Zrazu klope ktosi na dvere

11.12.2023

Povídky v knize nejsou zlé, na odlehčení vlastně asi i ideální, někdy až s takovým prvkem absurdity, který člověku poukáže na každodenní izraelský život jakožto život každého jiného člověka. Ale čekala jsem od toho něco jiného, možná více propracovaného. Kniha sama o sobě je na volnou chvíli skvělou výplní, určitě ráda zkusím ještě nějaké další autorovo dílo, které mě možná zaujme více, ale mezi mé oblíbené se zatím nezařadí.

02.03.2022

K prečítaniu týchto poviedok ma inšpirovala @hana.zet. Poznáte to, nie vždy je chuť na dlhý text, pár minút si uchmatnem večer, pokračujem ráno a poobede, alebo aj nie... no veď iné povinnosti a rodina, a tak si kradnem čas na čítanie, kedykoľvek sa dá. (Ako aj teraz, je ráno, o chvíľu idem budiť deti na raňajky a nech sa pripravia do školy.) Kereta som tak nemala problém kedykoľvek odložiť po prečítaní pár strán, lebo poviedky boli naozaj rôznorodé, zakaždým z nich šla iná nálada. Aj keď, takto som ich čítala vyše mesiaca. Niektoré boli skvele vypointované, ironicky vtipné, ale veľa z nich aj vyznelo akosi do stratena (a teda hneď som na ne aj zabudla). Asi naozaj tak, ako keď sa autor blíži k pointe, ale potom niekto zaklope, on ide otvoriť dvere a text skončí (aj to sa dá brať ako pointa )... A nasleduje úplne iný príbeh. Ak mám zhrnúť celú knihu, pripadala mi melancholická, ale veľmi ľudská. Pár poviedok zabŕdlo do fantastiky, ale väčsina bola z moderného, každodenného života. Vzťahy medzi rodičom a dieťaťom, mužom a ženou. Určite dám šancu aj ďalším jeho knihám.

04.01.2022

Není to špatné, ale čekal jsem asi víc, než jen kafkovské variace s blízkovýchodním nádechem, respektive s nádechem židovství a života v Izraeli s notnou dávkou ironie a nadsázky. Často je to vlastně docela fajn a osvěžující pohled, ale zas tak mě to neoslovilo.

27.12.2021

Úprimne? Bola som veľmi sklamaná, zopár poviedok to zachránilo, jednu dlhšiu som ani nemala chuť dočítať. Toľko som toho o Keretovi počula (v dobrom), že som po ňom siahala ako po niečom, čo bude zaručene pecka. Možno som si nevybrala dobrú poviedkovú knihu, čaká ma ešte jedna, uvidíme, či druhá šanca bude k niečomu...

27.11.2020

Povídky z této knihy byly čteny na ČRO Vltava cca v 2015 – 2016 a ty, které jsem slyšel mne docela zaujaly ale i trochu neuspokojily svým vyvrcholením. Rozhodl jsem se tedy zakoupit knihu, ale dojem byl velmi podobný i když ty povídky, které jsem neznal z vysílání mně zaujaly více. Výslední dojem ale je, že tyto povídky E. Kereta nedosahují výšin povídek izraelských klasiků této formy e.g. B. Malamuda a píšu tuto větu s vědomím, že si u mnohých čtenářů naběhnu na vidle, jelikož srovnávám hrušky s jabkama…:-)

14.08.2018

Ach! Prostě jsem se ponořila a užila si každou povídku jednotlivě. Nepadala na mě z nich žádná deprese, ale možná to je tím, že nejsem čtenářkou romantické literatury, raději mám takové ty temnější kousky.

11.03.2018

Kniha plná povídek psaných bez ostychu, tak, jak autorovi "zobák narost". Těžko vybrat nejlepší znich,ptž každá je svým způsobem jedinečná a čtou se krásně jedna za druhou.

21.10.2017

Mám rada poviedky. Dajú sa zhltnúť na posedenie keď vás bavia a preskočiť pár strán, keď nie. Zároveň ich aj obdivujem. Napchať niekedy tak náročný príbeh či motív do pár strán - wau! A tieto surreálne príbehy vás nenechajú len tak znudene sedieť a čítať, dajú vám do hlavy napätie a túžbu dozvedieť sa čo bude ďalej, tiež nevšedné rozdumovačky či vtip.

02.05.2017

K této knize by bylo třeba přidat i poznámku, že je třeba povídky dávkovat. Na jeden zátah to nedoporučuji, vzhledem k melancholii a hořkosladkému vyznění vztahových propletenců, by člověk mohl propadnout dojmu, že svět umí být ještě ošklivější místo. Ale jinak se mi toto líbilo, většina povídek mi stylem více než sedla.

19.02.2017

Perfektně zvládnutá symbióza těžkých životních událostí a autorova chytlavého stylu psaní. Ježiš, ta jeho lehkost! Dílo vůbec nepůsobí depresivně, je podáváno tak, aby se dalo vstřebat kýmkoliv.

19.11.2016

Keret je skvělý vypravěč, ale nějak se neumím ztotožnit s jeho světem plným zla, bolesti, absurdity a životního zklamání. Vždy sem se do povídek snadno ponořila, ale musela jsem si je opatrně dávkovat v malém množství, abych neupadla do deprese a naprostého nihilismu.

18.08.2016

Héj! To bolo (fakt) fajn! Moderné (či postmoderné) jednohubky. Britko vypointované, alebo často bez aj pointy ale o nič menej zábavné. Hrdinovia poviedok (či sám autor) v nich majú taký mne veľmi blízky humor, aj keď zasadenie a situácie v ktorých sa príbehy odohrávajú, sú pre mňa neobvyklé – napr. bombové atentáty (v Izraeli asi celkom bežné). Na vyvolanie dobrej nálady u čitateľa stačí Keretovi často len pár strán (či riadkov). V každom prípade, super čítanie keď nemáte čas na poriadne spletitý román (alebo sa Vám len nechce v letnom teple vláčiť tlstú knihu).

Četl jsem poprvé židovského autora. Jeho povídkám jsem popravdě neporozuměl. Chtělo by snad, kdybych znal podrobněj židovskou kulturu. V Izraeli jsem nebyl.

13.09.2014

Na malom - často až primalom - priestore autor pracuje s netradičným nápadom, s každým odstavcom prihadzuje niečo nové a rozvíja príbeh, čitatateľovi sa nadšením roztvárajú oči, cíti blízkosť vyvrcholenia a zrazu... nič. Uprostred rozprávania sa autor zdvihne zo stoličky a ide si zafajčiť, prebaliť dieťa či nakŕmiť škrečka. Alebo mu počas písania týchto poviedok naozaj neustále niekto klopal na dvere a on potom jednoducho nemal chuť sa k nim vrátiť a dokončiť ich. Inak si nedokážem vysvetliť absenciu koncov. Sklamanie za sklamaním, raz päť, inokedy pätnásťstranové. Etgar, ja ti nerozumiem.