Dům za zdí
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309778/bmid_dum-za-zdi-yng-309778.jpg
4
347
347
Když nastane přesně ta správná chvíle, objevíte v úzké uličce lemované cihlovou zdí, jen kousek od obyčejné anglické hospody, vchod do neobyčejného domu. Cizí člověk vás tam osloví jménem a pozve vás dovnitř. Zpočátku se vám nebude chtít odejít. Později zjistíte, že odejít nemůžete. Každých devět let tam jeho obyvatelé – podivní sourozenci – pozvou někoho, kdo je odlišný nebo osamělý: přechytralého puberťáka, nedávno rozvedeného policistu, plachou univerzitní studentku. Co se však v domě opravdu děje? Pro ty, kdo to zjistí, je už příliš pozdě… Složitě propracovaný román rozkročený přes pět desetiletí, od konce sedmdesátých let do současnosti, který přeskakuje z jednoho žánru do druhého a ozlomkrk se řítí k ohromujícímu závěru, vás vtáhne do pozoruhodného světa, kde starý příběh o strašidelném domě dostává nový rozměr – jaký si dokáže vymyslet pouze David Mitchell.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2016 , Mladá frontaOriginální název:
Slade House, 2015
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tak opět přemýšlím, jak to celé uchopit. Tahle kniha je prostě svět sám o sobě, je specifická, je jako jízda po dálnici bez možnosti použít brzdu, jako děsivý dětský sen s čarodějnicí, která vás chce sežrat, jako mlžná neproniknutelná zahrada, u které může váš každý krok do neznáma znamenat jasný konec, nebo nový objev. A v neposlední řadě je to celé jako horečnatá noc, ve které duní hlasitý hudba, nebo je naopak naprosté vzduchoprázdné ticho, je jako první a poslední výlet na tripu, jako děsivý zvonivý smích člověka, jenž zahodil za jednu noc zábrany a zítra bude litovat tak padesáti věcí. Jak říkám ta kniha, je prostě hodně specifická....dalo by se říct i docela dost abstraktní a zvláštně ztracená, nezakotvená a neuchopitelná.
Mě kniha sedla, neříkám, že všechno co se tam dělo, se mi líbilo. Konec byl pro mě opravdu hodně rychlý a překvapivý... ale v tom smyslu, že jsem úplně nechápala co se tam vlastně děje. Postavu M cením, ale ráda bych o ní věděla víc, k jakému kultu vlastně patří, jaktože je nesmrtelná a nemusí nikoho zabíjet. Prostě mi z hlediska nějaké výstavby děje to nedává smysl, ta postava tam za celou dobu nebyla...netáhl se k ní žádný provázaný provázek s nikým z jiných postav. A nebo jsem to prostě špatně pochopila, ale za mě konec NE....a trochu mi sráží počáteční euforii z knížky.
Začátek jsem si vysloveně užívala - taková kombinace Černého telefonu, kde se duchové snaží varovat budoucí obět - ,, ta zbran je dole ve škvíře!", a jak jinak než Coralína - nejdřív se jí nechce odejít, nový svět je báječný, skvělý...ale skutečnost je jiná, někdo chce pozřít její duši - někdo kdo se vydával za blízkého člověka, všechno kolem se začne rozpouštět atd. Ta kombinace byla velmi atmosferická, a byla taková i kvůli autorovu stylu psaní, který dokázal popis domu, hostince, postav a situací náležitě prodat...plíživá atmosféra, jenž se vsakoval do zdí a starých koberců. Kniha byla plná detailů, narážek na minulé oběti a skutečně byla i velmi věrohodně propojená - do určitého bodu. Všechny postavy byly zajímavé, nejvíc se mi zamlouvala Sal a její sestra. A naprosto mě fascinovalo když sourozenci začali dělat ty iluze - viz. párty v domě, nebo hospoda. To bylo tak naprosto dokonalý, perfektně napsaný a uchopený. Už jen díky těm scénám ta kniha za to stojí. A vidět to jako film tak asi dostanu infarkt.
A ted už bohužel k negativům . ze začátku je ten neustále se opakující motiv velmi silný, záživný, zajímavý - postupem času, když už asi po páté čtete o scéně s vysáváním duší, tak začínáte trošku propadat flustraci. Možná, že to chtělo zkrátit počet obětí, místo toho tam dát třeba kapitoly ze života sourozenců - aby ten konec s jejich vztahem nepůsobil tak uměle. Zrovna z těch dvou ,, psychopatů" se dalo vytřískat mnohem víc.
Navíc se vám nečte pořád dokola snadno o tom, jak se seznámí s nějakou celkem sympatickou postavou aby jí potom hned někdo killnul, a takhle se to opakuje fakt hodně často. Jako jasně drží vás to v napětí, kdo z těch dotyčných vyvázne, ale když jste v půlce knížky a zbývá ještě nějakých 100 stránek a víc, tak vám dojde, že asi těžko dotyčná osoba uteče.....
