Ztracen v zemi mamutů
Pavel Radosta
Země mamutů série
1. díl >
Dospívající chlapec Niam žije v jednom z největších sídlišť lovců mamutů v období doby ledové. Učí se, jak ulovit zvěř, je svědkem velké výpravy na soby i strachu dospělých mužů z medvěda nebo ze lva. Jednoho dne lidé zahlédnou poblíž svého ležení kouř a to může znamenat jediné – cizince mající zálusk na jejich zásoby. Je třeba vyhledat bezpečnější místo, avšak Niam se ztratí a sám bloudí krajem. S příchodem zimy jej najde sestra Žíně a oba sourozenci vyváznou z nebezpečných situací díky tomu, co se dříve naučili. Čtivé vyprávění plné dramatických situací podložené současnými antropologickými poznatky přibližuje období, které zpracovával tak rád klasik tohoto žánru Eduard Štorch.... celý text
Dobrodružné Literatura česká Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Tympanum , Slovart (ČR)Interpreti: Ernesto Čekan
více info...
Přidat komentář
Velmi realisticky popis zivota v praveku...jen pribeh hlavniho hrdiny trochu pokulhaval a kdyz se konecne rozjel, kniha skoncila. Priklanim se k predchozimu komentari, ze cloveka prekvapi kolik ruznych druhu zvirat a kolika ruznymi zpusoby lze zabit.
Sympaticka Zine, saman v nadpise a nadeje, ze si Niam vyhledne nejakou zajimavejsi divku, me motivuji k precteni dalsiho dilu.
Ps.: Ach, ty nadherne ilustrace.
S hodnocením počkám, až knížku se synem (11) dočteme. Mírné varování je potřeba ale vyslovit hned.
Jsme zhruba ve čtvrtině a skoro v každé kapitolce (tudíž zhruba na každé druhé stránce), chlapci nebo dospělí muži uloví nějaké zvíře a občas je to na literaturu pro děti celkem drsné. Většinou Vám nejdřív autor popíše, jak je zvířatko roztomilé, aby vzápětí umřelo bídnou smrtí. Mamut tedy zabere stránek víc, ale o to větší je to řezničina (navíc mi způsob zabití nepřijde moc reálný). Až si říkám, co ještě autor prostřednictvím našich hrdinů zprovodí ze světa. Pprávě to byl na jedné stránce lumík a sovice sněžná a podle obrázků předpokládám, že v další kapitolce nás čeká labuť. I můj syn, který je zvyklý na ledasco, prohlásil, že knížka je dost morbidní. Číst chce ale dál....
Příběh, způsob psaní, zvolená slova, detailní informace o tehdejším životě, ilustrace, trvalé napětí, velkou míru uvěřitelnosti, vše chválím. Vlastně mi nevadí ani konec příběhu, baví mne možnost vlastních závěrů. Četla jsem nahlas s rodinou, diky tomu jsem nic nepřeskakovala a mohla si užívat text. Za mne super počin.
Celkove hodne prijemne cteni s kratkymi kapitolami, takze idealni do MHD nebo pokud nemate moznost cist souvisle. Jednu hvezdicku jsem musel odecist za zaver. Trochu to pusobilo, ze ve 3/4 knihy se zacina rozvijet zapletka, podle ktere dostala kniha nazev a pak prisel rychle konec. I celkova stylistika byla jaksi zrychlena, jakoby autor trochu ztratil zajem psat a chtel to rychle ukoncit. Porad je to ale prijemne oddychove cteni od vaznejsich knih. Super.
Jako malá jsem nikdy nečetla Lovce mamutů ani jiné dobrodružné knihy. Tuto dostala dcera k Vánocům a těžko říct, jestli se jí bude líbit. Možná je spíš pro kluky a pro starší děti. Kniha je o chlapci Niamovi a jeho kmeni. Je plná syrovosti, zvířata jsou zabíjena kvůli jídlu, žádný soucit. Ale je také plná pochopení přírody, zručnosti lidí. Bonusem jsou krásné ilustrace.
Knihy o pravěku, ať už to bylo románovým stylem Eduarda Štorcha, nebo spíše takovým dokumentárním Josefa Augusty, pro mne byly v dětství stěžejní a nezbytné. Plus samozřejmě neoddělitelná obrazová genialita Zdeňka Buriana. Dále si vybavuji snad jen dílka Semjona Karatova Rychlonohý Džar, Udet syn divočiny Hedy Halířové, nebo Mamuti táhnou do bažin od Bohumíra Fialy. Proto počin Pavla Radosty (i když se značným odstupem časovým, věkovým) vítám, je psaný stylem dobrodružných děl někdejší populární edice KOD, ve světle moderních poznatků jsou některá "fakta" o životě tehdejších lidí změněna, upravena, doplněna, a autor sám není v oboru paleontologie, archeologie úplným laikem...
Autorovy další knížky
2022 | Ztracen v zemi mamutů |
2023 | Šaman ze země mamutů |
2021 | Lidožrouti |
2015 | Moje země |
2010 | Brno |
půjdu proti proudu s hodnocením, protože to jediné, co se mi na knize líbí, jsou ilustrace, ovšem text je jeden velký kompilát:
první tři čtvrtiny knihy jsou do slova a do písmene plagiát Lovců mamutů: epizody jsou jen přeskupené v chronologii jednoho roku, takže je lze podle předlohy odškrtávat, i s úplně stejnými motivy, zápletkami, druhy lovených zvířat atd. (v okamžiku, kdy jsem dočetl k "tučným lumíkům", měl jsem chuť knihu odložit), Radostova modernizace spočívá hlavně v tom, že ústřední dvojice dětí musí být chybující chlapec a šikovné děvče (Kopčem a Veverčák neobstojí jako genderově vyvážená dvojice); teprve závěrečná čtvrtina otevře "těžce dobrodružný", akční a naprosto nevěrohodný příběh inspirovaný indiánkou či komiksem z ABC: namísto záměru opravit Štorcha Radosta spoustu chyb spíš přidal, zvláště co se týče popisu sociálních vztahů a chování v tlupě či psychických schopností postav lovců (např. pojem o neexistujících bytostech máme až z doby před 6 000 lety výhradně u obyvatel městských států, proto scéna, v níž pravěcí lovci modelují hliněné sošky a baví se výrobou kompozit, tj. skládáním různých částí zvířecích těl v jedno, je blbost)
jazykově je dílo na úrovni tvůrčího psaní s minimální slovní zásobou a chybami začátečníků, kterému chybí jednak redaktor, jednak styl = autorský záměr se v průběhu psaní evidentně několikrát změnil, stejně tak modelový čtenář: jednou to má být zábavná učebnice pro děti, pak dynamizovaný popis života lovců a sběračů, pak Kodovka s prvky humoru pro dospělé, jindy Večerníček o človíčkovi, nakonec Kruanova dobrodružství
číst pokračování (vypadá to, že budou další díly) fakt nemám zájem ani odvahu