• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Za sklem - Milan Exner

V pořadí již devátá autorova kniha, jejímž tématem je divadlo, je zasazena do období pandemie koronaviru. Její protagonista Viktor je počítačový odborník a auto... detail knihy

Nové komentáře u knih Milan Exner

Macabrogne

„Vynikají, zvučná až skočná poezie. Objev.“
— Lexand

---

Oblast stínu

„Mě se kniha líbila, ale je poměrně složitá na čtení a pozdější vypravování - ovšem není to má poslední kniha od Milana Exnera :)“
— Clairka

---

Struktura štěstí

„Samomluva mouchy mě skutečně zaujala, Dlouhá pivní čára přinesla jen a jen utrpení spolu s domněnín, že žádnou další stránku už nepřečtu a Vyhýbka před konečnou reputaci opět trochu napravila. Bohužel jsem se při čtení poslední prózy nemohla zbavit dojmu, že čtu ve zkrácené verzi to samé, jako v autorově románu Zoufalství. Abych ovšem nebyla jen kritická, velmi se mi líbila myšlenka uspořádání knihy podle tří generací a obou pohlaví.“... celý text
— Livien

---

---

Zoufalství

„Ze Zoufalství jsem poměrně zoufalá a hlavně rozpolcená. Na jedné stránce mě zpočátku styl psaní, myšlenkové pochody hrdiny a samotná jeho osobnost velice fascinovaly (stala jsem se také pomyslným estétem zvědavosti), jenže tak od půlky se fascinace změnila v utrpení. Každá věta pomalu připomínala výkřiky blázna, na sebe téměř nenavazující útržky, spousty nedokončených výpovědí, což možná prve bylo zajímavé, ale dříve nebo později to pro čtenáře začne být poměrně úmorné. Nepopřu jistou literární hodnotu, bonusové body za umístění do okolí mého rodného místa, ale jsem ráda, že jsem to dočetla a myslím, že už se ke knize jen tak nevrátím. Samozřejmě, že pokud mi to mělo přiblížit nehezkost a těžkost stáří, jistým způsobem se to povedlo, ale jsem asi ještě příliš mladá na to, aby mě to oslovilo.“... celý text
— Livien

---

Lakuna, aneb, Hamlet na kolonádě

„Hledání styčných míst v paralele mezi Hamletem a banální lovestory z předměstské zahrádkářské kolonie. Aneb jak moc je svět a jeho význam záležitostí interpretace. I když by bylo možno najít asi sto důvodů, proč Exnera nařknout z intelektuálské exhibice a manýrismu, je na něm cosi upřímného a uvěřitelného, co tomu brání a motivuje mě k tomu, abych se jeho myšlenkovými výlety zabýval. Snad za to může to, jak si rozumí s jazykem: používá ho sebejistě a trefně, má spoustu přiléhavých nazvání a metafor, dokáže načrtnout příběh tak, že pro něj zaujme. Je dokonce myšlenkově zajímavý, neomezuje se jen na líbivá klišé či rychlokvasné fráze jako 100% současných spisovatelů, ale jeho postřehy, byť visí ve vzduchu a nejsou nijak ukotvené, působí i přes občasnou unáhlenost poctivě. Kapitolou pro sebe jsou také rozbory Shakespearova Hamleta, velmi hloubkové a zajímavé. Všechna důvěra ale postupně vyprchává kvůli zvolenému stylu. Ten je tříštivý, chaotický, asociativní, upadající k otravné Becketovské absurditě. Motivy, příběhy i myšlenky se postupně rozpadají a rozbředají. Začíná výrazně převládat zmatek a nechuť slepovat si ty střepy dohromady (včetně ztráty důvěry v možnost to seskládat v ucelený obraz). Takže ten manýrismus na konec možná zase tak nepřiléhavý nebude. Každopádně by mě zajímalo, jak by vypadalo, kdyby napsal něco celistvého; vzhledem k ne právě průměrnému talentu autora myslím, že by to mohla být velká pecka.“... celý text
— Stammel