Zpověď stárnoucí trosky, která má psa přehled

12.10.2024

Dlho som sa tak nenasmiala na knihe tak ako teraz.

Možno tým, že máme šteniatko, takže vsetky tieto roztrhania, trhania, skubania, skakania, nepočúvania a robenia najvacsej zloby so psím pohľadom mi je momentálne srdcu blízke.

Ale i samotný Dušan, manžel Dity, či jej rodičia - jednoducho hláška za hlaskou a ja som išla do kolien


Najmenej sa mi páčila ich dcera , ktorá im z lasky darovala Šéfa a potom naňho len pindala - hold ľudia čo nemajú radi psov, nemajú v mojom srdci miesto.

Tuto knihu veľmi odporúčam ako humornú oddychovku (trošku mi to pripadalo ako film Marley a ja - az na ten koniec, tu sa smejete nonstop!!!

04.10.2024

Když se Dita Hamáčková narodila, opilé sudičky jí daly do vínku, že bude absolutní budižkničemu a provdá se za výstavního alkoholika z pohraničí, za katastrofální existenci. A tak se i stalo.
Neurotická Dita dostane k padesátým narozeninám od dcery loveckého psa, který demoluje jejich nemoderní vybavení venkovského stavení. Navíc neutěšitelný nedostatek financí donutí Ditu hledat práci. Najde ji ve vydavatelství plném podivných zaměstnanců. A k tomu můžeme připočíst fakt, že se dcera s rodinou nastěhuje do jejich malého domku. Pak není divu, že má Dita nervy v kýblu.

Tak podle anotace jsem čekala příběh stárnoucí ženy, která se bude muset vyrovnat s problémy. Co jsem tedy nečekala jsou vedlejší postavy. Tam snad není nikdo normální.
Manžel Dity Dušan je pěknej alkáč, dcera Nina umí rozkazovat a její nápad pořídit psa je naprostý nerozum. Pes pojmenovaný Šéf je hoden svého jména. Bratranec Hugo je v blázinci uža maminka Eva Hamáčková udržuje hroby předků ve špičkové kvalitě.
Soused děda Babička je zarytý komunista, co se chystá na převrat.
Do toho tady máme osazenstvo časopisu Noblesní dáma. Proboha, co je to za místo? Tam se snad zasekl čas, šéfuje tomu psychicky labilní šéfredaktorka Jiřina Drobná a postava
Žofreje Pejraka je kapitola sama o sobě.
Já nevycházela z úžasu a musela jsem se smát. Nechápu, jak autorka mohla vymyslet tolik exotů v jedné knize.
Její styl psaní je čtivý a osobitý. Třeba jména Ditiných rodičů píše pokaždé celá. Postupně už to na mě bylo až moc. Názvy kapitol jsou pojmenovány na dvakrát. S tím jsem se také nikdy neshledala.
Já si ani za nic nemohla oblíbit žádnou postavu, ale rozhodně mě kniha pobavila. I když tenhle humor asi každému nesedne.