Ztracená manželka
Alyson Richman
V posledních chvílích klidu v předválečné Praze se do sebe zamilují mladá studentka umění Lenka a medik Josef. S vírou v lepší budoucnost se vezmou – jejich sny jsou však brzy zničeny blížící se nacistickou invazí. Lenka a Josef jsou rozděleni a musí čelit válce každý sám. Josef emigroval do Ameriky, kde žije úspěšný život uznávaného porodníka. Stále však v hloubi svého srdce myslí na svou lásku, Lenku, která zůstala v okupovaném Československu. Má za to, že zemřela během války. Lenka však přežila, dostala se do nacistického ghetta Terezín, kde se spoléhala na své umělecké dovednosti a vzpomínky na manžela, o kterém už ani nedoufala, že ho znovu spatří. Pak, po desetiletích odloučení a tisících kilometrů, které je od sebe dělily, v New Yorku dojde k nečekanému setkání. Narazí na sebe a mlčky se pozorují. Poznají jeden druhého? Využijí druhé šance, kterou jim nachystal osud?... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2024 , KanopaOriginální název:
The Lost Wife, 2011
Interpreti: Zuzana Slavíková
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha o velké lásce a bolesti, která mě chytila za srdce. Už první kapitolou se člověk navnadí a pak očekává knihu o romantické lásce, které bylo přáno...jenomže, to by dotyční nesměli žít v Praze v době vzestupu antisemitismu...
Retrospektivní příběh, který vyprávějí manželé, jež rozdělila válka. On v Americe, ona v Praze, kde se stupňovala nenávist k Židům. Trochu mě zklamal závěr knihy - stránka na dovysvětlení prologu mi připadala opravdu velmi málo. To, že americká autorka píše román, jehož děj je zasazený do Prahy, je pro čtenáře českého původu pochopitelně zajímavým bonusem.
Krásný a zároveň smutný příběh, který se čte jedním dechem...začnete, řeknete si ještě stránku a musíte číst a číst dál - i když při každé další stránce si říkáte, když vypráví Lenka, že jste rádi za dobu ve které žijete a jak se něco takového mohlo dít - lehké rozdělení lidí, kteří mají celý život před sebou....krásná kniha, na niž budu dlouho vzpomínat...Doufám, že u nás výjdou další knihy od spisovatelky, zatím mě ani jedna nezklamala.
Krásná kniha o dvou lidech které rozdělila válka. Mrazivé vyprávění Lenky o pobytu v nejprve v Terezíně a poté v Osvětimi jsem doslova hltala. Nejvíce se mě dotkla scéna, kdy malovala umírající novorozeně a pak také smrt její sestry. Josefovo vyprávění nebylo tak poutavé, ale do toho příběhu dobře zapadlo.
Další velmi smutný příběh, z poloviny podle skutečných události, dvou lidi z druhé světové války. Silnější o to, ze se odehrává v Praze a v Terezine. A o to, ze některé postavy z knihy opravdu žily, jak se dočtete na konci knihy.
Děkuji autorce za tuto knihu, za to, ze přijela do Prahy a navštívila Terezin. Za to, ze se zajímala o naši historii a napsala o tom knihu!
Knihu jsem přečetla jedním dechem a mohu ji jen doporučit. Překvapilo mě, že Američanka dokázala tak dobře zpracovat téma holocaustu, zjemněné romantikou.
"Pokud si někdo myslí, že nás mrtví nenavštěvují, pak musí trpět slepotou duše. Jsem vědec, a přesto věřím na anděly."
Kniha mne velice zasáhla už pro umělecké cítění autorky, konkrétně malířské schopnosti hlavní hrdinky a propojení tohoto druhu umění do vztahu i celého života. Velice krásný a dojemný příběh, troufám si říci, že z poloviny založen na skutečných událostech mi nedá spát. U knih nepláču, ale zde ve spojení s mým milovaným uměním a emocemi hlavního hrdiny mě dojal poslední dopis Josefa pro Lenku.
"Já jsem svého milého a můj milý je můj." Píseň písní 6,3
Respekt před Američankou, která se zajímá o evropskou historii a dokáže ji mistrně vetkat do příběhů. Kabinet milostných dopisů mě nadchl, ale baladická romance Josefa a Lenky je silnější o prostředí Terezína.
V poslední třetině kniha graduje. Lenčin dopis a svatební dar pro vnučku je krásným poselstvím a dokonalou pointou.
Silné téma i příběh, ale kniha na mne nezapůsobila tak, jak jsem od samotného námětu a hodnocení čekala. Nevím jestli to byl problém samotného zpracování nebo překladu....., začátek pro mne nebyl vůbec přesvědčivý a působil hodně kostrbatě, od pobytu v Terezíně se sem tam objevily emotivnější chvilky, ale celkově na toto období naší historie existují přesvědčivější "upomínky".
