Zmizet

Moje první kniha od autorky, čtená hned po vyjití a - byla jsem polapena. Píše výborně. Až člověka zaráží, že ač relativně mladá, píše jako po rozsáhlých životních zkušenostech. Nečte se to snadno, je to holt o životě a lidech bez příkras.

Na to, že som knihu na začiatku (a ešte dlho potom) chcela odložiť a nechať tak, bola som z nej na konci nadšená.
Všetky tri príbehy sa mi nakoniec páčili, aj keď boli veľmi pesimistické. V prvom príbehu mi chýbali dialógy, malý chlapec ako rozprávač mi tiež vadil.
Kniha je o rodinných (ne)vzťahoch a tie autorka opisuje bravúrne, až ma občas zamrazilo z toho ako hnusne sa k sebe dokážu ľudia správať...

Třetí kniha, kterou jsem od Petry Soukupové přečetla a znovu mě příběh vtáhnul, ale občas jsem byla trochu zmatená. Zda spolu povídky souvisí či ne nebo u poslední povídky jmény hlavních hrdinek a jejich otci. Ale určitě doporučuju k přečtení. 3/5.

První příběh jsem dlouho nemohla vstřebat a chvíli jsem váhala, jestli mám pokračovat v četbě dalších dvou. Jasně že život umí být krutý a při výběru knih se vyhýbám pohádkovým příběhům odtrženým od reality, ale tohle na mě osobně bylo prostě moc. Nicméně jsem ráda, že jsem knihu nakonec neodložila, hlavně poslední novela mě velmi bavila. Všechny příběhy jsou o vztahu sourozenců, který může být v dětství všelijaký, ale vždy je smutné, když si své křivdy člověk nese i do dospělosti. Je dobré si uvědomit, že sourozenecké pouto je jedinečné a nikdo jiný ve vašem životě s vámi nemůže sdílet totéž, co váš bratr nebo sestra. Každopádně stojí za přečtení.

Stejně jako předešlé knihy autorky i tato kniha se mi moc líbila. Při čtení jsem si vzpomněla na citát, který jsem slyšela, když jsem měla ještě malé dcery: " Dítě nemá povinnost mít rád svého sourozence". Rodič to musí respektovat a musí si vážit toho, když jeho děti spolu dobře vychází...

Ve všech příbězích byly úžasně popsané vztahy mezi sourozenci a také mezi dětmi a rodiči. Máme možnost nahlédnout do drsné sourozenecké rivality a také obav a nejistoty rodičů, zda v napjatých situacích reagují správně. Problémy vznikají i mezi vlastními sourozenci, natož mezi nevlastními. Obě strany to mají v příbězích složité, obě to vidí ze svého pohledu. Děti se cítí ukřivděné a s pocitem, že je sourozenci nadržováno, zatímco rodiče hledají to nejlepší řešení, aby některému ze svých dětí svým rozhodnutím neukřivdili. A po celou dobu hledají tu správnou chvíli, kdy jim říct něco důležitého, jako např. kdo je opravdu jejich biologickým otcem. Propásnutí té „správné“ doby mělo v příbězích své důsledky.
Při čtení knihy jsem se často zamyslela nad svým dětstvím. Jsme tři sestry, a jak říká maminka, každá jsme jiná a na každou platilo něco jiného. Mám ráda obě, ale přece jen si s jednou rozumím více. A to přetrvává už od malička.
Vychovala jsem dvě skvělé děti, které mají již své rodiny. Snažila jsme se k nim přistupovat individuálně a spravedlivě. A mohu jen doufat, že jsem neudělala moc přešlapů, kdy se jedno nebo druhé cítilo „ukřivděně“…
Kniha se mi líbila a mohu ji jen doporučit.

Za mě úžasně napsáno , kniha mě úplně pohltila....Hlavně jsem si hned šla koupit i další knihy od této spisovatelky...

Neskutečné dobrý!!!! Silný, smutný , dojemný, nadějný... kniha mě do sebe vtáhla tak, že jsem dva dny nevnímala okolní svět a žila jen s postavami, hlavně těmi dětskými. Co nejvřeleji doporučuji a jdu zakoupit ostatní knihy PANÍ SPISOVATELKY.

