Zobáček mi namalujte červeně přehled
František Nepil
Povídky k obrazům Oty Janečka napsal František Nepil. Pohádky: Pimprle, pan malíř a Múza, Na čem se to houpávali malí obříci, Největší práci dá skřivánkovi žito, Dvanáctý havraní sněm, Než začne ptáček hnízdit, Setkání, Hřbitov se jen zdá smutný, "Kdo z vás ví něco o ježcích ?", Jak se dělá nebeská palačinka, O pánovi z lupínku, Jak vypadají hvězdy, Hrál pán na flétnu, Proč se zlomí strom, Jak se pěstují tulipány, Jinovatka. 1. vydání.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zobáček mi namalujte červeně. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Obrazy pana Janečka mě opravdu nadchly. A pan Nepil k nim přidal milé krátké příběhy, které mě potěšily, i když obrazy hrály prim. Taková příjemná jednohubka k rannímu čaji :-)
Moje oblíbená knížka z dětství. Milovala jsem ty Janečkovy reprodukce a zvláštní Nepilovy příběhy. Bylo to všechno jako ze sna. Moje dvě nejoblíbenější povídky jsou Dvanáctý havraní sněm a Na čem se to houpávali malí obříci.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zobáček mi namalujte červeně v seznamech
v Přečtených | 16x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 22x |
v Chystám se číst | 6x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2001 | Já Baryk |
1986 | Kolik je na světě krás |
1987 | Pět báječných strýčků |
1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
2007 | Střevíce z lýčí |
Jako knížka k večernímu čištění zubů super... :D Tak jsem to pojalá já. Každopádně slovo "povídky" není zrovna vystihující. Kategorie "dětské" jakbysmet. Jsou to takový poetický sloupky, nebo jak to nazvat, ke krásnejm snovejm obrazům Janečka. Má to ale zásadní vadu na kráse. Probůh, nečtěte to dětem. Nebude je to bavit, nebudou tomu rozumět, neoceněj to. Leda těm, který uspokojí váš hlas přednášející cokoliv. Je to moc popisný, bez děje, moc "kdyby, tak by". K samostatnýmu čtení to nedoporučuju už vůbec.
Jsou tam lepší a slabší kousky. Někdy to bylo dokonce otravný čtení, jindy to bylo milý. Co je ale pro mě zásadní, postrádám tam nějaký hlubší sdělení. Ono tam nějaký malý sem tam bylo, ale vzhledem k formátu a pojetí knihy, kde téměř chybí děj, by ho tam mohlo - snad ba i mělo - bejt daleko víc.