Zrození státu: Prvotní civilizace Starého světa
Petr Charvát
Autor, vlastní odborností klínopisec a archeolog, předkládá v práci souhrn současných poznatků o hospodářských, společensko-politických a duchovních proměnách, které vedly ve výše uvedených oblastech ke vzniku prvních státních celků. Svůj výklad opírá autor zejména o detailní rozbor archeologických pramenů. V závěrečném shrnujícím oddíle zdůrazňuje, že "vstup státu do lidských dějin" nebyl podmíněn pouze faktory ekonomické povahy (jak problematiku vysvětlovalo zejména starší bádání) - dle Charváta sehrály v tomto procesu důležitou roli změny ve společensko-politické sféře a v oblasti duchovní a kulturní lidské tvorby. Monografie věnovaná zrodu a rozvoji státnosti ve vybraných civilizacích starověkého Orientu - v Egyptě, Mezopotámii, Indii a Číně.... celý text
Přidat komentář
Veľmi zaujímavé zhodnotenie vývoja najstarších štátov podľa najnovších poznatkov v archeológii, kde je poznať posun oproti starším interpretačným prácam. Ako je vidieť, stále sa objavujú nové veci aj v tejto oblasti. História sa upravuje...
Štítky knihy
Indie Čína starověk Mezopotámie dějiny civilizace starověký Egypt starověké civilizace čínské dějiny
Autorovy další knížky
2002 | Dějiny evropské civilizace I. |
2007 | Zrod českého státu. 568-1055 |
2004 | Boleslav II. |
2011 | Zrození státu: Prvotní civilizace Starého světa |
2011 | Václav, kníže Čechů |
Petr Charvát si klade za cíl vyplnit mezeru v českých publikacích o archeologickém bádání v oblasti vzniku, rozvoje a stabilizace prvotních útvarů lidských dějin. A to se mu zcela jistě daří. Kniha obsahuje detailní poznatky z nových archeologických výzkumů (před rokem 2011), je plná podnětných archeologických a antropologických zajímavostí a nebojí se načrtávat různé hypotézy. Slouží tak jako vhled do vědeckého přemýšlení zkušeného historika. V tom je kniha opravdu skvělá.
Na druhou stranu, závěrečná shrnutí působí příliš obšírně, rozkročená mnoha směry, v podstatě tu chybí ucelená a systematická odpověď na to, jak se tedy rodí stát. Zkraje předposlední shrnující kapitoly se objevuje důležitá myšlenka, že archeologie v posledních letech ukazuje, že pravěký člověk žil v relativní hojnosti a neplatí tedy, že by společenské změny byly motivovány strachem z nedostatku. V úplném závěru pak čtenář dostane takový výčet toho, co zakladatelé prvotních států lidem oproti minulým uspořádáním nabízeli (hmotné zaopatření, bezpečí, prestiž, duchovní sféru) a myšlenku, že prvotní státnost do světa vnesla koncept zoon politicon = člověka zvyklého žít jako občan v politickém kolektivu. Zbytek si tak trochu musí poskládat sám z velkého množství informací (hlavně z rozsáhlé předposlední kapitoly).