Znamení ledu
Ivana Nováková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525759/bmid_znameni-ledu-6549b932e42a4.jpg
4
16
16
Znamení slunce série
< 2. díl >
Král Arad marně bojuje proti uchvatitelům, kteří okupují jeho zemi. Ve vysilující válce ztratil mnoho poddaných i věrných druhů. Až jednou v zimě nalezne v opuštěných horách tajuplnou dívku. Krasavice vypadá jako démon ze starých bájí, lidé z ní mají strach. Ve chvíli, kdy správce ohrožuje na životě samotného krále, lid se rozhodne krásku obětovat. Jenže netuší, že ona má mocné ochránce.... celý text
Přidat komentář
"Víš, Arade, neřeknu, že mezi nás nemůže nic vstoupit. Ale raději se s tebou budu celý život hádat a přít, než bych nosil květiny na tvůj hrob.“
Znamení ledu by som tentokrát označila za také milé mini dielko (rozsiahlejšiu poviedku) pripomínajúce skôr historický román. Rozsah má len niečo vyše 110 strán a k tomu minimálne zapojenie fantasy prvkov - obmedzené na pár menších kúziel, nakoľko v ríši sú kúzla zakázané.
Oproti prvému dielu sa mi však príbeh čítal o poznanie lepšie, čomu pomohla najmä ich-forma rozprávania z pohľadu hlavnej hrdinky Chiko. Do jej života vstupujú hneď dvaja muži. Kráľ utlačovanej ríše Arad a jeho verný priateľ Havlin. Obaja mi boli veľmi sympatickí, najmä ich krásny priateľský vzťah.
V príbehu sa objavia aj hrdinovia z predošlej časti, avšak len okrajovo. Každý diel je viac-menej samostatným príbehom.
Autorka v tejto knihe už svet bližšie nepopisuje, nakoľko sa nachádzame v rovnakom Svete, avšak v inej, magicky oddelenej ríši. Asi je to aj lepšie, zbytočne popisy nekomplikujú dej, čím bol plynulejší. So svetom mám stále problémy, lebo jeho usporiadanie, dôvody rozdelenia mágiou a ďalšie aspekty sú mi stále neni jasné, ale už som sa s tým akosi zmierila :)
Pre mňa "čtivejšia" časť tejto série a oproti prvej a hodnotím o kúsok lepšie - slabšie 4 hviezdičky :)
„Jsou všichni v Rinó tak neuvěřitelně skromní?“
Rozesmála jsem se nahlas: „Žertujete? Skromnost patří v mé vlasti mezi sprostá slova.“
(SPOILER) Moderní rytířský román, obdařený spoustou emočně vypjatých situací a vzletných krajkovaných dialogů čtenáře zavede do říše krále Arada, kterou už po několik generací okupují vojska mocnější Sluneční říše. Zatímco Aradovy poddané terorizují místodržící jmenovaní panovníkem vítězné mocnosti, on se ukrývá v azylu Mandlového údolí, vysoko v horách, pod ochranou strážných kamenů. Aliset, sídelní město svých předků, nikdy neviděl. Poznamenaný rodovou kletbou, mnohokrát zatracený vlastním otcem, Arad od života nic dobrého nečeká. Žije ze dne na den, jde z náruče do náruče. Víru, že dokáže vyvést říši z područí mocnějšího souseda, dávno ztratil. Naději na štěstí v osobním životě vlastně nikdy neměl. Jedinou oporou jeho neveselému přežívání, je věrný přítel, lord Hevlin, ale ani ten nedokáže Aradovi poradit, jak vymanit říši z nadvlády nepřátel. Vše se změní, když na scénu vstoupí tajemná cizinka, kterou Arad s Hevlinem našli zraněnou v divočině. Sugestivně krásná a tajemná dáma poplete hlavu nejen Aradovi, ale i jeho příteli Hevlinovi. A bude to ona, kdo přinese řešení pro podmaněnou zemi i pro samotného Arada. Celkový kouzelný dojem tohoto romantického příběhu mi nabouralo několik diskrepancí v jeho výstavbě, které jsem nedokázala ignorovat. První a zásadní nesrovnalost shledávám v tom, že Arad tvrdošíjně odmítá používat magii. Argumentuje tím, že to slíbil otci na smrtelné posteli, protože jeho otec byl přesvědčený, že právě magie stojí za hrozivou kletbou, která ničí jejich rod. Arad tedy magii na základě otcova přání nepoužívá, ačkoliv čarovat umí – jak se ukázalo, když příkaz porušil