Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492192/bmid_znamenita-mrtvola-x2q-492192.jpg
3
1722
1722
Když Agustina Bazterrica v roce 2017 zvítězila se svojí mrazivou dystopií v prestižní literární soutěži Clarín, jistě netušila, že se děj její knihy zanedlouho částečně stane skutečností, a její román tak získá na aktuálnosti a naléhavosti. Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Marcose Teja, provozního ředitele v mrazírnách Krieg, opustila po smrti malého synka manželka a on žije jen prací, kterou nenávidí a dál ji dělá jen proto, aby mohl svému otci trpícímu stařeckou demencí hradit pobyt v luxusním geriatrickém centru. V den, kdy dostane darem mladou ženu, „samici“ určenou na chov pro maso, se jeho mysl vydá na nebezpečnou cestu, která ho temnými zákrutami dovede až do situace, jež je těžko představitelná i pro členy společnosti tak zvrácené, jako je ta, v níž je nucen žít. Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni? Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme?... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
Cadáver exquisito, 2017
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Jako nic moc. Taková prvoplánovka. Skoro za každou cenu. Na jednu stranu, zákaz kanibalismu je jistě jen úzus, který by za jistých okolností mohl vzít za své. Však v některých kulturách na něm neviděli nic špatného. Ale že by to v naší civilizaci proběhlo tak rychle, to asi ne. Dost mě vadilo to neustálé zdůrazňování touhy po mase... A opakování slova maso, které je snad na každé stránce. Upřímně, ač zarytý masožravec, v případě nutnosti bych si dokázal život bez masa představit... A doufám, že většina. Bod tedy za naznačení konspirativních myšlenek, že ten virus vlastně pomohl k ovládání lidí, to si cením. Konec jsem nečekal, překvapil mě - ale nedokážu si tenhle přístup představit u někoho, kdo zažil svět před "velkou změnou". Možná u druhé, spíš třetí následujíci generace. Anebo u někoho, komu už nemá smysl říkat člověk. Jo a nemám rád příběhy vyprávěné v přítomném čase - "Jde po ulici a vidí, že..." Takže takhle, no.
Kniha nechutná a zvrácená, ale na mne tak akorát. Příběh mě hodně bavil, proto dávám 5*.
Knihu jsem přečetla během jediného dne - možná proto abych tu zvrácenost měla co nejdříve za sebou. Věděla jsem do čeho jdu a že to bude nechutné, ale že až takhle… uff… Po dočtení je mi opravdu fyzicky špatně od žaludku a asi lituji, že jsem neodolala zvědavosti a knihu jsem si přečetla.
Čekala jsem, že kniha používá surový popis k tomu, aby čtenáře hluboce zasáhla a donutila zamyslet se. Byla jsem připravená, že to může být taková drsná agitka na podporu vegetariánství. Ze začátku se to tak cca první třetinu nebo polovinu knihy jevilo - bylo to nechutné, ale takové zvrhle zajímavé. Pak to ale začalo být čím dál absurdnější a cynické a ta ze začátku zajímavá myšlenka byla postupně naprosto utlučena snahou za každou cenu co nejvíc šokovat a zhnusit čtenáře. V poslední třetině knihy jsem začala být znechucená přímo samotnou autorkou a začala jsem mít pocit, že se mi do rukou dostalo dílo sadisticky vyšinutého jedince. Některé scény tam byly opravdu jen proto, aby šokovaly a aniž podstatě "příběhu" jakkoliv sloužily - například brutální zabití štěňat, sexuální scéna v řeznictví, kamion přepadený mrchožrouty a vrcholem nelogické zvrácenosti byli laboratoř a domácí "chov a porcování" samice v podání sestry hlavního hrdiny. Za mě první polovina knihy (hlavně za nápad) 3 hvězdičky, druhá polovina knihy bídná 1 hvězdička, takže celkově 2 znechucené hvězdičky.
