Zřídla
Kristýna Sněgoňová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422909/bmid_zridla-72T-422909.jpg
4
227
227
Pod našima nohama se nachází spousta věcí: třeba vodovody, plynovody, optické kabely, metro… Teda to zrovna v Brně ne, ale zato tam můžete narazit na magická Zřídla – skryté zásobníky mocné energie. Jejich Strážcem se může stát každý, kdo má dar a dokáže se na Zřídla napojit, ať už je to holka z knihovny, divný chlápek od vedle, nebo třeba nenápadný uklízeč z nádraží. Moc Zřídla se dá využít všelijak – třeba pro větší sílu, štěstí, lásku nebo tvoření úžasných věcí. Jenže teď mizí jedno Zřídlo za druhým a je jasné, že za tím stojí někdo ze Strážců. A může to být kdokoliv. Stahují se mraky a hrozí válka o tenčící se zdroje magické energie. Vítejte v magickém světě, který by klidně mohl být tím naším.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Příjemné čtení se zajímavou zápletkou. Ze začátku mě ovšem mátlo, že každá kapitola byla v ich formě a navíc se v promluvě střídaly osoby, takže člověk se musel soustředit na to, kdo zrovna mluví.
SPOILER
SPOILER
SPOILER
Konec poněkud nelogický - jdou po člověku, který chce uzavřít zřídla, aby pak poslední zřídlo uzavřeli sami? Proč?
Krev pro rusalku nasadila laťku vysoko a člověk se tak neubránil očekávání, s čím autorka přijde příště. Já byl připraven na všelicos, ale young adult coververzi Pratchettovi Noční hlídky zasazenou do Brna ne. Ale pozor, nemám problém ani s young adult, ani s Noční hlídkou a už vůbec ne s Brnem. Narazil jsem u dějové osnovy, která je neskutečně zdlouhavá v porovnání s tím, o čem pojednává. Kdyby to celé byla novela, ještě by zápletka jakž tak fungovala, ale při rozsahu čtyři sta stran, jsem se musel zuby nehty držet, abych už v polovině nepřeskočil rovnou na konec. Ona s tím souvisí i jistá fádnost děje, protože jak se věci mají začne čtenář tušit už někde ve třetině, přičemž Kristýna Sněgoňová je ale ještě v kolečku představování postav, světa a jeho zákonitostí. Nemluvě o skutečnosti, že některé motivy se opakují z předchozí knihy a tak najednou působí vysloveně otravě.
Nečetlo se to úplně špatně, avšak oproti Rusalce jsou Zřídla výraznějším posunem někam, kde mě to vůbec nezajímá.
Nápad i umístění super, jako nečetlo se to špatně, ale bylo to málo. Málo to šlo do hloubky a to jak u postav, tak u samotného klubu přátel historie. O něm toho víme opravdu málo, o jednotlivých postavách ještě míň. Víme něco víc o dvou postavách, z toho Barbarella mě většinu času štvala.. nemůžu si pomoct a musím srovnávat s Nočním klubem. A tím myslím hlavně fungování klubu. Tam to totiž mělo hlavu a patu, ale u našich přátel historie se to bohužel neděje. Mám víc otázek než odpovědí a některé (většina) věci prostě nedávají smysl!
Kristýna Sněgoňová si mě svými příběhy, ať už v povídkové sféře, nebo na románové úrovni, okamžitě získala. Zřídla jsou ale trošku složitější na čtení a následné rozebrání. I proto u mě dostali průměrné tříhvězdové ocenění.
Nápad zřídel je skvělý. O tom asi netřeba jakéhokoliv sporu. Horší je to ale s prostředím a v něm vloženými postavami. Jsou totiž poměrně tvrdé, násilné, agresivní a vulgární, s čímž, pravda, autorka úplně problém nemá. Zde to ale ztratilo trošku tu emocionální vsuvku, takže mě to moc nenutilo číst dál. Nebo jsem respektive měl problém se nějak začíst.
Knihu jsem nakonec dočetl, ale řekl bych, že ač z ní je cítit dar autorky dobře psát, chybělo mi v ní to, co jsem v Krvi pro rusalku našel hned na prvních stranách. Chuť v tom prostředí chvíli být a pokud možno z něj vůbec nevystoupit.
