Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492192/bmid_znamenita-mrtvola-x2q-492192.jpg
3
1705
1705
Když Agustina Bazterrica v roce 2017 zvítězila se svojí mrazivou dystopií v prestižní literární soutěži Clarín, jistě netušila, že se děj její knihy zanedlouho částečně stane skutečností, a její román tak získá na aktuálnosti a naléhavosti. Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Marcose Teja, provozního ředitele v mrazírnách Krieg, opustila po smrti malého synka manželka a on žije jen prací, kterou nenávidí a dál ji dělá jen proto, aby mohl svému otci trpícímu stařeckou demencí hradit pobyt v luxusním geriatrickém centru. V den, kdy dostane darem mladou ženu, „samici“ určenou na chov pro maso, se jeho mysl vydá na nebezpečnou cestu, která ho temnými zákrutami dovede až do situace, jež je těžko představitelná i pro členy společnosti tak zvrácené, jako je ta, v níž je nucen žít. Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni? Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme?... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
Cadáver exquisito, 2017
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Nutno říci, že autorka tuto střelu na branku neproměnila. Chyběl tady jakýs-takýs úvod, dozvídáme se jen, že se objevil smrtící virus, který se šíří zvířaty, a tak je pobijí jen aby lidé zjistili, že nemají co žrát. Proto se uchýlí ke kanibalismu jakožto nejlepšímu řešení a podělí se na 2 skupinky. Na ty, kteří jsou lidé a na ty co jsou jen jídlo... Bohužel, i když je třeba opis jatek docela morbidní, autorka spoléhala na systém: já napíši něco hrůzostrašného a lidé se budou automaticky bát. Žel, nezdařilo se. Chybělo mi tady napětí, strach, obavy, zhnusení, cokoliv. Přesto, že se autorka snažila představit nám degenerovanou, lhostejnou, netečnou společnost pozbývající emoce (+ konzumující lidské maso všemi způsoby) a tím nejspíš čtenáře vyděsit, selhala (možná právě tím nedostatkem emocí; holt jsme emotivní bytosti a musí se na nás s city. Nějakými, jakýmikoli...) a vůbec nedokázala vytvořit uvěřitelnou atmosféru čehokoliv. Proto mě během čtení/po dočtení vyděsilo nejvíc asi to, že tato knížka ve mně nezanechala téměř žádné stopy, žádná hrůza, žádné mravenčení, znechucení ani fandění nějaké postavě. Takové žánrově i obsahově sterilní. Takový "zajímavý" kousek v knižní sbírce, ale nanejvýš na jedno přečtení :(
Audiokniha. Zachytím zde svou první myšlenku po doposlechnutí: a dál?
Velmi ponurý příběh, rozhodně spíš dystopie než horor; děsit se bude nejvíce ten, kdo nikdy nezažil domácí zabijačku, nebyl na lovu nebo ve škole nepitval. Jakmile jste jen trochu otrlejší, tlačení na sentiment a zhunsení z jatek a zabíjení vás pravděpodobně dříve či později začne unavovat. A tehdy knížka, která se výživá v extrémním popisu násilí a rýpání do charakterů jej konající... ztratí obsah. Děj nešťastného Teja je smutný a plný výborně (to kvituji) vykreslených postav, ale chybí mu nějaký větší zvrat, vyvrcholení, hlavní myšlenka. Smutek sám příběh zkrátka nanaplní, neutáhne; chybí tady propojení s okolním šíleným světem - dvě knihy v jedné, tak bych to nazval.
Ale vlastně mě to i bavilo, bylo to nápadité, dospělé (ačkoliv trochu moc zvrácené, to asi hodně lidem nesedne) a příjemně to postupně gradovalo, i když spíše jen skrze popisy. Pokračování, prosím.
Celkem zklamání. Tohle téma, tenhle příběh, šel využít daleko lépe. Námět byl vskutku neotřelý, ale čekala jsem víc děje. Ne jen popisy různých odvětví a že se lidi porad baví jen o mase. Nic jiného v životě neměli?
Kapitoly s loveckou společností a výzkumným ústavem byly úplně k ničemu. Čekala jsem díky jejich zařazení, že se něco stane. Že to praskne. No a nic. Hlavní hrdina mi byl sympatický , měl city, ale na konci mě teda dost šokoval. Myslela jsem si, že byl jiný, než celá zvrácená společnost.
