Lexand
komentáře u knih
Hodiny z kostí
David Mitchell
(SPOILER) Asi nejslabší Mitchellova kniha, samozřejmě ne na počet stránek. Je to formálně i motivicky tolik podobné Atlasu mraků nota bene Hybatelům... Autor se vykrádá. Možná by stálo zato krátit, hlavně Hugovu či Edovu kapitolu - Oxford, Švýcarsko a Bagdád nejsou vylíčeny tak záživně, jak by mohly být. Naopak spisovatel Crispin mě hodně bavil. I když je to, jak nazančeno výše, částečně vykradený nakladatel (jmenuje se Cavendish?) z Atlasu mraků. Nosné ontologické téma, stěhování duší apod. se ztrácí za tolikerou masou vyprávění. Závěr se mi líbil, i když jsem happy end uhodl. Včetně destinace.
Petříček Sellier & Petříček Bellot
Petr Borkovec
To, že se PB vydal na cestu psaní próz, je požehnání. Pro český jazyk a pro čtenáře. Ne že by básnické sbírky byly horší, to vůbec ne, ale takhle se jeho umění dostane snáz a víc a dál.
Zloději bezu
Hubert Klimko-Dobrzaniecki
Průměrná kniha z oblíbeného žánru "kruté století ironicky". Další Rankov či Denemarková. Zajímavé je samozřejmě téma, svým způsobem mi blízké (znám potomky Poláků přesídlených z Haliče do Dolního Slezska). Celkově to není špatné, ale také ne výborné. Postě průměrné. Co mi vadilo, byla rádoby archaická syntax. Nebo to je jen špatný překlad? Asi obojí...
Jáchymov
Josef Haslinger
Výborné. Výtky, že kniha nepřibližuje ve větší míře násilí v lágrech, nechápu. Je to román, vrstevnatý. Současný. Formálně velmi podobný Binetovu HHhH. Kdo se chce víc dozvědět věznění v lágrech, ať čte Pecku, Muchu, Stránského nebo ať poslouchá Kruté století/Paměť národa, například osud generála Tomáše Sedláčka.
Frantina
Karolina Světlá (p)
Výborná kniha. Finále Game of Trones, Taras Bulba i Robin Hood na známých místech u nás za kopcem. Feministická, polytématická, romantická. Patetická, stará i aktuální. A ten jazyk!
Tygře, tygře
Jan Vozka
Překvapivě velmi dobré. Souhlasím, že povídky typu Úřad nejsou zajímavé a celkově by kniha zaloužila lepší redakci. A jinou anotaci, než přiživování se na Janu Balabánovi. To je vážně mimo. Nicméně Dědci, Držák a pár dalších jsou vynikající prózy.
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Moje devátá přečtená kniha od H.M. Neuvěřitelné, od málokoho jsem četl víc než tři. Tahle je, řekněme, lepší průměr. Autorův, takže skvělá. Lepší jsou Po ostřesech, O běhání..., Hardboiled wanderland i 1Q84, horší ty nastavované jako Kafka na pobřeží. Váhám, jestli se mám vyjadřovat k diskusi níže - občas někdo zřejmě nepochopil, že jde o povídky. O fikci, vyprávění, příběh. Takzvaná autobiografičnost je jen hra.
Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
Směs dobrodružného příběhu, červené knihovny, levičácké ideologie a existencionálního filozofování směřujícího k pacifismu. Všechno to postmoderním prismatem působí divně a naivně. Ale získal jsem vhled, jak vypadala partyzánská válka ve Španělsku (popisy oděvů, zbraní atd.) A fascinuje mne H. přístup k psaní dialogů. Ty opakované repliky navozující nedorozumění mluvčích jsou výborné.
Strašidla
Chuck Palahniuk
Jak autor vrší jednu perverzitu a nechutnost na druhou, dosahuje obrovské nudy. Papírové, nevěrohodné, nenapínavé, onanistické...
Polistopad
Tomáš Miklica
Jedna hvězdička za snahu autenticky popsat mluvu a smýšlení dnešních mladých lidí. Hlavně v dialozích, kterých se účastní postava jménem Monika. Jinak velmi nefunkční příběh.