Tak tohle jsem nečekala. A bohužel to nemyslím úplně pozitivně. Rychle jsem si zamilovala depresivní atmosféru, hloubku hlavní postavy i odporné popisy přípravy budoucího jídla (OPRAVDU DETAILNÍ, film by se nedokázal dostat do kin, zapomeňte na seznamy "neodpornějších filmů", tohle je úplně, ale úplně jiné kafe, ve kterém máte místo smetany lidskou krev a mícháte si ho kostí z dětského prstu). Nedostanete žádné "systém je špatně a my musíme něco udělat" jako u většiny sci-fi. Příběh je neskutečně syrově originální a depresivní.
ALE pak přišla "samice". Vztah mezi těmi dvěma byl zajímavý, ale mohl být víc rozvedený a snad nejlepší by bylo, kdyby byla třeba malou holčičkou, mužem nebo jen kamarádkou, kterou by chránil. Tím, co dělal ve druhé části knihy na mě působil až bezcitně vůči své manželce. A opravdu nechápu, proč dvě postavy v poslední kapitole najednou otočily o sto osmdesát stupňů, z toho jsem byla pěkně zmatená.
Atmosféra i nápad na deset z pěti, ale zápletka se "samicí" to hrozně pokazila.
(SPOILER)
Knihu jsem měla na svém seznamu ,,Chystám se číst " už několik měsíců. Nepřečetla jsem si anotaci a rovnou jsem se vrhla na čtení. Byla jsem docela překvapená, co že to čtu. Z knihy jsem byla lehce rozpačitá. Celou dobu jsem si říkala, proč něco takového čtu. Taky mi úplně nesedl styl psaní. Musela jsem si větu občas přečíst i dvakrát, abych pochopila, co bylo vlastně řečeno nebo kdo to řekl.
Kniha mě seznámila s celým procesem, než se maso dostane na pult do řeznictví. To bylo samo o sobě hodně náročné. Ještě ta představa, že ty samice a samci jsou vlastně lidé.... Opravdu to byla síla. Nejhorší byla scéna s gravidní samicí, která neměla ruce ani nohy, aby neublížila svému potomku. Něco takového se čte těžko.
Hodně mě překvapil konec, protože jsem si celou dobu myslela, že znám hlavního hrdinu. Myslela jsem si, že v něm ještě nějaká lidskost zbyla. Bohužel konec prokázal opak.
Co můžu říct víc ke knize? Jednou mi to bohatě stačilo. :-D
Toto popíšu asi jen jedním slovem a to ZKLAMÁNÍ.
Na to, jak je kniha propagovaná, a všichni z ni šílí, jsem čekala daleko víc. Kniha neměla žádné napětí, děj, kde by se něco odehrálo. Zaskočil mě konec. Tohle jsem vážně nečekala.
Každopádně mě ale kniha přiměla přemýšlet, že vlastně takto se chováme my ke zvířatům a je mi z toho špatně. Už dlouhodobě bojuji proti týrání zvířat, pokusech na zvířátek, klecovým chovům a podobně. Také je tam krásně vyobrazené jak lidi ovládají peníze, a jsou pro ně schopni udělat cokoliv.
Autorka si vybrala výborné téma, ale zpracování bylo hodně pod průměrem.
(SPOILER) Nutno říci, že autorka tuto střelu na branku neproměnila. Chyběl tady jakýs-takýs úvod, dozvídáme se jen, že se objevil smrtící virus, který se šíří zvířaty, a tak je pobijí jen aby lidé zjistili, že nemají co žrát. Proto se uchýlí ke kanibalismu jakožto nejlepšímu řešení a podělí se na 2 skupinky. Na ty, kteří jsou lidé a na ty co jsou jen jídlo... Bohužel, i když je třeba opis jatek docela morbidní, autorka spoléhala na systém: já napíši něco hrůzostrašného a lidé se budou automaticky bát. Žel, nezdařilo se. Chybělo mi tady napětí, strach, obavy, zhnusení, cokoliv. Přesto, že se autorka snažila představit nám degenerovanou, lhostejnou, netečnou společnost pozbývající emoce (+ konzumující lidské maso všemi způsoby) a tím nejspíš čtenáře vyděsit, selhala (možná právě tím nedostatkem emocí; holt jsme emotivní bytosti a musí se na nás s city. Nějakými, jakýmikoli...) a vůbec nedokázala vytvořit uvěřitelnou atmosféru čehokoliv. Proto mě během čtení/po dočtení vyděsilo nejvíc asi to, že tato knížka ve mně nezanechala téměř žádné stopy, žádná hrůza, žádné mravenčení, znechucení ani fandění nějaké postavě. Takové žánrově i obsahově sterilní. Takový "zajímavý" kousek v knižní sbírce, ale nanejvýš na jedno přečtení :(
Audiokniha. Zachytím zde svou první myšlenku po doposlechnutí: a dál?
