Zpověď posledního mnicha
František Kalenda
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515584/bmid_zpoved-posledniho-mnicha-ac0-515584.jpg
4
24
24
Když se Berenger před lety uchýlil do zapadlého benediktinského kláštera v portugalských horách, hledal pro sebe a svého bratra Romualda především útočiště před pronásledováním. V malé mnišské komunitě na samém konci křesťanského světa ale nalezl také nový domov, kde se mohl věnovat studiu knih a zapomenout na palčivou minulost, která mu způsobila šrámy po těle i na duši. O Velikonocích roku 1322 se však staré rány začínají znovu bolestně připomínat. V těsné blízkosti kláštera je zavražděn poustevník, který sám kdysi býval mnichem, a brzy se anděl smrti vydává i za zdánlivě bezpečné zdi Berengerova nového domova. Klášterem obchází vrah a Berenger má stále větší důvod se domnívat, že usiluje také o jeho život. Historická detektivka Zpověď posledního mnicha zavádí čtenáře do neklidných počátků 14. století, kdy středověkou Evropu sužoval hlad, občanské války a náboženské spory.... celý text
Přidat komentář
Tohle je přesně můj šálek kávy. Výborná středověká atmosféra, inspirace skutečnou historií je cítit. Dobrý příběh se zajímavými postavami z kláštera i mimo něj, navíc je to víc než jenom "obyčejná" detektivka - vnímavějšího čtenáře potěší i hlubší motivy.
Z příběhu je cítit Eccovo Jméno růže. Místy mi to připadalo jako špatný padělek. I konec trochu kolísal, zdál se mi dost násilný, psaný na rychlo.
Námět knihy zněl skvěle. Anotace taky a já se nadšeně pustila do čtení. A byla jsem hodně zklamaná. Snad až téměř do poloviny knihy jsem netušila o čem čtu. O mniších? O knihovně? O nějakých vztazích či výkladu Bible? Podivné skákání v ději, kdy jsem měla veliký zmatek i v postavách ač se jich v knize moc nevyskytuje. Jednou to byl bratr, pak mnich, pak knihovník a mně se to opravdu pletlo. Až za polovinou příběhu jsem se dokázala začíst, ale upřímně píšu, že jsem byla ráda, když jsem knížku dočetla. Bohužel mě příběh nebavil, protože neměl hloubku, postavy byly ploché a děj kostrbatý. Mrzí mě to a hodně, protože jsem opravdu čekala literární zážitek.
Chvilku mi trvalo se začíst, konec však měl rychlý spád a nedalo se od knihy odejít.
Portugalsko má neskutečné a ojedinělé kouzlo a předávat ho českému publiku si moc autorů za cíl nedává. Františku Kalendovi se však podařilo vystihnout portugalskou podstatu, vyvěrající ze staletí protknutých hlubokou vírou i pověrčivostí, a to v rámci vděčného žánru detektivky. Barvité popisy mě, obzvlášť v druhé polovině knihy, přemístily do dění ve fiktivním severoportugalském klášteře tak, že mi přišlo, že stojím mezi benediktiny, o nohy se mi otírají místní kočky a kolem mě se míhají černé pláště mnichů. Co si ale dovolím vytknout podle mě si příběh zasloužil větší rozvinutí, zejména právě ta první polovina působila lehce zkratkovitým dojmem. Ale ve výsledku, jak říkají Portugalci: tanto faz, tedy je to jedno, protože je to jednoduše čtení, které vás pohltí.
Mám ráda historické detektivky a tahle mě opravdu zaujala velice plasticky vylíčeným prostředím středověkého kláštera. Hlavního hrdinu jsem si rychle oblíbila stejně jako další mnichy v klášteře a bolelo mě číst, jaké si pro ně autor připravil osudy. Postava inkvizitora byla hodně neobvyklá, kéž by měla víc prostoru! No a jelikož tu důležitou roli hrály i kočky, nemůžu jinak než hodnotit pozitivně.
P.S.: Na konci opravdu nečekaný zvrat!
Pěkná obálka a avizované propojení s mou oblíbenou knihou mě nalákalo k četbě. První půlku se téměř nic nedělo. Nějakého děje jsem se dočkala až ve druhé polovině. Ale to bylo tak rychlé, že jsem párkrát mrkla a byl konec. Styl psaní autora mi příliš nevyhovoval. No, shrnu to. Ani průšvih, ani zázrak. Za tři hvězdičky s odřenýma ušima.
SPOILER Tak nevím, uniknout z hořící hranice plně popálený, tak popálený, že i provazy (sic!) na jeho těle shořely, utéct z hranice a ještě ujít mnohakilometrovou cestu, aniž by ho inkvizitoři chytili ...
řekněme si to upřímně, tohle zvládnout na pokraji smrti v podstatě uškvařený ... no, trošku mi to přijde přitažené za vlasy, ale kdo jsem já, abych meditovala nad nesrovnalostmi, že...
Silný a dramatický příběh s dobrými postavami a hodně zajímavé reálie středověkého mnišského života i života v zapadlých portugalských horách. Kniha se mi velmi dobře četla (měl jsem ji přečtenou za jediný večer) a ocenil jsem mapku, seznam postav a historickou poznámku.
Takhle to dopadá, když autor "tam někde byl" a nastudoval si "nějaké historické reálie" a svrbí ho prsty a má klávesnici u ruky.
Všechno špatně. Zápletka plochá, postavy nedopečené *), závislost na velkých dějinách nicotná - chtěl jsem se nechat poučit o středověkém portugalsku, ale bohužel nic..., čeština chudobná, a navíc v textu je plno anachronismů, kterým se ani nedá smát. "Muž měří dva metry." "Himaláje".
Nesmí chybět současná témata: třeba domácí násilí a koťátka.
Kniha je naštěstí krátká a díky seznamu postav na začátku se čtenář v záplavě zaměnitelných postav neztratí.
Jedna hvězda za autorovu drzost, protože nejenže vykradl Jméno růže, ale ještě na to upozorní.
SPOILER! *) Jedna postava uniká težce popálena z nepovedeného autodafé. Provazy přehořely příliš brzo a autor zapomněl na připoutání oběti řetězem...
Dobře napsané, ale dost smutné. Bohužel asi i takměř autentické.
Kočky, moje úchylka...
Autorovy další knížky
| 2016 |  Vraždy ve znamení hvězdy |
| 2011 | Despota |
| 2018 | Zlomený král |
| 2012 | Ordál |
| 2016 |  Pes, kocour a sirotek |
Od autora už jsem několik knih četla, vždy jsem byla zklamaná, Dala jsem mu ještě šanci a půjčila si tuhle "detektivku". V bláhové naději, že se autor někam posunul, že v té knize bude patrný nějaký vývoj k lepšímu. A jen jsem si potvrdila, že knihy tohoto pána jsou pro mě nestravitelné. Opět velké zklamání.