Ztracená manželka
Alyson Richman
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551636/bmid_ztracena-manzelka.jpg
5
525
525
V posledních chvílích klidu v předválečné Praze se do sebe zamilují mladá studentka umění Lenka a medik Josef. S vírou v lepší budoucnost se vezmou – jejich sny jsou však brzy zničeny blížící se nacistickou invazí. Lenka a Josef jsou rozděleni a musí čelit válce každý sám. Josef emigroval do Ameriky, kde žije úspěšný život uznávaného porodníka. Stále však v hloubi svého srdce myslí na svou lásku, Lenku, která zůstala v okupovaném Československu. Má za to, že zemřela během války. Lenka však přežila, dostala se do nacistického ghetta Terezín, kde se spoléhala na své umělecké dovednosti a vzpomínky na manžela, o kterém už ani nedoufala, že ho znovu spatří. Pak, po desetiletích odloučení a tisících kilometrů, které je od sebe dělily, v New Yorku dojde k nečekanému setkání. Narazí na sebe a mlčky se pozorují. Poznají jeden druhého? Využijí druhé šance, kterou jim nachystal osud?... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2024
,
Kanopa
Originální název:
The Lost Wife, 2011
Interpreti: Zuzana Slavíková
více info...
Přidat komentář
Příběh osudové lásky, které nebylo přáno. Druhá světová válka zničila vše. Vše co bylo krásné, co mohlo být krásné. Velmi realisticky napsaný příběh. Musím zmínit, že mne mimo jiné dojaly i vzpomínky hlavního hrdiny na svou lásku, které místy vyznívaly velmi poeticky. Taková to byla láska... Moc dojemně napsané.
Milostný příběh na pozadí válečných hrůz koncentračních táborů. Lenka a Josef, jen pár dnů manželé a každý se ocitl jinde. A po šedesáti letech se potkají na svatbě vnoučat. Dojemně smutné čtení, místy nevěrohodné, možná jakási naivita americké autorky v českém prostředí.
Nemám slov a teda už dávno se mi nepodařilo přečíst knihu ve všedních dnech za dvě odpoledne.
Na pozadí válečných hrůz je vykreslen tak krásný příběh o lásce dvou lidí, která, i přes odloučení, přetrvá celý jejich život. Ačkoliv nám autor již v první kapitole vlastně řekne, jak celý příběh končí, stejně mě na konci knihy běhal mráz po zádech. Neuvěřitelný, krásný.
Další z knih, která nám přibližuje hrůzy druhé světové války, konkrétně holocaust. Začátek knihy byl takový nijaký, ale potom jsem se začetla, že už jsem knihu jen těžko odkládala a musela jen číst dál a dál. Doporučuji k přečtení !!
No, pro člověka, který přečetl už hodně knih o válce a holokaustu, nebude tohle žádný odvaz. Příběh o hrůzách války a koncentráku, který byl už předtím napsán stokrát v jiné podobě.
Pohled na předválečné Československo očima Američanky knize místy taky ubírá na autenticitě, nějaké drobnosti v knize mi přišly hodně nereálné (jako třeba: (SPOILER) Amalie jen tak náhodou najde ve Vídni na ulici dopis s americkou adresou, napíše onomu neznámému Židovi žijícímu v Americe a barvitě mu v dopise v němčině vylíčí, jak hrozná je situace v Rakousku po Anšlusu. Na to ji onen dobrodinec pošle peníze na cestu do Ameriky. - To jako vážně?! Tehdy byla silná cenzura, pošta, zvlášť ta, která mířila do USA, se kontrolovala, dopisy se otevíraly a četly. Tenhle způsob útěku by se podle mého tedy nikomu nepodařil.)
A takové drobnosti mi prostě při čtení vadily, kvůli nim to pro mě byl jen další romanticky přehnaný tuctový příběh, který vypadal nereálně.
Kniha mě prostě chytila a nepustila...Zajímavé vykreslení hrůz holokaustu a jeho následků...Rozhodně stojí za přečtení.
Knihu jsem si vyloženě vychutnala. Nutila mě, abych ji četla pomalu, abych ji neodbývala a pěkně si prožila ten bravurně napsaný příběh. Protože pokud například stojíte před skvělým obrazem nebo posloucháte neuvěřitelnou hudbu, také nechcete jen tak rychle odejít. Možná se k tomu obrazu ještě jednou vrátíte a tu hudbu si pustíte znova. Tak jsem si já několikrát četla různé části a věty a nechala se unášet jejich krásou. Autorka má skvělý dar vyprávět a to co říká, má hlavu a patu. Moc doporučuji.
Opět téma holocaustu - Terezín,Osvětim , návrat,shledání po letech . Konec mě moc nenadchnul, mohl být obsáhlejší , jakoby to autorku už nebavilo a chtěla to rychle ukončit.
Tyto hrůzy by se měly připomínat, aby už nikdy nenastaly. Můj obdiv patří každému, kdo tímto peklem prošel. Krásný milostný příběh a hrůza s utrpením, to je děj této knížky.
Čím více čtu knih s takovým těžkým tématem, tím více si vážím všeho, co mohu mít. Jen mě mrzí, že na mě kniha nezapůsobila tak moc, jako Hana od Mojšnarové, nebo V šedých tónech, i když ta se týkala gulagů. Nebo je to tím, že jsem přečetla více takových knih za sebou? Ale i tak mě jejich utrpení velice zasáhlo a doufám, že se již nikdy nic takového nebude opakovat, nikdy nesmíme zapomenout...