Přiznám se, že jsem si knihu pořídil jen kvůli obalu. Velice zajímavý koncept, který je podle mě nereálný. Spisovatelce se musí uznat, že má bujnou fantazii a příběh byl průměrný.
Myslím, že téma kanibalismu ve sci-fi světě, kde zvířata přenáší smrtelný virus, proto je zakázáno je jíst a "lidstvo" začne chovat druh "lidského masa", které je podáváno jako běžný pokrm. Celá myšlenka je pro sociální bytost nechutná, jsem si jistá, že kniha je kontroverzní a buď ji zhltnete jako zajímavou myšlenku, nebo odvracíte zrak. Už byla ale přece natočena spousta sci-fi filmů... opravdu je tato myšlenka tak mimo při současném chování a inteligence lidstva?
Není to kniha, která by vám pomohla zahnat chmurné období, ale za přečtení stojí.
Autorka knihy Znamenitá mrtvola představuje svět, ve kterém zvířata přenáší smrtelný virus a je zakázáno je chovat i jíst. Náhradou za zvířecí maso je to lidské. Lidé jsou chování na potravu.
Už když jsem o knize slyšela poprvé, věděla jsem, že si ji chci přečíst. Čekala jsem knihu, která mě dostane, šokuje, pohltí natolik, že nebudu moct přestat číst. A to se nestalo.
Výběr tématu je na jedničku, zpracování za mě trochu pokulhává. Abych vysvětlila, jak to myslím. Svět je popsán bravurně a představa, že bychom v takovém světě žili, šokující je. Některé popisy jsou hodně šílené, zvrhlé, nechutné. Jen mi tu chybělo něco, co by mě pohltilo natolik, abych potřebovala číst dál. Na popisy toho, na co vše a jakým způsobem se lidé chovají, jak se zpracovávají a podobně, jsem si v průběhu čtení zvykla a čekala na nějakou pořádnou zápletku, děj. Samozřejmě nějaký děj kniha má, ale mě to zkrátka nestačilo. Co mě šokovalo byl úplný závěr. Který mohl být předvídatelný, ale nic takového jsem nečekala.
Znamenitá mrtvola může vést k zamyšlení nad tím, jak se lidé chovají ke zvířatům nebo jak se lidé nechávají ovlivnit tím, co jim řeknou ostatní, co někde slyší. Myšlenku kniha určitě má, ale hodnotím průměrně, má očekávání nesplnila.
Nízké hodnocení není na místě. Jihoamerická literatura je trochu jiná. Bizarní ústřední motiv není až tak důležitý, i když knize dodává jistý cejch za hranu. Ale jde v ní podle mě o popis vzorců lidského chování a vnímání v té nejméně představitelné situaci, a to kdy někteří lidé jsou chování na maso či lov, protože zvířata byla vybitá kvůli smrtícímu víru. Ukazuje, jak se někdo chová profesionalně, někdo uplatní skryté temné pudy, jiný zase touhu po vědě. Nelze opomenout, že hlavní hrdina prožívá i normální rodinné problémy. Zajímavé je i nastínění, jak vnímají lidé chování na maso, kteří ani nejsou nazývány lidmi. V knize lze i cítit nůžky mezi bohatou elitou a chudou ulicí, což v původu knihy čili v Jižní Americe je ještě větší kontrast.
Kniha, která mě opravdu nebavila. Autorka se vyžívá ve všem odporném a děj kniha moc nemá. Popisování detailů je až moc i na mě. Čas plyne neúměrně a konec knihy mě opravdu nezaujal. Nechápu tak vysoká čísla prodejnosti, bohužel 1/5!