[audiokniha] Kniha mě překvapila. Příběh byl docela poutavý. Ze začátku mě hodně vadila mluva a sprostá slova a myslela jsem, že to bude problém a nedoposlouchám to do konce. Ale zdálo se mi, že pak už to docela odpadlo a nebo jsem si zvykla a nevěnovala jsem tomu pozornost. Dala bych víc prostoru Barbaře (a jejímu učení/rozvoji magie). Ocenila bych i větší prostor pro rozepsání charakteru postav, i hlavní byly načrtnuty tak nějak okrajově. Kniha se spíše soustředila na plynutí děje. Což je moc škoda. Za příběh bych dala klidně i 4 hvězdy...takhle se přikláním spíš ke třem. I Brno tam mohlo být vykresleno trochu detailněji (a celkově místa konání děje).
Všechno to začalo jako pomsta za sexuální obtěžování na pracovišti. Je tedy fakt, že kamarádky jsou obdařeny magickou silou, avšak původně chtěly dotyčnému jen vypít víno a načůrat do lahví. Je to ale jen úvod do magie a energie Zřídel, jejich strážců a lidí, kteří mají ten dar to vnímat a využívat. Sledujeme dobrodružný příběh očima více aktérů - Lidky, Lukáše a Barbary... a musíme si dávat souvislosti dohromady sami. Občas se vrátíme do minulosti a odkryje se před námi další kousek skládačky, což mě baví. Zřídla jsou zdrojem moci, jenže je vždycky něco za něco. Příběh chytí a nepustí!
Zřídla jsou skryté podzemní zásobníky mocné energie, která se dá využít nejrůznějšími způsoby, od těch neškodných až po smrtelně nebezpečné. Bohužel se zdá, že více berou, než dávají. Kristýna Sněgoňová dala dohromady poměrně silnou a atraktivní zápletku, kterou se jí daří udržet životaschopnou po celou dobu od první do poslední stránky. Řadou napínavých flashbacků odkrývá důvody přicházející krize, kterou pak dokáže bez mrknutí oka vyhrotit až do oslnivé katarze. Co mě z počátku trochu mátlo, bylo střídání osob, které příběh vyprávějí, aniž by mi byla podána jakákoli informace o tom, kdo se zrovna oné důležité úlohy zhostil. Promlouvá Lída, Barbora nebo Olga, Lukáš, Tomáš nebo Gabin? A co když vám cpe svou pravdu do hlavy někdo úplně jiný? Co mě naopak jako rodilého Brňáka potěšilo, je skutečnost, že se děj knihy odehrává v mém rodném městě. Šalinou na prýgl se tady sice nejezdí, ale Komárov, Obřany, Medlánky, Řečkovice či Kraví Horu důvěrně znám. A dost možná se mi některý ze Strážců dokonce producíroval pod okny…
Príbeh je ladený opäť noirovo a ja som si tú drsnosť a pochmúrnosť dosť užívala. S atmosférou teda problém nebol. Ani s tým, že sa tu striedali okamihy z minulosti a súčasnosti, tie boli dobre označené, takže som tápala len mierne. Problémom je zástup postáv, ktoré do príbehu vstupujú, no nemajú príležitosť skutočne sa čitateľovi predstaviť. Nejde len o to, že vo mne pre to nevyvolali žiadnu emóciu, ale hlavne som im nerozumela. Nevedela som, čo sa snažia dosiahnuť a prečo.
K čomu nenapomáhala ani samotná dejová linka. Nie som si úplne istá, o čom presne ten príbeh mal byť. Začínal pozvoľna, potom doslova prepadol cez okraj a končil tak náhle, až si nie som istá, či vôbec skončil. V niektorej recenzii som zachytila prirovnanie, že čítať túto knihu je ako dostať sa k tretiemu dielu šesťdielnej série bez znalosti prvých dvoch. Súhlasím. Stále som mala pocit, že som nedopatrením preskočila niekoľko kapitol, a teda mi unikla nejaká zásadná časť príbehu. Čo je škoda, lebo inak ma čítanie bavilo.
