Příběh mladšího bratra
Ludmila Vaňková
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/565/bmid_pribeh-mladsiho-bratra-qo9-565.jpg
4
116
116
Zrození království série
1. díl >
Historický román z doby nejslavnějších křížových výprav. Vladislav II. získal královský titul od císaře Fridricha Barbarossy, ale nebyl dědičný, proto nejstarší syn Bedřich a jeho mladší bratr Přemysl Otakar ztratili rázem český trůn. Než se jim během dvou desetiletí podaří obnovit otcovo království, musí vést války s ostatními přemyslovskými knížaty, bojovat za císaře v Itálii a podniknout s ním křižácké tažení do Svaté země. Příběh budoucího českého krále Přemysla Otakara I. se odehrává v době častých bojů mezi přemyslovskými knížaty o český trůn. Sám Přemysl měl k němu až jako čtvrtý syn krále Vladislava daleko, ale po boku svého bratra Bedřicha, českého vévody, se podílel na dobývání otcova trůnu, který načas obsadil s pomocí Fridricha Barbarossy kníže Soběslav. Římský císař usiloval o vládu nad celým křesťanským světem a s českými rytíři vítězil v italských válkách namířených proti papeži, a přesto by nejraději rozdělil Čechy a Moravu na říšská knížectví, jež by se snadněji dala ovládat. Nepodařilo se mu to, i když k tomu nejednou zbýval malý krůček. Prozíravý Bedřich dokázal včas císařovým záměrům předejít a jeho mladší bratr na to nikdy nezapomněl. Přemysl se vypravil v čele českých rytířů na křížovou výpravu s císařem do Svaté země, kde se bojovalo o moc a válčilo s nevěřícími zběsileji než v Evropě. Bedřich zemřel ještě doma před začátkem tažení, Barbarossa zahynul o rok později v Anatolii. Křížovou výpravou skončil i příběh mladšího bratra a další osudy Přemysla se začaly ubírat cestou krále.... celý text
Přidat komentář
Celou sérii o Přemyslovcích na českém trůně jsem už kdysi četla, ale chtěla jsem si vše znovu obnovit. No, mám pocit, že dříve mne to bavilo více. Možná to bylo tím, že tento první díl byl zaplněn spoustou postav, ve kterých jsem se občas ztrácela, možná to bylo tím, že už mám na historické knihy větší nároky než kdysi.
Kromě často se opakujících jmen knížat a králů (ale tento problém měly všechny země), ještě spousta církevních hodnostářů, šlechticů, křižácké války, vše psáno poněkud rozvláčnějším stylem, prostě "mnoho psů zajícova smrt".
Autorka se se čtenářem neznalým historie nijak nemaže – člověk si při čtení připadá jako žáček, který se nepřipravil na hodinu. Opravdu VELIKÉ množství postav, zapletených do sítí vzájemných rodových vztahů (román bych směle nazval „rodokmenem v próze“), a čas od času i nejednoznačné literární vedení postav (někdy tápete, kdo že to je zrovna na scéně), mně činilo potíže a nutilo k častému listování zpět, což u čtečky není až tak jednoduché. Dočetl jsem jen díky Wikipedii – a do dalších dílů (ani do dalších autorčiných knih) už nepůjdu.
Přemyslovská historie a počátky království mě bavily ve škole. Nějaké ty staré pověsti a různé příběhy trochu přiblížily dobu. Přednášky a domněnky krásně dokreslily atmosféru těch vzdálených staletí. A paní Vaňková byla děsně zapálená, uměla psát a tvořit detailně.
Na mě až moc, i když ona nemůže za to, že se každý druhý jmenoval Vratislav, Bořivoj a Soběslav. Těch bylo. V průběhu čtení se mi proto hlavně mužské postavy hrozně pletly.
Ale příběh, včetně romantických příměsí, byl parádní.
V tomto žánri začína byť pretlak, pre mňa ten mix histórie a romantiky bol trochu moc dejepisný a postavy a ich problémy holčičí. Je to iný pohľad a isto si nájde svojich fanúšikov. Ako audio to rýchlo ubieha, ale bez poznámok sa za chvíľu začnete strácať v tých menách a rodových väzbách.
Celkem těžké na čtení, pokud nejste ultrahistorik a víte kdo byl kdo. :-D
Na začátku jsem se ztrácel v těch všech Vladislavech atp., což ještě umocňuje přechod mezi vypravěči, kde je trochu zmatečné z jakého pohledu je to vyprávěné.
Přehled paní Vaňkové byl neskutečný, i přesto že si to podle mě dost romantizuje, ale tolik postav nemá v knihách snad ani George R. R. Martin.
Celkově hodně dobře popsaná historie.
Velmi jsem se napřemýšlela, co mi na této knize podvědomě vadilo, ačkoliv mám historii ráda. Pořád si nejsem úplně jistá, ale asi to bude tím, že nemám rada tento druh polidšťování dějin. Občas nepřehledné poskakování mezi různými vypravěči, místy a časovými linkami tomu taky nepomáhá. A stoprocentně nechci číst o zacházení s ženami jako s věcmi, jako by to bylo nějaké dobrodružství, jakkoliv se všichni vždycky hájí tím, že tenkrát to tak bylo.
