Lexand
komentáře u knih
Do hranice čisto
Vojtěch Jochim
Dobrodružné, poutavé, milé. Vstřícně poučné. Vážné, nehluboké, ale také nemoralizující, bez snah někoho šokovat či aktivizovat.
Práce všeho druhu
Jan Vyčítal
Toho opilství a sexu bylo na mě moc. Čekal jsem víc osobních vyznání a přiznání, něco trochu dumavějšího. Koncept nahrubo rozčleněných historek moc nefunguje. Ale vypíšu si zde něco, co mne fakt rozesmálo - JV si s Michalem Hrdým krátil pochod "karikováním titulů našich oblíbených Foglarových knížek," A vznikaly názvy "Závada pivojemu. Z pívadla se kouří. Boj o první číslo. Devadesátku překračuje. Přístav vola. Pata v bederní krajině. Když s bubnem přichází..."
Na plechárně
John Steinbeck
Tule knihu (a většinu díla JS) jsem znal (znám) jen z doslechu a doporučení. Po přečtení se pokoučším vygooglit, nakolik Steinbeck ovlivnil Bohumila Hrabala... Protože je to evidentní. Tolik toho mají společného...
Nůž
Salman Rushdie
Autor je konzistentní ve svých postojích a tato kniha důstojně navazuje na knihu Joseph Anton: Vzpomínky. Z té jsem byl před lety úplně vedle. Ano, je dobré znát Rushdiho romány a jeho životní osudy, ale i jako beletrie tato kniha obstojí. Mnohokrát jsem si při čtení uvědomil, že tu jde sakra o ty nejzákladnější věci...
Svatá Barbora
Marek Šindelka
Výtvarně je kniha skvělá. Změny stylů a perspektiv...bravo, Marek Pokorný. Scénář už je horší. V detailech dobrý, místy strhující, ale ten fabulovaný závěr - co to má sakra být? S autory Maškem a Šindelkou nemám dobrou zkušenost už z dřívějška a bohužel to tak zůstává. Nicméně díky za vhled do známé kauzy, aspoň částečně se to snad drželo faktů...
Hodiny z kostí
David Mitchell
(SPOILER) Asi nejslabší Mitchellova kniha, samozřejmě ne na počet stránek. Je to formálně i motivicky tolik podobné Atlasu mraků nota bene Hybatelům... Autor se vykrádá. Možná by stálo zato krátit, hlavně Hugovu či Edovu kapitolu - Oxford, Švýcarsko a Bagdád nejsou vylíčeny tak záživně, jak by mohly být. Naopak spisovatel Crispin mě hodně bavil. I když je to, jak nazančeno výše, částečně vykradený nakladatel (jmenuje se Cavendish?) z Atlasu mraků. Nosné ontologické téma, stěhování duší apod. se ztrácí za tolikerou masou vyprávění. Závěr se mi líbil, i když jsem happy end uhodl. Včetně destinace.
Petříček Sellier & Petříček Bellot
Petr Borkovec
To, že se PB vydal na cestu psaní próz, je požehnání. Pro český jazyk a pro čtenáře. Ne že by básnické sbírky byly horší, to vůbec ne, ale takhle se jeho umění dostane snáz a víc a dál.
Zloději bezu
Hubert Klimko-Dobrzaniecki
Průměrná kniha z oblíbeného žánru "kruté století ironicky". Další Rankov či Denemarková. Zajímavé je samozřejmě téma, svým způsobem mi blízké (znám potomky Poláků přesídlených z Haliče do Dolního Slezska). Celkově to není špatné, ale také ne výborné. Postě průměrné. Co mi vadilo, byla rádoby archaická syntax. Nebo to je jen špatný překlad? Asi obojí...
Jáchymov
Josef Haslinger
Výborné. Výtky, že kniha nepřibližuje ve větší míře násilí v lágrech, nechápu. Je to román, vrstevnatý. Současný. Formálně velmi podobný Binetovu HHhH. Kdo se chce víc dozvědět věznění v lágrech, ať čte Pecku, Muchu, Stránského nebo ať poslouchá Kruté století/Paměť národa, například osud generála Tomáše Sedláčka.
Frantina
Karolina Světlá (p)
Výborná kniha. Finále Game of Trones, Taras Bulba i Robin Hood na známých místech u nás za kopcem. Feministická, polytématická, romantická. Patetická, stará i aktuální. A ten jazyk!
Tygře, tygře
Jan Vozka
Překvapivě velmi dobré. Souhlasím, že povídky typu Úřad nejsou zajímavé a celkově by kniha zaloužila lepší redakci. A jinou anotaci, než přiživování se na Janu Balabánovi. To je vážně mimo. Nicméně Dědci, Držák a pár dalších jsou vynikající prózy.
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Moje devátá přečtená kniha od H.M. Neuvěřitelné, od málokoho jsem četl víc než tři. Tahle je, řekněme, lepší průměr. Autorův, takže skvělá. Lepší jsou Po ostřesech, O běhání..., Hardboiled wanderland i 1Q84, horší ty nastavované jako Kafka na pobřeží. Váhám, jestli se mám vyjadřovat k diskusi níže - občas někdo zřejmě nepochopil, že jde o povídky. O fikci, vyprávění, příběh. Takzvaná autobiografičnost je jen hra.
Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
Směs dobrodružného příběhu, červené knihovny, levičácké ideologie a existencionálního filozofování směřujícího k pacifismu. Všechno to postmoderním prismatem působí divně a naivně. Ale získal jsem vhled, jak vypadala partyzánská válka ve Španělsku (popisy oděvů, zbraní atd.) A fascinuje mne H. přístup k psaní dialogů. Ty opakované repliky navozující nedorozumění mluvčích jsou výborné.
Strašidla
Chuck Palahniuk
Jak autor vrší jednu perverzitu a nechutnost na druhou, dosahuje obrovské nudy. Papírové, nevěrohodné, nenapínavé, onanistické...
Polistopad
Tomáš Miklica
Jedna hvězdička za snahu autenticky popsat mluvu a smýšlení dnešních mladých lidí. Hlavně v dialozích, kterých se účastní postava jménem Monika. Jinak velmi nefunkční příběh.
Alternativa II
Mikoláš Chadima
Literární memoáry mám čím dál raději. Jsem rád, že jsem přečetl i druhý díl těch Chadimových. Odsouval jsem je, bál jsem se, že budu víc nesouhlasit, že budu víc rozmrzelý z jeho zatrpklosti a špílců na všechny strany. Ale šlo to. Občas se barví jako geroj, poslední kapitola je zbytečná, ale klady převyšují. Jako osobnost umí být smířlivý, jako vypravěč je strhující a jako muzikant excelentní. A fakt už mu je letos 70 :). Tož frajer.
