Lexand komentáře u knih
Přesně jako u sitcomů: nejlepší jsou vždycky první díly (kapitoly).
V podstatě to je plagiát stylu Bohumila Hrabala. Ale originality pořád zůstane dost. Nebo jinak: Jak by Hrabal asi psal o listopadu 1989 z pohledu vojáka základní služby nebo o zkušenostech Čecha v Austrálii? Takhle.
V knize je vyslovena jakási obhajoba klišé v tvůrčím procesu, autor jakoby se už dopředu bránil kritice. Právem, protože těch schematismů ve fabuli opravdu pár je. Dlouho se mi nestalo, abych některá překvapení uhodl dopředu, tady ano. Přesto dávám vysoké hodnocení pro čtivost a napínavost, popis "mezikultury" bohatších a liberálních Afgánců a kvůli dalším věcem. Určitá narůžovělost příběhu se dá také vyložit odkazem na středoasijskou tradici - při četbě jsem si občas vzpomněl na Swarupa a Rushdieho, kterým to také odpouštím.
Na prvotinu samozřejmě výborné. Jediné co bych vytkl, je nezkrocená imaginace ve třetí části Zbytky životů.
Inspirující. Bude potřeba do ní zase za čas nahlédnout, jak se prognózy plní.
Pokud se nemýlím, je to jedna z prvních postmoderních povídek na světě. A pár umělců od Frische opisovalo, řekl bych.
Měl jsem to štěstí, že jsem před čtením neznal žádné anotace a přistoupil k textu trpělivě a bez očekávání. Měl jsem pak co rozdýchávat, nadmíru spokojen.
Kniha se mi vlastně nelíbila, ale nedokážu na ni zapomenout. Že by typický Golding?
Stojí za přečtení. Podobné s Poem, Meyrinkem, Lovecraftem.
Ptáte se na nějaký ten velký román začátku 21. století? Možná i Pokání, Laskavé bohyně, Osamělost prvočísel, něco od Eca, Murakamiho, Pamuka; rozhodně ale Elementární částice.
Jedna z knih, jejíž motivy se mi občas vrací v mysli. Vidím je v reálných situacích. Jakoby obávaná budoucnost vážně měla nastat.
Nenapadá mi jiný komentář než: dobře napsaná pitomost.