Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/bmid_zmizet-5oV-19756.jpg
4
1576
1576
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text
Přidat komentář
Další dílo od Petry Soukupové je kniha povídek. Povídka Zmizel je opravdu velmi silný příběh, který mě hodně zasáhl.. Vypráví jej malý Jakub. Až mě z toho mrazí, jak autorka prostřednictvím malého kluka mistrně a svým osobitým stylem jako obvykle popíše vztahy v rodině. Kdyby jen rodiče věděli, v jakém světle Jakub všechny vidí, jak je všechny vnímá! Jak zoufale hledá sám sebe a následně ještě o to urputněji hledá své místo mezi svými blízkými. Mám pocit, že vztah rodičů k Jakubovi, vzájemné vztahy s bratrem, vztah Jakuba k matce i otci, fungování rodiny v mezní životní situaci, to vše způsobí, že na konci povídky, byť je mu (Jakubovi) jen pouhých 15 let, jej před sebou vidím jako předčasně vyzrálého mladého člověka….
Je až neuvěřitelné, že je kniha napsaná člověkem, kterému v té době ještě nebylo ani 30 let. Tak hluboce promyšlené charaktery postav, to chce jistou vyzrálost. Všechny 3 povídky mě vtáhly svojí autentičností a něčím zasáhly. Určitě sáhnu i po dalších knihách této autorky.
Druhá kniha této autorky, kterou jsem přečetla. Osobně mě zaujala víc než K moři, ale styl i téma jsou podobné. Možná mi tyto lidské příběhy byly bližší, ale začetla jsem se a zvládla knihu za jediný den.
První dvě povídky mě naprosto uchvátily. První mi, dá se říct, zlomila srdce a opravdu se mi chvílemi četla velmi obtížně, protože jsem takto silné téma těžko rozdýchávala. Druhá byla vlastně vcelku "příjemná" a moc jsem si jí užila. Ovšem poslední povídka mě prostě nebavila. Nějak mě bohužel už od začátku nechytla. Hodnotím 4* a moc doporučuji - už jen kvůli té první povídce, tu si prostě musíte přečíst.
Celkově Petra Soukupová píše skvěle. Zatím u mě stále vede Marta, ale všechny knihy jsou opravdu kvalitně a osobitě napsány.
Touto knihou jsem si splnila bod Čtenářské výzvy 2016 - Kniha od českého autora. Všechny příběhy mne vtáhly do děje, sama jsem vyrůstala v 80. letech a některé poznatky se mi zdály velice trefné. Popis charakteristik jednotlivých postav, sourozenecké boje, život v nekompletních rodinách, běžné lidské osudy... vše skutečné, autentické a čtivě popsáno.
Neuvěřitelně silná záležitost. Ve zdánlivé obyčejnosti a normálnosti kulis, ve kterých se postavy pohybují a rekvizit, jimiž je autorka vybavila, číhají mrazivé osudy, které vám sevřou žaludek a do krku nasadí jeden z knedlíků, které hrdinové u večeří a obědů konzumují. Ta známost, ta povědomost, ten pocit, že "tam jsem ale přeci taky byl" a "to jsem přeci ale taky zažil" na vás bude - přestože nemusíte nutně hledat otce a nemusíte nutně nenávidět své sourozence - vykukovat z každé stránky. Obzvláště drtivý dopad bude mít kniha na rodiče dvou a více dětí, protože červíček, který vám v hlavě ve chvíli, kdy založíte rodinu, pořád hlodá (dělám to správně? Dělám to dobře? Jak ukočírovat tu sourozeneckou dynamiku? Jak tohle sakra řešit, aby to bylo fér?!), se ve světle Petřiných vyprávění mění v hotového písečného červa. Všechny tři příběhy jsou skvěle vystavěné, v audioverzi, kterou jsem poslouchala, navíc výborně načtené. Spletitost rodinných vztahů a osudů, to, jak naše životy deformuje ono mizení (ať už lidí, představ nebo snů) podává autorka umně v živých dialozích a popisech tak barvitých, že vás text vtáhne, zajme a nepustí. Už K moři mě vdechlo, sežvýkalo a vyplivlo, Zmizet to zvládlo ještě důkladněji.
Na knihu jsem byla velmi zvědavá. Těšila jsem se na ni a nezklamala. Povídky jsou napsané čtivě, mají spád, nápad... Každá mě vedla k zamyšlení. Musím ale dodat, že mám raději pozitivnější příběhy nebo příběhy s lepším koncem... toto bylo na mě až příliš negativní... ale i tohle je život...
