Boží duha přehled
Jaroslav Durych
Dobová anotace: Balada v próze o setkání dvou lidí, mladé ženy a starého muže, v opuštěném pohraničí zřejmě hned po válce. Dochází k trýznivému střetnutí, v němž jedna, trapičská stránka mužova charakteru nutí ženu k výpovědi o jejím minulém utrpení, zatímco druhá stránka mužovy povahy pomáhá oběma minulost překonat a najít cestu společného dorozumění. Prolínání protikladů stáří a mládí, smyslů a ducha, lidské konečnosti a věčnosti, životního utrpení a pocitu životní krásy vytváří přízračně působivou atmosféru. Tato novela, autorem dokončená r. 1955, nebyla dosud nikde publikována.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Boží duha. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)
Pořád to ve mně zůstává trochu vzpříčené, připadá mi, že žena tu nevystupuje jako člověk, ale spíš jako prostředek vysněný k vypravěčovu (a autorovu?) vykoupení. Monolog převlečený za dialog. Nějak se mi to nezdá správné.
V Zahradě mrtvých duší byla o této knize zmínka, takže logický krok byl ji přečíst. A rozhodně to stálo za to! Když si vypomohu slovy z příběhu, tak tato balada je něžná i posměšná, sladká i opovržlivá.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Zfilmováno
Boží duha (2002)
Kniha Boží duha v seznamech
| v Přečtených | 94x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 31x |
| v Chystám se číst | 34x |
| v Chci si koupit | 5x |
| v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
| 1993 |  Bloudění |
| 1989 | Rekviem |
| 1969 | Boží duha |
| 1996 |  Služebníci neužiteční |
| 1991 | Z růže kvítek vykvet nám |
Kde novelu a beletrii čtenář hledá, nachází baladickou filozofii přetékající symbolikou sázející na čtenářův důvtip. Samotné Durychovy postavy jako by z románů psychologických, filozofických či teologických disputací vzešly. Snadné jsou paralely starý a mladý, vinen - nevinen, svědomí - bezcitnost. Ještě snadnější je skrýt je do aktů napůl vyslovených či vůbec nevyslovených. A tak já nepoučený čtenář - knihu si vybírám dle anotace - čtu však za tak dlouho, že její obsah ani náznakem už v paměti neuchovám - vstupuji do labyrintu úvah Durychových postav. Jen zlé skutky a neskrývaný strach napovídají. Nečetla jsem (zatím) jiné Durychy, a tak jsem byla bez přípravy vhozena do proudu jeho myšlenek. Dodatečně si přečtu, že novela byla napsána v letech 1945-1955. Aha! Čas i místo dostaly zřetelnější tvary, pokud by snad čtenář přece jen tápal. Pak již zůstává jen On a Ona. A smysl bytí v hrůze nebytí. Nepochybuji, že Boží duha si pro svou univerzální platnost musí svého čtenáře dnešní doby najít.