Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/bmid_zmizet-5oV-19756.jpg
4
1575
1575
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text
Přidat komentář
Ty dětské křivdy, taky je v sobě mám. Proč mě pořád někdo leze do pokoje a bere moje věci bez dovolení? Matka která se pořád do všeho plete i když už jsem dospělá.
Tak trochu jiná knížka. (Pro mě)
Tři různé příběhy o tom, jak se jednotlivé malé křivdy nabalují jako sněhová koule, která jednoho dne jako lavina nenávisti smete vzájemné vztahy. Nevratně, protože to nikdo nechce řešit.
Mistrovsky úsporné vyprávění. Syrové a bez servítků. Až na dřeň. Ale třeba může čtenáře vyburcovat k tomu, že si své malé křivdy nebude pěstovat a hromadit - protože většina z nich vznikla z nepochopení či nedorozumění (a sobectví, samozřejmě), která se dají vysvětlit.
Pozitivní na tom je, že ať se člověk dostane do jakékoli mizérie, vždycky se může zvednout a jít dál.
Doporučuji.
Přečteny dve povidky ze tri. Jednak nemam rada povidky a za druhe vic deprese uz nee.
Tvrdě a syrově zachycené rodinné vztahy. Autorka si nebere servítky a ukazuje nám, jak nejvíce si ubližují lidé, kteří by k sobě měli mít nejblíž. Právě proto, že se nejlépe znají, jsou jejich zásahy nejbolestivější. Vztah dcery k matce, charakterizován slůvkem "ona". Dvě sestry, které ještě ani v dospělém věku netuší, zda jsou vlastní či nevlastní a které proto nikdy k sobě nenašly cestu. Popis samoty ve své rodině, jakou cítí malý postižený kluk, jehož nenáviděný brácha najednou zmizel. Všichni by chtěli nejraději zmizet a prožívat život se svými nejbližšími úplně jinak. To však nejde, neboť si je nevybrali. Umění této spisovatelky je na vysoké úrovni, ráda mám všechny její knížky.
Příběhy tady prožijete s postavami - jejich smůla a neštěstí se do vás zakousnou. Je to reálný příběh o mezilidských vztazích, každý to známe.
Nedramatické či dramatické okamžiky života? Soukupová ač lehce depresivní umí vyprávět a použít jazyk jak kdybych to prožívala sama. Baví mě to.
Jeden příběh lepší jak druhý. U této autorky snad ani nejde narazit na špatnou knihu. Nejvíc mi vyhovuje, že i když se jedná o poměrně depresivní osudy tak je to napsané tak, že z toho nemám špatnou náladu. Ale chápu, že na někoho to může být moc.
Kniha mě nijak moc nenadchla, ale zařekla jsem se, že ji přečtu, tak jsem ji přečetla :)
To je deprese! Soukupové se nedá upřít, že umí psát - ale asi příště pro jiného čtenáře, než jsem já. Negace bez jakéhokoliv vyústění (vidím u obou knih, které jsem od ní přečetla) - neumím si představit, že to znovu dobrovolně vyhledám. Tři hvězdy za literární kvalitu, kterou to bezesporu má.
Kniha je skvěle napsaná. Už se těším až uvidím film podle povídky na krátko...
Tak já nevím... z téhle knížky jsem nějaká rozpolcená... docela ve mě evokuje známé být či nebýt... dočíst či nedočíst, zmizet či nezmizet...
Není to špatné čtení. Soukupová má dobrý pozorovací talent, vhled do lidí a jejich každodeního pachtění na téhle modré kuličce. Ale zaznamenává vše s takovým chladem, hraničícím až s nezájmem, že leckdy od čtení spíše odrazuje.
Úplně nejvíce to ve mě evokovalo všechny ty prapodivné reality show, kdy se diváci se zvrácenou radostí a škodolibostí nechávají pohltit bahnem a špínou jiných (ale skutečných) rodin, osudů a dramat, jen proto, aby na konci mohli dotyčné (rodiny, osudy a dramata) náležitě rozebrat, zkritizovat a následně si ulehčeně oddechnout, jak jsou na tom vlastně sami dobře.
Na přebalu knihy je mimo jiné uvedeno: "kniha (...) neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života." - což by si leckterý čtenář opravdu mohl shrnout do úlevného "díkypánubohu, že jsem na tom ještě tak dobře". No nevím, já při čtení skutečně nad svým životem neměla moc chuti ani času přemýšlet, spíše jsem si kladla otázku, zda tohle opravdu chci číst. Protože tyto tři příběhy Soukupové nikam nesměřují, negradují, nepointují - jen popisují bolesti, traumata, smutky, nepochopení, hádky....
Takže jako popis je to fakt dobré, ale přece jen, od literatury já osobně čekám něco více.
Příběhy mě celkem překvapily. Nevím proč, ale pořád jsem čekala na nějaký happy end, který se nikde úplně nedostavil. Nic tady není černobílé, stejně jako v reálném životě. Sourozenecké vztahy plné dětské nenávisti a závisti jsou o to zajímavější, když si většina z nás prošla podobným obdobím.
Mě tenhle styl psaní prostě nesedí. Dočetla jsem a ihned to bude zapomenuto, nic to ve mě nezanechalo ...
Vůbec, ale VŮBEC mi to nesedlo, byť jsem se poctivě snažil nalézt v příbězích alespoň zlomek toho, co tam nacházejí ti, kteří knížku chválí. Při čtení jsem zažíval permanentní stav nepohody a přetrvávajícím pocitem byla touha už to mít za sebou – takže lituji, ale více než 2* určitě ne.
První příběh mě zaujal, asi to bylo dáno absencí dialogů, protože ty mě v knihách Soukupové vyloženě deptají. Styl autorky je dle mého jednoduchý a nevýrazný, výjimečné (a také vysilující) je její zaměření na vztahy a každodenní konflikty, kdy dokáže přesně vystihnout všechny ty malichernosti, ze kterých se stávají velké problémy.
Styl pisania sa mi vobec nepacil. Bolo to velmi neprehľadné. Co sa pribehov tyka, prve dva ma zaujali, predovšetkým prvy. Treti pribeh som precitala len preto, aby som si knihu mohla dat do kniznej vyzvy. Zas az taky uzasne literarne dielo to nepovazujem. Skor je to take priemerne.
Knihu jsem nechal číst žákům v 9. třídě. Ještě nevím, co na to řeknou, ale první reakce z čtenářské dílny byly velmi dobré. Za mě podnětná kniha se skvělou pointou.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
bozi.ma kamardka mi jednou rekla, ze Soukupova je vynikajici vypravecka, u prvni prectene knihy jsem si tim nebyla docela jista,ale Zmizet to potvrdilo. Doporucuji.