Vzhledem k tomu, že se v naší rodině stal podobný příběh, měla jsem trochu kritičtější pohled a četla jsem zpočátku s nedůvěrou. Začátek mi přišel dost amatérsky napsaný a chvíli mi trvalo než jsem se začetla. Od koncentračního táboru to šlo najednou samo, jakokdyby to byla autentická zpověď někoho jiného než kdo psal začátek a stal se z toho smutný příběh, jeden z mnoha, které se třeba opakují, přesto stojí za to je číst. Na konci knihy autorka vlastně sama mou teorii potvrdila, protože přiznává, že začátek si vymyslela a pak se držela příběhů a fakt, které nakombinovala. Tato kniha pro mě nestojí na prvních místech v kategorii o holocaustu, nicméně potěší, že je konečně taky z Čech (napsaná cizinkou) a dojme stejně tak jako kdyby faktickou zpovědí byla.
Výborná kniha.Přečetla jse během jednoho dne.Skvěle napsané, jen ty romantické pasáže mezi Lenkou a Josefem možná nemusely být tak rozvláčné,ale to je věc názoru.Kniha se mi líbila moc.
Tak, i když už jsem pár knížek s válečnou tématikou přečetla a většina si je vlastně podobných, hlavně v té bolesti, krutosti, nesmyslnosti, zvrácenosti a bezmoci....., musím říct, že hned první kapitola mě ohromila až ochromila.. a už jsem v příběhu uvízla. Nemá cenu říkat, že posledních cca 50stránek jsem byla permanentně dojatá, to asi každý, ale co pro mě … osobně… bylo dojemným momentem ... , když jsem se dočetla, že hlavním organizátorem, celé té sítě „terezínského odboje malířů“, byl Strass.. Je to tak, jsem Náchoďák, znám ten příběh . Jde o náchodského rodáka Leo Strasse, vekoobchodníka s textilem a mecenáše umění . Byl to milovník a sběratel obrazů a vytvořil rozsáhlou a umělecky cennou sbírku obrazů, největší v Náchodě. Z jeho iniciativy byla v Náchodě ve 30cátých letech zřízena Městská obrazárna. . Sbírka byla v době nacistické okupace částečně zachráněna převodem do majetku "smíšených rodin" , částečně ukryta a částečně zkonfiskována okupačními úřady. Po válce byl zlomek zkonfiskovaných obrazů nalezen a vrácen. A jak se píše v pamětech.... poté, co přijela delegace zástupců mezinárodního Červeného kříže do Terezína a chtěla ukázat různá... konkrétní... místa, Němcům došlo, že někdo vynáší informace ,které pravdivě dokumentovaly zdejší život , ven a že organizátorem byl právě Leo Strass..... Asi tak nějak cítím hrdost , že se na podobné skutky a lidi stále , i po tolika letech, nezapomíná.
http://slavnestavby.cz/?i=3193/letni-vila-leo-strasse
Tak tahle kniha mě úplně vzala! Úžasný příběh a skvěle napsáno. Ztracená manželka se stala mojí nejmilejší knihou. Jestli máte rádi válečné romány, tak si tohle určitě přečtěte. Do téhle knihy jsem se prostě zamilovala! :)
přečteno za necelý den, dojemný příběh, byť s jen těžko uvěřitelným koncem, respektive začátkem...
velmi čtivé
Jak jen zacit ? Proc 5 hvezdicek ? Urcite zde nebudu psat, ze kniha je nadherna, protoze neni,je v ni plno krutosti a bolesti, ale.....Ale po otevreni knihy v ni najdete pribeh, ktery vas chytne za srdce, je zde krasne vykreslena laska. A nejen laska dvou mladych lidi, ale i laska k rodine.Urcite takovych pribehu lidi, kteri prozili cast sveho zivota v koncentracnim tabore je spousta, a i kdyz tito lide maji skoro stejny zazitek, tak presto kazdy z techto pribehu je jedinecny.A je dobre , ze se o nich pise.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus Praha New York láska holokaust, holocaust malířkyAutorovy další knížky
2013 | Ztracená manželka |
2015 | Kabinet milostných dopisů |
Mám pocit, že som videla aj film na motívy tejto knihy, ale neviem si spomenúť na jeho názov. Trochu mi to pripomenulo aj niektoré scény z filmu Colette... Každopádne ma kniha zaujala a zanechala vo mne hlboký dojem ako podobne knihy a filmy o holocauste.