Zrození vrány
Jiří Vítovec
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458191/bmid_zrozeni-vrany-Zld-458191.jpg
4
17
17
Knižním debutem autora Jiřího Vítovce (* 1994) je hned tetralogie ZROZENÍ VRÁNY, která již od začátku klade čtenářům nemálo otázek. Co stojí za podivným chováním dětí v nápravném zařízení? Proč středověké město sevřel strach před blížícím se svátkem? Komu patří oči slídící ve tmě jeskyně a jaké tajemství ukrývá psychiatrická léčebna? Čtyři příběhy, které spolu zdánlivě nesouvisejí, a přesto se v nich hrdinové svými rozhodnutími ovlivňují. Čtyři příběhy lidí napříč časem, kteří se snaží dosáhnout jen běžné touhy každého člověka – lepšího života. Když se však jejich plány střetnou s vypočítavostí jiných, musí konečně čelit vzpomínkám a touhám, které už dávno pohřbili. Události spojující tyto osobní souboje vytváří příběh nový, v němž zápas o svobodu, lásku, zdravý rozum i holý život získává jiný rozměr. ZROZENÍ VRÁNY – kniha, v níž hlavní postava hraje druhé housle.... celý text
Přidat komentář
S originálním způsobem čtení, který byl doporučován, jsem se ještě nesetkal, ale bylo to dosti zajímavé. Povídky jsou napsány různorodě, poutavě a čtou se takřka jedním dechem. Dostat se k podstatě a jádru díla je dost obtížné a možná to ani nelze, což by mohlo odradit čtenáře toužící po jasném vysvětlení, o čem kniha je, přesto má cenu se snažit význam najít. Osobně mě nejvíce zaujala povídka Chrám. (pozn. Calipo)
Autor mě v úvodu nabádal, abych četl v nestandardním pořadí. Rozhodl jsem se pro 1,4,3,2 a funguje to dobře.
V prvních pár nešikovně napsaných odstavcích jsem začal obávat těžké amatéřiny, ale to bylo téměř naposledy, co se takové náznaky objevily. Naopak, rychle jsem si zvykl na styl vyprávění z pohledu vševědoucího vypravěče, který se sice soustředí na ústřední postavy, ale přesto se nikdy nezapomene pozastavit nad zdánlivě nepodstatnými detaily. Z počátku mě rušily dlouhé popisy, ale jakmile se ke slovu přihlásila první záhada, plně jsem docenil atmosféru, kterou důraz na prostředí a detaily vytváří. Měl jsem chvílemi pocit, jako bych četl malbu, která není skutečná, ale možná skutečnost předčí svou krásou.
O něco slabší je samotný děj. O rozuzlení a závěr příběhu skoro nejde, četl jsem především pro způsob, jakým jsou příběhy psané, ne až tak pro to o čem jsou.
Zároveň je to ale škoda. Možná by bylo lepší zmínit toho méně, nechat čtenáře se beztížně se vznášet v neurčitosti záhadného světa. Jakmile totiž jedna z postav vysvětlila, jak a co a proč a kdo (nebo alespoň jak si myslela, že to bylo), nemohl jsem se ubránit pocitu zklamání. Po všem tom budování a náznacích se vysvětlení zdálo tak nějak obyčejné. Příliš jednoduché.
Ze začátku jsem se vážně obával, že budu zklamán celkově. Ale čím dál jsem se dočetl, tím víc se mi kniha líbila. Jen slabší děj ji nakonec připravil o jednu hvězdu z pěti.
Ovšem pokud Jiří Vítovec svým nezaměnitelným stylem někdy napíše delší plnokrevnou fantasy se vším všudy, rozhodně má mou pozornost.
zase jednou forma zvítězila nad obsahem; četl jsem podle doporučení autora na přeskáčku (Jeskyně - Chrám - Léčebna - Rájová), ale neshledávám v tom nějakou hodnotu navíc, podobným způsobem lze v podstatě číst každou knihu a nabýt tak jistého "postmoderního" dojmu
Takové 3,5*. První dvě povídky se mi líbily hodně, líbí se mi jazyk knihy. V půlce bych to hodnotila na plný počet, proto zaokrouhlím teda nahoru.
Druhé dvě povídky jsem ale asi nepochopila. Asi určitě. Třetí jsem nepochopila vůbec a čtvrtou chápu tak, že má jako propojit všechny dohromady, ale podle mě to bylo i zbytečné svazovat všechno do jednoho snopu.
Knížka mě překvapila , protože je velice jiná. Asi bych ji dokázala přirovnat ke knize Útočiště jen by to chtělo více propracovat a pospojovat dohromady. Přesto na mě knížka zvláštním způsobem zapůsobila. A to, že se dají číst příběhy v libovolném pořadí, je velice zajímavý koncept. Realita a mystično se zde prolínají a nechávají na čtenáři jak si některé věci vysvětlí. Určitě to nebude čtení pro každého, ale já jsem moc ráda, že mě tato knížka neminula. Musela jsem hodně namáhat své mozkové závity. Odpočinková určitě není.
Zrození vrány je kniha plná neočekávaných zvratů, které nenechají čtenáře ani na chvíli v klidu.
Kombinace reálných motivů jednání jednotlivých postav s prvky mystična vytváří dílo hodné pozornosti zvídavého čtenáře.
Vřele doporučuji!
Čtyři příběhy, se kterými můžete experimentovat a číst je v libovolném pořadí a přesto se vám v určitých momentech propojí. Vy sami si volíte cestu příběhy, které vás pomalu ale jistě vedou do cíle, kde vše začne dávat smysl.
Originální a čtivá kniha, která ve vás vzbudí touhu dozvědět se víc :)
Ten pocit... když se dokážete do knížky "vcucnout"... když dočtete a víte, že tohle vám v hlavě zůstane strašně dlouho... když dočtete a okamžitě chcete začít znova, od začátku... a vlastně nechcete začít od začátku, ale chcete spíš víc... když přemýšlíte, jestli vám mezi řádky ještě něco neuteklo... když vám to celé přijde tak blízké a povědomé a přesto nové, cizí a vzrušující… Zrození vrány si jistě zaslouží pozornost a čestné místo v každé knihovně.
Zrození vrány
Čtyři zdánlivě naprosto odlišné příběhy jsou přeci jen propojeny. Hrdinové příběhů, napříč časem, jeden druhého do jisté míry ovlivňují. Tím dojde k nenápadnému, ale podstatnému propojení.
Kniha mě neskutečně zaujala. Každý jednotlivý příběh jsem hltala a s napětím čekala, jak to dopadne. Místy se jedná o fantasy a jinde zase o velmi uvěřitelný příběh. Autor zajímavě propojuje mystično a realitu, s místy lehce strašidelnými prvky.
V knize najdeme doporučení k pořadí čtení jednotlivých příběhů, což považuji za zajímavý prvek. Pokud nebudete číst příběhy chronologicky, jak jdou za sebou, dostanete jiný a zajímavý pohled. Nicméně já jsem zvolila klasiku s i tak jsem byla velmi spokojená.
Knihu bych mohla rozhodně doporučit.