Alternativa II
Mikoláš Chadima
Literární memoáry mám čím dál raději. Jsem rád, že jsem přečetl i druhý díl těch Chadimových. Odsouval jsem je, bál jsem se, že budu víc nesouhlasit, že budu víc rozmrzelý z jeho zatrpklosti a špílců na všechny strany. Ale šlo to. Občas se barví jako geroj, poslední kapitola je zbytečná, ale klady převyšují. Jako osobnost umí být smířlivý, jako vypravěč je strhující a jako muzikant excelentní. A fakt už mu je letos 70 :). Tož frajer.
Liščí oči
Petra Hůlová
(SPOILER) Kroutím hlavou, mohu si ji ukroutit... Po letech jsem zase zkusil Hůlovou (Strážci dobra a Macocha mne kdysi znechutili, ale Stanice tajga přece nebyla tak špatná, nebýt vystavená na jediné pointě, a Přes matný sklo je vážně dobrá knížka...), hlavně mě zaujal námět. Že čtu knihu pro mládež, jsem záhy pochopil, takže určité věci bych měl odpouštět. Je to jakože pohádka, co? Že jsou ale hrdinové nekonsistentní, to je prostě fakt a literární šmíra (mentálně osmileté dítě z první kapitoly fakt nevyzraje za čtyři dny na deváťáka). A teze? Že stačilo málo a českoslovenká zlatá střední cesta socialismu mohla být naplněna? Že můžeme být neutrální? Že zpravodajské služby mocností si sednou na prdel z lítacího transparentu a uvěří malé jednoduché lži? Že dnešní děti by rády vyměnily svůj životní styl za rovnostářskou společnost s babičkami s nebarvenými vlasy, s byty na příděl, s pionýrskými šátky? A co ten chudák, který by si chtěl knihu přečíst, ale bohužel chodí na víceleté gymnázium?
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Osobně bych knížku zařadil do humoristické literaury. Což není málo. Je to úsměvné čtení. Vtipy jsou někdy křečovité či slabé, ale figura vlatní anekdoty v přímé řeči je vlastně sebeironická, tím je to sympatické a druhotně ještě vtipnější. Jako cestopis to bude rychle stárnout, je to příliš osobní a aktuální. Poučné to je pouze ve smyslu, že to přináší kvanta opravdových zajímavostí,spíš ale nástřelů, žádná novinářská práce. Zkrátka lehký žánr, knížka (y) pro toto desetiletí. Vím, že tu má LZ mnoho nadšených fanoušků, tak cítím potřebu trochu kritizovat. Aby tu nebyly jen samé adorace. I mně se kniha četla dobře a na řadu míst se chci podívat. Ale opravdovým zklamáním je špatná redakční práce (výpravná kniha, velké nakladatelství, ale spěchalo se, že?) Uvádím tři úplné kraviny, které nám autor předkládá a redakční tým neodhalil: 1. v Trutnově nebyl a není poutač na královéhradeckou, ale na královédvorskou ZOO (str.184) 2. Českolipsko je možná oblkopeno pěti CHKO, ale určitě tou pátou nejsou Jizerské hory. Nějak tam překáží Ještědský hřeben a hlavně CHKO věčně opomíjených Lužických hor (str. 163) 3. tvrz Bouda opravdu nestojí 100 km od rakouských hranic, ale 160 km, čímž celá sugesce o snadném půlení republiky hodně ztrácí na půvabu (str. 288)
Watsonovi
Jane Austen
Je přesně poznat, kde se to zlomí, odkud knihu dopisovala její epigonka. Pokud tam je náznak vtipného dialogu, tak je to křeč. Fabule sekaná, jako by to muselo být napsáno večer před uzávěrkou.
Bílá zvířata jsou velmi často hluchá
Ivana Myšková
Celkem souzním s hodnoceními jednotlivých povídek. Vůně domova mě dostala, Podšívka a Závěs jsou velmi překvapivé. Naproti tomu Čubka je blbost, vůbec se do sbírky neměla dostat. Navíc jsou tam možná i některé další - ty kratší... Jazykově je Myšková velmi dobrá autorka.