• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih William Golding

Pán much

„Velmi zajímavá knížka, rozhodně to není chvílemi snadné čtení, místy se zdá, že se ani nic neděje a dít nebude, ale najednou se člověk začte, pohltí ho atmosféra a pak už to jede a jen s napětím sledujete, jak to může skončit. Další rozměr kniha získává, když se zamýšlíte nad tím, co všechno má v sobě člověk ukryto, kde je hranice, kdy je ochotný ztratit svou lidskost a dá volný průchod svým zvířecím pudům, jak moc je každý z nás ovlivnitelný a jak moc pevný ve víře v sebe sama. Rozhodně ve mně tato kniha ještě dlouho rezonovala.“... celý text
— dagmar3302

---

Pán much

„Ve svých skoro 50 letech si pouštím v audioverzích klasiku, tentokrát přišla řada na Pána much. Příběh začíná na ostrově, v náznacích se i dozvídáme, kde se tam vzaly ty děti a do jakého období je zasazen. Zpočátku jsem se musel příběhem doslova pronudit, téměř jsem ho odložil, protože nekonečné popisy přírody, pobřeží, mi přišly příliš košaté a rozvláčné, přitom děj nikde. Postupně ale začalo docházet k tomu, k čemu celá ta předehra směřovala, úžasný ostrovní ráj se začal měnit. Častokrát jsem se zamyslel a srovnával vývoj téhle dětské skupinky s vývojem reálné společnosti, ten často zoufalý a marný boj opatrného, nejistého a kritického rozumu proti primitivním pudům, které jsou nám všem vrozeny. Jak snadné je poslouchat hlasitější a krutější Vůdce nabízející chléb a hry, jak snadné je najít neznámou a všudypřítomnou hrozbu a děsit s ní lidi, kteří pro strach vypínají rozum, jak snadné je zahodit budoucnost podmíněnou potem a slzami výměnou za aktuální výhodnou a pohodlnou nabídku bez budoucnosti. Jak snadné bylo v bezhlavé a spalující touze po moci zapomenout na všechno a bezmyšlenkovitě si zničit životadárný ekosystém, zničit naději, že je někdo zachrání. Jak snadné je zapomenout na pravidla a poddat se lákavé anarchii řízené primitivní silou, kde může i ten poslední s dostatečně ostrým klackem uspět. Spisovatel dobře vystihl myšlenku a angažování skupinky dětí, bytostí ještě ne příliš poznamenaných životem, a řeklo by se čistých, tomu dalo nový rozměr. Jsem rád, že jsem knihu neodložil, stojí za přečtení a určitě k zamyšlení, tím víc, čím jsem starší a vím, jak to ve společnostech a skupinách lidí funguje. Zajímalo by mne, jak příběh vnímá pubertální či adolescentní jedinec, co si z něj vezme, zda mu dojde, jak vlastně mohl skončit ... pro všechny.“... celý text
— muf-rodrigo

---

Boh múch

„Keď som knihu čítala ako tínedžerka (asi 16 ročná), tak som ju považovala za jednu z najlepších aké som prečítala. Dostala ma na niekoľko rokov a teraz ako vyše tridsaťročná som sa k nej vrátila, aby som si pripomenula ten pocit... A ten už akosi nebol taký intenzívny. Má svoje nesporné miesto vo svetovej literatúre a je to "must read" pre young adult žáner. Dokonca chápem aj to, prečo je v Amerike na zozname povinnej literatúry - toto ale usudzujem len na základe amerických seriálov a sitcomov. Ja sa nejdem tváriť, že čítam vždy len kvalitnú literatúru alebo že dokonca takúto literatúru viem jednoznačne rozlíšiť od tej nekvalitnej. Viem len povedať, či ma nejak ovplyvnila, či sa mi páčila a či dokážem nejaké nezrovnalosti v deji "prehltnúť" a prižmúriť oko, lebo viem, čo autor chcel povedať. Tu na mňa kniha mala silný vplyv, nemôžem povedať, že nie, určite už ale nie tak ako pred pár rokmi. Je to silná myšlienka a podaná skvelo. Avšak napriek tomu ako sa snaží byť alegorická je príliš jednoznačná a tá metafora je nespochybniteľná a nedáva veľmi priestor na inú interpretáciu, než aká z nej vyplýva. Je to silný symbol a keď to čítam ako alegóriu dokážem nejaké veci "odpustiť", ak nejdem až príliš do detailov. Ale ak by som išla, trochu ma mrzí nedostatočné rozvinutie postáv ako Bravčo a Simon. Na to akými nositeľmi symbolov boli oni mohli byť viac prepracovanejší. Bravčo napríklad menej otravný a jeho vzťah s Ralphom tiež hlbší, lebo potom to celkové vyznenie tohto vzťahu a ako dopadol nebolo až také úderné. Veľmi mi vadili aj spočiatku krásne opisy ostrova, ktoré som považovala za zbytočné a za vlasy pritiahnuté správanie detí, ktoré stroskotali na ostrove. To ozaj je pre nich po takejto udalosti všetko hra a vôbec nemajú strach? Vybratie Ralpha za veliteľa tiež nemá až taký pevný základ akoby mohlo mať... No a proste veľa takýchto detailov ma rozptyľovalo viac ako predtým. Našťastie myšlienka diela je dostatočne silná, aby to prebila, len ja už nemám ten pocit výnimočnosti tohto diela. Ja chápem, že v Amerike je to povinná literatúra aj zároveň preto, lebo je aj napriek tej myšlienke dostatočne, ehm... Jednoduchá - na čítanie a pochopenie toho očividného. Týmto pre mňa už nie je jednou z najdôležitejších kníh, ktoré som čítala (Meno Ruže a 1984 boli tiež na tomto zozname a ostávajú). Zároveň musím ale dodať, že je to pozoruhodné a originálne dielo, treba to prečítať, nechať ju "pôsobiť", ale ísť ďalej...“... celý text
— bernadeta9876

---

---

Pán much

„Z počátku mě dílo moc nepřitahovalo, ať už to bylo opakujícími se motivy ostrova jako v Robinson Crusoe anebo tím bojem o přežití, které se v dnešní době objevuje v mnoha dalších dílech. V průběhu knihy si mě však postavy získaly, i když ne všem se jejich dobrota vyplatila. Zarazilo mě, čeho všeho jsou děti schopné, abych knihu lépe pochopila, pustila jsem si k ní dodatečně stejnojmenný film z roku 1963 a musím říci, že mě uchvátil stejně, jako kniha samotná.“... celý text
— Vendula39

---

Pán much

„Jsou knížky, které má člověk rád, a pak ty, které bytostně nenávidí. Po přečtění jsem předala dál, protože jsem si prostě pána Much nemohla nechat v knihovně. Golding odhaluje ty nejhorší pravdy o lidské povaze. Číst tuhle knížku prostě fakt bolí, vnitřně bolí. Je to skvěle napsané dílo. Možná bohužel.“... celý text
— Aceituna