-

Jaroslav Durych

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1886 - 1962

Populární knihy

/ všech 95 knih
Rekviem
Rekviem
Bloudění
Bloudění
Kurýr
Kurýr
Služebníci neužiteční
Služebníci neužiteční

Nové komentáře u knih Jaroslav Durych

Bloudění Bloudění

„Monumentální freska třicetileté války, která upoutá nejen svou výstavbou děje, ale také krásnou formou jazyka. Durych zvládl zachytit mozaiku politického pletichaření první poloviny 17. století, stejně tak mozaiku individuálních osudů fikčních postav Andělky, Jiřího, Kajetána i těch historicky reálných, např. Albrechta z Valdštejna. Pro mě ústřední a spojující postavou byla rozhodně Andělka, která nade všemi vyniká svou až mariánskou úlohou. Během třech dílů se čtenář dostane do různých koutů světa, jsou mu představeny jak české šibenice, tak přístavní německá města, uherské pevnosti, americká džungle či španělské kláštery. Místa doprovází mnohdy úchvatné obrazy sestavené umně autorem s detaily, které jak kaleidoskop zachycují celkovou atmosférou daných let a míst. Nepamatuji se, že bych četl srovnatelně rozsáhlý český román (možná Schulzův Kámen a bolest), který přesahuje svou hloubkou vrstvu žánru historického románu. Bloudění je zcela jistě román historický, ale nejen to, má také své úrovně psychologické, teologické a duševní. V náboženské stránce románu dominuje Durychova katolická orientace, která však není úzkoprsá. Dějiny nikdy nejsou zcela černobílé, bohužel já byl ještě svědkem výuky na základní škole, kde toto období je prezentováno jako úpadek české státnosti, tj. období temna. Nakolik se to do dnešních dnů změnilo, nevím. Durych byl však dalek toho, aby odsuzoval jedny a druhé glorifikoval. Padouši jsou nakonec všude, proto může být ve skutečnosti jen jedna Církev pro všechny.“... celý text
— Knišíl

Bloudění Bloudění

„Kniha mě překvapila ve 3 punktech: 1. Velmi kritickým pohledem na katolický klérus, který jsem od toho žlučovitého katolíka opravdu nečekal. 2. Velmi kritickým pohledem na Ferdinanda II. Štýrského, který jsem od toho žlučovitého nepřítele 1. republiky nečekal (i když je pravda, že vlastně ta karikatura chlapa, co se nešťastnou shodou okolností dostala na trůn, nemůže být sympatická ani skalnímu habsburkofilovi, není-li stižen hlubokou mentální retardací, anebo demencí) 3. Poměrně pozitivním vztahem k Valdštejnovi, protože to byl (Valdštejn) podle mě sviňák k pohledání. Ale je fakt, že v té době byly podobných sviňáků ve Střední Evropě davy, jen nebyli tak zdatní. No a v porovnání s tou č…í hlavou Ferdinandem II. byl asi opravdu do jisté míry hoden obdivu, i přes tu svou absolutní amorálnost. A jedna věc mi vadila: celá ta linie s Andělkou a Jiřím. Já sice chápu, že to tam asi vložil v rámci té barokní stylizace, ale mě to vyloženě rušilo. A proč být slušný? Prostě vždycky, když se v ději to duo objevilo, tak jsem se nasral, protože mě nějaké milostné příběhy nezajímají. Začal jsem tedy dumat nad tím, proč tam tu milostnou linii, užitečnou jak hřebík v kole, vkládal. Okamžitě jsem odmítl nějaké nabízející se freudiánské vysvětlení a také jsem odmítl googlit předchozí výklady. Místo toho jsem vymyslel jeden svůj (a za jeho správnost neručím). Snad by mohlo jít o jakousi variaci na katolický výklad Písně písní, kdy všechno to smyslné vykládají (nejen) církevní otcové jako interakci mezi (alespoň potenciálně) věřícím a církví. Andělka by mohla představovat tu ŘKC, která se stále snaží spasit kacíře Jiřího, aby zachránila jeho duši, čemuž se on všemožně brání, i přes Andělčinu přitažlivou physis. Jestli jo, tak dejme tomu, ale stejně si to mohl odpustit.“... celý text
— Saxofonista

Bloudění Bloudění

„Dlouhodobě jsem Jaroslava Durycha měla v hledáčku autorů, jejichž dílo bych měla poznat a alespoň poslech audioknihy mi usnadnil splnit si tento osobní dluh. Musím přiznat, že ačkoli jde o literaturu historickou, není to jednoduché čtení, jež je zahaleno náboženskou mystikou odrážející pobělohorskou rozervanost pulsující mezi protestantismem a katolictvím a odrážejícím celý osud hlavních postav bloudících a hledajících. Opravdu náročný autor a náročná literatura.“... celý text
— ujira

Masopust Masopust

„Pokud máte rádi křesťanskou tematiku a incest, tak vřele doporučuji!“
— RonnieSmithx

Rekviem Rekviem

„Podivuhodná rozkotlanost této trilogie na malé ploše vyvolává silné emoce. Jazyk, líčení atmosféry, zvuky a celková atmosféra prostředí (arcibiskupský palác, hořící modříny osvětlující scénu, valdický kapucínský kostel). Autor nás nešetří, nic nevysvětluje, jména a události se jen míhají, aniž čtenář většinou tuší, kdo právě mluví a o čem. Nic z toho totiž není třeba. Má na nás sáhnout cosi, co by se dalo nazvat osudem nebo dějinnou nezbytností, ale je to možná jen to, že se někdo ocitl v určité chvíli na špatném místě. Doba je vymknutá z kloubů a lidé podle toho jednají. A přeci zůstávají zbytky normálnosti (chování arcibiskupa, "Jsme přeci kavalíři", paní Banérová zvažuje, jak se ke kapucínům obléknout). Děj, jakkoli hrozný, se převalí. Valdštejnové totiž nikdy neovládnou scénu nadlouho. Jak asi Jaroslav Durych na tuto svou knihu pohlížel po roce 1948?“... celý text
— sika444

Přejít na knížky autora