Důkaz toho, že ne vždy je nutné detailně popisovat dobu, prostředí, místa, věci, abyste měli ze čtení naprosto reálný zážitek. U Soukupové se vše podstatné odehrává v psychologii postav, které jsou zcela reálné a uvěřitelné, od nejnepatrnějších vnitřních pohnutek, až po expresivní výbuchy vzteku, smutku nebo zlosti.
Tahle kniha mi sedla jako hrnec na p***l.
Čtivé. Všechno dost reálné.
Pokud má člověk sourozence nebo je rodičem sourozenců, někde se v těch třech povídkách prostě najde, i kdyby nakrásno nechtěl.
"Nepamatuju si na jedinou chvilku toho, čemu se říká sourozenecký pouto, nějaké povědomí o tom, že to, co máme my dva spolu, je něco, co s nikým jiným na světě mít nemůžu. My spíš nemáme vůbec nic."
Podle mého názoru je povídka Zmizet jednou z nejlepších, jaké jsem v současné české literatuře četla.
Není potřeba hledat vznešená témata, šokující zápletky a drásavé motivy. Petra Soukupová nám líčí dramata všednosti, která jsou opravdová a často mnohem naléhavější, než ty, které na sebe strhávají pozornost. V jejich povídkách je až mrazivě vystižena realita dětství, která není vždy laskavá a naivní, ale často velmi drsná a trpící křivdami. Děti zápasí se sourozencem nejen o rodičovskou pozornost, ale o své místo na slunci. Ze sourozeneckého hašteření vyplývá na hladinu vzájemná nevraživost, touha druhého ranit a ponížit jej. Nejsou to jen nevinné hry, často z nich jde cítit čiré zlo, které pro sebe soupeři chladně připravují. Petra Soukupová nic nepřibarvuje, což je vzhledem k dětským hrdinům jejich povídek obdivuhodné.
První kniha od této spisovatelky, kterou jsem četla a určitě ne poslední. Moc dobře se mi četla, ale také mě ty příběhy dost vzaly, vzpomněla jsem si na ně, i když jsem právě nečetla. Možná proto, že jsem na vlastní kůži nezažila ani jednu situaci (a ani toho nelituji ), mě často některá situace popsaná v knize chytla a dlouho mi trvalo, než jsem se s tím srovnala.
Tak takhle kniha mě oslovila hodně, dokonale popsané sourozenecké vztahy bez jakkéhokoliv idealizování, které gradují v nenávist a nepochopení, a to nemusí jít ani o nevlastní sourozence. A rodiče? Těžká úloha, když mají obě děti rádi. Skvěle napsané, jen snad trošku rušivě na mě působilo, že všechny postavy ve třech různých povídkách mají stejný styl vyjadřování.
Přečetla jsem ji na doporučení kamarádky a dobře jsem udělala. Krásně odpozorovaný skutečný život… je zvláštní, jak silný příběh se dá napsat z pohledu dítěte.
Skvěle obyčejné čtení. Kdybych věděla, že jsou to vlastně tři povídky, asi po té knížce nesáhnu, ale byla by to škoda. První je asi nejlepší, ale v každé si člověk něco najde. Dětský úhel pohledu Petře Soukupové svědčí a příběhům dodává zajímavý rozměr. Je to smutné, trochu drásavé a ryze české. Rozhodně se vyplatí si přečíst!
Kniha ke ktere se rada vracim. Bez prikras, ze zivota. Precetla jsem ji jednim dechem, hned pote znovu a stale jsem zirala s otevrenou pusou. Pote jsem ji nekomu pujcila, zapomnela komu a tak se mi po ni styskalo, ze jsem si ji koupila znovu :)
Nedá se popřít, že rodinné vztahy jsou všelijaké, ale tolik patologie na pár stránkách je vážně moc. Na moje gusto příliš depresívní.
Zajímavé mi přišlo, že prostřední povídka, která končí nejsmířlivěji, se mi zdála dějově nejméně pravděpodobná. Ale všechny povídky jsou skvělé - možná až moc, tolik negativního mezi lidmi - těžko se to snáší.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
První kniha od Petry Soukupové, kterou jsem četl a rozhodně nelituji. Chvílemi mi z ní běhal mráz po zádech, což se mi u knížek tak často nestává. Promyšlené postavy, které dokážou perfektně popsat vztahy v rodině (několikrát jsem se zamyslel, jak naši rodinu vnímají naše tři děti... no snad to nebude tak zlé, jako v autorčiných povídkách a taky jsem přemýšlel, jak jsem vnímal bráchu, když jsem byl malý, protože ty emoce tam byly).