Při čtení knihy Pod sněhem jsem cítila, že mi Soukupová moc nesedí. Byla mi ale doporučena kniha Zmizet, že nemá chybu...zkusila jsem ji tedy jako audioknihu, která je stravitelnější.
Přesto jsem autorce asi neporozuměla, nepřišla na chuť...myslím, že máme mnohem lepší autorky, které by si zasloužily stejnou popularitu, ale asi mají horší reklamu...

Jako vždy výborné příběhy ze života. Kniha sic již staršího data, ale problémy stále aktuálního charakteru. Ano, jsou to víceméně podobně modelové rodiny, matky nezvládající výchovu svého dítěte či dětí, mužský vzor buď žádný nebo vykreslený coby alkoholik a nezodpovědný element, nicméně parádně vystižené rodinné i mezigenerační vztahy. Kéž by si mohl člověk někdy o některých svých životních peripetiích přečíst a vidět je takto s odstupem..

"Život je boj a musíme bojovat, každý z nás hledá své místo a svou identitu."Oceňuji, jak spisovatelka v příbězích vyjádřila rodinné vztahy , jak z pozice dítěte a sourozenců, tak z pozice rodičů. Každý z příběhů něco vyjadřuje. Jsme tři sestry, měly jsme nádherné dětství, rodiče věděli, co na kterou platí. Stejně ale já, jako nejstarší, mám ke každé sestře jiný přístup a jinak si s každou rozumím. Tak, jak v třetím příběhu jedna moje sestra se cítí od dětství ukřivděná, nedovede odpustit, ale to pak pokračuji i v jejich dětech. Opravdu tuto knihu mohu jen doporučit, jedináček o tohle přichází ať v dobrém , či zlém.

Drsné, ale krásně napsané.

Kniha mě velmi zaujala. Především první příběh. Dostali mě to. Doporučuji.

Výborně popsané vztahy v rodině. Všechny tři povídky jsou úžasné. Jen nerada a těžko jsem knihu odkládala.

Mrazilo me pri predstave takovych vztahu mezi sourozenci. Nastesti jsem mela krasne detstvi a jsem vdecna za svou sestru a bratra.

Denne riešim spory našich detí, myslím že aj Šalamún by sa zapotil, niekedy sa divím, že nemáme všetky hračky rozrezané na dva kusy.
Na druhú stranu musím si priznať že už veľa vecí bagatelizujem, a sám si neuvedomujem čo to pre nich môže znamenať. Prišlo mi že ten detský svet bol lepšie popísaný, tie postavy rodičov my prišli ploché, trochu stereotypné. Aj keď to nebola veselá kniha, myslím že svoju úlohu splnila.

Petře Soukupové tedy rozhodně nemůžu odepřít, že mě pokaždé chytí a odmítá pustit. Přiková mě do křesla a já si nikdy nevšimnu, že to křeslo je elektrické. Takže přichází malé šoky, pak větší a větší a já pořád sedím a nechávám si pouštět ty malé, větší i obrovské šoky do těla dál...
Tentokrát autorka zpracovala tři novely, ve kterých se řeší především sourozenecké vztahy - až sourozenecká rivalita. Každá z novel je jiná, ale spojuje je téma (z)mizení/absence někoho nebo něčeho v životě. Každé z popisovaných dětí je jiné a přece jen jsou si v určitých rysech tak podobné (ano, podprahově vnímám i kritiku současné výchovy, potažmo společnosti). Úsečné věty, o to větší emocionální dopad. Nečekejte ale žádnou selanku ani pohádku, u knih Petry Soukupové jde o to, dostat se až na dřeň, ke kořenům. A to obvykle bolí...

Autorka dovede vtáhnout do děje během pár stránek, její způsob vyprávění je naprosto fenomenální. I obyčejné věci dovede podat strhujícím způsobem. Povídky byly smutné a velmi uvěřitelné. První dvě mi přišly skvělé, třetí pro mě byla lehce slabší. Po přečtení knihy s hrůzou pozoruji své děti a zkoumám, jak spolu vycházejí. Za to autorce neděkuji, za skvělou knížku ano.

Po dlouhé době jsemneco nedočetl dokonce... první povídka byla dobra, v druhé jsem se tak ztrácela ze mě zoprestalo bavit ... deprese na entou, toho má každý dost sám za sebe..