Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/bmid_zmizet-5oV-19756.jpg
4
1576
1576
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text
Přidat komentář
Soukupová patří k mým oblíbeným autorům. Pocit z této knihy je ovšem jen těžko popsatelný. Rozhodně to není nějaká laciná komedie. Je to zkrátka intimní, tak jak je zde uvedeno v popisu knihy.
Jak tady někdo píše, že ho kniha naprosto rozválcovala....tak nevím nevím. Ano, je čtivá, hodně reálné situace, každý se v tom pozná. Lehké, pružné, svižné čtení. Sice mi vadila hovorová čeština, ale i ta svým způsobem napomohla autentičnosti knihy. Ke spisovatelce se nejspíš nevrátím, ale tato její kniha mě potěšila.
Fuuuu. Soukopová píše fantasticky. Bridí sa vám vŕtať v tých privátnych hnusoch, ale musíte to čítať a musíte jedným dychom. Soukupová by si mohla založiť eserocku na dusno. Tá atmosféra, čo je v jej knihách ... Všetky tri poviedky výborné. Doporučujem.
Obsah knihy se mi nelíbil, nechtělo se mi to číst. Ale ten styl je tak našlapaný, že prostě musíte. Nevím, co víc napsat...
Po přečtení jsem měla pocit, že mě rozjel parní válec. Jsem fascinovaná tím, že tahle vytlemená ženská, co píše scénáře pro Ulici a podobné sračky, dokáže vyplodit něco tak depresivního a naturalistického. Nevím, jestli můžu napsat, že se mi povídky líbily, protože jejich obsah byl ztělesněním lidské bídy a zoufalosti, odsunuje bokem všechno to, co nás odlišuje od zvířat. Napíšu tedy jen to, že Soukupové strohý a věcný (až chlapský) styl psaní mi je velmi sympatický a řadí ji mezi mé oblíbené autorky.
P. S. Tímto jí odpouštím Martu v roce vetřelce.
Všechny ty příběhy hrozně bolí, hrozně. Jsou tak reálné… je to mnohem drásavější čtení než Denemarková. Ale výborně se to čte a je to myslím hodně poučné pro udržování mezilidských vztahů.
Od této autorky jsem četla nejprve K moři, pak Martu v roce vetřelce. Zaujalo, velmi. Tuto knihu jsem zvládla za dnešek a jsem ještě teď stále ve světě hlavních hrdinů těchto povídek. Není to žádné sci-fi, žádné super zvraty. Je to úplně obyčejný běžný život, který se může týkat každého z nás a o to je to děsivější. Takové věci se přeci stávají "těm druhým". Díky této knize jsem navíc zjistila, že pocházím z poměrně harmonické rodiny :) Depresivní, smutné a děsivě pravdivé. Opravdu jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Povídky psané očima dětí, vztahy mezi sourozenci, rodiči...Už jsem zapomněla, jak složité bylo dospívání a jen doufám, že mé děti se cítí šťastnější, než hrdinové této skvělé knihy.
Tři delší povídky o vztazích, rodině a o tom, jak snadno a rychle se může všechno pokazit.... Ano je to smutné, možná i depresivní, jenže úplně nejsmutnější na tom je, že je to všechno až neskutečně reálné... a z mého úhlu pohledu i výborně napsané.
čtivé, ale vlastně moc smutné. Zachyceny obyčejné příběhy kolem nás, které se nás nedotknou, pokud se nám nestanou.
Zajímavé příběhy, někdy hluboce smutné, až depresivní. Přesto skvěle napsané a vhodné k zamyšlení. Rozhodně si přečtu i další knihy autorky.
Ta závist dokáže ale všechno zničit. Ale jak jí nepodlehnout? Té věčné našeptávačce?
