Zpověď inkvizitora

14.05.2015

František Ferdinand Gaup....
... ještě nyní si rozpomínám, jak jsem byl zvědav a rozechvěle se těšil na svá první mučení. Jak mě zajímaly reakce mučených. Jejich obavy, křik plný bolesti a pláč. Ale jakmile se později z lidského utrpení stávala šedá rutina, jakmile se to nesnesitelně mnohokrát opakovalo, bylo to odpudivé, nezajímavé a fádní. Nudilo. Tisíckráte stejná srdceryvná scéna. Obavy, slzy, škemrání a vzývání všech svatých jmen mi drásaly mozek. V těch vypjatých chvílích jsem se přešel do vedlejší místnosti posilnit dobrými pokrmy a pitím a zanechal kata jeho práci. Přicházel jsem pak, abych viděl rozdrásané hnáty, krvavá lýtka, vykloubené paže, pokraskanou kůži a krev. Všude jen chuchvalce krve, jež katovka smývala hadrem z podlahy i nástrojů...

Docela jsem si početla. Ale Kladivo na čarodějnice mě chytlo více.

17.04.2015

Tak, konečně jsem dočetla toto obsáhlé dílo. Musím říct, že je moc zajímavé. Kniha je obsahově hodně rozsáhlá, ale zkrátit ji by bylo na úkor všech informací. Jako první musím vyzvednou styl použitého nářečí. Dodal hodně na atmosféře a na přesunu do dané doby a navíc se mi to moc líbilo a bavilo mě čtení v této "mluvě". Také si myslím, že nebylo pro autora vůbec jednoduché tímto stylem napsat tak rozsáhlé dílo. Opět u mě hraje důležitou roli, že je dílo napsáno podle skutečné události, ale vědomí, že se tyto události skutečně staly je vskutku otřesné. Ze začátku jsem si o Gaupovi myslela, jak je opatrný a nestranný a tím tahle postava na mě dělala dobrý dojem. Pak se ale velice nenápadně chytl do té nejhorší sítě. Věřím tomu, že to na začátku ani moc nezpozoroval, jak se nechal vtáhnout do tak špatného společenství, jako byli později inkvizitor a jeho tribunál. Věřím i tomu, že než se stihl vzpamatovat, tak už bylo trochu pozdě a možná by zaplatil životem i on a jeho rodina, kdyby odstoupil, nehovoříc o tom, že by se postavil proti. Každopádně to Gaupa neomlouvá. Velice nenápadně se z inteligentního a racionálně myslícího člověka stala lidská sketa. Pro mě bylo docela pozoruhodné jak Gaup na jednu stranu jakoby věřil, že nějaké čarodějnictví existuje a na druhou stranu věděl, že celý scénář píšou spolu s Bobligem. Asi si tak strašně chtěl očistit svědomí, že nakonec sám uvěřil? V tomhle mi Gaup připadal jako rozpolcená osobnost, anebo při psaní svých pamětí nebyl až tak upřimný, jak se nám snažil namluvit.
Hlavně ale nemůžu pochopit to, jak mohla mocnost těmto příšernostem jenom přihlížet a nechat to zajít tak daleko. Tuto myšlenku moc hezky rozvinul i sám autor v epilogu knihy. Také se mi líbil autorům názor na církev - je to jenom společenství lidí, které si víru upravuje dle svých potřeb. Církev učí malé děti, jak je Bůh dobrotivý a laskavý.............. a církev jenom koná dle božího slova. Až později se tyto děti dovědí, kolik zla a zkázy bylo provedeno ve jménu Boha. Také můžu bez zábran říct, že v Boha věřím, ale církev neuznávám.
Co všechno dokáže udělat moc z obyčejných lidí............... Ale takto to funguje bohužel pořád i dnes. Na tomto systému je postavena moc lidí, politika .... Některé věci se sice změnili (nepopravují se lidi, neočerňují se kacířstvím...), ale pro dosažení ještě větší moci a hlavně bohatství se postupuje hodně podobně i dnes. Při čtení této knihy mi některé pasáže připomínaly praktiky současnosti (nesmysli prosazené úplatky, zbavování se nepohodlných lidí....)
Každopádně mi rozum stojí nad tím, že v 17. století bylo tolik lidí schopno ještě pořád věřit v takové fantasmagorie. Snad čím větší smyšlená ohavnost, tím víc jí věřili. Kde byl zdravý lidský rozum? Kde byli všichni ti učení lidé? Jak to, že nemohl hned na začátku zvítězit rozum nad primitivností? Vždyť to nebylo pro ostatní, vzdáleně zainteresované mocnosti, hned o penězích. Jak mohl jeden bezvýznamný člověk bez postavení najednou vládnout nad životem tolika lidí a nikdo nezakročil a i zákony byli krátké - také mi to připomíná jednu osobnost ze současnosti.
Hold, my lidi jsme druh chamtivý a ziskuchtivý a je nám jedno, co pro peníze dokážeme zničit.
Podívala jsem si vzápětí i film "Kladivo na čarodějnice", ale ten vám rozhodně neposkytne takový rozhled o dané tématice jako tato kniha.
Doporučuji knihu čitatelům zvídavým a hlavně těm, co mají rádi, tak jako já, díla na základě skutečného podkladu.