Podtrženo sečteno - kniha je v mnohých částech atmosferická jak statická elektřina, ke konci, ale ztrácí dech, neustále se opakující pasáže, začnou být lehce nadbytečné a přestávají bavit. No a ten konec je za mě, prostě tak trochu průser, po mnoha stránkách - tak jako zrychlený, nezasloužený...prostě opět NE. Jinak je kniha ale velmi dobrá, a pokud si libujete v tomto žánru, tak říkám - jděte do ní. Jako fakt. Podruhé až na pár pasáží je to asi zbytečné ji číst, ale i tak vlastně kniha předčila v dobrém má očekávání. Vzhledem k tomu, že mám pro tento žánr slabost, dávám 4 hvězdičky, jinak více objektivně by to byly jen tři.
PS: Za mě by kniha měla plný počet hvězdiček, kdyby tou kdo to všechno vyřeší byla právě Freya. Když se objevila tahle osobitá novinářka s vazbami na minulou obět, tak mi to tam sedlo jak prdel na hrnec a řekla jsem si - TO JE ONO. To jak šla do té hospody, pomohla jí sestra. Za mě ta kniha měla končit tak, že Freye se podaří z domu utéct, celých dalších devět let už věnuje skutečnému plánu pomsty, získává si informace o dvojčatech, ověřuje fakta - skrz její vyprávění bychom mohli dostat i flešbeky z dvojčecího života třeba z nalezených dopisů, komunikací se svědky, a ty jejich postavy tak mohly dostat o level výš. A nakonec by se tam Freya za těch devět let vrátila jako bohyně pomsty a strhla by se závěrečná bitka. Podle mě by to dávalo daleko větší smysl, než to co jsme dostali na konci.
Zápletka knihy mě velice mile překvapila, opravdu zajímavý příběh, akorát nevím proč, ale ta temná strana mi byla sympatičtější.
Dům za zdí je taková odbočka. Rozšiřuje a vysvětluje některé události a postavy z Hodin z kostí a trochu i z Tisíce životů Jacoba de Zoeta.
Bez znalosti Hodin z kostí nemá vůbec cenu tuhle knížku číst, člověk nebude vědět, která bije. A celé mu to přijde takové nijaké. Přesně jak naznačují některá hodnocení.
(SPOILER) Je to moderní duchařina, ale chtělo by se mi napsat "takové milé čtení". Mitchell umí vytvářet sympatické, nebo alespoň zajímavé postavy. K tomu hmatatelná mlhavá, lezavá atmosféra a zápletka, která mně, nesečtělé v hororech, přišla originální. Chytrá zápletka a lehké podání, vysoká čtivost, dohromady příjemná jednohubka, u které se dá překousnout, že závěr nedosahuje úrovně předešlých částí, když v něm postupně odkrývané tajemství padouch bezhlavě vykecá, aby mohl být dopaden ve stylu deus ex machina se zjevivším činitelem dobra.
Četla jsem už před půl rokem a koukám, že mi uniklo hodnocení. Tak hurá na něj. Plusem je, že si i po takové době vybavuji, o čem knížka byla. Za mínus se dá považovat to, že si pamatuju, že byla pěkně ujetá (a nemyslím to zrovna jako kompliment). Samotný nápad mě nadchnul, prvních pár stránek jsem byla u vytržení, ale jakmile došlo na popisování podivné hmoty co leze někomu z pusy a formuje se do tvaru srdce....No, nějak přespříliš surrealismu. Autor to vzal za špatný konec. Samotné příběhy (pokaždé vyprávěné pohledem někoho jiného, ale končící tou samou tragédií) byly perfektní. Znepokojující. Ale opětovné, opakované a jak přes kopírák psané finále (jo, doufala jsem, že to někomu z hrdinů vyjde a osud zvrátí) mě přestávalo bavit. Příliš bizarní. Možná trochu jako když jdete do 3D multikina kina a skončíte na židli v ochotnickém divadle. Tak nějak mimo mé klasické preference, no.
Vtahující, strhující, gradující, dlouhé právě tak akorát, napínavé a dokonce manipulující v závěru nadržovat spíš těm, proti kterým čtenář celou dobu byl (soucit se slabšími). Jediným slabým prvkem pro mě byla skutečnost, že vždycky v té nejpodstatnější chvíli, když šlo o čas, se hlavní postavy začaly dohadovat a ujasňovat si, co by se mělo a nemělo, ačkoli to mohly v klidu dělat dalších devět let. Chápu, že to autor udělal pro nás, abychom tedy postupně zjistili, co stojí na pozadí, ale nijak mě nepřekvapuje, že právě na zbytečné řeči hlavní postavy nakonec dojely.
Zajímaný a velmi vtahující, místy až hororový příběh, který nekončí přečtením poslední stránky... Knihy tohoto autora mě nikdy nezklamaly. Příběh se odvíjel jako tajemné klubíčko a autor dokázala situaci vzrátit vždy tam, kde už čtenář něčeká žádnou změnu. Pro ty, co zvažují přečtení, určitě doporučuju přečíst před Hodinami z kostí, skvělě to navnadí na další pokračování příběhu.
