Zřídla
Kristýna Sněgoňová
Pod našima nohama se nachází spousta věcí: třeba vodovody, plynovody, optické kabely, metro… Teda to zrovna v Brně ne, ale zato tam můžete narazit na magická Zřídla – skryté zásobníky mocné energie. Jejich Strážcem se může stát každý, kdo má dar a dokáže se na Zřídla napojit, ať už je to holka z knihovny, divný chlápek od vedle, nebo třeba nenápadný uklízeč z nádraží. Moc Zřídla se dá využít všelijak – třeba pro větší sílu, štěstí, lásku nebo tvoření úžasných věcí. Jenže teď mizí jedno Zřídlo za druhým a je jasné, že za tím stojí někdo ze Strážců. A může to být kdokoliv. Stahují se mraky a hrozí válka o tenčící se zdroje magické energie. Vítejte v magickém světě, který by klidně mohl být tím naším.... celý text
Přidat komentář
Za mě zdařilá fantasy. Ve chvíli, kdy jsem se zorientovala ve jménech, už nebyl problém.
Je to originální, napínavé, akční, místy ponuré, ale občas se i zasmějete a navíc opět Brno. Styl autorky se mi velmi líbí.
Nespokojená jsem. Jako bych si vybrala knihu z uprostřed série. Všude samé náznaky náťuky a hrc konec.
A vyvalená jsem stejně jako po třetí kapitole.... Pořád mám jen tušení, o čem že to bude/je?
Po knížkách Krev pro rusalku a série Legiie, bylo pro mě trochu zklamání, příběh nebyl špatný, ale hrozně špatně se mi četl. Neustále přeskakování z postavy na postavu. Dopadlo tak že jsem se s žádnou nedokázal sžít. Čtení této knihy asi opakovat nebudu.
Moje první setkání s autorkou. Rozhodně doporučuji. U jiných autorů je někdy těžké sledovat příběhovou linku, když se vypravěč mění s novou kapitolou. Tady to bylo snadné. Postavy super a vykreslený svět zřídel taky. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jak kniha dopadne a za to dávám palec nahoru.
Sněgoňka začíná být jednou z mých nejoblíbenějších autorek. Její styl mi strašně sedí. Je docela zajímavá změna, že u autorky jsou hlavní postavy chlapi. Jasně, Zřídla jsou psaný z úhlu pohledu několika postav, ale přece jenom Lukáš byl tak nějak nejhlavnější.
Byla jsem tak nějak ne úplně přesvědčená, když jsem knihu dostala do ruky, ale jsem strašně ráda, že jsem si ji přečetla. Nakonec to bylo skvělý. Taková Brněnská Pragocalypsa... sort of :D
Super kniha. Vtáhlo mě to do děje, četlo se to skoro samo a takový konec jsem teda nečekala.
Působilo to na mne dojmem inspirace Lukjaňenkovými Hlídkami.
Ale bylo to mnohem temnější, stručnější, postrádající tu "širokou ruskou duši", což vůbec neškodilo.
Střídání děje v čase a ve vyprávění osob rafinovaně poutá pozornost v četbě.
Sněgoňová píše tak dobře, že u její prvotiny Krev pro rusalku a Město v oblacích si stále pamatuji o čem to bylo. Zřídla budou také patřit k nim.
Čteno po šestihvězdičkové Amandě, a proto poněkud zklamání. Nápad solidní, zpracování nebylo špatné, avšak žádná z postav mne ničím nezaujala ani nepřesvědčila o své věrohodnosti. Když budu trošku kritický: průměrný osmý díl scénáře nikdy nenatočeného fantasy seriálu o brněnských kuriozitách.
Velice zajímavý příběh, který se odehrává v Brně, což mám skoro za humny :-D Četlo se mi velice dobře, postavy byly sympatické, ale konec mě trochu zamrzel, protože mi tam chybělo nějaké větší vysvětlení, kdo, co, proč, jak. Možná je to nachystané na pokračování, ale jestli ne, tak hvězdička dolů.
Zřídla pro mě byla slabší průměr... Nebyla špatná, myšlenka dobrá jen si myslím trochu chaotická ve fungování samotných zřídel, v tom jsem se ztrácela občas. Styl psaní je skvělý a čtivý to vím už po tom co jsem četla Krev pro rusalku, o tom se nedá diskutovat. Ale něco mi tam stejně scházelo. Nějaká jiskra, zlom, akce, napětí... Ano, něco tam bylo ale přišlo mi to vcelku málo... Přišlo mi že jsem se s nikým nedokázala pořádně poznat a šup byl konec... Ale určitě si něco dalšího od autorky ráda přečtu :)
Tak za sebe musím říct, že se mi knížka docela dost líbila, a to nesu z Brna! :o)... skoro tolik jako Amanda. Tedy mnohem víc než Krev pro rusalku, to jsem nedal, tam bylo na mě už moc filosofování. Hezky civilně popisované Brno, celkem sympatičtí hrdinové a dobrý příběh. Ani na tom není tolik cítit, že to napsala holka (holky jsou obecně hodně o pocitech a málo o akci, pořád samé přemejšlení, tady to bylo ok, tak akorát...) a držel jsem palce Lutyni :o)
Knížka si myslím úplně nepovedla. Moc se mi nelíbila. Ale i tak myšlenka nebyla špatná, podání horší.
