Znamení odkazující k nebi
Jan Heller , Petr Vaďura
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32443/znameni-odkazujici-k-nebi-32443.jpg
5
15
15
První svazek nové edice přináší záznam rozhovorů s profesorem Janem Hellerem vysílaných v letech 2003 až 2006. Představují bohatou životní i odbornou „sklizeň“ tohoto našeho známého biblisty a starozákoníka. Profesor Heller v nich vykládá svým specifickým způsobem. Počítá s nepoučeným čtenářem, takže uvádí i fakta běžným čtenářům Bible známá, ovšem na druhé straně čtenáře nešetří a vyžaduje po něm aktivní přístup: chce, aby s ním čtenář myslel a domýšlel napovězené. I přes svou osobitou laskavost a vnímavost pro lidské slabosti se nevyhýbá radikálním výrokům na adresu pokrytců, mocných zneužívajících své postavení, či na adresu různých náboženských podvodníků. Nebojí se vyznat svou osobní víru, ale činí tak s vnitřním zaujetím, neideologicky a s hlubokou životní zkušeností. V odborných pasážích velmi často vychází ze svých bohatých religionistických znalostí, takže na biblické texty vrhá nové světlo. Rozhovory s profesorem Hellerem jsou velmi dynamické, získaly si široký okruh rozhlasových posluchačů a jistě dobře poslouží i těm, kdo se nad jejich tématy chtějí zamyslet hlouběji. Rozhlasové rozhovory o biblických textech vedl s autorem Petr Vaďura (externě spolupracuje s Českým rozhlasem a TWR).... celý text
Přidat komentář
Jestli si to pamatuju správně, věta o teologii jako přímé službě Božímu lidu pochází z pera (tehdejšího) kardinála Josepha Ratzingera. Připadalo mi to vždy jako důležité zdůraznění a Jan Heller je pro mě jeho krásnou ilustrací. Jako v každém oboru je i zde možné pracovat pro sebe - dělat akademickou kariéru, budovat si v komunitě jméno, nechat se strhnout svým tíhnutím k originalitě i lecčíms jiným. Anebo primárně sloužit druhým, což klade nároky jak na zaměření a kvalitu konané práce, tak na osobu vědce samotného, na jeho duchovní život a integritu, protože "slepý nemůže vést slepého".
Těžko si zdůvodnit, proč bych tu jednu citaci mít měla, a desítku jiných, stejně dobrých, nikoli. Přesto jsem tu jednu vybrala, přijde mi, že dnes je zejména potřeba ji slyšet:
"Kdo se odděluje od lásky, dává se v plen nenávisti. To lidé těžko přijímají, poněvadž se domnívají, že nenávist v sobě nějak zvládnou, že si ji zapřáhnou do svého vlastního vozíčku a ona je doveze, kam chtějí (vzpomeňte si na funkci třídní nenávisti v marxistické ideologii). Není to pravda! Je to nenávist samotná, která si nás zapřáhne do svého vozíčku. A pak už následuje jenom cesta shůry dolů."