Snad si nevysloužím hněv fanoušků, rozhodně nechci dílo nijak odsuzovat. Už z prvních kapitol bylo lze poznat autorčin naprostý přehled v tématu. Belhal jsem se za ní s otevřeným rodokmenem Přemyslovců a vyplazeným jazykem.
Výše uvedené není stížnost, spíše se jedná o pochvalu. Ovšem ta forma.. Pro mě naprosto nečitelné. První kapitoly se skládají víceméně z přímé řeči, zatímco protagonisté a kulisy (celé to působilo spíše jako divadelní hra) a dokonce i časové linky se střídají naprosto nepřehledně. Stále jsem však věřil, že se pročtu.. Ovšem v kapitole, kdy malý chlapec Přemysl Otakar (zde se tituluje Přéma - měl jsem pocit, jako na výročním zasedání UVKSČ, tam byl taky saméj Kléma atp) šeptá svojí mamince do ouška "já budu českým králem" [klišééé´eeehh] a o pár stránek stránek dál se dočítám, jak růžolící Adléta jektá při milování zuby, s klidem knihu zavírám a odkládám. Edice Večery pod lampou s nadrženou panímámou není moje nejoblíbenější.
Po 9 knihách Ebertové jsem se rozhodl si přečíst to málo, co o této strašně zajímavé době píší naši autoři. Jediné co mě ještě napadá je Svátkův Poslední Vršovec. A to je z r. 1892. První polovina je tak trochu učebnice dějepisu. Té literatury tam je pomálu. V další čtvrtině přijde zcela nelogický skok a popisuje se situace okolo Jeruzaléma. Na uvedení poslední čtvrtiny by toho bývalo stačilo 10%. Raději se měla autorka věnovat Přemyslovcům. Ta poslední část je asi nejlepší. Už tam je vedle historie i nějaká literatura. Proti Ebertové je zajímavý zcela rozdílný pohled na charaktery míšeňské dynastie. Kvalit pentalogie tento román zdaleka nedosahuje, ale proti Bábě je zase výhodou vynechání prvků červené knihovny.
Kniha se mi relativně líbila. Příběh, který vypravuje je zajímavý, ale psán je dost nepřehledně. Množství postav postav je zde zbytečně přehnané, určitě by to šlo trochu osekat. Knize by také pomohlo, kdyby zde byla více užívána přímá řeč a příběh nebyl vyprávěn z pohledu tolika vypravěčů.
Ludmila Vaňková je mistryně historických románů, ale tohle byla trochu slabší série. Tedy v porovnání s těmi ostatními. Oproti ostatním jsem častěji odkládala a těšila se, až přečtu méně záživné části a poskočím k těm lepším.
Historický román o době Přemyslovců, začínající koncem vlády krále Vladislava II. (1172) a končící za vlády Oty Konráda II. (1189). Tím mladším bratrem je myšlen budoucí významný přemyslovský král Přemysl Otakar I.
Ludmila Vaňková dala dohromady skutečné historické události a vystavěla kolem nich příběh, který zcela určitě není pravdivý slovo od slova, protože k tomu chybí dostatek historických pramenů, ale nemáte problém uvěřit, že se historie mohla nějak takhle odvíjet. Daleko důležitější je, že dala dohromady povahy a charaktery postav, takže pak sedí i do jejich jednání. Sledujete třeba to, jak se Přemysl postupně odcizuje od své první manželky, kdy cítíte, že každou chvíli mezi ně přijde konečný rozkol.
Není snadné udržet si v knize přehled, kdo je kdo, zejména když většina postav má jen jedno křestní jméno. Sledovat hlavní postavy však není tak obtížné.
Příběh je vyprávěm z mnoha pohledů, takže lépe pochopíte jednání konkrétních postav. Největší část příběhu je pak věnována Přemyslovi, sebevědomému a chytrému dospívajícímu mladíkovi, a Bedřichovi, který má po celou dobu svého panování na stolci českého knížete potíže si jej udržet, a to zejména díky zahraničním zásahům ze strany císaře Barbarossy.
Přibližně polovina knihy se pak věnuje druhé a třetí křížové výpravě. Chápu, že se jedná o události, které velmi ovlivnily evropské země i arabský svět, ale věnovat tomu polovinu knihy mi přišlo zbytečně moc. Na druhou stranu jsem tak začal lépe chápat dějiny křížových výprav. Po většinu této části knihy jsou pak osudy českých a moravských zemí upozaděny.
I tak se těším na další pokračování a věřím, že se dílem Ludmily Vaňkové časem prokoušu až někam k husitským válkám.
