Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/bmid_zmizet-5oV-19756.jpg
4
1605
1605
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text
Přidat komentář
Nějak jsem si nepřečetla,že jsou to povídky,takže po useknutém konci,jsem byla překvapená a zklamaná.Jsem velký fanoušek Petry Soukupové,ale ne povídek.
Petra Soukupová to prostě umí a na mě to působí vždy. Trošku víc se mi líbily povídky Zmizel a Věneček. Nakrátko je zfilmovaná, najdete ji na Netflixu.
Skvělé rodinné drama, které zaujme opravdu každého. Ani v jedné ze tří povídek to neměly postavy jednoduché, a Vy si po celou dobu čtení připadáte, jako byste sami byli hlavní postavou a celý děj prožívali a naslouchali mu. Opravdu se nedivím, že kniha obdržela cenu, protože si jí opravdu zaslouží.
Četla jsem už lepší autorčiny knihy. Co je však stejné - autentický styl psaní, natolik "nevyumelkovany", bez zbytečných "klišé", místy pubertální vulgarismus,který podtrhuje "realicnost" příběhu.Prestoze se k autorce ráda vracím, její příběhy mám ráda, někdy bych stejně uvítala i nějaký ten "happyend"
Tři povídky, krásně napsané, místy poměrně drsné, chvílemi mě až mrazilo, téma sourezeneckych vztahů, lásky/nenávisti/pochopení/nepochopení.
KV: databáze knih, téma č.5 - hlavní postava trpí fyzickou indispozicí
Soubor povídek ze života ukazují tu pravou tvář rodinných vztahů. Popis jednotlivých povídek bych zestručnila do několika vět: Život jaký máme si nikdo z nás nevybral a to, co se nám v něm stane, ať už hezkého nebo zlého a hodně smutného, je osud. Ale člověk musí vstát a jít dál, to lze vyčíst mezi řádky tři povídek.
Moje pátá kniha od Soukupové a asi bych řekla, že z těch pěti je nejslabší. Tím ale neříkám, že je kniha špatná. První povídka Zmizel se mi líbila nejvíc. Bylo to napsané v klasickém stylu Soukupové, její klasicky model rodiny a to mě baví. Druhá povídka Na krátko mi přišla už trochu o ničem, pořád jsem čekala, o čem to teda bude, až jsem byla na konci povídky. Třetí povídka Věneček byla fajn, ale takový průměr bych řekla. Nicméně na knihách Soukupové mě baví, jak se umí pitvat v rodinných vztazích a z českých spisovatelek je jedna z mých nejoblíbenějších autorek.
Tři povídky, kdy je život sourozenců ovlivněn traumatem z jejich dětství a dospívání. Ve vztahu mezi mladším a starším sourozencem bývá často vzájemná žárlivost, nenávist a naschvály a ten druhý si myslí, že rodiče jsou nespravedlivý. Příběhy jsou moc hezky napsané a hodně ze života ve spoustě rodinách.
Uf. Tohle jsem nečekala. Bylo to ... lze to o takových příbězích říci? ... skvělé.
Není to letní pohodovka, ale rozhodně se nezdráhejte si knihu přečíst kdykoli. Ale možná lehce lepší na zimu, neb vás příběhy nenechají chladnými.
Tři povídky, které spojuje téma traumat, jež si odnášíme z dětství a dospívání. V každé z nich se odkrývá notně zašmodrchaný propletenec složitých vztahů a různých sourozeneckých konstelací. Autorka dokáže skvěle proniknout do duše dospívajících, postavy jsou propracované, vykreslené, každá z nich je něčím osobitá. Zároveň s jejich osudy dovedně míchá - připravuje nečekané scénáře, což však nepůsobí nikterak překombinovaně: zápletky jsou natolik uvěřitelné, že se se podobné příběhy mohly docela klidně odehrát. Své hrdiny staví do krajních situací, ale přesto není sentimentální, ani nechce působit na city - nechává na čtenáři, aby si úsudek vytvořil sám. Slouží jí k tomu i zvláštní technika, kdy na dění nahlíží z různých úhlů pohledu zúčastněných postav a bohužel již poněkud nešťastně kombinuje i časové roviny. Hlavně v začátcích povídek tak dochází k lehkému chaosu: chvíli nám totiž trvá, než si ujasníme, o koho se vlastně jedná a kdy se vše odehrává.
V povídce Zmizel jde převážně o Jakuba, jenž se v životě musí vyrovnat hned se dvěma tragédiemi, které citelně zasáhnou jeho rodinu. "Stěžuji si na nohu, a ona začne znovu brečet. Nohu nemám. Bolí mě noha kterou nemám. Mám štěstí, prý sem mohl bejt mrtvej. Možná mám štěstí, ale nemám nohu."
V povídce Nakrátko jde o dva sourozence, vyrůstající bez otce, kolem jehož postavy matka vytvořila nafouknutou bublinu lží. A v povídce Věneček jde o vnitřní dramata dvou sester, které k sobě jen velmi obtížně nalézají cestu.
Tentokrát mě autorka tolik neoslovila jako v ostatních knihách, které jsem od ní četla. Nějak mi uniklo, že se nejedná o román, ale tři povídky, a u těch je vždycky problém s rozuzlením. A to se tady podle mě úplně nepovedlo. Taky na zvláštní styl psaní jsem si musela zvyknout a občas jsem se i trochu ztrácela (kdo je “ona” a kdo “matka”…?) Nicméně vnitřní monology dětí a jejich vnímání světa jsou vystiženy opět skvěle. A taky jsem si uvědomila, jak málo by stačilo, aby si lidé ve vztazích víc rozumněli - prostě si naslouchat a říkat věci tak, jak je vidíme…
Nejprve mě zaujal takový úsečný styl vyprávění, ale ta beznaděj a ta samota a neutěšenost příběhů mě úplně nemotivuje přečíst si něco dalšího.
Ale kdo ví. Třeba se k autorce vrátím.
Vyborne poviedky, jedna lepsia nez druha... neskutocne ma to chytilo, bolo mi z toho uzko, prezivala som to... vyborne vystavane deje, vysvetlene pohnutky postav, wow! Skvele aj ked temne, ale casto zo zivota. Bohuzial...
Moje první kniha této autorky. Půjčila mi ji kolegyně a já hned začala číst a tak jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že to jsou povídky. Celkově se mi líbilo, jak jsou postavy popsané a jejich myšlení, každý má důvod proč se chová jak se chová.
Mě to tak strašně moc bavilo! Každá ze tří povídek je v něčem trochu jiná, v něčem trochu stejná. Je fascinující, jak autorka popisuje dané události vždy střídavě z pohledu více postav. Setkání s každou postavou mi něco přineslo. Pro mě to byl literární zážitek, který si budu pamatovat. Akorát po přečtení třetí knihy od P.S. přemýšlím, zda má autorka sourozence a mají se rádi :) Tolik temnoty v jednom pokojíčku...ufff....
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodičAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Číst tuto knihu jako první po rodičovské dovolené byl odvážný čin. Skvělý ponor do hlubin lidských duší. Nejvíce mě zasáhla ta první povídka, ale i zbývající byly pozoruhodné - jak po jazykové, tak po obsahové stránce.