Jooo, tak tohle už byla jiná jízda než prvotina. Postavy mají duši, děj má začátek i konec a mé milované Brno tam...mňam, chutnalo
Tak, moje druhá kniha od této sympatické autorky již přečtená, prvně co bych na začátek pochválil je posun charakteru mužské hlavní postavy (Lukáš Richter), který byl opravdu zajímavý a stál za to si ho vyslechnout oproti postavě Dominika Stolbenka z Krve pro Rusalku, jelikož i když byl ze všech nejspravedlivější tak byl minimálně na tu malou facku. Ale abych se vrátil zpět ke Zřídlům, Richter byl opravdu fajn postava a je hezké jaké postupné zvraty se odhalí v jeho osobě a co měl všechno v plánu udělat, jenom jsem jak si nepochopil tomu velkému finále, proč se najednou začal (hlavně k Barboře, i když naštěstí jen slovně) chovat tak jak se choval, ale to je asi tak jediné co bych fakt hodně vytknul.
Byl docela problém se na začátku zorientovat, ale potom co se trošku víc seznámíte s postavami, ponoří vás to do toho světa a nemůžete už ven. Četlo se to hodně dobře, jen občas to bylo takové složitější k pochopení (hlavně ta Zřídla samotná a ty pocity těch postav, když s nimi navážou kontakt), taková jistá podobnost ruské literatury, skoro to působilo jako kdybych četl něco od Glukhovského, což není vůbec na škodu. Abych se ještě vrátil k postavám tak jsem rád že slečna Lewická dostala svou hlavní roli a bylo zajímavé ji sledovat v její novém způsobu života, kdy se poznává se Strážci, což byli též zajímaví svým charakterem, co mne třeba trošku mrzelo že postava Hellera nedostala o něco víc prostoru, protože jako záporák byl hodně zajímavý a mohl se víc do těchto věcí zaplést, nebo prostě a jednoduše jsme mohli vydávat mnohem častěji, ale chápu autorku, že se tam nemohlo všechno vejít. Též co musím pochválit je že se děj odehrává v mém městě a o to víc mne to těší, neboť jsem si dokázal představit zápletky na místech, kde jsem to dobře znal.
A pokud bych měl dojít k závěrečnému hodnocení, tak nemyslím si že tohle je něco, co by si zasloužilo pokračování, přesto můžu knihu vřele doporučit a hlavně to nevzdát hned na začátku, kdy z toho zřejmě budete mít na chvíli hokej, ale rychle se zorientujete a už je to pak v pohodě.
Za mne 9/10 a vrhnu se určitě co nejdřív na další dílo od této již zmíněné sympatické autorky jménem Kristýna Sněgoňová.
"Mohla bych... Je něco... co byste si přál?“
„Abys měla lepší hudební vkus. Ta písnička je strašná.“
„Mně se líbi.“
„To je mi líto.“
Tak tu je cítiť rapídny posun od knihy Rusalky. Hlavne čo sa týka hlavného hrdiny. Dominikovi z Rusally by som dal päsť medz oči, za to Lukáš Richter bol frajer. Žiadny mega hrdina, ktorý robil len tie správne rozhodnutia, autorka dokonale podala aj jeho zápory, a musím dodať, že ich bolo až, až. Pochváliť musím aj astrálne posuny v čase z niečim podobným som sa už dlho nestretol.
Trošku trvalo kým som sa začítal, hlavne mi zmätok robili prezívky v minulosti, ale rýchlo sa človek zorientuje a potom si príbeh užíva. Mrzí ma záporák Heller. Dúfal som, že bude viac zapojený do problematiky zřídel. Za mňa 5*. Som zvedavý, čo prinesie kniha Mesto v oblakoch.
Po slabším rozjezdu se autorka nakonec dostala do tempa. Komu se líbila Krev pro rusalku, určitě nebude zklamaný.
Jak začít? Asi bych hned na úvod zmínil, že podobně jako u Krve pro rusalku jsem měl nějaký čas problém se do knížky začíst a přestat mít problém s přeskakováním vyprávění z pohledu několika postav. Pak jsem si na to zvykl a knížka začala dost odsýpat, obě dvě linie se autorce povedlo pěkně rozehrát a de facto protnout v závěru, kde se odhalily odpovědi na některé neznámé a čtenáři dostali odpověď na většinu otázek. Stejně jako u Krve mi přišlo, že autorka umí nebo chce psát hlavní postavu (Lukáš Richter) tak, aby mě nějakým způsobem štvala a nebyla jasně vyhraněná podobně jako Dominik Stolbenk. Za co však patří obrovská pochvala je zasazení do Brna, podchod u kolejí na Mánesově už nikdy nebude mít stejný feeling :)
Štítky knihy
Brno magie městská (urban) fantasy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Město v oblacích |
| 2018 | Krev pro rusalku |
| 2020 | Amanda |
| 2021 | Šprti & frajeři |
| 2021 | Země v troskách |
Nebylo to špatné, ale ani mě to moc nezaujalo. Bylo to rozhodně originální a ke konci, tak jak je napsaný, vedla cestička z drobečků.