Zobáček mi namalujte červeně
František Nepil
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56365/bmid_zobacek-mi-namalujte-cervene-dx2-56365.JPG
4
14
14
Povídky k obrazům Oty Janečka napsal František Nepil. Pohádky: Pimprle, pan malíř a Múza, Na čem se to houpávali malí obříci, Největší práci dá skřivánkovi žito, Dvanáctý havraní sněm, Než začne ptáček hnízdit, Setkání, Hřbitov se jen zdá smutný, "Kdo z vás ví něco o ježcích ?", Jak se dělá nebeská palačinka, O pánovi z lupínku, Jak vypadají hvězdy, Hrál pán na flétnu, Proč se zlomí strom, Jak se pěstují tulipány, Jinovatka. 1. vydání.... celý text
Přidat komentář
Obrazy pana Janečka mě opravdu nadchly. A pan Nepil k nim přidal milé krátké příběhy, které mě potěšily, i když obrazy hrály prim. Taková příjemná jednohubka k rannímu čaji :-)
Moje oblíbená knížka z dětství. Milovala jsem ty Janečkovy reprodukce a zvláštní Nepilovy příběhy. Bylo to všechno jako ze sna. Moje dvě nejoblíbenější povídky jsou Dvanáctý havraní sněm a Na čem se to houpávali malí obříci.
Pokud kvalita textu buší na dveře s nápisem "Literární experiment pro náročné čtenáře", tak celou tuto knihu zachraňují jenom Janečkovy fantastické ilustrace.
Přečetla jsem si znovu kvůli Výzvě a její kolonce Oblíbená kniha z dětství. Výběr byl jasný, tahle výtvarná publikace je čestnou nositelkou titulu Má nejoblíbenější kniha. Získala ho v náročné třístupňové soutěži, uspořádané o dávném samotářském po-školním odpoledni v mém dětském pokoji. Samotnou mě tehdy překvapilo, že za sebou nechala dokonce i knížky Daisy Mrázkové. Je to asi tím, že těch jsem měla spoustu, zatímco publikace s padesáti zářivými a zádumčivými reprodukcemi Oty Janečka pro mě byla jedinečná. Roli hrál i titul, který mě v dětství z nějakého důvodu okouzloval už sám o sobě. Jinak myslím, že na mě obrazová složka působila mnohem víc než Nepilův text. Ten mi místy trochu lezl na nervy i v dnešním čtení. Barevné bohatství, bolestivý dojem znepokojivosti a krásy krajiny, jako by v ní člověk právě stál, a nesladká něha v zobrazení ptactva a zvířat. To jsem při prohlížení cítila tehdy i teď.
Sličná knížka nejen pro děti a mládež, ale i dospělé -pro potěchu oka i duše.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já Baryk |
| 1986 | Kolik je na světě krás |
| 1987 | Pět báječných strýčků |
| 1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
| 2007 | Střevíce z lýčí |
Jako knížka k večernímu čištění zubů super... :D Tak jsem to pojalá já. Každopádně slovo "povídky" není zrovna vystihující. Kategorie "dětské" jakbysmet. Jsou to takový poetický sloupky, nebo jak to nazvat, ke krásnejm snovejm obrazům Janečka. Má to ale zásadní vadu na kráse. Probůh, nečtěte to dětem. Nebude je to bavit, nebudou tomu rozumět, neoceněj to. Leda těm, který uspokojí váš hlas přednášející cokoliv. Je to moc popisný, bez děje, moc "kdyby, tak by". K samostatnýmu čtení to nedoporučuju už vůbec.
Jsou tam lepší a slabší kousky. Někdy to bylo dokonce otravný čtení, jindy to bylo milý. Co je ale pro mě zásadní, postrádám tam nějaký hlubší sdělení. Ono tam nějaký malý sem tam bylo, ale vzhledem k formátu a pojetí knihy, kde téměř chybí děj, by ho tam mohlo - snad ba i mělo - bejt daleko víc.