Zpověď Maxe Tivoliho
Andrew Sean Greer
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21920/bmid_zpoved-maxe-tivoliho-MlP-21920.jpg
4
77
77
Román o boji proti plynoucímu času: Max se narodil v těle starého muže a vyvíjí se obráceně: zatímco jeho duch stárne, tělo mládne ke svému konci... V jeho životě tak nastal jen jeden krátký okamžik, kdy jeho vnější zjev odpovídal jeho psychickému věku. Po zbytek času musel předstírat něco, co není, protože skutečnost je přece pro okolí nepřijatelná! Existuje jediný přítel, vrstevník, který ví o Maxovi vše, ale ani jeho nezištná pomoc nemohla Maxovi v jeho těžkém osudu příliš pomoci. Max nemá šanci se přizpůsobit - a mladá dívka přeci nemůže milovat starce... Ale "každý z nás je něčí životní láska", a tak se Max snaží své lásce se přiblížit, i když ví, že čas běží proti němu a že to nemůže být nadlouho. A čím blíž je svému konci (o němž přesně ví), tím je zoufalejší. Autor vytvořil podmanivý, strhující román zdaleka nejen o lásce. Je to metafora předem prohraného boje s časem, v němž to, že jsme věkem "moudřejší" je jen planá útěcha. Stylově, detailně propracovanou drobnokresbou postav i reálií (skvěle přibližuje atmosféru San Franciska přelomu 19. a 20. století) se blíží Proustovi, bravurní znepokojivostí (a vlastně do jisté míry i tematicky) pak třeba Plechovému bubínku Güntera Grasse.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , OdeonOriginální název:
The Confessions of Max Tivoli, 2004
více info...
Přidat komentář
Zajímavý nápad a skvěle napsaný příběh, nečekal jsem ,že mě bude kniha takhle bavit.
Za mě naprostá spojenost a knihu doporučuji.
České Odeonky ma väčšinou bavia, no Zpověd Maxe Tivolliho bola pre mňa zatiaľ prekvapením tohto roka. Mala som ju odloženú na kôpke "asi nebudem čítať" a napokon sa zaradila medzi knihy, ktoré otriasli mojím knižným svetom. Kniha Andrewa Seana Greera je napísaná nádherným jazykom, za čo určite môžeme poďakovať skvelému prekladu.
Kniha spracováva rovnaký motív s akým sme sa už stretli v poviedke Podivuhodný příbeh Bejamina Buttona od slávneho Francisa Scotta Fitzeralda (áno, asi všetci poznáme filmové spracovanie /2008/, no táto kniha vyšla o niečo skôr/2004/), no autor sa vyjadril, že ho k písaniu inšpirovala pieseň Boba Dylana My back pages.
Max sa narodí v tele starého muža a vyvíja sa opačne, fyzicky mladne a jeho duch starne. Keď pristúpite na autorovu hru a nebudete príliš špekulovať nad týmto fantaskným prvkom, môže byť pre vás tento príbeh rovnako strhujúcim čítaním akým bol pre mňa.
V Maxovom živote zohrávajú dôležitú úlohu postavy Huga a Alice, ktoré ho sprevádzajú celým životom. Sledujeme tri milostné vzplanutia odohrávajúce sa v inom čase a na rôznych miestach, ktoré v konečnom dôsledku končia zúfalo. Max Tivoli predstavuje tragický obraz človeka, ktorý je v každom z nás, nemilosrdné plynutie času, ktoré končí pre všetkých nás bez rozdielu a rovnako.
Nechcem a ani nemám chuť viac prezrádzať, o knihách netreba veľa hovoriť a písať, treba ich čítať.
"Každý z nás je něčí životní láska.
To jsem chtěl zaznamenat pro případ, že budu odhalen a nebudu schopen všechno dopsat, pro případ, že vás má zpověď vyvede natolik z míry, že ji hodíte do ohně dřív, než se dozvíte o té velké lásce a vraždě. Neměl bych vám to za zlé. Mezi mým příběhem a posluchačem stojí tolik překážek. Například mrtvola, to bude třeba nejprve objasnit. Žena, třikrát milovaná. Zrazený přítel. A dlouho hledaný chlapec. Proto raději začnu od konce a napíši, že každý z nás je něčí životní láska."
Čte se to dobře, jen už mi to nepřišlo tak dobré jako kdysi. Každopádně lépe využité téma než u Benjamina Buttona.
Pěkná čtivá kniha, přečetla jsem ji už dávno, ale líbila se mi. Na první pohled se mi to zdálo jako blbost, ale nakonec z toho vyšla vážně dobrá kniha. Snad se k ní ještě někdy vrátím.
Sobectví a láska, která není osudová - a přesto provází celý život, který je spíše retrospektiva...všichni jsme něčí životní láska, avšak málokdy se s nimi sejdeme v pravém poutu...
Milostný román s prvky sci-fi. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to pěkná kravina. Autorovi se musel hodně zahřát mozek, když to vymýšlel, a při psaní se mu určitě několikrát zavařil. Ale ustál to. A nakonec se mu podařilo stvořit docela dobrou knihu.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, je to strhující příběh o času, který utíká opačně. Román je napsán velmi čtivě a myslím si, že není tak sci-fi a ukazuje lidskou tragédii, která se týká každého z nás. Hrdina se vyvíjí opačně - jeho duch stárne, ale tělo mládne. Staří lidé jsou jako malé děti, to se neříká nadarmo. Osobně mě tato kniha zaujala a je v ní hodně pravdy.
Aha, takže úspešná kniha má tri pravidlá: 1. čo najviac a čo najokatejšie šokovať 2. okopírovať úspešnú knihu ("čím víc, tím líp") 3. homo láska. Osobný potlesk. Ďalšia kniha len "do počtu".
Hned v úvodu asi nejvíce překvapí a zaujme fantaskní zápletka celého příběhu: hlavní postava Max se narodí jako stařec a jeho tělo během života postupně mládne, na rozdíl od jeho mysli, která se řídí přirozeným vývoje, tedy postupně stárne. V závěru života je proto Max dítětem, ovšem s duší starce. Greer skvělým a literárně vyzrálým jazykem líčí Maxovi osudy (či lépe Max sám je líčí coby své memoáry). Hlavní roli zde sehrává nenaplněná láska nejrůznějšího druhu, včetně homosexuální. Proti ní v jakési opozici stojí čas, který je také nejdůležitějším hybatelem děje. Čtenář jistě ocení autorův styl, který lze nazvat strhujícím a zároveň jazykově vybroušeným (Greer je dokonce přirovnáván k Nabokovovi). Zároveň je to ale značně skeptická metafora lidského života a jeho tragických kontur. Spolu s hrdinou můžeme konstatovat, že čas opravdu není na naší straně.
Zpověď Maxe Tivoliho
"Co všechno opustíme, abychom získali, po čem touží naše srdce?"