Velmi ponurý příběh, rozhodně spíš dystopie než horor; děsit se bude nejvíce ten, kdo nikdy nezažil domácí zabijačku, nebyl na lovu nebo ve škole nepitval. Jakmile jste jen trochu otrlejší, tlačení na sentiment a zhunsení z jatek a zabíjení vás pravděpodobně dříve či později začne unavovat. A tehdy knížka, která se výživá v extrémním popisu násilí a rýpání do charakterů jej konající... ztratí obsah. Děj nešťastného Teja je smutný a plný výborně (to kvituji) vykreslených postav, ale chybí mu nějaký větší zvrat, vyvrcholení, hlavní myšlenka. Smutek sám příběh zkrátka nanaplní, neutáhne; chybí tady propojení s okolním šíleným světem - dvě knihy v jedné, tak bych to nazval.
Ale vlastně mě to i bavilo, bylo to nápadité, dospělé (ačkoliv trochu moc zvrácené, to asi hodně lidem nesedne) a příjemně to postupně gradovalo, i když spíše jen skrze popisy. Pokračování, prosím.
Celkem zklamání. Tohle téma, tenhle příběh, šel využít daleko lépe. Námět byl vskutku neotřelý, ale čekala jsem víc děje. Ne jen popisy různých odvětví a že se lidi porad baví jen o mase. Nic jiného v životě neměli?
Kapitoly s loveckou společností a výzkumným ústavem byly úplně k ničemu. Čekala jsem díky jejich zařazení, že se něco stane. Že to praskne. No a nic. Hlavní hrdina mi byl sympatický , měl city, ale na konci mě teda dost šokoval. Myslela jsem si, že byl jiný, než celá zvrácená společnost.
Přiznám se, že jsem si knihu pořídil jen kvůli obalu. Velice zajímavý koncept, který je podle mě nereálný. Spisovatelce se musí uznat, že má bujnou fantazii a příběh byl průměrný.
Myslím, že téma kanibalismu ve sci-fi světě, kde zvířata přenáší smrtelný virus, proto je zakázáno je jíst a "lidstvo" začne chovat druh "lidského masa", které je podáváno jako běžný pokrm. Celá myšlenka je pro sociální bytost nechutná, jsem si jistá, že kniha je kontroverzní a buď ji zhltnete jako zajímavou myšlenku, nebo odvracíte zrak. Už byla ale přece natočena spousta sci-fi filmů... opravdu je tato myšlenka tak mimo při současném chování a inteligence lidstva?
Není to kniha, která by vám pomohla zahnat chmurné období, ale za přečtení stojí.
Autorka knihy Znamenitá mrtvola představuje svět, ve kterém zvířata přenáší smrtelný virus a je zakázáno je chovat i jíst. Náhradou za zvířecí maso je to lidské. Lidé jsou chování na potravu.
Už když jsem o knize slyšela poprvé, věděla jsem, že si ji chci přečíst. Čekala jsem knihu, která mě dostane, šokuje, pohltí natolik, že nebudu moct přestat číst. A to se nestalo.
Výběr tématu je na jedničku, zpracování za mě trochu pokulhává. Abych vysvětlila, jak to myslím. Svět je popsán bravurně a představa, že bychom v takovém světě žili, šokující je. Některé popisy jsou hodně šílené, zvrhlé, nechutné. Jen mi tu chybělo něco, co by mě pohltilo natolik, abych potřebovala číst dál. Na popisy toho, na co vše a jakým způsobem se lidé chovají, jak se zpracovávají a podobně, jsem si v průběhu čtení zvykla a čekala na nějakou pořádnou zápletku, děj. Samozřejmě nějaký děj kniha má, ale mě to zkrátka nestačilo. Co mě šokovalo byl úplný závěr. Který mohl být předvídatelný, ale nic takového jsem nečekala.