Tahle kniha je přenádherně napsaná a její příběh je bezpochyby velmi silný. Přesto ale mám pocit, že zůstane jedním z těch, který se mi v mé paměti smísí s jinými příběhy z Terezína a Osvětimi a mladé lásky z druhé světové. A to mě na tom mrzí. Čím více jsem z tohoto období přečetla, tím víc vidím ten počet příběhů, které si doopravdy pamatuji a které svou originalitou z polic knihoven září...
Autorku jsem si díky knize Kabinet milostných dopisů zcela zamilovala. Byla to kniha, kterou jsem prožila všemi smysly. Dodnes si příběh v živých barvách pamatuji a toužím po tom, se do něj znovu vnořit. Ta kniha má u mě ohromný potenciál. A je to jedna z těch úplně nejlepších, co jsem kdy četla. Možná i proto Ztracená manželka neměla ani zdaleka takovou šanci tuto knihu překonat...
Z čeho jsem byla přenadšená: rozhodně z toho, že americká autorka psala o válečném Československu. Představa, že si tento bestseller přečetlo tolik lidí, kteří se o naší zemi a Praze a obyvatelích dočetli mnoho pro ně nového a zajímavého, mě naplňuje hrdostí.
Vadilo mi zpočátku chování hlavních hrdinů. Hlavně tedy způsob jejich komunikace. Takhle se snad mladí lidé bavit nemohli ne? :(
Na počtení na jedno odpoledne je příběh zajímavý. Ale já na něj asi zapomenu, nebo mi zůstanou jen letmé vzpomínky.
A natisknout na obal, že se jedná o druhou Sofiinu volbu je hodně přes čáru. Je rozdíl rozhodovat se o tom, zda vycestuji s manželem nebo zůstanu s rodinou a tím, které ze svých dvou dětí pošlu na smrt. To se tedy nezlobte...
Příběh o lásce a oddanosti, nejen mezi manželi, ale k rodině vůbec.. Příběh jednoduchý, místy poetický, sílu skrývá mezi řádky... Příběh, ze kterého čtenáře u srdce hřeje i mrazí a drží napětí až do poslední stránky.
pár desítek prvních stránek jsem četla maličko s rozpaky-na sladký milostný román jsem moc náladu neměla :-)
Pak přišel zlom,kdy jsem se od knihy nechtěla odtrhnout a vědět,co bylo dál,ikdyž vlastně od začátku víme,jak to dopadlo.Knihy s touto tématikou mě vždy zasáhnou,hodně se setkávám s tím,že jedno rozhodnutí dokáže úplně změnit život-jako v běžném životě,jen někdy to má devastující dosah.Příběh Lenky a Josefa je jedním z mnoha-to co zažily a vůbec že přežily a mohou vyprávět za přečtení určitě stojí.Malování v Terezíně,bojování uměním proti nenáviděným trýznitelům - o tom jsem snad četla poprvé-myslím co se týká zařazení do příběhu.Moc se mi to líbilo.Trochu mi tam chybí více informací o životě Lenky po válce.Konec,kdy se kruh uzavřel-podle poznámek autorky má reálný základ,což je úžasné....Jen doufám,že už opravdu hvězdy budou jen na obloze...Pro všechny.
Ztracenou manželku jsem přečetla jedním dechem. Kniha popisuje nešťastný příběh dvou mladých zamilovaných lidí, jejichž osud rozdělila druhá světová válka. Je to jedna z těch knížek, která nás utvrzuje v tom, že můžeme být šťastní za dobu a zem, ve které žijeme. I přesto, že kniha je napsaná americkou spisovatelkou, životy v předválečné Praze, následně v Terezíně a Osvětimi jsou popsány velice věrohodně.
Co napsat? Nemám slov, nedokážu si představit hrůzu té doby. Ať už mi současné bytí přineslo jakoukoliv bolest, rozhodně nebyla tak zničující jako bolest Lenky.
Rozhodně stojí za přečtení, ale z knih s podobnou tématikou se mi Hana od Aleny Mornštajnové líbila více. Zde jsem úplně nevěřila tomu, že Josef celý život vzpomínal na Lenku a jen tak bokem žil svůj život. na mne to tak nějak působilo - měl sice ženu, děti - vše ok, ALE... no nevím, tato sladkobolná romance mi tam neseděla. Ale když už tam byla - tak jsme si ten happy závěr mohli trochu více užít, ne? Já mám totiž šťastné konce fakt hodně ráda, tak to mohlo být trochu delší.
Děkuji Hankie, že mi tuto knihu doporučila! Ani nevím, co dodat... Opravdu stojí za to, si tenhle román přečíst.
Krásný příběh o dvou lidech které rozdělila válka.Musíte číst dál a dál - čte se jedním dechem ....Nezapomenutelná kniha ....
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus Praha New York láska holokaust, holocaust malířkyAutorovy další knížky
| 2013 |  Ztracená manželka |
| 2015 | Kabinet milostných dopisů |
Když jsem dostal doporučení na tuhle knihu, nejdřív jsem si myslel, že to bude ženský, romantický příběh, který chlap ani nebude číst.
Ano, láska tvoří kostru tohoto příběhu, ale na ní je připojena další, mnohem hlubší rovina příběhu. Holocaust, podaný jinak, než bývá zvykem. Bez zbytečné brutality...ale věty, popisující odevzdanost - naději až za selekci v Osvětimi, věty popisující rezignaci "v Terezíně se nepopravovalo, jen občas někoho oběsili..." jsou mnohem silnější než by bylo možno popsat barvitým líčením krutosti a násilí.
Jediným negativem pro mne byl závěr - sladký, růžový, románový. Vynechat jej a ponechat konec (a vlastně i začátek) knihy otevřený by bylo ku prospěchu příběhu.
Kniha, kterou ale přes tuto drobnost doporučím k přečtení.