Po Krvi pro rusalku jsem se trošku bála, že budu zklamaná, ale nebyla jsem. Ani trošku, Zřídla jsou zase velká bomba. Je to originální, temný a zamotaný. Miluju na tom to, že vlastně ani nevíte, jak máte brát hlavní hrdiny a jestli jsou to záporný nebo kladný postavy. Úžasný je i zasazení do Brna, který znám jako svoje boty a o to lepší zážitek to je.
Hodně lidí kritizuje psaní z pohledu různých postav, že je to mátlo, ale mě to naopak udržovalo v napětí a děj to osvěžilo. Konec jsem si musela přečíst třikrát, ale zklamaná nejsem. Doporučuju!
(SPOILER) Tato kniha by byla o dost lepší kdyby byla psaná z pohledu jedné osoby či v názvu kapitoly bylo jméno dané osoby ze kterého úhlu to je. V nastalém zmatku jsem půl stránky někdy i dvě přemýšlel kdo vypráví a nemohl jsem se do té dané postavy vůbec vcítit možná psát s pohledu třetí osoby by prospělo. Pominu zmatek ve jménech kvůli více postavám a mnoho zdrobnělin či přezdívek tak tam také byl nedodělaný konec a spoustu nic neříkajících dějových liniích, které neměli začátek zápletku ani konec pomálu jako celý děj knihy. Kdyby postava hlavní kterou sledujeme děj opustila na začátku příběhu Zřídla by skončila stejně tak nevím k čemu tam vlastně byl. Myšlenka možná není špatná, ale raději bych uvítal 3 knihy z jednotlivými příběhy které by spojoval tento příběh.
Výborná myšlenka se zřídly a jejich usazení do Brna. Ale jak už někdo jiný podobně popsal: je to jako vytáhnout třetí knihu ze šestidíné série. Postavy jsou zmatečné, všude náznaky a nikde ucelený pohled. Širší souvislosti jsem začal vnímat někdy v polovině knihy. Postavy se chovají často divně. Také neustálé skákání do jednotlivých postav mi připadlo dost chaotické. Čtenář nedostává šanci se do postavy vcítit. Je to jakoby nás autorka poněkud neobratně vhodila do výrazně rozsáhlejšího světa a nebyla si jistá, které podstatné informace nám chce sdělit. Oproti výborné knize Krev pro rusalku je to slabé.
(SPOILER)
Už nějakou dobu chodím okolo paní Sněgoňové a čím dál víc se mi v ruce objevuje její jméno na knize povídek, nebo jako spoluspisovatel, tak jsem si řekl že zkusím nějakou její knihu.
Bohužel tato její kniha mě moc nenadchla.... Nejen že postavy byly ploché a chovaly se nelogicky jen proto, aby se posunul děj, který prosím pěkně byl děravý jak státní rozpočet, ale měl jsem celou dobu pocit, že autorka měla určitou představu a nechala tou představou postavy vláčet a jak už jsem říkal, chovat se nelogicky a ne-uvěřitelně. Díky to tomu jsem se ani s jedním charakterem nedokázal sžít a ke konci mě ani v podstatě nezajímalo jak to skončí.
Celkově to bylo myšleno dobře (skupina něčím ,,vyvolených,, lidí řeší peripetie...), ale zpracování už se nepovedlo. Neměl jsem ten wow efect, kdy hlavní hrdina získá nějakou ,,schopnost,, a později zjistí, jak moc velkou cenu za to vlastně zaplatí. Výše zmiňované postavy se nechovali a nejednali, jako by to tak mělo být... Celková premisa zřídel které se musejí hlídat, přičemž oni jsou to zlo? Podle toho se postavy měly chovat sobecky a vypočítavě jako upíři, ale vykresleny byly jako rytíři, kteří se ještě chovají hloupě.
Mám podezření, že by paní autorka nejraději psala růžovou knihovnu, ale mocí vervo se snaží prosazovat na poli sci-fi a fantasy.