a magií vyléčil zraněnou cizinku. Přitom právě magie by mohla být efektivním nástrojem, pomocí kterého by dokázal vyhnat ze země okupanty, kteří magii neovládají. Lze jen obtížně akceptovat, proč Arad tak sveřepě trvá na respektování slibu, když je čtenář mnohokrát informován o tom, že Aradův otec (když ještě žil) právě tohoto svého syna nerespektoval vůbec, ba shazoval jeho sebedůvěru při každé příležitosti. Dále je v příběhu dvakrát opakována těžko uvěřitelná situace, kdy je jedna osoba uvedena druhou osobou v omyl (obě jsou v blízkém přátelském vztahu) ohledně smrti osoby třetí (s kterou jsou rovněž v úzkém přátelském vztahu). Sdělení o tom, že třetí osoba nezemřela, přítel před přítelem na omezený čas zatají, ačkoliv to vůbec není nutné. A tato situace se v odlišných kulisách jen s obměnou osob opakuje dvakrát. Autorka tím nejspíše chtěla zvýšit napětí, ale vůbec jí nevadilo, že skutečný přítel by přítele zbytečným odkládáním dobré zprávy (tedy že třetí osoba přežila) takto netrýznil. Nebýt těchto nesrovnalostí, byl by tento příběh o lásce, cti, oběti, síle věrného přátelství a o nacházení naděje tam, kde by ji nikdo jiný nehledal, mnohem uvěřitelnější.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Serafína a drak |
| 2017 | Pohádky o čarodějích |
| 2019 | Zpackané kouzlo |
| 2019 | Rusalka |
| 2023 | Znamení slunce |
(SPOILER) CITÁT: „Mám život ráda, ačkoli se jedná o smrtící záležitost.“
Ačkoli se ve Znamení ledu objeví postavy hrající hlavní role ve Znamení slunce, příběh se věnuje někomu jinému a do série ho řadí zasazení do téhož světa a téže doby. Pokračování je taky výrazně kratší. Zato se čtenář podívá do Ereboru a nahlédne do Sluneční říše a jejích intrik. V ději se opět objeví milostný trojúhelník a zde mi to nedá, abych si nepovzdychla, že i když tu konkurent taky stojí za hřích, je jasné, s kým hrdinka skončí, protože Aradovi prostě konkurovat nemůže. (Oceňuji ovšem, že na rozdíl od červené knihovny, kterou čítávám, zde si konkurence v podobě knížete Hevlina aspoň vrzne.)
Opět musím ocenit nejen autorkou vytvořený svět (sakryš, kde je ta mapa??!), ale i slovní humor a jiskření mezi postavami. Byť zpětně Chicu nemohu pořádně hodnotit. Sama sebe představuje jako že není žádné ořezávátko, očima ostatních postav je líčena její krása, ale osobnost a charakter i její schopnosti zůstaly trochu ve zkratce. Takto působí jako lehkovážná lamačka srdcí a abych ji s klidným svědomím mohla řadit mezi silné ženské literární postavy, zasloužila by si více prostoru. Ostatně i Arad byl poněkud šablonovitý a celou tu rodovou kletbu jsem nepochopila.
Více méně souhlasím s výtkami prvního komentáře - důsledné dodržování slibu o nepoužívání magie tam, kde by se kouzlení více než šiklo (kupříkladu přihlížení vyvraždění vlastní družiny správcem) nebo potvrzování informace, že král zemřel, přestože byl naživu. Zrovna tady jsem byla skutečně na vážkách, zda by spisovatelka skutečně zabila hlavního hrdinu a evidentně svého miláčka. Pokud by to provedla, vzala by mi vítr z plachet. Prokletí rodu Sokola by bylo dovršeno a zakončeno, Chica by skončila s Hevlinem a… třeba mohla zjistit, že je v očekávání a rod Sokola nevymřel. Škoda, že zrovna toto nebylo podrobněji vysvětleno a rozepsáno, aby to nakonec dávalo větší smysl – kromě toho, že spolu s hrdinkou je v napětí a zmatku udržován i čtenář. (např. všichni budeme svorně tvrdit, že král zemřel, ale až dorazí anáronské poselstvo, Arad vstoupí na scénu, a to bude pořádné WOW pro všechny.)
I když se mi první díl líbil víc, za mě to špatné nebylo, jen si myslím, že to klidně mohlo být rozepsáno na více stránek a do hloubky :-).