Zraněný ranhojič
Henri J. M. Nouwen
Žádný duchovní nemůže nikoho spasit. Může se jen těm, kdo jsou plni strachu a obav, nabídnout jako průvodce. A přece díky právě tomuto vedení lze spatřit první známky naděje. Je tomu tak proto, že sdílená bolest, je-li chápána jako cesta k osvobození, již není paralyzující, ale mobilizující. Když si uvědomíme, že před svými bolestmi nemáme utíkat, ale že je můžeme využít pro společné hledání života, pak se tyto bolesti mění z projevů zoufalství ve známky naděje. (z přebalu knihy)... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2008 , Návrat domůOriginální název:
The Wounded Healer, 1972
více info...
Přidat komentář
Velmi inspirující kniha, která může pomoci lidem v pomáhajících profesích a také farářům. Skvělé jsou pasáže o soucítění a také o osamělosti. Lékem na ni je podle Nouwena pohostinnost, k níž je podmínkou ochota vidět vlastní bolest a utrpení jako vyvěrající z hlubiny situace, v níž se nacházejí všichni lidé. S nimi se pak může člověk sdílet, je může pustit do svého vnitřního kruhu a s nimi může pohlédnout směrem do budoucna. Základním prvkem tohoto postoje je totiž naděje.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Návrat ztraceného syna |
| 2008 | Zraněný ranhojič |
| 1994 | Naslouchal jsem tichu |
| 1997 | Náš největší dar |
| 1994 | Život milovaných dětí |
Zajímavý náhled populárního (v konzervativnějších kruzích nikoliv nekontroverzního) nizozemského katolického kněze do křesťanské psychologie, jejímž ústředním tématem je pro Nouwena vyrovnávání se s bolestí a rány, které často uštědřuje svět. Psáno pro lidi, kteří chtějí sloužit v dobrém ostatním lidem, kteří trpí, službou, jež lečí sdílením univerzálnosti bolesti v lidské existenci. Čteno v angličtině.
"There they discover that what is most personal is most universal." (s, 20)
"Jesus was a revolutionary who did not become an extremist, since he did not offer an ideology, but himself. he was also a mystic, who didi not use his intimate relationship with God to avoid the social evils of his time, but shocked his milieu to the point of being executed as a rebel. In this sense he also remains for modern humanity the way to liberation and freedom." (s. 25)
"Instead of the father, the peer becomes the standard." (s. 36)
"But the tyranny of fathers is not the same as the tyranny of one's peers. Rejecting the first means disobedience; rejecting the second, non-conformity. Rejecting the first creates feelings of guilt; rejecting the second, feelings of shame. In this respect there is an obvious shift from a guilty-based culture to a shame-based culture." (s. 37)
"Not only does love last forever, it needs only a second to be born." (s. 72)
"Perhpas the main task of the minister is to prevent people from suffering for the wrong reasons. Many people suffer becuse of the false supposition on which they have based their lives. That supposition is that there should be no fear or loneliness, no confusion or doubt. But these sufferings can only be dealt with creatively when they are understand as wounds integral to our human condition." (s. 99)