Zpověď a jiné nepříjemnosti

23.10.2022

Knihu jsem dostala od dobrého přítele, který Zoščenka miluje a pěl na něj samou chválu, jak prý je to vtipná a satirická knížka. No, asi jen díky tomu jsem ji dočetla, jinak bych ji odložila již v první čtvrtině. Ano, něco jako pokus o humor tam byl, některé povídky byly dokonce vtipné a pobavila jsem se u nich, ale to bylo jak perla v moři balastu (tak dvě, tři?). Pokud máte rádi filmové Homolkovy, nebo Slunce, seno..., bude se vám Zoščenko líbit. Mně přijdou smutní (nebo spíš k pláči?) i Homolkovi, i Zoščenko.
Druhá věc, co mi strašně vadila, byl styl autorova psaní, kdy ve třech větách následujících po sobě, zopakoval stejnou informaci třikrát a v dalších třech větách postupoval stejně s druhou informací. Možná byl placený od slova a potřeboval povídky natáhnout, možná se mu to zdálo vtipné. Přišlo mi to jako role Luďka Soboty v těch typech filmů výše uvedených. Takže za mě Zoščenko už ne. Tu jednu hvězdičku dávám právě za ty dvě či tři perly, které v celé tlusté sbírce byly.

30.03.2019

Nenechte se odradit národností autora, ty povídky jsou opravdu dobré a hlavně výstižné v charakteristikách hrdinů jednotlivých povídek.

29.10.2018

Ked na nu natrafite v antikvariate, uz len kvoli obalke ju budete ignorovat. To su presne knihy po ktorych len preletite pohladom a okamzite ten vnem vytesnite :) Avsak chyba, toto je silny odvar humoru, a ak mate radi trochu specificky humor, okoreneny ruskym clovecenstom, budete sa bavit. Ja som si hned na prvych dvoch stranach tri krat uprskol. Su slabsie, su lepsie. Lenze niektore slovne spojenia vam v hlavach vykreslia take obrazky ze sa to niekedy neda. Davajte si tuto knihu po kvapkach, nezhltnite ju naraz, a budete sa bavit.

04.02.2017

Povídky jsou skvělé, proti tomu žádná. Autor nešetří humorem, satirou, kritikou, výsměchem. Jednotlivé kusy představují skvělou sondu do duše sovětského občana. Není ušetřen nikdo, člověk stavu nízkého ani člověk stavu vysokého. Autor dokáže skvěle odhadnout omezenost lidského charakteru a tento neduh obrátit v žert. Poukázat na absurdnost fungování lidské společnosti, odsoudit, ale neurazit. Posud je vše v nejlepším pořádku a na plné hodnocení.

Jedinou výtku bych měl asi k rozměru knihy. Dle mého soudu by bylo ku prospěchu věci, kdyby obsah byl poloviční. Mám pocit, že spousta skvělých věcí se v množství povídek, jež kniha obsahuje, ztrácí a nevyzní tak, jak by si vyznít zasloužila. Podobný námět se opakuje opakovaně několikrát po sobě, jedinečnost jednotlivých povídek se tím pádem zředí, a výsledný pocit z četby se tím chtě nechtě omezí. To je také důvod, proč jsem z hodnocení jinak pěkné knihy vtipného autora musel ubrat ubrat.

01.01.2016

Skvělé povídky.
Pokud trochu tušíte, jak to v Rusku bylo a o co šlo, tak oceníte.

21.12.2015

(Uwaga spoilery!) Dvacátému století jsem nikdy příliš neholdovala, nicméně všechny exkurzy do ruské literatury této doby dopadly úspěšně. Objevila jsem Bunina, Rasputina, Ajtmatova. Přičichla jsem k žánrům, které obvykle nečtu, a nadchly mě. Jenom jednou jsem přestřelila, a to u Zoščenka. My dva jsme si prostě nějak nesedli, i když uznávám, že to je částečně i moje vina. Zoščenko píše přesně ten typ knihy, který nemusím.

Ve své době byl Michal Zoščenko nesmírně populární a četli ho v SSSR skoro všichni. Kritizoval poválečnou společnost, hamižnost sovětského lidu, který nečetl, nezajímal se okolní dění, chtěl vlastně jen peníze, a když rozdávali intelekt, šel si znovu stoupnout do řady na vodku. Lidi se smáli a netušili, že čtou o sobě. Cizí žárlivost, hloupost, omezenost a oblomovská lenora jim přišly tak zábavné, ale u sebe je vidět nechtěli. Zoščenko jim nastavil gigantické zrcadlo, ovšem jeho satira má daleko k výsměchu Gogola. Neudeří hřebíček na palici a mine i okolní zeď. Je prostá, obyčejná, veselá. Zpověď je kniha, u které se nejspíš budete smát. To jo. Všechny krátké příběhy jsou snadno pochopitelné, jejich pointu ovšem velice rychle odhalíte a pak už se budete jenom nudit na vlnách nablblého smíchu jako z Neváhej a toč.

3/5 Někdy je příjemný u knihy pobavit, odpočinout si a nemít chuť přemýšlet nad jejím obsahem, který umí člověka přivést až k pochybnostem o smyslu jeho vlastního žití, ale k úplnému štěstí to nestačí. Chápu, že se Zoščenko snažil společnosti vysmát a ukázat jí její chyby, ale čtenář se spíš pobaví na cizí účet a jde si dál dělat svoje. Měnit se? A proč. Jestli kritika, tak gogolovská. Pěkně vyostřená a nabroušená, pochmurná a zkaženě hnusná. Zoščenkova satira vás nijak neobohatí, usmějete se, ale nic víc. Na Zoščenkovu obranu je třeba dodat, že jsem už značně zmlsaná jinými knihami, ale tohle je slabý čajíček vhodný leda pro kámoše, kteří měli problém pochopit cokoliv jiného než text rapové písně. Sorry, sovětská klasiko, ale umíš mnohem líp.

08.01.2015

Kratučké sondy do rôznorodých pováh ruských ľudkov v tých najrozličnejších situáciách. Pohladenie po duši . Milé , vtipné čítanie .