Zoufalství
Milan Exner
Román, jehož hrdina dobrovolně odchází do domova důchodců. V postavách dvou žen je konfrontován nejen se skutečnou tváří pokročilého věku, ale také s ženstvím, jaké dosud nepoznal. Uvědomuje si, že prožil život bez opravdového citu a že nebýt tohoto setkání, mohl zemřít, aniž by něco takového byť jen tušil.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2002 |  Svatoušek |
| 1989 | A přece zázrak chtít |
| 2019 | Krajina našich slov 2019 / Landschaft unserer Worte 2019 |
| 2005 |  Oblast stínu |
| 1987 | Struktura štěstí |
Ze Zoufalství jsem poměrně zoufalá a hlavně rozpolcená. Na jedné stránce mě zpočátku styl psaní, myšlenkové pochody hrdiny a samotná jeho osobnost velice fascinovaly (stala jsem se také pomyslným estétem zvědavosti), jenže tak od půlky se fascinace změnila v utrpení. Každá věta pomalu připomínala výkřiky blázna, na sebe téměř nenavazující útržky, spousty nedokončených výpovědí, což možná prve bylo zajímavé, ale dříve nebo později to pro čtenáře začne být poměrně úmorné.
Nepopřu jistou literární hodnotu, bonusové body za umístění do okolí mého rodného místa, ale jsem ráda, že jsem to dočetla a myslím, že už se ke knize jen tak nevrátím. Samozřejmě, že pokud mi to mělo přiblížit nehezkost a těžkost stáří, jistým způsobem se to povedlo, ale jsem asi ještě příliš mladá na to, aby mě to oslovilo.