Pokud se někdo chce stát z masožrouta veganem doporučuji toto hodně zajímavé čtení, které není pro lidi se slabším žaludkem. Pocity během četby jsem měl podobné jako u Mechanického Pomeranče, kde se akorát na paškál bralo supernásilí a tolčokování, zde čtenář uvažuje zda je ok pozřít člověka speciálně vychovaného k pozření. Zatímco příběh v Pomeranči doveden do dokonalosti i svébytným slovníkem z této knihy mám pocit, že jsem četl popis často velmi brutálních situací a stále čekal, kdy přijde zlom. Asi to u mně trošku nenaplnilo potenciál v tom, že to nemá takový společenský přesah, jako tolikrát mnou omílaný Pomeranč. Avšak konec je tedy opravdu syrový jako raw steak! 80%
Asi jako mnohé, i mě nalákala atraktivní obálka a zajímavá anotace. Nevadil mi styl psaní, naopak, ten strohý, odosobnělý jazyk se hodil k myšlení hlavního hrdiny, který se snaží vytěsnit z hlavy každodenní děsivou realitu. A neodložila jsem knihu ani kvůli detailně popisovaným scénám z míst, kam by se běžný smrtelník vážně nechtěl dostat. Přišlo mi, že autorka dosáhla přesně té míry zhnusení a fascinace, kterou zamýšlela. Tím ale má pozitiva končí.
Problém je v samotném poselství knihy, jakoby se autorka nedokázala rozhodnout, jestli píše horor, dystopii, politickou agitku, propagaci vegetariánství, obžalobu chovatelů zvířat, masokombinátů a mrazíren, pokusných laboratoří, lovců a vyhledávačů kruté dekadentní zábavy. V mnoha okamžicích totiž paralela s naším životem (a naším chováním ke zvířatům) pokulhává a sklouzává pouze ke snaze maximalizovat šokující účinek z popisovaných scén. Čtenářům tak zůstane jen divná pachuť na jazyku…
Trochu mě překvapuje nízké hodnocení většiny čtenářů. Kniha není pro měkké povahy, děj je celkem svižný, znovu ji číst nebudu, ale rozhodně si ji budu pamatovat.
Získáno jako e-kniha zdarma, určitě bych si ji nekoupila. Věděla jsem zde z Databáze, do čeho asi jdu a pojala to jako výzvu. A taky byla, četba se neobešla bez následných nočních můr a nevolnosti. Přikláním se k názoru, že autorka možná chtěla poukázat na způsob, jakým lidé zachází s hospodářskými, pokusnými a lovnými zvířaty. Popisy v knize bohužel opravdu poměrně přesně odpovídají tomu, jak to v praxi "živočišné velkovýroby" chodí, a o to hůře na mě kniha působila. (Nicméně si stejně nedovedu představit, jak může někdo takovou knihu zvládnout napsat. Druhá verze tedy je, že autorka je sadistka a třetí verze je, že si chtěla vydělat tím, že napíše něco vskutku nechutného.)
Navzdory svému zhnusení jsem nebyla schopna knihu odložit, takže ji hodnotím jako čtivou. Depresivního pocitu se však asi ještě dlouho nezbavím. Kdo se zajímá o historii (holocaust apod.) i o současnost (genocidy) tak ví, čeho jsou lidé schopni, zvlášť když je určité jednání považováno za legální nebo dokonce správné. To, že se napsané snad nestane realitou bych přičítala spíš základním mechanismům Přírody, která kanibalismus příliš nepraktikuje nebo malé pravděpodobností výskytu nákazy, která by postihla všechny savce kromě lidí (tato zoonóza je základním východiskem knihy, které mělo za následek chov lidí "pro maso"). Na druhou stranu Příroda, která velí psům roztrhat srnečka a sýkorce tu a tam velí vyklovat jinému ptáčku mozek z hlavy, nemá nic proti tomu, aby člověku umožnila pomocí různých nástrojů zabíjet jiné tvory za účelem získání potravy. Kanibalismus byl zatím praktikován v dobách hladomoru, kdy byli jiní živočichové i rostlinná strava snězeni, ale pokud by byl podporován vládou, možná by byl uskutečnitelný. Člověk dokáže provádět ledasco a pokrytecky zavírat oči rovněž. Těžko hodnotit, po literární stránce mi nepřipadá bezcenná, myšlenka je zajímavá a vnímám i morální poselství, ale kvůli celkovému zhnusení a vlastní újmě při četbě mi nejde udělit víc než 2 hvězdy.
Knížka o kanibalismu. Nejsem žádná citlivka ale hlavně v první půlce knihy jsem občas měla nepříjemný vnitřní pocit, takové znechucení. Jinak se knížka čte rychle. Skoro bych řekla oddechovka na víkend.