Znamenitá mrtvola může vést k zamyšlení nad tím, jak se lidé chovají ke zvířatům nebo jak se lidé nechávají ovlivnit tím, co jim řeknou ostatní, co někde slyší. Myšlenku kniha určitě má, ale hodnotím průměrně, má očekávání nesplnila.
Nízké hodnocení není na místě. Jihoamerická literatura je trochu jiná. Bizarní ústřední motiv není až tak důležitý, i když knize dodává jistý cejch za hranu. Ale jde v ní podle mě o popis vzorců lidského chování a vnímání v té nejméně představitelné situaci, a to kdy někteří lidé jsou chování na maso či lov, protože zvířata byla vybitá kvůli smrtícímu víru. Ukazuje, jak se někdo chová profesionalně, někdo uplatní skryté temné pudy, jiný zase touhu po vědě. Nelze opomenout, že hlavní hrdina prožívá i normální rodinné problémy. Zajímavé je i nastínění, jak vnímají lidé chování na maso, kteří ani nejsou nazývány lidmi. V knize lze i cítit nůžky mezi bohatou elitou a chudou ulicí, což v původu knihy čili v Jižní Americe je ještě větší kontrast.
Kniha, která mě opravdu nebavila. Autorka se vyžívá ve všem odporném a děj kniha moc nemá. Popisování detailů je až moc i na mě. Čas plyne neúměrně a konec knihy mě opravdu nezaujal. Nechápu tak vysoká čísla prodejnosti, bohužel 1/5!
Pokud se někdo chce stát z masožrouta veganem doporučuji toto hodně zajímavé čtení, které není pro lidi se slabším žaludkem. Pocity během četby jsem měl podobné jako u Mechanického Pomeranče, kde se akorát na paškál bralo supernásilí a tolčokování, zde čtenář uvažuje zda je ok pozřít člověka speciálně vychovaného k pozření. Zatímco příběh v Pomeranči doveden do dokonalosti i svébytným slovníkem z této knihy mám pocit, že jsem četl popis často velmi brutálních situací a stále čekal, kdy přijde zlom. Asi to u mně trošku nenaplnilo potenciál v tom, že to nemá takový společenský přesah, jako tolikrát mnou omílaný Pomeranč. Avšak konec je tedy opravdu syrový jako raw steak! 80%
Asi jako mnohé, i mě nalákala atraktivní obálka a zajímavá anotace. Nevadil mi styl psaní, naopak, ten strohý, odosobnělý jazyk se hodil k myšlení hlavního hrdiny, který se snaží vytěsnit z hlavy každodenní děsivou realitu. A neodložila jsem knihu ani kvůli detailně popisovaným scénám z míst, kam by se běžný smrtelník vážně nechtěl dostat. Přišlo mi, že autorka dosáhla přesně té míry zhnusení a fascinace, kterou zamýšlela. Tím ale má pozitiva končí.
Problém je v samotném poselství knihy, jakoby se autorka nedokázala rozhodnout, jestli píše horor, dystopii, politickou agitku, propagaci vegetariánství, obžalobu chovatelů zvířat, masokombinátů a mrazíren, pokusných laboratoří, lovců a vyhledávačů kruté dekadentní zábavy. V mnoha okamžicích totiž paralela s naším životem (a naším chováním ke zvířatům) pokulhává a sklouzává pouze ke snaze maximalizovat šokující účinek z popisovaných scén. Čtenářům tak zůstane jen divná pachuť na jazyku…
Trochu mě překvapuje nízké hodnocení většiny čtenářů. Kniha není pro měkké povahy, děj je celkem svižný, znovu ji číst nebudu, ale rozhodně si ji budu pamatovat.
