celou dobu! Všechny tři příběhy byly reálné, velice smutné, ale stály za to!
Nevím, čím to je, ale knížky od P. Soukupové mě pořád nutí, abych četla a četla. I když je tato kniha smutná a plná bolesti, čeština je nečeskou, přesto jí tak nějak lidsky rozumím a chápu postoje a pocity zúčastněných. Líbila se mi víc než K moři a Pod sněhem.
Tři rozsáhlé povídky s názvy Zmizel, Na krátko a Věneček. Hluboká psychologická sonda do nitra všech postav. Syrová výpověď dvou dětí (Zmizel a Na krátko) a jedné ženy, která se myšlenkami vrací do dětství (Věneček). Ve všech příbězích jde o pochroumané nitro, odcizení, žárlivost, vztek, poznamenání, smutek, nenávist, které si s sebou aktéři nesou celý život. Ve všech povídkách se prolínají myšlenky a přemítání jednotlivých postav, problém vidíme z různých úhlů, ale nedočkáme se ani zlepšené komunikace, ani šťastného závěru.
Smutné, drsné, syrové, bez příkras a bez obalu.
Moje první Soukupová a rozhodně ne poslední. První dvě povídky byly tak chytlavé, že jsem je přečetla skoro na jeden zátah, poslední povídku jsem četla spíš na sílu, ztrácela jsem se v těch nepopsaných / naznačených vztazích. Příběhy jsou dramatické a přitom tak reálné.
Pro mne rozhodně zábavnější čtení než 'Pod sněhem'. Tři povídky, mnoho osudů a osobních příběhů, tentokrát jsou příběhy ukončené. I tak mi forma úplně nevyhovuje, občas se v ní ztrácím. Náměty zajímavé...
Výrazné zklamání. Čtení pro ženy, které mne bezezbytku dost nudilo. První povídku jsem měl vůbec problém dočíst, ta sama o sobě neobstála, druhá už byla zajímavější, třetí rozhodně nejlepší, každopádně jsem celou dobu čekal, že se ony tři povídky na konci postmoderně protnou a kniha vytvoří nějaký rámec, autorka ale nic takového nenabídla, navíc ani nebyla schopna dodržet předem zvolený rastr dětského vypravěče, hodně mne rušilo, jak se vypravěči střídali a jak malý chlapec popisoval něco, čeho nebyl svědkem a co prožívali a cítili bez jeho přítomnosti jeho rodiče. Leitmotiv zmizení byl zajímavý a vlastně bylo dobré to nedořečené a nevyřčené, na konci třetí povídky a celé knihy jsem ovšem několikrát kontroloval knihu, jestli je můj výtisk v pořádku a nechybí v něm několik posledních stran. Autorka je celkem očividně zaujatá proti mužským hrdinům, všichni bezezbytku jsou looseři, většinou mají i problémy s alkoholem a také se svou manželskou a otcovskou rolí, všechny ženské postavy zase kouří a nezvládají svou roli mateřskou. To, že v druhé povídce všechny sledují jako z udělání nekonečný novácký seriálový škvár Ulice a vytváří tak autorce - scénáristce téhož promo, je trochu velká malá domů, ale co už... Každopádně Magnesia Litera pro mne po přečtení této povídkové knihy definitivně ztratila kredit (v kontextu s tím, jak se letos zachovali porotci, když z nominací vyřadili jednoznačně nejlepší knihu tohoto roku Děštová hůl s poukazem na to, že Jiří Hájíček už je příliš známý a dělat touto cenou reklamu nepotřebuje...uff).
Bohužel mne minimálně toto "dílo" neoslovilo, naopak mne utvrdilo v přesvědčení, že se mám české literární scéně raději vyhýbat.
Díky téhle skupině jsem objevila Petru Soukupovou, konkrétně Pod sněhem, po značném odstupu jsem se dostala k její další knize Zmizet. A superlativy opět nešetřím. Tři příběhy, každý úplně jiný, každý pojímající téma zmizení jinak, a jak je pro Soukupovou příznačné, psané neuvěřitelně přesvědčivě, lehce drásavě,s nejniternějšími problémy mezilidských vztahů popsanými tak přesvědčivě, až se z toho čtenáři svírá srdce.
První setkání s touto autorkou a neskutečně mi sedla. Styl psaní, vykreslení postav, sourozenecké "bitky" a celkově děj povídek, ač povídky normálně nevyhledávám a nemusím, vše hodnotím plným počtem hvězdiček.
Knihy od P. Soukupove ctu jednim dechem. Vyborne popsane myslenky desetileteho ditete, podezrivam autorku, ze si chodi tajne cist cizi deniky. Ale vrta mi hlavou, jak sakra muze nekdo jen tak zmizet? :-)
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Zvláštní styl vyprávění mě rychle vtrhl do děje. Akorát mi bylo líto, že každá povídka končí dříve, než bych chtěla a o jednotlivých postavách se nedozvím ještě více.