Zrcadlo Serafina
Tereza Brdečková
Píše se rok 1577 a kolem Země letí velká jasná kometa. V Čechách se ujímá moci Rudolf II., v Benátkách řádí mor. V rodině zrcadláře Paduana tam zemře nejstarší syn na otravu rtutí – a téhož dne najde v Praze brusič drahých kamenů Miseroni na zápraží novorozenou holčičku. Dá jí jméno Serafina, ale brzy ji musí přestrojit za chlapce… Magický dobrodružný román se odehrává mezi Prahou, Paříží a Benátkami před vypuknutí třicetileté války. Je holdem všem velkým vypravěčům. Bohatě ilustrováno. Krásná kniha ke čtení i prohlížení.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý příběh z doby , kdy v Praze vládl Rudolf II. V průběhu knihy se dostaneme i na jiná místa v Evropě a zaujalo mě , jak kdysi lidé žili. Rozkol mezi církví a světskou mocí a různé pověry, které tehdejšímu světu vládly, ale současně i touha po pokroku a poznání. Vše se dozvídáme díky dívce Serafině a důležitou roli v tomto příběhu hrálo také zrcadlo. Kniha asi nesedne každému, ale mi se líbila, a to nejen děj, ale i pěkné ilustrace.
Český historický román, z období vlády Rudolfa II. .
Zní to těžkopádně a nudně
Tak to zkusím znovu. Magická, snová, tepající, multikulturní, všem otevřená Praha. Hlavně vědcům a všemu neobvyklému, nadpřirozenému a "nenormálnímu". Taková byla naše metropole za vlády Rudolfa II. . A v této době, po moru a po přeletu komety se odehrává poutavý román a dívce, která byla jiná, "nenormální", za každých okolností svá. Nečekejte romantiku ani historickou nudu.
Lehký, svěží román, kde se vše točí kolem zrcadel a tajemství jejich výroby.
Člověka by mohla kniha zmást i od pohledu. Oranžová obálka bez ničeho. Ale jakmile ji vezmete do ruky, překvapí vás tíha knihy. Kvalitní přebal i pevné, skoro až kartónové listy. V kapitolách originální ilustrace.
Kouzelný počin.
Opět tip i pro mladší/starší čtenáře- tedy klidně od 15 let výš.
Příjemné čtení, pro mě překvapení.
Krásná kniha - na pohled, na omak i na přečtení.
Prahu císaře Rudolfa jsem nikdy nechápala a nevyhledávala, ovšem autorce se podařilo vytvořit její podobu snově pohádkovou a současně překvapivě lidskou. Dvojici Kepler -Tycho de Brahe si asi už napořád budu spojovat právě s touhle knihou, a nesmím zapomenout na G. Bruna. Bratr Vavřinec, kněz, jakého si představuju. Serafinini rodiče a jejich historie, no a samozřejmě tajemství zrcadel!
"Bylo třeba ukázat, že nejistota a změny provázející posledních dvacet let, čas od průletu velké komety, jsou hrůznou předzvěstí, kterou lze zahnat jen modlitbou a zbraní. Jenže jakou předzvěstí? Starý nepřítel zmizel - Turci ustoupili na Balkán a vzhledem k Rudolfově zájmu o vše orientální dokonce hrozilo, že se promění v alespoň dočasné přátele. Bylo třeba najít nepřítele. Pokud by zmizel Rudolf, cesta by byla volná. Bylo by možné odejmout poddaným konfesní práva, najmout další vojska a potřít luterány na severu i všelijaké Tatary na jihu. Rudolf a jeho uvědomělí spojenci jako můj Jindřich, ale i ti neuvědomělí, Židé, umělci, vědci a protestanti, byli nebezpečím pro vznešenou rodinu, svatý Řím i všechny generály bez rozdílu."
Stejně kouzelné jako Alhambra.
Velmi mile mě překvapilo zpracování, už dlouho jsem neměla v ruce novou knihu na kvalitním papíře a s ilustracemi (ty už bývají pravidlem jen v knihách pro děti). Jen ta oranžová, kterou nesnáším, mě sráží z obláčku na zem.
Velmi čtivá kniha, s atmosférou, která už z Vás nikdy nevyvane. Mimo jiné, moc krásné ilustrace od Heleny Wernishové.
Poutavě napsaný příběh z Prahy z doby Rudolfa II. o dívce, která nezapadala do dobových schémat.
Její osud v podstatě vykolejil jezuita Ignacio, mladík vysokých ambicí, když jejímu otci řekl mj.: „Máte prý v dome podivné dítě, vypilo rtuť a nezemřelo. (...) Víte, že to jsou vlastnosti čarodějnic? (...) Viděl jsem ve Španělsku hořet hodně čarodějnic. Jsou to vždycky ženské a hoří modře. Muži jsou posedlí jen výjimečně, když je ženy navedou.“
A tak malá Serafina vyrůstala jako Serafino...
Ne, není to kniha typu Kladivo na čarodějnice - tohle téma se v knize vyskytuje jen okrajově, protože v Praze za Rudolfa II. měla všechna podivná individua pré.
Serafina je nestálá a nezávislá a jde si svou cestou bez ohledu na své nejbližší - když to tak cítí, prostě se jednoho dne vypaří...
...stejně jako prchavý okamžik štěstí, které si musíme užívat, když je, PRÁVĚ TEĎ, a nelpět na tom, že bude trvat věčně.
Štítky knihy
16. stoletíAutorovy další knížky
2010 | Alhambra |
2006 | Slepé mapy |
2022 | O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha |
2008 | Listy Markétě |
2004 | Učitel dějepisu |
Bývalý francouzský vyslanec Esprinchard diktuje své vnučce nezvyklý příběh. Možná byl jeho součástí, možná si ho vymyslel, je to však rozhodně příběh živý, snový a voňavý. V první části se setkáváme s italskopražskou brusičskou rodinou Miseroniových, jejichž nevlastní dcera/syn Serafina se dostává do služeb samotného Rudolfa II. Sice jsem neocenila povahu vztahu mezi posledními dvěma jmenovanými, ale nepochybuji o tom, že císař byl přesně tak charismatický a ztracený, jak je zde načrtnuto. Atmosféra celkově odpovídá tomu, co o rudolfínské Praze vím, což nadšeně chválím! Druhá část se odehrává v Benátkách, kde Serafina nachází starou rodinu a nakrátko na Prahu zapomíná. Praha však nezapomíná na ni, a tak se tam opět na okamžik vrací... Knihu bych se nebála označit nálepkou fantasy a spíše než milovníkům historie bych ji doporučila čtenářům, kteří mají v oblibě i nějaké to kouzlo. Některé situace byly nedotažené, celkově bych ocenila větší popisnost. Autorka se asi bála, aby se nedopustila nějakého faktografického přešlapu. Ilustrační složku jsem bohužel nepochopila - nebyla mi blízká a ani neodpovídá ikonografii 16. století.