Třetí autorčina kniha, která se mi dostala do ruky a třetí parádní počteníčko. Už základní nápad na zápletku je vynikající, stejně jako vykreslení postav. Brno znám, ale samozřejmě ne tak dokonale jako místní rodáci. Ti si to musí užívat dvojnásobně. Ve středu budu v Lískovci, tak se podívám po místním zřídle :-). Jestli nebude pod nějakou vinotékou.
Audiokniha - Palec na horu za nápad, za Brno, za drobné narážky, díky kterým jsem si to lépe dokázala představit skutečnější...
Ale už znovu ne! Na mě moc depka. S autorkou jsme si teda fakticky nesedly.
Já snad vezmu to Brno na milost. Skvělé to bylo. Tam, kde z Města v oblacích dýchala zmařená naděje hrdinů a z Krve pro rusalku čistokrevná deprese, tam se hrdinové Zřídel snaží schovat strach, touhu a smutek ze sebe samých za humor a zlehčování - neúspěšně. Je to syrové a procítěné. Ňaminka! Sněgoňové práce s emocemi jdou na víc než na jedničku a po 4 knihách můžu bezpečně říct, že už od ní koupím všechno, co v budoucnu napíše.
Ten príbeh mal aj svoje svetlé pasáže, ale nakoniec som sa vňom zamotal. Záver bol síce nečakaný, ale pointa mi ušla vo vedľajšej "šeline". Ale ako audio na zabitie nudy v zápche z práce to ušlo, autorka má potenciál.
Knihu jsem poslouchal v audio verzi a mohu říct, že to byl skvělý zážitek. Prvních pár kapitol mi sice dělalo problém se zorientovat (v knižní podobě by to nejspíše bylo lepší), ale když jsem pochopil svět, který autorka vytvořila, byl to nepopsatelný pocit nadšení.
Kniha je pro mě asi největším překvapením za poslední rok.
Skvělé!
Uchokniha.
Originální svět, originální hrdinové. Akční jízda, kde si nemůžete být nikdy jistí tím, kdo jí přežije, případně kdo je ten hodný a kdo zlý... Postupné prolínání z vyprávění více postav mi nevadilo, možná i díky audioverzi, kde hned podle hlasu bylo jasné, kdo danou část vypráví. Autorka nám nedává moc času na vydechnutí - akce střídá akci, prolíná se minulost se současností... Hned ze začátku jsem si oblíbila Barbaru, ačkoli doteď nechápu, jak to mohla chuděra celé fyzicky dát - zřejmě je něco pravdy na tom, že když už nemůžete, tak jste teprve ve třetině svých sil :-)
Poslechla jsem audioverzi.
Asi by bývalo stačilo si přečíst/poslechnout začátek, protože do konce se vlastně nic moc nezměnilo. Možná postačí i anotace. Tolik k ději.
Nalákal mě štítek "Brno", ale tak nebrněnskou knihu z Brna jsem asi nečetla. Místo, abych byla ráda, že děj probíhá ve známých místech, zmínky o konkrétním místopisu mě spíš rušily. Nejde o to, že je to fantasy, na což v Brně nenarazíte, ale v celkovém vyznění mi prostě Brno vůbec nesedělo. Přitom třeba Runový meč, což je taky fantasy Brno, v tom mi prostředí bylo blízké.
Asi k uvěřitelnému brněnskému prostředí nestačí použít občas slovo šalina nebo opsat mapu města. Navíc v audioverzi bylo několikrát řečeno cosi o pí*ovinách s dlouhým í, a to už vůbec nevím, jestli říkají někteří Brňáci. Já tedy ne. "Jedině s kratkym měkkim."
K audioverzi mám ještě výtku, že mi nebyla sympatická interpretace P. Lorencové. Ale to už je o osobních preferencích hlasů a typu projevu. Chlapi mi nevadili.
Štítky knihy
Brno magie městská (urban) fantasy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Město v oblacích |
| 2018 | Krev pro rusalku |
| 2020 | Amanda |
| 2021 | Šprti & frajeři |
| 2021 | Země v troskách |
Nedočetl jsem. Postavy jsou ploché a nezajímavé, stejně jako většina děje. Řekl bych že celý příběh je opředený tajemnem nicoty.