Lexand komentáře u knih
Potěšil mě popis Skotska. Před lety jsem měl z Edinburghu podobné pocity. I z Glasgow.
Dávám plný počet hvězd. Mouchy jsem hledal a nenašel.
Rozhodně to není vrcholný Rushdie. Některá témata navíc začínají být v dnešní době značná klišé, hlavně transgender a autismus. Nicméně všechny ty aluze a metafory - to mě baví.
Rád jsem si to přečetl. AS fandím, je to ústřední postava slamového obrození v poslední letech u nás. Ale mám-li odpovědět, zda knihy unesou texty vytvořené cíleně jako slam poetry, odpovídám: spíše ne.
Skvěle vystavěné. Některé peripetie jsem vytušil, ale stejně se pak vyvinuly mimo moje očekávání. Německá rodina v Amazonii krátce po válce. Může se stát cokoliv.
Kniha je vždy lepší než filmová/seriálová adaptace. Možná najdeme nějaké výjimky v řádech 1:1000, ale jinak o tom nemá cenu diskutovat. Já teď například chápu, proč mne tak nebavil, ba iritoval průvod Černých za Zeď. V seriálu se Jon chová jako fracek (kromě toho že třicetiletý hraje patnáctiletého), motivace postav jako Quorin nebo Mormont je dost nepochopitelná. V knize to funguje.
Čekal jsem něco jiného, něco víc. Hvorecký je pozorovatel, glosátor, ale fabule svých próz seká podle jedné šablony. Kniha mi přišla téměř identická s románem Plyš.
Kniha pro dospělého čtenáře. Od šíleného a geniálního básníka.
Tu figuru, kdy postava na ulici potká postavu jinou a vypravěč na ni přeskočí, aby posléze zase provázel postavu třetí, čtvrtou a tak dále, jsem viděl v několika filmech a reklamách. Zajímalo by mne, zda VW byla první. I kdyby ne, novátorských věcí je tam i tak dost. Chápu autorčinu slávu a její vliv.
Jako pozdní osvojitel módních trendů mám zajímavou čerstvou zkušenost. Na jaře 2018 jsem poprvé shlédl seriál a o několik měsíců později se odhodlal přečíst si knihy. Dosud, pokud jsem mohl, jsem si šetřil filmovou adaptaci až po přečtení knihy. A samozřejmě nadával třeba u Harryho Pottera, když důležité a skvěle popsané věci byly kráceny a škrtány. Teď to bylo obráceně. Pří vší úctě k seriálu, ta hluchá, nahozená místa tam jsou, ty chybějící silné motivace činů i slov... Musí to tak být, už takhle je dostatečně doslovný, takže OK. Ale pochválím se, že jsem správně tipoval jedno takové místo: Věděl jsem, že Sansa se "jen tak" nedozví od Malíčka tajemství Ohařova znetvoření, že jí to řekne nejspíš někdo jiný a za jiných okolností.
Řadím si autorku k dalším dobrým vypravěčkám v současné české próze čili k dámám Bolavá, Vybíralová, Žuchová, ze starších např. Tajovská, Nosková, Bělohradská. A myslím, že je to kniha čistě žánrová: psychologický román. Možná tohle slovní spojení už nikdo nepoužívá, ale pro mne to je psychologický román.
Zastal bych se autora. Vytvořil si žánr, který musíme brát hodně s nadhledem a pak je to zábava i poučení. Literárně je dílo přece jen kapánek zdařilejší než Da Vinciho kód, o kravině jménem Andělé a démoni se nezmiňuji... Líbilo se mi, mám rád moderní umění i futuristické vize...
Prvních čtyřicet stran jsem úpěl. Působí to jako plagiát Topola, Hůlové či Denemarkové s jejich pervezním naturalismem, syrovou necitelností a tak dále, bla bla bla. Naštěstí se pak příběh pohne (spolu s hrdinu, když odejde do hlavního města) a na konci jde vlastně o realistický příběh, snad i sociálně a ekologicky kritický. To co je na něm tak říkajíc archetypální včetně hledání matky, mne nudilo, dobrodružná a angažovaná stránka knihy mne strhla. Epilog nejapný, už si na to u českých a evropských neanglofonních autorů asi zvykám.
Velmi čtivé. Nevím proč se autor nezmiňuje o zásadním zdroji a zpracování příběhu - o filmu Atentát. A také mne mrzí, že při psaní asi neznal bádání a psaní Marka Tomana, když pracoval na Chvále oportunismu. Nejspíš tak činili oba ve stejný čas a leckde se jejich díla až překrývají. Porovnávám třeba scénu s řeznictvím. Tomanova kniha samozřejmě není jen o atentátu a o Heydrichovi, ale myslím, že by se Binetovi mohly líbit i další témata souvisejícím s hlavním hrdinou, například smrt Jana Masaryka.
Náš miláček David si střihnul horror. Nic míň nic víc. Ale je to náš miláček David, takže je to dobrý horror.
Vynikající kniha. V závěru gradující, příběhy a psychologické portréty spoluvězeňkyň jsou napínavější. Dlouho jsem se knize vyhýbal, protože si pamatuji na seriál-blamáž. Podíval jsem se nyní na několik minut přístupných na YT a je to zřejmé: Adaptace se chopil mizerný režisér ve špatný čas. Explicitní antikomunismus, který v knize téměř není, nebo o něj nejde v první řadě a který tu předvádějí herečky první socialistické ligy, dopsané mužské postavy (výslechy, kde se filozofuje!), patetický vypravěč, předevím ale neuvěřitelnost, neautenticita! Seriál je opravdu škvár, i když kniha je dobrá.