Zpověď stárnoucí trosky, která má psa
Eva Michorová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540839/bmid_zpoved-starnouci-trosky-ktera-ma-psa.jpg
4
18
18
Hlavní hrdince Ditě Hamáčkové opilé sudičky Hněvka, Žizňava a Kvašena v den jejího narození předpověděly, že bude absolutní budižkničemu a provdá se za výstavního alkoholika z pohraničí, za katastrofální existenci. A tak se také stalo, neb – jak známo – osudu neuniknete. Neurotická Dita slaví padesáté narozeniny, což je pro ženu už sama o sobě dost velká pohroma, mimoto se ale musí vyrovnat s nečekaným dárkem od dcery – zcela nezvladatelným loveckým psem. Ten během chvilky zdemoluje již i tak neutěšený interiér jejího venkovského stavení a obrátí jí život vzhůru nohama. Přidávají se však i další svízele: Dita si vzhledem k žalostné finanční situaci zoufale hledá práci. Nachází ji v obskurním vydavatelství plném podivínských zaměstnanců. Přičteme-li k tomu manželovu vášeň pro alkohol a motorky a fakt, že dcera se zetěm prodali byt a stěhují se i s batoletem do Ditina mrňavého baráčku, nelze se divit, že hlavní hrdinka má nervy, jak se říká, v kýblu.... celý text
Přidat komentář
Když se Dita Hamáčková narodila, opilé sudičky jí daly do vínku, že bude absolutní budižkničemu a provdá se za výstavního alkoholika z pohraničí, za katastrofální existenci. A tak se i stalo.
Neurotická Dita dostane k padesátým narozeninám od dcery loveckého psa, který demoluje jejich nemoderní vybavení venkovského stavení. Navíc neutěšitelný nedostatek financí donutí Ditu hledat práci. Najde ji ve vydavatelství plném podivných zaměstnanců. A k tomu můžeme připočíst fakt, že se dcera s rodinou nastěhuje do jejich malého domku. Pak není divu, že má Dita nervy v kýblu.
Tak podle anotace jsem čekala příběh stárnoucí ženy, která se bude muset vyrovnat s problémy. Co jsem tedy nečekala jsou vedlejší postavy. Tam snad není nikdo normální.
Manžel Dity Dušan je pěknej alkáč, dcera Nina umí rozkazovat a její nápad pořídit psa je naprostý nerozum. Pes pojmenovaný Šéf je hoden svého jména. Bratranec Hugo je v blázinci uža maminka Eva Hamáčková udržuje hroby předků ve špičkové kvalitě.
Soused děda Babička je zarytý komunista, co se chystá na převrat.
Do toho tady máme osazenstvo časopisu Noblesní dáma. Proboha, co je to za místo? Tam se snad zasekl čas, šéfuje tomu psychicky labilní šéfredaktorka Jiřina Drobná a postava
Žofreje Pejraka je kapitola sama o sobě.
Já nevycházela z úžasu a musela jsem se smát. Nechápu, jak autorka mohla vymyslet tolik exotů v jedné knize.
Její styl psaní je čtivý a osobitý. Třeba jména Ditiných rodičů píše pokaždé celá. Postupně už to na mě bylo až moc. Názvy kapitol jsou pojmenovány na dvakrát. S tím jsem se také nikdy neshledala.
Já si ani za nic nemohla oblíbit žádnou postavu, ale rozhodně mě kniha pobavila. I když tenhle humor asi každému nesedne.
Asi jsem čekala víc. Situace se Šéfem a s povedenou dcérenkou Ninou mě bavily, ale zbytek opravdu pokulhával. A co mě asi nejvíc štvalo, bylo moje maminka paní Eva Hamáčková …, můj tatínek pan Zdeněk Hamáček… Stačilo by moje maminka a můj tatínek, knížka by měla o 100 stran míň.
Kniha Zpověď stárnoucí trosky, která má psa od Evy Michorové je příběhem, který se pohybuje na hraně mezi tragikomedií a čistou absurditou. Hlavní hrdinka Dita Hamáčková, která se blíží k padesátce, musí čelit řadě životních komplikací – od nefungujícího manželství s alkoholikem po finanční potíže a novou práci v podivném vydavatelství. Situace se vyhrotí, když dostane od dcery nečekaný dárek v podobě nezvladatelného psa, který vtrhne do jejího života s energií ničivého tornáda. Michorová se snaží zkombinovat humor s těžšími životními tématy, což se jí v některých chvílích daří, ale jindy příběh sklouzává do přílišné absurdity. Některé situace a postavy jsou vykresleny tak bizarně, že je těžké se s nimi ztotožnit. Přesto kniha nabízí pár zábavných momentů a pohled na to, jak se člověk může vypořádat s nevyhnutelným stárnutím a životními výzvami. Pro čtenáře, kteří mají rádi lehčí, sarkastické čtení, může být tato kniha zajímavým zpestřením, ale ne každému tento typ humoru sedne.