Moje nejoblíbenější spisovatelka historických románů. Pomohla mi překonat čtecí krizi. Román z doby vlády Bedřicha sleduje osudy mladého Přemysla Otakara I. a boj o křesťanská království v blízkosti Božího hrobu. Uchvacuje mě, jak spisovatelka dokáže do jedné věty zhustit spoustu informací a její přehled o příbuzenských vztazích té doby. Jenom menší dějová chybka ohledně dcery Bedřicha Ludmily, budoucí manželky hraběte z Bogenu. Nejdřív mu Přemysl upřesňuje, kdo vlastně Ludmila je ale už při cestě křižácké výpravy se ptá na svou sestru a možné neteře a synovce :)
I já tuto knihu odložím a ještě jednou se někdy později k ní určitě vrátím. Bohužel nejsem ani v první třetině a pořád se musím vracet a hledat kdo je kdo. Ale chápu že toto historické období si to vyžaduje. Jinak paní autorku čtu velice ráda, proto se nejprve musím lépe zorientovat v těch Přemyslovcích a potom to snad přelouskám.
Tak dočteno, nezklamalo. Ale dalo mi to trochu zabrat . Ne příběh z českých dějin, ale historie okolo křižáckých výprav. Vím, paní spisovatelka je perfekcionalista a tak snaha ve stručnosti uvést čtenáře do dějin okolo historie svatých válek, panovníků, bojů o trůny, rodových propletenců a křižáckých výprav v rozmezí tolika let mi dalo pořádně zabrat ( ale stejně jsem se v tom ztrácela ). Ale o to víc se těším na další část našich dějin.
Knihy od paní Vaňkové miluji. Ale tuto jsem četla hrozně dlouho. Pletlo se mi moc postav, nějak jsem se nemohla zorientovat...uvidím druhý díl
Stárnoucí král Vladislav, aby předešel obvyklým přemyslovským bojům o panovnický stolec, postupuje ještě za svého života svou korunu prvorozenému synu Bedřichovi.
To se nelíbí ani českým stařešinům, kteří si zakládají na právu volit svého knížete, ani ostatním Přemyslovcům. Ale ani císaři, který by rád zasahoval všude, kde mu kyne nějaký prospěch.
Královská rodina je vyhnána nejdříve do Durynska a pak najde útočiště na míšeňském dvoře. Na místo vladaře je dosazen donedávna vězněný Soběslav.
Autorka nás provede Čechami, Moravou císařským dvorem i Svatou zemí. Je konec dvanáctého století a křesťanská Evropa se rozhoupala ke křížové výpravě.
To jak události navazují na sebe, jedna ovlivňuje další a všechno souvisí se vším, moc pěkně napsáno.
Souhlasím, že postav je tu záplava, ale ještě jsem nenašla takovou, která by byla zmíněna zbytečně. Každá z nich ovlivňuje svým jednáním, nebo jen bytím další události. Jelikož je to sága zahrnující několik století, je možné že se to projeví až v příští nebo přespříští knize či generaci. Já to beru jako jeden z velkých bonusů, protože při každém opakovaném čtení této obsáhlé kroniky stále nacházím nové detaily, které jsem minule nevnímala.
Knížky od paní Vaňkové mám moc ráda, ale touhle jsem se chvílemi dost prokousávala. Paní Vaňková je velice pečlivá a náročná sama na sebe a tudíž i na čtenáře. Začínala jsem dvakrát, po prvních dvou kapitolách jsem si musela nejdříve nastudovat z jiných zdrojů rodokmen Přemyslovců z daného období a až pak jsem byla schopná se vyznat v opakujících se jménech a začít znova. Vím, že tak to prostě bylo a měla-li knížka zůstat historicky věrná, jinak to ani nešlo, ale - fuj to byla fuška! Zase jsem ale o něco sečtělejší.
Přenesení děje do oblastí křižáckých válek bylo v plném kontextu určitě nezbytné, ale v daném momentě dost matoucí.
Celkový dojem: jsem ráda, že jsem se knížkou prokousala, jako zdroj informací nedocenitelná. Ale chvílema jsem tápala, což mě rozčilovalo.
Naprosto souhlasím s komentáři níže. Ač miluju historické romány, tady jsem se hned od začátku ztrácela a nemohla se začíst. Knihu odkládám na neurčito, možná k jejímu přečtení nebyla ta správná doba. Asi se k ní někdy vrátím, ale teď si radši spravím "chuť" něčím jiným.
Štítky knihy
Přemyslovci křížové výpravy české dějiny český středověk Přemysl Otakar. I., 1155/1167-1230 Fridrich I. Barbarossa (Rudovous), 1122-1190 Adléta Míšeňská, 1160–1211 Konstancie Uherská, 1180-1240 Vladislav Jindřich, 1160/1165-1222 historické rományAutorovy další knížky
| 1997 |  Cval rytířských koní |
| 1994 | Král železný, král zlatý |
| 2004 | První muž království |
| 1995 | Žebrák se stříbrnou holí |
| 2008 |  Příběh mladšího bratra |
Autorku jsem četl s velkým zaujetím, první knihy o Přemyslu Otakaru ll. nebo sci-fi,byly velmi poutavé a pro mě výborné. Nyní jsem zkusil starší dobu, ale přebíhání z české historie do křižáckých válek mě zklamalo. Asi tam jsou historické souvislosti, ale méně by bylo více.