Dobře... Je to kniha o kanibalismu.
Popravdě ani nevím co napsat. Nejsem jedna z těch citlivích lidí, ale to co je v té knize mě tak trochu rozhodilo... Konec mě tak trochu vyřadil z provozu na zbytek dne a jsem si jistá, že si to už nikdy nechci přečíst.
Ale respekt tomu, že se to někdo vůbec odvážil napsat. A navíc jsem i toho názoru, že takto lidstvo jednou skončí. Takže jestli se chcete dozvědět jednu z variant, jak dopadne lidstvo, tak neváhejte a čtěte.
Velmi rozporuplná kniha. Na jednu stranu jsou děj a popisy událostí absolutně surové, šokující a nechutné. V kontrastu s tím je hlavní hrdina, který miluje svého otce, jeho vzpomínky na dobu minulou a to, že celou dobu se jako jediný jeví, že si (v rámci možností) ještě uchoval zdravý rozum a postoje k životu. Než přijde závěr knihy... Takže za mě neotřelý námět, lákavá obálka, ale podruhé už po knize nesáhnu.
Svět, ve kterém začnou zvířata přenášet smrtící virus, a tak je lidi musí přestat jíst (a navíc je všechny vymlátí). A místo toho, aby si uvařili třeba chilli sin carne nebo si dali beyond burger, začnou se požírat vzájemně. Vše se brzy – pod nátlakem obřího živočišného průmyslu, kterému hrozí krach – zlegalizuje a lidi se začnou chovat na maso.
A tak se lidé stávají obětí vlastní krvelačné víry v karnismus.
Za mě super premisa. A až zebe z toho, jak reálně to vlastně působí. Když jsem to četla, říkala jsem si "já si umím představit, že se tohle vážně děje, lidi takhle OPRAVDU přemýšlejí, takhle opravdu jednají!".
Při čtení se mi vybavovaly části z Věčné Treblinky a já měla husí kůži z toho, jak mi docházelo, že takhle by to vážně mohlo být. Že je tak snadný přesvědčit lidstvo, že "tohle je ta skupina bytostí, na kterých nezáleží". V historii se to stalo už několikrát různým skupinám lidí. A dosud se to samozřejmě děje ostatním zvířatům.
Degradujeme je. Uděláme z nich kusy. Věci. Začneme používat zdrobněliny a krycí názvy, které nám to vše usnadní. Už to není kráva, je to hovězí. Už to není člověk, je to speciální maso. Už to není vražda, je to porážka. Je to kolínko. Jsou to žebírka. Je to ledvinka. Není to žena, je to samice. Není těhotná, je zabřezlá. Není to dítě, je to mládě.
První část knihy je silná. Při čtení jsem ji musela i několikrát odložit, abych zpracovala právě přečtené. Umím si představit, že lidé, kteří se třeba dosud nezajímali o to, jak to v živočišném průmyslu vypadá, budou knihou tak znechuceni, že ji odloží a nedočtou. Pro ostatní to bude v něčem lepší (nic nového), v něčem horší (nebudou to vnímat jen jako "strašlivý horor", ale bude jim to připadat mnohem reálnější).
Samozřejmě tu jsou nějaké nelogičnosti: Například povaha samotného viru. Vir, který napadá všechna zvířata vyjma lidí? Jak by to bylo možné? A proč bylo třeba zabít i všechny domácí mazlíčky? Jak by ti mohli někoho nakazit? To spíš lidi by mohli nakazit je, když ti mazlíčci jsou doma, ne?
I kdyby to byla zoonóza přenosná konzumací, nechápu, jak by se mohla nakazit všechna zvířata. A mezi lidmi už by se to pak stejně šířilo dál (třeba jako AIDS, který je taky původně z opičího masa). A takový ty náznaky na konspirační teorie, ty jsem radši přehlížela, ty z toho dělaly už úplnou frašku. To raději přijmu, že vážně existoval takový divný virus.
Ale to člověk musí zkrátka přijmout. Nějaký důvod autorka vymyslet musela.