Získáno jako e-kniha zdarma, určitě bych si ji nekoupila. Věděla jsem zde z Databáze, do čeho asi jdu a pojala to jako výzvu. A taky byla, četba se neobešla bez následných nočních můr a nevolnosti. Přikláním se k názoru, že autorka možná chtěla poukázat na způsob, jakým lidé zachází s hospodářskými, pokusnými a lovnými zvířaty. Popisy v knize bohužel opravdu poměrně přesně odpovídají tomu, jak to v praxi "živočišné velkovýroby" chodí, a o to hůře na mě kniha působila. (Nicméně si stejně nedovedu představit, jak může někdo takovou knihu zvládnout napsat. Druhá verze tedy je, že autorka je sadistka a třetí verze je, že si chtěla vydělat tím, že napíše něco vskutku nechutného.)
Navzdory svému zhnusení jsem nebyla schopna knihu odložit, takže ji hodnotím jako čtivou. Depresivního pocitu se však asi ještě dlouho nezbavím. Kdo se zajímá o historii (holocaust apod.) i o současnost (genocidy) tak ví, čeho jsou lidé schopni, zvlášť když je určité jednání považováno za legální nebo dokonce správné. To, že se napsané snad nestane realitou bych přičítala spíš základním mechanismům Přírody, která kanibalismus příliš nepraktikuje nebo malé pravděpodobností výskytu nákazy, která by postihla všechny savce kromě lidí (tato zoonóza je základním východiskem knihy, které mělo za následek chov lidí "pro maso"). Na druhou stranu Příroda, která velí psům roztrhat srnečka a sýkorce tu a tam velí vyklovat jinému ptáčku mozek z hlavy, nemá nic proti tomu, aby člověku umožnila pomocí různých nástrojů zabíjet jiné tvory za účelem získání potravy. Kanibalismus byl zatím praktikován v dobách hladomoru, kdy byli jiní živočichové i rostlinná strava snězeni, ale pokud by byl podporován vládou, možná by byl uskutečnitelný. Člověk dokáže provádět ledasco a pokrytecky zavírat oči rovněž. Těžko hodnotit, po literární stránce mi nepřipadá bezcenná, myšlenka je zajímavá a vnímám i morální poselství, ale kvůli celkovému zhnusení a vlastní újmě při četbě mi nejde udělit víc než 2 hvězdy.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanibalismus argentinská literatura pandemie virové nákazy hispanoamerická literatura postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2022 |  Znamenitá mrtvola |
| 2024 | Devatenáct pařátů a jeden temný pták |
| 2025 |  Nehodné |
Znamenitá mrtvola byla kniha, která způsobila pořádný poprask. Jedni byli nadšení, jiní byli zhnusení a některým se kniha fest nelíbila. Byla jsem zvědavá, jak bude fungovat pro mě. A nakonec jsem tedy hlavně zklamaná. Autorka předkládá situaci, kdy neznámý virus způsobil, že zvířecí maso není nadále jedlé a vlastnit domácího mazlíčka rovná se hazard, protože kousanec a škrábanec může způsobit smrt. Lidstvo očividně dospělo k tomu, že jediné řešení je nahradit zvířecí maso lidským. Dobrou chuť. K celé situaci je tu jen minimum informací a sem tam nějaký náznak. Kolik let uplynulo od příchodu virusu, že tohle řešení je bráno jako normální, že lidské maso = taky maso, jak se rozhodlo, kdo půjde na jatka, u koho přestala platit rovnice, že všichni jsou si rovni? Vykreslení morálního dilematu, když se dívám doma na manžela jako na lidskou bytost a když se dívám na lidského "samce", určeného k porážce, jehož paži budu servírovat dětem k večeři? Chyběla mi taková kapka filozofie, aby z toho plynulo nějaké morální cosi, co mě rozloží a donutí mě o tom přemýšlet. Vidím spíš prvoplánovou snahu šokovat, což se asi dle hodnocení podařilo. Ale dopomohl k tomu jen šokující faktor detailního popisu lidských jatek, ne dobře napsaná myšlenka podpořená grafickým vizuálem. Od knihy, o které lidi psali, že změnila jejich náhled na konzumaci masa, jsem čekala propracovanější pecku.