Po přečtení několika komentářů u této knihy jsem se rozhodla nechat si první povídku, Zmizel, až nakonec. A myslím, že jsem dobře udělala. Celkově se mi kniha moc líbila, styl autorky mi byl blízký a myslím si, že krátké (a někdy úsečné) věty k vyprávění dětí úplně sedí. Co se týká povídek zvlášť, povídka Na krátko ukázala vztahy mezi sourozenci, z nichž mi některé úplně osvěžily vzpomínky na dětství, takové typické naschvály mezi sourozenci jsou asi všude. Dále ale taky problémy v rodině, které už na tak lehkou váhu brát nelze. Povídka Věneček byla více záhadná, o tajemstvích rodiny. Ze začátku mi dělalo trochu problém se zorientovat (Hanka a Helenka jsou pro mě moc podobná jména). Při vzpomínkách hlavních hrdinů vám to ale začne do sebe hezky zapadat a konec odhalí i ta největší tajemství. První (ale pro mě poslední) povídka Zmizel byla úžasná. Nebudu prozrazovat rozuzlení, ale musím říct, že mě šokovala od první do poslední stránky. Říkám si, že na jednu rodinu je těch problémů až moc. Poslední odstavec ve mně zanechal jakýsi pocit bezmoci a smutku, tento příběh určitě ještě dlouho nezapomenu. Petra Soukupová je skvělá spisovatelka!
Moc pěkně se mi kniha četla a dost mě zaujala svými třemi příběhy, které jen tak někdo nevymyslí. Skvělá kniha k zamyšlení.
Zajímavá kniha, příběhy ze života a k zamyšlení. Styl autorky mi ale vůbec nesedl. Zkratkovité, chaotické, útržkovité vyjadřování mi vadilo a nedovolilo mi s knihou splynout.
Zajímavé příběhy k zamyšlení, ale vypravěčský styl autorky mi moc nesedl - vše bylo takové útržkovité, neucelené.
Líbila se mi první povídka a také schopnost autorky držet čtenáře neustále ve střehu. Jinak mi však trochu vadil styl psaní - krátké úsečné věty, které mi často navozovaly pocity čtení ze slabikáře. Ačkoliv chápu, že ústředním tématem bylo zmizení (ztráta někoho z rodiny), ke konci knihy mi trochu překáželo opakování se neustále stejných motivů mezi povídkami (všude špatné sourozenecké vztahy, všude je otec alkoholikem atd...) Kniha je však čtivá a první povídka velice silná...
Jde o stejný styl vyprávění jako K moři, jen je kniha složena ze tří příběhů. Opět jde o rodinná "dramata" vyprávěná střídavě z pohledu všech aktérů a rozdělená na kratičké kapitoly.
Poslední příběh z trojice mně bavill nejméně. Každopádně knížka je srovnatelná s prvotinou (K moři) a v určitých pasážích ji i překonává. Setkáváme se s věcmi, které sami dobře známe ze svých životů, sourozenecký hate, kostlivce ve skříni, touhu vypadnout z místa, kde člověk žije, nedorozumění mezi generacemi a pocity vyděděnosti. Jak se zpívá v jedné písničce: "peklo jsou ti druzí".
Ač jsem knihu v 82% vyměnil za jinou, tak to neznamená, že by to byl nějaký šmelc. Naopak dobře se čte (díky slušnému spádu vyprávění) a myslím si že zejména dívky knihu přelouskají až ke stránce pro sdílení na twitteru. .)
Napsane je to uzasne. Jako mama doufam, ze me deti budou mit lepsi detstvi. Trochu mam po precteni knizky z te velke zodpovednosti vychovy strach...
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Původně se mi do toho moc nechtělo. Ano, nemám odvahu jít do českých autorů, ale tentokrát jsem do toho šla a nelituju. Určitě mě při čtení povzbuzovalo, že jde "jenom" o povídky. Do románu na téma rodiné trable bych se opravdu v dohledné době nechtěla pouštět.
Přímo při čtení jsem se pořád nemohla rozhodnout, zda se mi to líbí či ne, ale s odstupem pár dnů si začínám uvědomovat, že se mi to vlastně opravdu líbilo. Nejvíce jsem se našla v "Na krátko" :)