Ztroskotání Christophera Martina přehled
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14915/bmid_ztroskotani-christophera-martina-hQm-14915.jpg
4
35
35
Ztroskotání Christophera Martina je v pořadí třetí Goldingovo dílo, v němž autor využil své válečné zkušenosti ze služby na křižnících, minolovkách a torpédoborcích (účastnil se i operace proti německému křižníku Bismarck). Tak jako Pán much či Dědicové, ani tato kniha není běžným románem, ale symbolickým podobenstvím, bájí, mýtickým příběhem. V tomto případě Golding téma smrti, hříchu a konečného soudu zpracovává na prostém příběhu námořníka, který na nehostinném skalnatém útesu „přežil“ torpédování své lodi německou ponorkou. Jako všechny Goldingovy romány i Ztroskotání Christophera Martina nabízí více otázek než odpovědí. Zde navíc originální „Goldingův trik“ v závěru knihy narušuje již tak nejednoznačné vyznění příběhu a nutí nás opakovaně se zamýšlet nad Martinovým osudem a zároveň podrobit důkladnému zkoumání i náš vlastní život.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ztroskotání Christophera Martina. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Minimalismus samoty aneb ego vyšplouchlé na kousku skály někde v Atlantiku.
Každá hrouda musí být přivlastněna.
V nej případě pojmenována.
Poněvadž poněkdy to dává člověku jakožto vyšší význam ne-li smysl.
A vše přecí musí dobře skončit.
To se to někdy k zbláznění všechno posere až hanba.Žízen když nekape.Hlad,to náhodou nic neleze zrovna poblíž.A ještě asi milion věcí.Fajn tak asi 999000.Kapánek jsem si zapřeháněl.
Trávení taky asi není v poho a ta samota.Samota není hrozná je šílená.Samota a vaše hlava a jen ty myšlenky.A žádnej Pátek poblíž...
Není to strhující,není to vodopád,je to na palici plíživý,po skále lezoucí - slizský had.Dostane se pod tričko a plíživě se dostává pod kůži.Na konci už je na každém,jak dlouho v něm zůstane.Příběh ne ten had :D
Tady rozhodně nemůže být řeč o nějakém dobrodružstvý s palmama kokosákama s vůní exotiky.Každý jsme ve výsledku sám.Skála-tělo-já.
Ne že bych lez do zádele,ale pode mnou jsou fajn povedené komentáře dalších uživatelů,není co dodat.Imaginárně se tedy aspon skláním,i když mě teda při tom děsně píchá do boku.
Jednoduše musím :)
Robinsonáda naruby.
Každý jsme takový příběh už někdy četli nebo viděli. Nejspíš obojí. Člověk vržený do extrémně nehostinného prostředí. Poraněn, vyděšen, zbaven výdobytků civilizace. A hlavně osamocen. Peklo odloučení jako ten nejstrašnější aspekt nové situace. Ve standardní podobě příběhu potom se sympatiemi sledujeme boj člověka proti přírodě, proti osudu. Houževnatost, odvaha a tvořivost obvykle slaví úspěch a my si můžeme pyšně říct, jakých velkých výkonů je člověk schopen.
U Goldingova ztroskotance je to hodně podobné a zároveň hodně odlišné. Vůlí žít má Christopher Martin příkladnou, je systematický a odhodlaný. Vzdělání, inteligence, zdravý rozum – opakuje si stále dokola, aby nezapomněl, co považuje za podmínky pro své přežití.
Jenže záhy je jasné, že Goldinga zajímají jiné věci než Defoa (o Vernem nemluvě :-), neklade si otázku jak (a jestli vůbec) se hrdina zachrání, ale co v Martinovi (a jestli vůbec něco) za záchranu stojí a proč (a jestli vlastně vůbec) o záchranu usilovat. A co z Martina (a tedy z nás, čtenářů) v extrémním ohrožení zůstane a jestli je to opravdu to, co k záchraně potřebujeme.
Golding v téhle knize nebyl – viděno mýma očima - tak přesvědčivý jako ve Věži, jako vypravěč mě úplně nenadchnul (možná proto, že mám ještě docela v paměti Stefánssonův mnohem sugestivnější popis boje s mořským živlem v Ráji a peklu), ale v klidu mě nenechal, jeho otázky jdou na dřeň a pokládá je takovým způsobem, že se mi před upřeným pohledem jeho příběhu složitě uhýbalo.
A taky zaujme celou řadou postřehů a myšlenek. Já si třeba budu pamatovat, jak se změnil Martinův pohled na sebe i okolí, když začal dávat jména; jak nás promění, když vidíme svoje jméno napsané na identifikačním štítku, jak moc potřebujeme i malý kus skály rozdělit na pojmenované části - jak velký nám to dává pocit kontroly.
A do hlavy se mi zavrtala i tahle úvaha o spánku (který plodí nestvůry): „Ve spánku se se dotýkáme toho, co by bylo lepší nechat neprozkoumané. Je to ranec, do něhož je napěchován celý život. To pečlivě nasyslené a radostně opečovávané Já, náš jediný poklad a zároveň naše jediná obrana, musí zemřít, aby bylo nahrazeno věčnou pravdou, černým bleskem, jenž všechno rozláme a zničí, absolutní, nedotknutelnou nicotou.“
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ztroskotání Christophera Martina v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 46x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 41x |
| v Chystám se číst | 29x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
anglická literatura ztroskotání, potopení lodě
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Goldingovy knížky nikdy nejsou tím, čím se zdají být. Ztroskotání není výjimkou. Nepoužívá snadný jazyk, působí to syrově a neotesaně, jak se trosečník rve o své přežití. Taky je pravda, že postupně mě autor začal ztrácet, neměl jsem z toho pocit, že to někam směřuje. Jenže pak přijde závěr. Vypomohu si anglikanismem: je to totální mindf*ck a jak je tu napsané v předcházejícím hodnocení, už je na každém, jak dlouho v něm zůstane. Pochválit musím i výborný doslov.
Kdyby tohle natocili Zemeckis a Hanks místo naivně pitomého Trosečníka, mohl z toho být jeden z nejlepších filmů století. Takže si to přečtěte, zaručuji, že to pak nějakou dobu nedostanete ven z hlavy.