05.04.2015

Věřit na čarodějnice a na Ďábla? Příběh je tak temný, zneklidňující. Děsí. Může se Ďábel stát sám součástí staré církve a řídit ji skrze zlé lidi? Odtud je jen krůček k čarodějnickým procesům, když jde o majetky, restituce a moc.

09.03.2015

Velmi ponurá a temná kniha, ostatně ani jiná být nemohla.
Lidská hloupost, hamižnost a touha po moci stály napříč historií vždy za krveprolitím a potlačením práv lidí.
Zajímavé, deprimující, ale i zbytečně moc dlouhé/rozvleklé.
Recenze: http://samankova.blog.idnes.cz/c/453040/zpoved-inkvizitora.html

28.02.2015

Opravdu šokující zpověď... Ačkoliv hodně z popsaných procesů je známé z Kladiva na čarodějnice, je tato kniha o to působivější, že je z pera člena inkvizičního tribunálu. Nepochopitelné z popsaných událostí je hlavně to, že člověk je schopný pro svůj prospěch, bohatství a společenské postavení týrat a zlikvidovat i své nejlepší přátele včetně celých rodin. Náboženský fanatismus je zkrátka hnus. Vlastně, jakýkoliv fanatismus!

15.02.2015

pro mne velké překvapení, kniha plná informací, díky nim chvílemi trochu suchá, posunuje Kladivo na čarodějnice zase o kus dál, určitě stojí za to si ji přečíst

24.01.2015

Příběh odkrývá nejtemnější zákoutí lidské duše. Je to takový historicko-psychologický román o tom, jak s námi dokáže zacloumat absolutní moc nad životem a smrtí jiných lidí. Poutavě napsané, atraktivní děj i napětí.

23.01.2015

Hodně povedené dílo. Skvěle vystihnuta atmosféra dané doby a povaha lidí. Taková kniha tu dlouho chyběla a měl by si ji přečíst každý pochybovač a příznivce katolické církve, aby si uvědomil, že cesta jeho náboženství je vydlážděna krví a slzami nevinných lidí... Tleskám.

03.01.2015

Je pravda, že se Gaup s hlavním inkvizitorem činili a nechali popravit hromadu lidí. Na vás bude prokousat se každým výslechem, mučením a jiným zvěrstvem.Po krátkém čase se výslechy opakují, příběh ztrácí na elánu a nějakého čtenáře to může omrzet a nebo i nudit, ale samotný František Ferdinand Gaup vás provede jeho zajímavým životem a sami posuďte, jaký to byl člověk a v jaké pozici a době se ocitl. 4 hvězdy.