Hneď na úvod, by som vám všetkým, chcela odporučiť túto skvelú knihu - a nie len kvôli príbehu, ale hlavne kvôli tomu, lebo sa nebudete vedieť dosmiať tak, ako to bolo aj v mojom prípade
Dita je chodiaca katastrofa, ale tak čomu sa diviť, keď jej taký život predpovedali tri opité sudičky - to inak nemohlo ani dopadnúť.
Okrem Dity, tam boli aj ďalšie postavy, ktorým zrejme niekto predpovedal nenormálnosť naozaj nenájdete v knihe nikoho normálneho!
A jej dcéra, dostala nápad, že jej zaobstará psíka - úplne milučkého, dobručkého, nenápadného, skoro stále len spinkajúceho....
No dobre a teraz pravdivo - pes Šéf, bol všetko, len nie dobručký a milučký :-D všetko, čo mu prišlo do cesty, zlikvidoval :-D
Popravde, sa ani nečudujem, že sa Dita, s manželom alkoholikom, chceli obesiť :-D
Je dosť možné, že táto kniha nesadne úplne každému, ale určite stojí, za prečítanie - môžete mať akýkoľvek zlý deň, Zpověď stárnoucí trosky, vám zaručene zdvihne náladu, pretože aj keď vám postavy a vlastne celý príbeh, nebudú dávať zmysel, privedie vás, na iné myšlienky a hlavne je to kniha, na ktorú nezabudnete :-D
A fakt by ma zaujímalo, čo všetko sa odohrávalo v hlave autorky, keď napísala takúto knihu :-D
Tohle se bohužel nepovedlo. Od knížky jsem čekala legraci, humor, nadsázku a celkově všechno, co slibovala anotace. Místo toho jsem dostala jakýsi absurdní text plný nereálných situací, nereálných a absurdně se chovajících postav, nesmyslných konverzací a příběhu, který vůbec nikam nevedl. Jediné, co bylo na celé knize uvěřitelné, byl pes Šéf - ten jediný se choval tak, že by si to člověk i dokázal představit. Je mi to líto, špatná hodnocení dávám strašně nerada, ale až asi na dvě situace hned zkraje knihy, kde jsem se pousmála, to bylo celé tak absurdní, že jsem se jen těšila, až knihu konečně dočtu a budu se moct vrhnout na něco, co má skutečný příběh a nějak se to posouvá dál. Tento typ humoru, zdá se, bohužel nesdílím :-(
Co mě iritovalo k nepříčetnosti, bylo neustálé a neúnavné opakování jmen a profesí Ditiných rodičů - "můj tatínek Zdeněk Hamáček", "moje maminka, paní profesorka češtiny, Eva Hamáčková". Proč??? Proč pokaždé, když o nich byla řeč? Bohatě by to stačilo jednou, případně dvakrát s ohledem na kontext, ale proč pořád a pořád dokola?
Zpověď stárnoucí trosky, která má psa je ve výsledku dobrá kniha. Milé a poutavé vyprávění, postavy, které vám sice lezou na nervy, ale svým způsobem je máte rádi a docela zajímavý příběh mě nakonec přesvědčil, že to stálo za přečtení. Humor mi osobně sice moc nesedl, každopádně pevně věřím, že velké spoustě čtenářů naopak zábavný přijde a knihu si užijí na sto procent. Já bohužel těch chvil, kdy bych se opravdu zasmál měl pomálu, proto musím být v hodnocení střízlivější. Tak či tak, knihu bych se nebál doporučit všem, kteří mají rádi humoristické knihy, které se nebojí vážných témat a umějí si z nich dělat srandu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Jedna jediná noc s inženýrem Kuželem |
| 2005 |  Všechno v pořádku, slečno Karpíšková? |
| 2004 | Učitelé, kouzelníci, zloději |
| 1997 | Bára ze zámku |
| 2001 |  Tak co, holky, co si počnete? |
Dlho som sa tak nenasmiala na knihe tak ako teraz.
Možno tým, že máme šteniatko, takže vsetky tieto roztrhania, trhania, skubania, skakania, nepočúvania a robenia najvacsej zloby so psím pohľadom mi je momentálne srdcu blízke.
Ale i samotný Dušan, manžel Dity, či jej rodičia - jednoducho hláška za hlaskou a ja som išla do kolien
Najmenej sa mi páčila ich dcera , ktorá im z lasky darovala Šéfa a potom naňho len pindala - hold ľudia čo nemajú radi psov, nemajú v mojom srdci miesto.
Tuto knihu veľmi odporúčam ako humornú oddychovku (trošku mi to pripadalo ako film Marley a ja - az na ten koniec, tu sa smejete nonstop!!!