Svět je tu promyšlen do detailu. To oceňuji. (Ač to, uznávám, neměla autorka těžké. V podstatě jen vzala realitu a nahradila zvířata lidmi.) Co mi ale absolutně nesedlo, byl ten přítomný čas vyprávění. Podle mě by se s přítomným časem mělo šetřit. Je pravda, že zrychluje tempo a zvyšuje napětí, ale když je používán nonstop, začínám z toho být unavená.
Hodně prostoru se věnovalo detailním popisům světa. I toho jsem už po chvíli měla dost. Škoda, že postava tu byla v podstatě jen od toho, aby nám dělala kameru, abychom se mohli dívat jejíma očima. Během celého příběhu k ní nedochází k žádnému morálnímu posunu.
Je to člověk, který dělá, co od něho společnost očekává, ač někde v hloubi duše možná o všem pochybuje, ale nakonec se stejně nijak nezmění. Když už pravidla poruší, tak ne proto, že by ho k tomu tlačilo svědomí, ale pro vlastní sobecké potěšení, aby mohl někoho znásilňovat.
Škoda, že se postava nevyužila k tomu, abychom mohli nahlédnout do myšlení lidí. Do toho, jak si vše zdůvodňují, obhajují, jaké to je jejich očima. Úplně si to umím přitom představit:
"Oni jsou chování na maso, je to jejich smysl."
"Kdybychom je nechovali kvůli masu, neměli bychom důvod je chovat - takže by se nikdy nenarodili."
"Že nám dají své maso je pro ně daň za to, že jsme se o ně starali."
"Já kupuju maso jen z domácího chovu, kde lidi chovají na trávě a sluníčku."
Protože takhle jsem ten svět stále vnímala našima očima, mýma očima. Kniha nám moc nedala možnost nahlédnout do toho, jak to vidí ti, kteří v tom všem nic špatného nevidí, pro které je to normální. A tak nedokážeme pochopit chování člověka, který oplakává mrtvé dítě, zatímco pracuje na jatkách, ženy, která pořádá poslední rozloučení s mrtvým otcem, zatímco podává lidské maso, plačící ženu hroutící se z toho, že právě umřel její spolupracovník, zatímco denně přihlíží vraždění tisíců nevinných.
Chápu, že postava měla být tak trochu od všeho odtažená. Chápu, ale ve výsledku zbyl z knihy jen svět a hodně krátký, nijak zvlášť promyšlený příběh, který by bez popisů světa vyšel sotva na povídku.
Líbil se mi ale závěr. Totiž, samozřejmě nelíbil, ale byl to jediný správný závěr, který mohla kniha mít. Nic jiného by nedávalo smysl.
SVĚT ***** PŘÍBĚH *
Téma zajímavé, a tím to tak končí. Kniha se táhne, styl psaní je jednoduchý, předvídatelný, ničím ojedinělý. Jednohubka na víkend, která neurazí.
Na jednu stranu se dá říct, že po přečtení knihy o potravinářském zpracování lidí jsem se na lidi začal dívat novým způsobem. Na druhou stranu jde určitě i o podobenství o tom, jak hnusně nakládáme s jinými živými tvory. Literárně nejde o nic převratného, ale téma samo táhne příběh až k (nijak extra výraznému) závěru a čtení nenudí. Co zaslouží pochvalu, je parádní obálka českého vydání.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanibalismus argentinská literatura pandemie virové nákazy hispanoamerická literatura postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2022 |  Znamenitá mrtvola |
| 2024 | Devatenáct pařátů a jeden temný pták |
Toto popíšu asi jen jedním slovem a to ZKLAMÁNÍ.
Na to, jak je kniha propagovaná, a všichni z ni šílí, jsem čekala daleko víc. Kniha neměla žádné napětí, děj, kde by se něco odehrálo. Zaskočil mě konec. Tohle jsem vážně nečekala.
Každopádně mě ale kniha přiměla přemýšlet, že vlastně takto se chováme my ke zvířatům a je mi z toho špatně. Už dlouhodobě bojuji proti týrání zvířat, pokusech na zvířátek, klecovým chovům a podobně. Také je tam krásně vyobrazené jak lidi ovládají peníze, a jsou pro ně schopni udělat cokoliv.
Autorka si vybrala výborné téma, ale zpracování bylo hodně pod průměrem.