Fascinující příběh ne zcela typicky strašidelného domu s ideální délkou cca 150 stran. Nejvýstižnější popis je pravděpodobně "okultní román, ve kterém si autor nestydatě hraje s psychikou čtenáře". Kapitoly jsou psané v ich formě, což umožňuje lépe poznat vypravěče - obdivuhodná je změna stylu vyprávění a autorova schopnost vcítit se do rozličných osobností. Každá kapitola poodhalí kousek tajemství, a směřuje k finále v typicky hororovém stylu. V ději jsem nezaregistrovala hluchá místa, příběh se spojuje do jednotného obrazu, a vyvolává u čtenáře emoce.
Taková Mitchellovsky netypická "oddechovka", kdo už před tím četl Hodiny z kostí tak bude od začátku poslední kapitoly v obraze a konec velké překvapení nepřinese. Taková povídková nadstavba, řekla bych. Líbilo se mi to.
(SPOILER) Hororové příběhy nemusím, ale tohle mě bavilo. Tím, jak bylo krásně všechno se vším propojené, jak autor mění styl podle toho, v koho "ich-formě" zrovna píše, jak postupně odhaluje víc a víc o sourozencích Grayerových a jejich plánech... Líbilo se mi, jak každý návštěvník v domě našel to, po čem nejvíc toužil, aby pak úplně o všechno přišel - brr, to bylo fakt děsivý.
První 3 kapitoly hodnotím velmi dobře. Bavil jsem se hlavně u té první a postavy Nathana. Vše, co se týkalo tohoto chlapce, mi vyvolalo úsměv na tváři. Jeho myšlenky a komunikace s jeho matkou Ritou - perfektní! :-)
Druhá a třetí kapitola taky fajn. Ale u té poslední kapitoly a hlavně jejího závěru jsem trochu tápal...
Přiznávám, že mne sourozenci Grayerovi fascinovali tím, jak dokázali lákat "vyvolené" lidi k době domů a zmást je kvůli svým účelům.
Možná si v budoucnu něco od autora ještě přečtu.
Tak jsem asi čekala něco jiného.Bylo to pěkně psáno do půlky mě bavilo, ale potom to bylo o ničem.
Můj nejoblíbenější Mitchell mě zde docela zklamal. Pro mě je to jeho najslabší kniha. Ale ten jeho styl a genialita vykreslení postav a atmosféry povznáší i tento, pro něj nezvyklý, literární žánr.
Je to útlá knížka ale její čtení je náročnější. Oceňuji styl autora, který dovede psát zajímavé příběhy, nad kterými se musí čtenář zamyslet aby je vstřeba.
Po první kapitole jsem byl trochu rozpačitý, ale pak se mi to začalo líbit, navíc se mi kniha četla opravdu lehce. Čím více se ale blížil konec, připadalo mi jednání hlavnich postav stále vice nelogické což vyvrcholilo v předposlední kapitole. No a poslední kapitola pro mne byla totální zklamání, za tu jsem ubral další hvězdu.
Tuto celkem útlou knihu mi trvalo přečíst trochu déle, protože Vánoce. Hodnotím plným počtem hvězd, David Mitchell mě přesvědčil o svém nadání už při čtení díla Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta. Opět paráda!
David Mitchell opět potvrdil svou genialitu. Baví mě šíře jeho záběru, hravost, bezbřehá fantazie, síla příběhu. Nečetl jsem Hodiny z kostí, ale cítím tam propojení. Paradoxně v něm vidím největší slabinu knihy, protože do té doby autor už skrze své postavy vysvětlil dost a přišlo mi, že sám malinko nevěděl, jak ze záhadného domu ven. I tak se jedná o laskominu a přitom paradoxně také odpočinkovku, kterou každému rád doporučím. P.S. Ten princip Trnkovy Zahrady, Alenky v říši divů, potterovských světů ve škvírách v realitě, to nakukování za oponu snu zkrátka funguje parádně, když se ho chopí mistr pera.
Nemůžu jinak než plný počet hvězdiček. Skvělý příběh, který vás vtáhne, pohltí a mě to opravdu bavilo. Moc se těším na Hodiny z kostí..
Další důkaz, proč je pro mne Mitchell oblíbený autor. Úplně jiný žánr než Claud atlas a Hybatele, které jsou zase jiné než 1000 podzimu Jacoba..
Je to prostě mistr a napíšu klidně, že to není četba pro každého, ale pro mě ano..
Autorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
3,5* Z autora jsem vždy měla nějakou obavu, tentokrát jsem knihu ale přečíst "musela" a jsem ráda za zkušenost. Prvních pár stran jsem si musela dát dokonce 2x, abych se vůbec dokázala začíst a pochopit, ale pak už to frčelo, knížka mě pohltila, bavila mě, velmi si především cením námětu knihy, ale konec pro mě byl opět takový neuchopitelný. Dvakrat jsem jej už ale nečetla :-) Rozhodně jsem ráda, že jsem tvorbu tohoto autora ochutnala, ale více jej pravděpodobně vyhledávat nebudu. K přečtení toto netradiční dílko doporučit můžu.